Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@lucenka tak když nemůžeš splácet, vždy to můžeš prodat a jít zpět do toho nájmu. Ale s Tebou se moc nedá diskutovat, jak to tu čtu. Kdo vhce, hledá způsoby, kdo nechce, znáš to… hypotéku si může dovolit každý, kdo pro to něco dělá. Jako my
. Slečna se ptala na názor, my jsme jí ho poskytly. Že ty asi patříš mezi ty, co si za každou cenu pořídily dítě, když na to neměly prostředky nebo proč to tady tak proklamuješ, to není naše chyba.
A pokud ti to vyhovuje a jsi šťastná, tak nevím, proč jedeš do nás, co jsme se rozhodly jinak. Nám prostě rozum říká, že zaopatření je numero uno, tobě možná zase říká, že dítě je numero uno kdykoliv.
Argumenty nemáš žádné, proč bys měla mít pravdu ty, jen zpochybňuješ to, proč bychom měli mít pravdu my a to je pak těžká diskuze. Tak se podívej na sebe, jsi spokojená? Ano? Super! Tak respektuj, že my máme jiný názor, který je pro nás ten top. Nejsi? Tak se zvedni a něco se sebou dělej ![]()
@Suelinda píše:
@lucenka tak když nemůžeš splácet, vždy to můžeš prodat a jít zpět do toho nájmu. Ale s Tebou se moc nedá diskutovat, jak to tu čtu. Slečna se ptala na názor, my jsme jí ho poskytly. Že ty asi patříš mezi ty, co si za každou cenu pořídily dítě, když na to neměly prostředky nebo proč to tady tak proklamuješ, to není naše chyba.
A pokud ti to vyhovuje a jsi šťastná, tak nevím, proč jedeš do nás, co jsme se rozhodly jinak. Nám prostě rozum říká, že zaopatření je numero uno, tobě možná zase říká, že dítě je numero uno kdykoliv.
Argumenty nemáš žádné, proč bys měla mít pravdu ty, jinak zpochybňuješ to, proč bychom měli mít pravdu my a to je pak těžká diskuze. Tak se podívej na sebe, jsi spokojená? Ano? Super! Tak respektuj, že my máme jiný názor, který je pro nás ten top. Nejsi? Tak se zvedni a něco se sebou dělej
A proč ty nerespektuješ, že někdo může mít dítě a být spokojený, aniž by splnil celý ten tvůj seznam požadavků?
proč takové lidi urážíš a píšeš o nich, že nejsou zodpovědní? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj 😇 je mi 20. V téhle době začal nějaký trend, že chtějí skoro všichni dítě až kolem 30. Mám od malá starší kamarádky, kterým je už třeba 26, jsou 7let ve vztahu a akorát se honí pouze za kariérou. Podle mě je to strašně pozdě.. Už od minulého roku jsem se začala koukat po miminkách na ulicích a představovat si, že mám svoje a nějak mě to začlo k dítěti táhnout neskutečnou silou. (Mám přítele 5let) Sice žijeme jenom z přítelovi výplaty, ale tenhle rok jsem akorát udělala maturitu, takže můžu hurá do práce. Před 3 dny se mi objevila na testu druhá /. Začala jsem vyšilovat radostí, než šílet z toho, jakej mám posranej život. Když jsem se ale bavila s okolím, od všem (až na moji rodinu) jsem slýchala jestli jsem blázen takhle brzo myslet na dítě a že to není normální, že si akorát poseru život… Dřív to ale v tomhle věku bylo naprosto normální, otěhotnět v 18,19 a mít za sebou svatbu. Mám úžasnou rodinu, od které mám vždy 100% podporu. Navíc aji máma s tátou už mluví o tom, že se těší až budou prarodiče. Pro mě je nejvíc mít rodinu a né kariéru za kterou se budu táhnout dalších 20let. A pak se najednou rozhodnu že chci dítě ale už to nejde… Já nevím, čeká mě teď oznámit moje těhotenství, což se ani moc nebojím. Naši taky nebyli milionáři když mama otěhotněla a byli na tom ještě v horsi situaci než jsme my a pomocí rodiny to dopracovali na krasnej natáčel a 3 děti😍 já nebím no… co si myslíte vy? Bude mě hodně lidí odsuzovat? A jaký máte pohled na těhotenství v “nízkém” věku? 😇 Předem děkuji za odpovědi
Já měla dceru ve 22 letech, teď mi je 25 a za 2 měsíce se nám narodí syn. Našli se rejpalové co říkali že jsem ještě moc mladá, padly i výrazy jako pískle, nebo dítě bude mít dítě a tak. Ale mě to bylo úplně jedno s přítelem máme byt, finanční rezervu jsme taky měli, oba jsme miminko chtěli a ostatní nám byli u zadku. Teď u druhého jsme si pořádně promysleli a propočítali zda budeme 2 děti finančně zvládat, když budu na rodičáku, protože máme už téměř dostavěný dům a hypotéka je dražší než nájem. Nic bych neměnila, jsem ráda že mám děti teď a ne za 10 let (i tak mě tohle těhotenství nějak zmáhá, natož za 5-10 let
). Jediný co tak já bych na tvém místě šla aspoň na rok do práce, já pracovala 2 roky a otěhotněla jsem až když jsem dostala smlouvu na dobu neurčitou, přišlo mi to tak lepší. Každopádně je už stejně jedno co si myslí ostatní, když už těhotná si, teda mě by to bylo jedno i předtím, takže neřeš ostatní co si kdo myslí a užívej si těhotenství.
@lucenka bože, to je chytráků tady 🤦♀️. Řekla jsem to snad globálně? Řekla jsem, že MĚ TO PŘIJDE ZODPOVĚDNÉ A JÁ TO TAKTO CHCI a že já bych bez toho do dítěte nešla (tedy jsem odpověděla na dotaz zakladatelky). A souhlasila jsem, že není zodpovědné, když má dítě slečna, která se tu dotazuje, nikdy nepracovala a je kompletně závislá na příteli, nemá nárok na mateřskou atd atd atd.
@Suelinda píše:
@Anna766 tak jestli pro Tebe je to to ono, mít dítě ve 20, bez peněz, v nájmu, nemít nic odžito, nemít mateřskou, prostě vše, co se tu argumentovalo atd atd., tak není o čem diskutovat a přeju hodně štěstí.
Mě můj rozum říkal, že mít dítě je závazek a nešla bych do něj bez mého výčtu a jsem za to fakt ráda. O malou se budu moct pořádně postarat v našem vlastním bytě, s úžasným tátou, spoustu věcí jí předat a nebudu mít problém se pak vrátit do práce, pro mě to je základ
Já měla dítě ve 25, maturovala jsem v 19 a šla hned pracovat, 2 roky jsem pracovala po otěhotnění jsem šla na neschopenku protože jsem zvracela od rána do večera až někdy do začátku 5 měsíce. Mám smlouvu na dobu neurčitou, s přítelem jsme spolu od mých 17, zažito jsme spolu měli dost, pronajatý být a finanční rezervu jsme taky měli a máme. Já chápu co chceš říct, pro nás je také důležité aby byli děti zabezpečené a aby jsme na konci měsíce byli o suchým chlebu nebo aby jsme děti nemohli vzít nikam na výlet protože by na to nebyli peníze. Ale tohle se dá zařídit o v nízkém věku. Ale u zakladatelky to tak není, nebo vlastně nevim celou diskuzi jsem nečetla, nevim jestli bydlej spolu nebo jestli ona bydlí u rodičů a on sám, nebo bydlej oba u rodičů. Nevim no, je to každého věc ale já bych si dítě bez zázemí neudělala a jsem ráda že přítel na to má stejný názor.
@Kaktusanda píše:
Já měla dceru ve 22 letech, teď mi je 25 a za 2 měsíce se nám narodí syn. Našli se rejpalové co říkali že jsem ještě moc mladá, padly i výrazy jako pískle, nebo dítě bude mít dítě a tak. Ale mě to bylo úplně jedno s přítelem máme byt, finanční rezervu jsme taky měli, oba jsme miminko chtěli a ostatní nám byli u zadku. Teď u druhého jsme si pořádně promysleli a propočítali zda budeme 2 děti finančně zvládat, když budu na rodičáku, protože máme už téměř dostavěný dům a hypotéka je dražší než nájem. Nic bych neměnila, jsem ráda že mám děti teď a ne za 10 let (i tak mě tohle těhotenství nějak zmáhá, natož za 5-10 let). Jediný co tak já bych na tvém místě šla aspoň na rok do práce, já pracovala 2 roky a otěhotněla jsem až když jsem dostala smlouvu na dobu neurčitou,přišlo mi to tak lepší. Každopádně je už stejně jedno co si myslí ostatní, když už těhotná si, teda mě by to bylo jedno i předtím, takže neřeš ostatní co si kdo myslí a užívej si těhotenství.
a to je právě dost podstatný rozdíl mezi tebou a zakladatelkou. Je tam ta zodpovědnost za sebe a dítko, určitý plán, náhled a už i určitá vyspělost a dospělost. Zakladatelce je 20let, má čerstvou maturitu, žádné vlastní zajištění, žádnou práci. Což o to, je to její věc, ale ty řeči jak je to lepší, než mít dítko až ve 30 letech a honit se za kariérou atd. V její situaci, kdy navíc otěhotněla nechtěně, je to taková z nouze cnost, nebo trochu kyselé hrozny ![]()
@Kaktusanda souhlasím ve všech bodech
. Kdybych ten pocit, že mám vše “potřebné” pro založení rodiny měla dřív, tak do toho klidně dřív jdu. U mě to holt přišlo až ve 30. To se tu snažím celou dobu říct, že to není o věku, ale o té zodpovědnosti a přístupu k celé věci.
@Suelinda píše:
@Kaktusanda souhlasím ve všech bodech. Kdybych ten pocit, že mám vše “potřebné” pro založení rodiny měla dřív, tak do toho klidně dřív jdu. U mě to holt přišlo až ve 30. To se tu snažím celou dobu říct, že to není o věku, ale o té zodpovědnosti a přístupu k celé věci.
Jenže někomu přijde zodpovědnější přivést na svět dítě dřív. Stačí. ku, že ne partner dokáže zabezpečit a nepotřebuje bk tomu hromadu dalších věcí. Naopak mu třeba přijde nezodpovědné odkládat snažení se o dítě na věk 30+. Každý má tohle nastavené jinak.
@Kaktusanda píše:
Já měla dceru ve 22 letech, teď mi je 25 a za 2 měsíce se nám narodí syn. Našli se rejpalové co říkali že jsem ještě moc mladá, padly i výrazy jako pískle, nebo dítě bude mít dítě a tak. Ale mě to bylo úplně jedno s přítelem máme byt, finanční rezervu jsme taky měli, oba jsme miminko chtěli a ostatní nám byli u zadku. Teď u druhého jsme si pořádně promysleli a propočítali zda budeme 2 děti finančně zvládat, když budu na rodičáku, protože máme už téměř dostavěný dům a hypotéka je dražší než nájem. Nic bych neměnila, jsem ráda že mám děti teď a ne za 10 let (i tak mě tohle těhotenství nějak zmáhá, natož za 5-10 let). Jediný co tak já bych na tvém místě šla aspoň na rok do práce, já pracovala 2 roky a otěhotněla jsem až když jsem dostala smlouvu na dobu neurčitou, přišlo mi to tak lepší. Každopádně je už stejně jedno co si myslí ostatní, když už těhotná si, teda mě by to bylo jedno i předtím, takže neřeš ostatní co si kdo myslí a užívej si těhotenství.
Jj. My to měli stejně. Taky první dítě v mých 22 letech, druhý po třech letech. Tehdy jsem mela za sebou 2 roky práce, smlouvu na dobu neurčitou, 2 roky jsem byla už vdaná a vlastnili jsme byt 3+kk v Praze, kde jsme spláceli hypotéku, která byla asi čtvrtinová oproti hodnotě bytu. Za 5 let jsme tu hypotéku splatili, i když jsem byla na RD. Taky jsem si vyslechla, že jsem mladá a měla bych počkat.
Dneska mi je 34. Dětem už je 12 a 9. S manželem máme pozemek a dům za Prahou, žádný satelit. Já nikdy nepracovala jinde než v kanceláři. Mám aktivní angličtinu a nebojím se mluvit ani psát, tak jsem s prací nikdy problém neměla. A dohodli jsme se, že si pořídíme ještě jedno dítě. Narodit by se mělo v září. Upřímně mě nezajímá, že někdo s mým životem měl nebo má problém. Já bych neměnila nic a cítím se spokojeně. Nicméně uznávám, že můj život není pro každýho vhodný a je to tak v pořádku.
@Keyllah píše:
a to je právě dost podstatný rozdíl mezi tebou a zakladatelkou. Je tam ta zodpovědnost za sebe a dítko, určitý plán, náhled a už i určitá vyspělost a dospělost. Zakladatelce je 20let, má čerstvou maturitu, žádné vlastní zajištění, žádnou práci. Což o to, je to její věc, ale ty řeči jak je to lepší, než mít dítko až ve 30 letech a honit se za kariérou atd. V její situaci, kdy navíc otěhotněla nechtěně, je to taková z nouze cnost, nebo trochu kyselé hrozny
Aha to že otěhotněla nechtěně jsem ani nečetla. Každopádně já tento výraz naprosto nesnáším. Jak se dá otěhotnět nechtěně? Buďto dítě chci nebo ne a v takovém případě se chráním. Uznávám že v případě zakladatelky je to takové nešťastné, horší na tom je, že podle mě opravdové prozření přijde až potom co se mimčo narodí, teprve potom zažijí tu finanční zátěž a všechno kolem. Teď akorát záleží na tom jestli partner dítě chtěl taky teď hned nebo chtěl aspoň ten rok počkat.
@Psssssst píše:
Jj. My to měli stejně. Taky první dítě v mých 22 letech, druhý po třech letech. Tehdy jsem mela za sebou 2 roky práce, smlouvu na dobu neurčitou, 2 roky jsem byla už vdaná a vlastnili jsme byt 3+kk v Praze, kde jsme spláceli hypotéku, která byla asi čtvrtinová oproti hodnotě bytu. Za 5 let jsme tu hypotéku splatili, i když jsem byla na RD. Taky jsem si vyslechla, že jsem mladá a měla bych počkat.Dneska mi je 34. Dětem už je 12 a 9. S manželem máme pozemek a dům za Prahou, žádný satelit. Já nikdy nepracovala jinde než v kanceláři. Mám aktivní angličtinu a nebojím se mluvit ani psát, tak jsem s prací nikdy problém neměla. A dohodli jsme se, že si pořídíme ještě jedno dítě. Narodit by se mělo v září. Upřímně mě nezajímá, že někdo s mým životem měl nebo má problém. Já bych neměnila nic a cítím se spokojeně. Nicméně uznávám, že můj život není pro každýho vhodný a je to tak v pořádku.
To je to nejdůležitější, hlavně se cítit spokojeně se svým životem. Já to mám stejně, přítel je také spokojený a oba se snažíme aby byla spokojená a šťastná i naše dcera, po narození i náš syn.
@lucenka píše:
Jenže někomu přijde zodpovědnější přivést na svět dítě dřív. Stačí. ku, že ne partner dokáže zabezpečit a nepotřebuje bk tomu hromadu dalších věcí. Naopak mu třeba přijde nezodpovědné odkládat snažení se o dítě na věk 30+. Každý má tohle nastavené jinak.
A když jí pak partner opustí a ona nebude mít nic jen rodičák a alimenty? Co potom? Nikdy nevíš na 100 % že s tebou ten druhý zůstane na vždycky. Jasně nesmíš se zaobírat jenom tím že musíš počítat s tím že tě partner opustí a vymýšlet nějaký záložní plán ale já bych se od přítele nenechala živit, kromě teď když jsme na rodičáku a čekáme druhé dítě ale v případě zakladatelky je to opravdu nezodpovědné. A já moc nechápu proč se tady kvůli tomu hádáš, každá to máme nastavené jinak a pokud to tobě vyhovuje takhle tak dobře.
@Kaktusanda píše:
A když jí pak partner opustí a ona nebude mít nic jen rodičák a alimenty? Co potom? Nikdy nevíš na 100 % že s tebou ten druhý zůstane na vždycky. Jasně nesmíš se zaobírat jenom tím že musíš počítat s tím že tě partner opustí a vymýšlet nějaký záložní plán ale já bych se od přítele nenechala živit, kromě teď když jsme na rodičáku a čekáme druhé dítě ale v případě zakladatelky je to opravdu nezodpovědné. A já moc nechápu proč se tady kvůli tomu hádáš, každá to máme nastavené jinak a pokud to tobě vyhovuje takhle tak dobře.
To nevíš ani v manželství. Stačí si přečíst kolik vdaných a starších žen tu řeší, že nemají kam jít. Zakladatelka psala, že má podporu rodičů. Takže kdyby se stal průšvih a chlap ji opustil, tak by jí pomohli.
A ano každá to má nastavené jinak. Proto mi přijde mimo, odsuzovat zakladatelku kvůli tomu, že ji živí partner a před otěhotněním nesplnila sáhodlouhý seznam věcí, co musí mít a prožít.
@Suelinda píše:
@Kaktusanda souhlasím ve všech bodech. Kdybych ten pocit, že mám vše “potřebné” pro založení rodiny měla dřív, tak do toho klidně dřív jdu. U mě to holt přišlo až ve 30. To se tu snažím celou dobu říct, že to není o věku, ale o té zodpovědnosti a přístupu k celé věci.
Jo já měla štěstí, že jsem potkala přítele tak brzo a společně se nám povedlo to zázemí pro miminko vybudovat. Také si toho vážím. Ségra měla první dítě ve 28 a taky na tom nevidím nic špatného, dřív holt s manželem nechtěli, ikdyž by mohli. A jsou spokojení.