Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No právě, u nás to funguje tak taky bydlíme s tchýni a to máme výborné vztahy, jsem s ní domluvená že bude hlídat malou abych si mohla dojít na nákup apod. a i když ji hlídá a řekne třeba dva dny předem že možná někam půjdou tak než jdou příjde se domluvit a vzít si věci na cestu a to vím že chce s malou jít pryč a když nejsem doma tak mi zavolá a zajde si ke mě pro věci nevím mě to ale příjde normální ![]()
@Deminka píše:
Lea2311, trochu mě zaráží, že mě hned soudíš, když jednou dítěti řeknu, jo?
Já to brala tak, že pokud s ní fakt chce jít, tak ať mi to řekne. Pokud s tím má problém, tak ať s ní nikam nechodí. Že jednou řeknu jo?? snad neznamená, že svoje dítě soustavně odbejvám.
souhlasím jako proč bych měla svoje dítě vyslýchat jako někde na policajtech? je snad na dospělém aby něco takového vyřídil ne? a né na tříletém mrněti které z toho ještě ani pořádně nemá rozum…
@Deminka Tak to je pitomá situace, co jsi popisovala, jak to s tchýní doma chodí. A co tchán (jestli ho máš), ten je v pohodě? spoň, že manžel stojí při Tobě, tím pádem by měl s matkou udělat pořádky on… A%t je to jak je to, přijde mi, že stejně budeš ta špatná vždycky Ty - některé tchýně jsou fakt neskutečně „milé“ osoby, znám to z širší rodiny. Vzala bych si z téhle situace poučení, že kdykoliv přijde dcerka s tím, že jde někam s babi, okamžitě bych začala sondovat co a jak a kdy a proč - a šla bych přímo za tchýní, neptala bych se dcerky. Je jasné, že malé děti těžko vyřídí celý vzkaz správně a taky je otázka, jakým způsobem to dcerce tchýně řekla, CO PŘESNĚ aby vyřídila.
My teda bydlíme s mými rodiči a hned od začátku jsem je ke všemu brala, vědí, co dcera jí, kde má jaké oblečení, co jí beru ven a tak ji obstarají, i když jsem pryč. Jenže je mi jasné, že všichni lidi takoví nejsou. Třeba moje tchýmě by měla asi problém - ale není to tím, že by mi dělala naschvály, protože vztahy máme dobré, ale spíš jí spousta věcí ohledně malého dítěte nedojde, možná je to tak i u Tvé tchýně. Prostě jim necvakne, že má mít čepku, že musí pít, že třeba mimino potřebuje někdy přebalit (to máme zážitek zase my…). Vyplatí se neustále všecko opakovat, jak u blbých. Jestli s ní musíte žít, tak bych se o tu komunikaci nějak snažila, alespoň na úrovni co se týče dcerky, nemusíte se bavit o kytkách na zahradě apod…
Příspěvek upraven 02.08.12 v 11:50
@Deminka
Tak pokud je barák ve vlastnictví manžela, tak bych se s tchýní moc nezabývala, našla bych jí adekvátní pronájem a poslala jí do něj s tím, že byste jí příp. (pokud je to ve vašich fin. možnostech) na nájem přispívali… Pro klid doma bych to udělala…
No tak mě kdyby tohle řeklo moje 3leté dítě tak se ho automaticky zeptám kdy, pokud by nevědělo, šla bych se zeptat tchýně…(a to i přeto, že s ní nemám valné vztahy) ![]()
@Lorr píše:
teda já nevím ale mě nepříjde normálni posílat tříleté dítě se vzkazama![]()
![]()
Mně jo, když je dítě schopné vzkaz vyřídit, což je, když ho vyřídilo
Konečně, u nás ve školce si děti samy musely hlídat, co si kdy mají přinést za pomůcky, i na těch tříletých bylo, aby to doma samy vyřídily… Jako psala jsem, že v pořádku to není, ale pochopitelné mi to přijde, když zakladatelka sama přizná, že tchyni ignoruje ![]()
Deminko, ale já jsem nepsala, že dítě odbýváš soustavně, ale v tomhle případě jsi jí prostě jenom odkejvala, co ti řekla, aniž bys projevila zájem o to, co ti vlastně říká.
Maddlen, tchána bohužel nemám, je po smrti a tchyně, už byla dlouho rozvedená.
Ona na mě dost žárlí, sama svého muže nemilovala, to mi sama řekla, ani děti mít nechtěla. Nedovede pochopit, že máme s mužem krásný vztah. Svým způsobem to i závidí. Když jsem se nastěhovala tak pomlouvala svýho syna přede mnou, abych si prej nemyslela kdo ví co nemám. Docela hustej přístup od matky k synovi.
Natož pak ke mě.
@Deminka No tak to je maso. Ona bude taková babka záškodnice, co… Hlavně se nenechte s chlapem vydeptat, takové super maminky už zničily vztahů - stačí si přečíst některé deníčky a diskuse tady.
Achjo, co ty ženské k tomu vede… Místo aby byla ráda, že je s vámi a má vnučku „na dosah“.
Kaczenkaa, ale ona už takhle víckrát přišla a říkala kam s babi půjde a pak šly třeba za tejden. Naopak ona tchýni taky říkala jak půjdeme do lesa, protože jsme to plánovali, ale ne ten den. To máš těžký. Ona Markétka dost často ty informace opakuje a já prostě nepočítala s tím, že se mě tchýně nezeptá.
@Lorr píše:
souhlasím jako proč bych měla svoje dítě vyslýchat jako někde na policajtech?
Vyslýchat jako na policajtech, když projevím zájem o to, co mi dítě samo říká? Pokud mi dítě oznamuje, že teď jde s babičkou ven, tak bych to fakt ráda věděla, a proto se prostě zeptám. A pokud mi jenom přišlo říct, že NĚKDY půjde s babičkou ven, tak asi má nějaký důvod mi to říct, třeba má z toho radost, tak jí nabídnu možnost si o procházkách s babičkou popovídat. Jako ignorovat pokus o konverzaci, protože rozvinout ji je vyslýchání jako na policajtech… no, promiň, ale to mi přijde ujeté.
Ze situace bych se poučila - evidentně vám ta nekomunikace mezi sebou komplikuje život. Na tomto příkladu je to jasně vidět. Takže místo nadávání na tchýni bych začala u sebe. Prostě ta situace ti nevyhovuje tak ji začni řešit. Postavit jasné hranice - domluvit se na přesných pravidlech a to vám fakt nezbyde nic jiného než spolu komunikovat, jde přece o tvoje dítě.
Les2311 tak pokud na každou, úpně na každou informaci od svého dítěte v jakěkoliv situaci reaguješ tak, že to s ním dopodrobna probereš tak smekám a prohlašuji, že jsem neschopná matka a hurá sociálku na mě. ![]()
Já bych s ní pokud jde o dítě, ale klidně komunikovala, ale myslím, že když s ní chce jít tak to má snad říct. Nevím proč si mám sypat popel na hlavu, za to, že jsem prostě nečekala, že tohle udělá dospělá ženská.
@Les2311 píše:
Vyslýchat jako na policajtech, když projevím zájem o to, co mi dítě samo říká? Pokud mi dítě oznamuje, že teď jde s babičkou ven, tak bych to fakt ráda věděla, a proto se prostě zeptám. A pokud mi jenom přišlo říct, že NĚKDY půjde s babičkou ven, tak asi má nějaký důvod mi to říct, třeba má z toho radost, tak jí nabídnu možnost si o procházkách s babičkou popovídat. Jako ignorovat pokus o konverzaci, protože rozvinout ji je vyslýchání jako na policajtech… no, promiň, ale to mi přijde ujeté.
Já bych se s dovolením holek zastala… i to „jo??“ mi přijde jako nabídla ke konverzaci… Děla a jsem s dětma a většinou když jsem řekla „JO?“ tak to braly jako zájem a rozpovídaly se dál… Nemyslím si, že by to bylo nějaké odbývání. Taky takhle na svou dceru často reaguju… ![]()
No je už to jedno, zakladatelka se určo poučí a řešit teď co kdo řekl, neřekl, jak to řekl… Zbytečné.
@Deminka píše:
Já bych s ní pokud jde o dítě, ale klidně komunikovala, ale myslím, že když s ní chce jít tak to má snad říct. Nevím proč si mám sypat popel na hlavu, za to, že jsem prostě nečekala, že tohle udělá dospělá ženská.
Protože tchýni nezměníš, ale svůj přístup změnit můžeš. Když jí jasně nastavíš hranice tak je buď bude dodržovat a s dítětem bude moct chodit na vycházky, nebo jí ji prostě nedáš.
Tohle není sypání popele, ale řešení situace.
Příspěvek upraven 02.08.12 v 12:06