Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těžce postižené dítě a psychika matky
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
Jančakecalka
21.2.18 14:06
Hezké odpoledne 
Do jisté míry vím, jaké to je, ikdyž naše dcerka není v takovém stavu jako Vaše dítko, ale pokud máte zájem, tak mi písněte do sz a mužeme si spolu psát. Kolikrát už také nezvládám.
- Upravit
30.10.20 08:08
přátelství
Zdravím, mám těžký osud a zůstala jsem na to sama a běžní lidé, co ničím z toho neprošili a nedokáží si nic z toho představit, tak mě nechápou a v podstatě mě společnost nyní už kvůli tomu úplně vyčlenila… stačí věta, že jsem doma, nemocná a je vymalováno. Zůstala jsem doma v naprosté izolaci a na vše úplně sama. Už mi z toho logicky hrabe, deprese mě rve na kusy (nejde léčit) a zdravotní stav se samozřejmě jen zhoršuje… a situace je díky tomu všemu bezvýchodná a už to vůbec nedávám. Takže jsem se rozhodla cíleně najít nějaké nové lidi, co alespoň něčím také zažívají něco těžkého, co třeba nikdo běžný úplně nechápe… Protože dneska jsou lidé nějak úplně neempatičtí, takže možná jen někdo, kdo taky něčím nemá lehký osud, tak by empatii (snad) mít mohl. Náhodou mě to hodila sem, tak sem zkouším dát tento příspěvek. Hledám spřízněnou duši na trvalé přátelství 
Moct se svěřovat, sdílet, co člověk prožívá mít kontakt s někým s kým je důvěrné přátelství, blízkého člověka, někoho kdo se zajímá, chápe a umí být oporou. Být si navzájem nějkaým sluncem (momentálně tedy na virutální, telefonické, když nebude pandemie, co je pro mě moc velké riziko, tak bych uvítala i návštěvu, pokud najdu někoho blízkého a třeba budu moc i jít na chvíli ven). Nemám bohužel ani to štěstí být maminka, mám tu profil, protože jsou tu diskuze o všem možném, takže mě sem google často hodil, když jsem něco hledala… Jinak jsem z Prahy a je mi 38. (Pisatelky oněch příspěvků se můžou ozvat, pokud by chtěly - je to staršího data, tak nevím jaká je situace.)
30.10.20 08:38
Ahoj, mas nejaky zvire aspon? Mne zvirata pomahaj, abych nezabila deti 
jedno ditko mam hodne mentalne postizeny a je to hukot, takze ja jsem de facto taky doma.
30.10.20 08:44
@Tarjei Bohužel nemám, mě všichni umřeli, všichni blízcí, včetně zvířátka 
a protože se nemám jak postarat ani o sobe (i zvířátko mi umožňovala rodina), tak si nemůžu ani žádné už pořídit. Upřímně to bylo to jediné, co mě drželo nad vodou a měla jsem ho jako svoje dítě… všichni mi umřeli a zůstala jsem tu sama na něco strašného, co nemám fakt jak dát. Už nemám vážně nic, jen peklo na zemi… nemám z čeho vůbec už brát sílu a to tělo už to přestalo úplně dávat.
30.10.20 08:47
@nechcinick to me mrzi. Nekdo ma tech prusvihu okolo sebe desne moc. Dulezity je asi neplacat energii na to, co nemuzes zmenit. Mas asistenci nekdy?
30.10.20 08:54
Nemám vůbec nic, nikoho, prázdno… všichni zmizeli a nechali mě v tom. A nezvládám, proto tu chcípnu. Společnost mě tu prostě v tom nechala, lidi mi udělali místo pomoci a opory jen totální svinstva, že už se bojím někoho hledat. Asistence je placená a já se poslední roky ani nezvládala dostat k dotorům, jak na tom jsem, takže jsem i bez lékařské péče (z 90%) a ani jsem nemohla řešit nějaký příspěvek na péči… na co potřebuju ty zprávy… stejně mi ho předtím zamítli, i když jsem byla na tom 20 let jako v podstatě ležák nebo člověk, co nezlvádá vůbec nic a z domu se dostane max k doktorům a musela se o mě starat rodina. Prostě to hodili na rodinu když rodina vymřela, tak já to nemám jak dát… Je to hnus a já nemám ve svém stavu kapacitu, sílu, možnosti bojovat s tím úředním molochem… a žádnou charitu, co by byla charita a ne, že se to tak jen jmenuje, jsem nenašla.
30.10.20 08:58
A co nějaké zařízení pro nemocné, něco jako je ldn v nemocnici, jen v domácnějším stylu? Přišla by jsi mezi lidi a někdo by se o tebe postaral v rámci základních potřeb? Manželův děda byl v diakonii a tam dokonce měli i zvířátka, o které se „starali“ koza, ovce, koně, morče, agama, želva, andulky, kočky… A určitě jsem ještě na něco zapomněla. Můj táta je nemocný s hlavou a je doma stále zalezlý sám, jen s lahví alkoholu. Já s rodinou bydlíme 50 km od něj, ale moc tam nejezdíme. Protože stejně když za ním přijedeme je stejně opilý. A věčně do něj hučíme, ať si najde alespoň nějaký stacionář (má invalidní důchod), aby tam mohl docházet a dostal se alespoň nějak mezi lidi… Ale jemu se nic moc měnit nechce. Pořád se jen vymlouvá, že to je součást jeho diagnózy. Pokud chceš, klidně napiš i soukromou zprávu
Příspěvek upraven 30.10.20 v 09:05
30.10.20 09:00
Vlastně tady ani nechci nic moc psát veřejně, protože je to tak moc -všechno -tak moc, že je mě to i samotnou děsí, když to tu popisuju… a na veřejné virutální svěřování navíc ani nejsem. Hledám přátelství… veřejná zpověď na netu mě asi spasit nemůže.
30.10.20 09:09
Do ldn se chodí umřít - vím jaké to je a babička tam nechtěla v 95 letech (taky co jí tam bratr nechal přesunout z nemocnice, tak do 14 dnů zemřela). A já fakt nechci příjít mezi lidi takto! Potřebuju své blízké lidi, ne cizí, proboha, to je pro mě jen zátěž a žádný přínos… a stačila by mi opora a pomoc i nějakých blízkých lidí, nepotřebuji ldn, to bych volila dobrovolně smrt, než ústav nebo cokoliv takového… a to, že někdo nezlvádá se o postarat o svou existenci nemusí být hned stav na ldn. Fakt by mi stačilo daleko méně pomoci, přesto se bez ní neobejdu, když jí nemám. Dávno a dávno jsem si dala pro sebe jako konečnou právě to, když bych musela do ústavu, atd. A když mi nedali ani příspěvek na péči, tak by mě stejně nikam nevzali, že jo. Ne, fakt pro tohhle jsem to sem nepsala… potřebuju pomoc a ne jít umřít do ústavu. A hledám přátelství a oporu. Navíc teda nemocný člověk potřebuje svůj klid a bydlet sám nebo s blízkými, ČR se zavázala mezinárodně k tomu, že nebude nemocné nebo postižené dávat do zařízení a umožní jim zůstat doma… ale realita je bohužel často jiná.
30.10.20 09:10
@Tarjei no nezvládám, proto jsem taky psychicky v prdeli, jak jsem… moc se to zhoršilo všechno a všichni zmizli, takže už nemám jak tu být
30.10.20 09:14
@nechcinick takhle ale kazdyho nakrknes, nemuzes se rozcilovat, ze Ti nekdo neradi presne, kdyz do toho nevidime. Navic, nikdo Te nespasi, sama musis.
30.10.20 09:15
Upřímně, potřebuju, aby mi někdo pomohl se léčit tam všude, kde musím(mám toho hodně, protože to tělo se prostě z toho stresu a náporu z té dlouhodobé situace sype pak celé) a plus pomoct i s praktickým životem a i podržet psychicky. To mě může pomoct (snad), ne shnít v ldn nebo někde.. na to jsem mladá a je mě na to ještě myslím škoda
30.10.20 09:16
@nechcinick nemyslela jsem vysloveně ldn, jen jsem to neuměla správně pojmenovat. Z tvého psaní jsem to pochopila tak, že se o sebe nedokážeš úplně dostatečně postarat ani v základních potřebách. Tak jsem to myslela tak, že by ti s tím pomohli(například by ti uvařili a uklidili) a ty se mohla věnovat sama sobě a vlastní psychice a například navazování kamarádství
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj Maminky, mám těžce postižené dítě, ležící na přístrojích, někdy si připadám, že už mě nic nerozhodí a jindy zase že to nemůžu už přece zvládnout. Je tu nějaká maminky, která by si ráda popovídala?
