Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Nikulik98 píše:
@Ajuše našla bych si psychologa ale sezení si kvůli finanční situaci nemohu dovolit. Takže vlastně netuším jak postupovat dal
Odkud jsi?
@Nikulik98 píše:
@Ajuše našla bych si psychologa ale sezení si kvůli finanční situaci nemohu dovolit. Takže vlastně netuším jak postupovat dal
Především práci. Tu máš?
Zkus zajít k obvodnímu lékaři, on ti dá doporučení k psychologovi, pak by si myslím neměla nic platit.
@Tunrida o práci sem přišla a to mi zrovna 2× taky nepomohlo spis mi to ještě zhoršilo tu plactivost a deprese
@Nikulik98 píše:
@elle21 ale ja nevim co bych tomu obvodní mu měla říct
„Pane doktore, mám nějaké psychické problémy, myslím že by bylo fajn, kdybych začala chodit k psychologovi. Myslíte, že byste mi mohl dát nějaké doporučení na psychologa, nejlépe aby mi ho proplatila pojišťovna? “
@Nikulik98 píše:
@Tunrida o práci sem přišla a to mi zrovna 2× taky nepomohlo spis mi to ještě zhoršilo tu plactivost a deprese
To ono to nepřidá, ale je to potřeba se z toho oklepat a hledat dál. Bez práce budeš mít život těžký.
K obvoďákovi prostě zajdi, že bys potřebovala konzultace u psychologa, jestli by šlo vypsat doporučení.
Nebo zajít k psychiatrovi, ten pak vypíše doporučení a může i dát kontakt na vhodného psychologa, který má smlouvu s pojištovnou. Pak nebudeš platit nic.
@Nikulik98 píše:
Rodiče byli rozvedení a už jako malá sem od matky poslouchala ze sem cely otec, ze lituje ze me kdy měla, ze me nenávidí za to ze sem ji zničila život. Když sem byla starší výčitky se ztupňovaly, byla sem neschopna, nepotrebna a podobně, samozřejmě nechyběli ani denodenni hádky a bytky ( pamatuju si par případu kdy jsem zkoncila zkopana na zemi nebo kdy na me matka vzala i nůž ). Když mi bylo 15 a poznala sem svého současného partnera hned se mi žilo lip zažívala sem štěstí, pochopení a podporu které sem ty roky tak dlouho postrádala. Jenže pak přišla další rada vycitek, bytek a přidalo se i to co trvá do dnes a vyloženě me to ničí. Ta jedna jediná věta která mi dokáže nehorázně ublížit " Nemá tě rád a nikdy ani neměl, opustí te protože pro něho nejsi dost dobra, zaslouží si lepší. Opustí te a najde si jinou a na tebe se vykašle. Ale vis co to je to co si zaslouzis za to ze si mi zničila život."
Dal už sem to nezvladala a v 17cti se odstěhovala k příteli a snažila se svoji rodinu odstřihnout. To se mi nepovedlo a skoro každy den sem měla za dveřmi svoji matku která řvala a delala scény na cely barák, to se naštěstí ustálilo jak mi bylo 18. Ta největší rána ale přišla když sem jednoho dne přijela na návštěvu za babičkou na kafe a tak a místo toho sem dostala jen kázání, a milion vycitek a samozřejmě nechybělo ani to jak me přítel brzy opustí. Přerušila sem školu a odstěhovala se s přítelem do jiného města.. Ale všechno tohle mi nedá spat, mam stále deprese.
Potrebovala sem se vypovídat![]()
Ani nevíš jak ti rozumím. Prožila jsem taky dětství jako z hororu. S následkami se potýkám dodnes. Tobě radím odstřihnout se od rodiny, najít si psychologa, nebo psychiatra.Jsou i zdarma. Zajdi k obvodnímu lékaři, a vysvětli mu, jaké traumata a teror jsi prožívala od útlého věku, že máš kvůli tomu velké deprese. Dej se do pořádku, třeba i za pomoci antidperesiv. Najdi si práci a dokonči školu, třeba dálkově. Určitě to zvládneš, ty máš daleko na víc, než si sama dokážeš představit. Hlavně si nepořizuj zatím dítě. Potřebuješ se nejdříve vnitřně zahojit. Zapracuj na svém sebevědomí. Věřím, že teď už bude ve tvém životě všechno už jenom lepší. Je to na tobě. Přeji ti hodně vnitřní síly.
![]()
Je mi to hrozně líto, co jsi musela prožívat a když čtu takové příběhy, mám takový vztek na to, jak si to může matka dovolit ke svému dítěti, nebo i otec, nepochopitelné a hlavně nechápu, že to nikdy nepozná okolí, že se něco takového děje?! a to dítě v takových podmínkách musí žít.
Přeji ti v životě už jen samou lásku a štěstí
![]()