Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@malinika píše:
@Malaga Já si spíš myslím, že by to řekl i padesátikilové slečně, aby si usnadnil práci.
taky bych rekla
V měřítkách dnešní doby jsem i já tlustá.
Jestli jsem happy - no ne vždy. Nicméně mám manžela, dítě, profesi, kde dělám s lidmi. Být ušláplou chudinkou, tak si neškrtnu. A i přes své míry se mi věci v životě povedly. Nemyslím si tedy, že za životní nezdary může jen tloušťka.
![]()
Zakladatelko, mně to také nejde, brát se taková, jaká sem. Ale spíš proto, že na sebe nemůžu sehnat nic pěkného. Zajímalo by mě, kde se dá pěkně obléct při větších velikostech. Ale jestli Ti to lidé takto říkají, znamená to, že to vyzařuješ, opravdu tomu věříš.. Zkus programově vyzařovat, že jsi v pohodě. Nejdříve tomu nebudeš věřit, ale mozek je jako počítač, jaký program mu zadáš a opakuješ, takový pojede… Držím pěsti ![]()
Víš co jsem zjistila? Že lidi se k tobě chovají tak, jak o sobě smýšlíš. Měla jsem jednou depresivní období a pocity, jak jsem nemožná, trapná, ubohá. A opravdu si jako by ke mně všichni víc dovolovali (třeba prodavačka v obchodě, chlápek na plavání). A pak jsem se z toho nějak dostala a byla zase v pohodě a i lidi se ke mně začali chovat jinak.
Takže podle mě je důležité objevit v sobě svoji hodnotu a začít si sama sebe vážit, pak si tě budou vážit i ostatní.
A nebudou tě vážit ![]()
Nevím, já bych to asi nedokázala, ve štíhlém těle se cítím líp, lehčí, svobodnější.
Mívám období, kdy si říkám, že ženy krev a mléko (pěkné oplácané, ne morbidně obézní) vypadají hezky žensky a cítím z nich mateřství a bezpečí - velká prsa, široke boky, větší zadeček. A tak se spustím s jídlem, jím co chci, kdy chci a jsem v pohodě. Jenže pak se vidím na fotkách a musím s tím přestat. Nejsem prostě typ na nadváhu. Loni se mi váha dostala na 69 a už to bylo fakt hodně, nejde to ke mně. Teď stahuju váhu před létem, jsem na 62/172 a cítím se, jak kdybych vylézala z kukly, ještě kilo dvě chci dát dolů a budu cítit, že jsem sama sebou.
Jako happy, nemůžu být happy, když mám přes 100kg, takže některý věci prostě ani dělat nemůžu, nebo se do něčeho nevejdu (myslím vybavení). Vlastně si nemůžeš koupit ani sportovní oblečení:)
@Karleon píše:
Nevím, já bych to asi nedokázala, ve štíhlém těle se cítím líp, lehčí, svobodnější.Mívám období, kdy si říkám, že ženy krev a mléko (pěkné oplácané, ne morbidně obézní) vypadají hezky žensky a cítím z nich mateřství a bezpečí - velká prsa, široke boky, větší zadeček. A tak se spustím s jídlem, jím co chci, kdy chci a jsem v pohodě. Jenže pak se vidím na fotkách a musím s tím přestat. Nejsem prostě typ na nadváhu. Loni se mi váha dostala na 69 a už to bylo fakt hodně, nejde to ke mně. Teď stahuju váhu před létem, jsem na 62/172 a cítím se, jak kdybych vylézala z kukly, ještě kilo dvě chci dát dolů a budu cítit, že jsem sama sebou.
a tím jsi chtěla zakladatelku jako podpořit? ![]()
Zakladatelko, podle mě bys asi mohla zkusit vyhledat odbornou pomoc. Nemyslím to vůbec zle!! To v žádném případě!!
Ale z tvých příspěvků úplně sálá ta nespokojenost a trápení
Možná kdyby sis s někým popovídala, tak bys začala malinko přemýšlet jinak. Jak už tady někdo psal, lidé se na tebe dívají jinak, když se cítíš dobře a jinak když máš depku. Jsem taky tlustá. Ale teď momentálně jsem happy
Čekám druhé mimčo a začínám na váze 94kg při 174cm. A jsem odhodlaná po porodu s tím něco dělat. Když si nepomůžu sama, pomůžou odborníci (snad). Od toho přeci jsou ![]()
@ntkv píše:
Jako happy, nemůžu být happy, když mám přes 100kg, takže některý věci prostě ani dělat nemůžu, nebo se do něčeho nevejdu (myslím vybavení). Vlastně si nemůžeš koupit ani sportovní oblečení:)
já s 97 zvládala vojenský výcvik. Navlekly mě do kdečeho… a nebyla jsem tedy nejtlustší. ![]()
@Karleon píše:
Nevím, já bych to asi nedokázala, ve štíhlém těle se cítím líp, lehčí, svobodnější.Mívám období, kdy si říkám, že ženy krev a mléko (pěkné oplácané, ne morbidně obézní) vypadají hezky žensky a cítím z nich mateřství a bezpečí - velká prsa, široke boky, větší zadeček. A tak se spustím s jídlem, jím co chci, kdy chci a jsem v pohodě. Jenže pak se vidím na fotkách a musím s tím přestat. Nejsem prostě typ na nadváhu. Loni se mi váha dostala na 69 a už to bylo fakt hodně, nejde to ke mně. Teď stahuju váhu před létem, jsem na 62/172 a cítím se, jak kdybych vylézala z kukly, ještě kilo dvě chci dát dolů a budu cítit, že jsem sama sebou.
Přesně tak ![]()
Já jsem teda taky ještě stále tlustá, ale z 98kg mám nyní 76, čili 42-44 velikost a je to pro mě katastrofa. Pokračuji s hubnutím dál, jelikož se svým tělem opravdu stále spokojená nejsem.
A moc tomu nevěřím, že někdo, kdo má 100kg je se sebou šťastný a spokojený. Spíš si myslím, že hledá výmluvy proč to dolů nejde…
Jo a nevztahujte si to osobně… Není to narážka na nikoho. Jen jsem napsala svůj názor jak si to myslím a jak to vnímám já
![]()
@Krasavicaa tak nemusím být přešťastná, ale můžu být v pohodě. To se nevylučuje.
@Hopsinka26 píše:
@Krasavicaa K tobě půjdu do učení po porodu…Chceš???![]()
![]()
Klidně ![]()
No - to je jedno prostě. Prostě bych chtěla bejt happy, i když jsem tlustá. Strašně bych si chtěla říct „polibte mi šos, jsem jaká jsem“ ale nejde mi to