Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Burj Chalifa píše:
myslím, že to rozhodnutí není po zralé úvaze. Tu to polodítě, i když je mu " už" 16 ještě nemá. Nedomýšlí důsledky obou variant rozhodnutí. A bezpochyby slyší úplně odlišné názory, co s tím.
Ale je to jejich život. A potrat/dítě za ní rozhodnout nemůžu. To prostě musí sama. ![]()
Mám tři dcery a tohohle se děsím. Ale i tak by si TO museli rozhodnout samy a nést následky po zbytek života
@Kelsey píše:
@LAlezane
To neni sobecke. Od segry spoluzak zemrel v aute, mel nedozitych 20r., na pohrbu jeho mamka a i roky po opakovala, kdyby se radeji musel brzo zenit, nez zemrit. Jsou daleko horsi situace, nez brzke tehotenstvi mladeze.
Tahle moznost pri dobre vuli a ochote. Jde hezky vyresit. Nejde o zadne nestesti a neresitelnou situaci.
Napíšu to takhle. Když jsem řešila svou 18 letou dceru, která porodila a jiná pani ze stejného města řešila to, že jeji 18 letá dcerka zemřela pri autonehodě (rok předtím ji zemrel manzel a timto zůstala úplně sama)… která z nás je k politování?
Myslím že já to nejsem.
@Netopirek píše:
Ale je to jejich život. A potrat/dítě za ní rozhodnout nemůžu. To prostě musí sama.Mám tři dcery a tohohle se děsím. Ale i tak by si TO museli rozhodnout samy a nést následky po zbytek života
ony se stejně rozhodnou podle toho, co jim řekne, naznačí okolí. Pomůžu, nepomůžu…
@Anna766 píše:
Napíšu to takhle. Když jsem řešila svou 18 letou dceru, která porodila a jiná pani ze stejného města řešila to, že jeji 18 letá dcerka zemřela pri autonehodě (rok předtím ji zemrel manzel a timto zůstala úplně sama)… která z nás je k politování?
Myslím že já to nejsem.
To je hodne smutny
@Anna766 píše:
Napíšu to takhle. Když jsem řešila svou 18 letou dceru, která porodila a jiná pani ze stejného města řešila to, že jeji 18 letá dcerka zemřela pri autonehodě (rok předtím ji zemrel manzel a timto zůstala úplně sama)… která z nás je k politování?
Myslím že já to nejsem.
No vsak jo.
Tak já mám zkušenost od neteře. Čerstvě po 16. narozeninách se ji narodila dcera. Po narození dcery nepřerušovala školu (měla tuším individuál?) a na mateřské byla má švagrová (což zpětně hodnotí ne tak úplně příznivě). Přítel byl starší, takže pracoval, z počátku bydleli tedy u rodičů, po čase se osamostatnili. Neteř tehdy měla svobodně na výběr, že bude podpořena, ať si vybere tu či onu variantu, ale ať se připraví, že s dítětem to nebude lehké. A začátky byly hodně krušné, ale řekla bych, že kromě toho běžného stěžování nikdy nelitovala.
Teď je jí 23,5, má dodělanou maturitu, pracovala, studuje dálkově VŠ a momentálně je na rodičáku s mladší dcerou, které bude rok, starší je v první třídě, s otcem holek je pořád, jsou manželé. Takže i přes počáteční trochu náročnější start se mají dobře, nelitují, jsou spokojení. Ale asi ne vše bude takto končit happyendem.
Tím, že my máme „doma“ takto zářný příklad, tak se o tom v minulosti hodně diskutovalo - o ochraně, bezpečném chování a tak podobně. Čas od času se o tom mluví i teď, protože mladší holky dospěly do zvědavého věku (bude jim 9), takže i s nimi úměrně věku tak nějak na toto téma mluvíme, rozhodně to není u nás tabu. Je teda fakt, že nejstarší šestnáctiletý syn se občas ošívá, když se o tom hovoří
Čtrnáctiletá dcera je extrovert, ta většinou poučuje o sexu ještě nás. Řekla bych, že obeznámeni jsou oba.
Syn má přítelkyni, už dost dlouhou dobu, ale vůbec si neumím představit, že by teď přišli s tím, že otěhotněla a že si dítě nechá. Velmi dobře studuje osmileté gymnázium, má velké plány do budoucna, představa, že by šel nyní pracovat místo studia nepřichází v úvahu, brigáda asi ano, ale v případě dítěte by to bylo na jeho úkor, takže vlastně si tak říkám, jaká by byla správná varianta. Podpora z naší strany by možná byla - co se financí týče (dětí mám doma dost svých
), ale neumím si teď vůbec představit, že by se mi šestnáctiletej syn odstěhoval - na to mi přijde mladý (ale když by nedejbože zplodil dítě, tak tady už si na mládí asi hrát nebudeme
). Těžko říci, jak by to vypadalo, kde by bydleli, jak by dítě vychovávali, jak by to bylo se studiem, školou, člověk vymyslí 1000 variant, a správná by byla tisícátá první.
Co se dcery týče, kdyby za pár let přišla s těhotenstvím, přiznám, že tam bych to vnímala asi jinak a tam bych si nějaký ten infarkt asi prožila, než bych si to v sobě uklidnila (že jsem selhala ve výchově a dostatečně se nechránili, to bych prožívala i u syna teda). Ale u dcery bych to prožívala asi více a jinak. Ale po uklidnění bych ji nechala taky svobodnou volbu s tím, že bych chtěla vědět, co má v plánu teda do budoucna, škola by byla bez debat - minimálně ta maturita.
Ale každý člověk je jiný a nic nefunguje jedním jediným správným způsobem. Vše chce individuální přístup i takovejhle průšvih, až časem se pak člověk dozví, zda to bylo dobré či špatné, jinak to asi nepůjde.
@Burj Chalifa píše:
ony se stejně rozhodnou podle toho, co jim řekne, naznačí okolí. Pomůžu, nepomůžu…
Vždycky to tak není. Znám holčičku co rodinách nepomohla, naopak jí zavrhla a ona si dítě stejné nechala. Žila s ní roky v azyláku. Ale nechala si ji a podporu neměla žádnou
@wildcherry jenže na to musí mít rodina slečny dostatek místa
Nebo by mohla jít bydlet k partnerovi jestli mají větší prostory ![]()
Důležité co chce vlastně ona
a až potom vymýšlet možnosti ![]()
Mozna mam jen malo informaci, ale nejak si nejsem vedoma z okoli, ze by babicky zpetne litovali, ze jim brzo pribylo vnouce do rodiny.Kdyz uz, tak vetsinou ty dcery byly nevyboureny a trapily se, ze vrstevnice litaji po venku, studuji, uzivaji si atd.,,Tatinci,, vetsinou plachli.Jako z pozice matky to vidim takto, nechci aby mely dcery dite brzy, protoze jsem moc krasna a mlada a sobecka na to byt do 5 let babka
.Ale kdyby se tak stalo, moje matersky pudy mi rikaji, ze bych dceru a jeji dite podrzela stuj co stuj. Pokud uz bude v tom a rozhodnuta si dite nechat, nevidim jinou moznost stejne.
@Markéta80 píše:
@wildcherry jenže na to musí mít rodina slečny dostatek místaNebo by mohla jít bydlet k partnerovi jestli mají větší prostory
Důležité co chce vlastně ona
a až potom vymýšlet možnosti
Samozrejme, odrazim se od dotazu, jestli by jsme podporily nastehovani i partnera. takze predpokladam, ze kdyz padne tato otazka, tak nejake to misto-asi vlastni pokoj dcery je. Uznavam, je to bida ale tak ci tak.Ale jsem pro, aby s ditetem byli oba rodice.
No samozrejme, pokud je to ale to, co si i ta dcera preje. A ten budouci tatinek.
@Netopirek píše:
Vždycky to tak není. Znám holčičku co rodinách nepomohla, naopak jí zavrhla a ona si dítě stejné nechala. Žila s ní roky v azyláku. Ale nechala si ji a podporu neměla žádnou
Hrozna predstava, ze bych takto musela zit. A stejne tak hrozna predstava, ze bych toto jako matka dopustila.
@wildcherry píše:
Hrozna predstava, ze bych takto musela zit. A stejne tak hrozna predstava, ze bych toto jako matka dopustila.
Jo pro mě taky. Ale i takové rodiny jsou.
@LAlezane píše:
Ty kráso![]()
![]()
Něco tak sobeckýho se hned tak nečte
![]()
![]()
![]()
Jinak nevím, bouchnout, vynadat… kdo to dítě asi měl poučit o ochraně??? Za co teďka „bouchat“, jako.
Příspěvek upraven 24.06.19 v 22:06
A za druhý, ohledy sem, ohledy tam… dcerka taky moc nebrala ohledy na koronární cévy rodičůAle vážně… ona v šestnácti nemá tušení ani co by prožila - co by MĚLA prožít - ve vzdělávání a ve vztazích v pubertě a po ní… netuší, o co sama přijde… A stejně tak netuší, co to porodit dítě, starat se o dítě a vychovávat dítě!
Každej, kdo mi bude tvrdit, že je schopná tohle objektivně rozhodnout, by zasloužil kopanec mezi nohy, ať tam má cokoliv…
Jo, vyptat se, probrat. Pokud bude chtít dítě, dost natvrdo bych jí jako DOSPĚLÁ MATKA, CO MÁ ZAŽITO, vysvětlila, co ji čeká… ne že „chceš sluníčko, tak bude“, případně „já se postarám“. Kruci baby, je to život vašich dcer, ne váš!!! To je první, co si tu každá taková maluje, jak ONA se bude starat o díťátko a převezme o něj péči. Místo matky. Tohle vám přijde zdravý a normální???
Nejsem si jistá, jestli apely na zdravej rozum tady mají kam narazit… ale myslete proboha aspoň na to, že to dítě nemá naše životní zkušenosti a naší perspektivu. A NEMŮŽE se podle ní rozhodovat.
A upřímně řečeno - máloco vnímám jako větší prasárnu, než natlačit náctiletou holku do těhotenství na základě zkušeností bezdětných třicátnic nebo nadšených matek, co mají odrozeno v dospělém věku. Tohle je… strašný.![]()
![]()
A v kolika, letech podle tebe holka/zenska vi, co to vsechno obnáší mit dite? Ja bych rekla, ze dokud to neprijde, tak stejne nema poneti, co vsechno to znamena! Teorie a praxe jsou totiz dve dost odlisny veci, podle me dokud nezazijes, nevis..
@Petula306 píše:
@Anna766 ale na to měla myslet při souloži! Snad v 16 ví, jak vznikne dítě. A to dítě není panenka, je to životní závazek. Mě bude 30, mám bydlení, partnera a 3 měsíční mimčo. A každý večer si říkám, že hlavně aby se nic nepohnojilo, abychom všechno zvládli. V 16 takhle člověk neuvažuje. Nevím, kolik je tomu klukovi, ale dospívají později. Když vidím dnešní 16 letý kluky, musím se smát. To není dobrý vzor otce. Mít dítě brzo byl můj největší strašák a podle toho jsem se taky chovala.
Ja takhle teda taky neuvazuju a toi neni 16, je mi 25, ale abych takhle premyslela, to bych se z toho musela zblaznit!!