Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Totální den blbec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.9.23 22:00
To zname kazda, bude lip 
Reflux - davej ten gel nebo co to je na zahusteni materskeho mleka. Mimco do postylky, nadzvednout nozky postylky na jedne strane nebo matraci podlozit, at je vyvysene. A urcite pujcit nebo poridit podlozku monitor dechu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 22:02
Btw ja nemam v nasem meste ani jednu babicku a manzel byl vzdy pomoc tak trochu na baterky. Muze byt hur 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 22:10
Monitor dechu je naprostá nutnost, u refluxních mimin dvojnásobná. No já tě obdivuji. Já zvládla sotva jedno dítě 
Taky refluxní, takže první měsíce jsem téměř non stop nespala. Představa že bych ještě musela řešit + 1 dítě a chod domácnosti si vůbec neumím představit. Chlapa zapojuj víc, musí chápat že tohle fakt není nějaká celodenní pohoda nohama nahoře. Budou lepší dny, uvidíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 22:12
@Knizka píše:
Btw ja nemam v nasem meste ani jednu babicku a manzel byl vzdy pomoc tak trochu na baterky. Muze byt hur
Přesně 
Já taky neměla babičky. Resp. jedna totálně neschopná, že by jí jeden nesvěřil ani rybičku a druhá na druhém konci rep.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 22:14
Klid, to si sedne. Hormony, malý děti, voda všude, blbej den… když naše nejmladší měla asi 3 týdny, kluci 2 a 4 roky, tak v patře nad nama hořelo ajak to hasili, měli jsme potopi v celým bytě. Manžel na služebce, obě babičky v práci, lítala jsem po bytě s novorozencem v nositku a dalšíma dvěma za zadkem, likvidovala škody, řešila všechno s hasicema, policajtama, domovnici, sousedama… No měla jsem toho plný brejle, fakt. Přežít noc se 3 malými detma v tom mokrým bytě byla taky sranda. Mokrý postele, koberce… No potim se jen co si na to vzpomenu. A když mi manžel poslal vysmatou fotku z vířivky (netušil, co se stalo), myslela jsem, že mu obratem pošlu žádost o rozvod… ale pak hned dojel dom a už všechno řešil on… naprosto rozumím, jak ti je. Už nic neřeš, lehni a spi, dej tomu čas. Za pár let to bude historka k rodinnému táboráku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.23 22:23
Monitor dechu máme, ale na jedné matraci to snímá i můj dech. Spal v postýlce asi jen týden, ale spinka líp u nás v posteli a já mám hlavu přímo vedle hnizdecka, takže hned slyším když se kucká nebo dusi a přes den na podložce nebo pod hrazdičkou nebo v kočáru stejně monitor být nemůže, tak aspoň dcera je taková šikovná, že je samostnejsi, nemusím s ní být u každé věci. Akorát teda zrovna dneska to byl,,masakr " skrz to co se všechno dělo a celej den se jen brečelo. Ale jo, dvě děti nejsou jedno, kor když to starší bez plen chytne prujem apod. 
- Citovat
- Upravit
14.9.23 22:34
Den blbec, zase bude líp. Jsme na vývrat, když se stane havárka s vodou nebo s něčím jiným, náš stres se přenáší na děti a ony samy mají strach, nemohou „být hodné“, protože neumí zpracovat ten šílený stres a zmatek, potom brečí, křičí, jsou nevrlé a prostě je všechno špatně… To známe více méně každá. Máš malinké miminko, to je samo o sobě náročné, do toho dcerku, která vyžaduje víc pozornosti, to je taky hodně náročné. Vyčíst mi chlap, že něco nestíhám, tak vybouchnu jak papiňák a ať si pán tvorstva uklízí a vaří sám, aspoň pár dní. 
Ale reálně by bylo fajn počkat, až napětí klesne a v klidu, bez emocí si s partnerem promluvit, že opravdu potřebuješ jeho pomoc v domácnosti. Přiznej, že nestíháš udržovat domácnost tak, jak jste byli zvyklí. Když ze sebe děláme tvrďačky, místo obdivu to chlap bere jako samozřejmost a hrozně se diví, když nám dojde dech. Vyměkni, udělej ze sebe poraněnou srnku a dost možná si i partner uvědomí, že je toho na tebe hodně a trochu zabere. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 23:01
@Midaku píše:
Klid, to si sedne. Hormony, malý děti, voda všude, blbej den… když naše nejmladší měla asi 3 týdny, kluci 2 a 4 roky, tak v patře nad nama hořelo ajak to hasili, měli jsme potopi v celým bytě. Manžel na služebce, obě babičky v práci, lítala jsem po bytě s novorozencem v nositku a dalšíma dvěma za zadkem, likvidovala škody, řešila všechno s hasicema, policajtama, domovnici, sousedama… No měla jsem toho plný brejle, fakt. Přežít noc se 3 malými detma v tom mokrým bytě byla taky sranda. Mokrý postele, koberce… No potim se jen co si na to vzpomenu. A když mi manžel poslal vysmatou fotku z vířivky (netušil, co se stalo), myslela jsem, že mu obratem pošlu žádost o rozvod... ale pak hned dojel dom a už všechno řešil on… naprosto rozumím, jak ti je. Už nic neřeš, lehni a spi, dej tomu čas. Za pár let to bude historka k rodinnému táboráku.
pobavilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.23 23:05
@Anonymní píše:
Holky, tak už to postihlo i mě, musím se jít vypsat, jinak mi snad pukne hlava nervama.Mám dvě děti, miminko 7 týdnu a dceru skoro 3 roky. Bydlíme v novém bytě asi dva měsíce, je to pronájem, ale je to byt z nebytových prostor, máme svůj vlastní vchod, velké prostory. No a vzhledem k tomu, že hned po nastěhování jsem rodila, tak jsem se nestihla nějak víc seznámit s bytem, jako vím kde jsou hasicaky a pojistky, ale to je tak všechno.
No a tak dneska začalo ráno jako skoro každý den. Chlap jel do práce ve 4 ráno, v sedm jsem krmila, dcera v osm vstala. Daly jsme snídani, udělaly hygienu, já si umyla nádobí, udělala jsem si přípravu na oběd, pak nějaké hraní, zase nakrmit mimčo, no a pak to přišlo… dala jsem maso na sporák a najednou slyším z wc divný zvuk, no pro moji smůlu, se nám valila voda z pod umyvadla. Tak jsem se snažila to zastavit kohoutkama, ale nešlo to, někdo to tak utáhnul, že jsem neměla šanci to povolit. Tak honem rychle ručníky, uklidnovat dceru, která měla úplný zachvat breku, a křičela že se bojí, do toho jsem se snažila dovolat chlapovi, který to samozřejmě zrovna vůbec nebral. Tak volám otcimovi, ten že neví, kde máme v bytě hlavní uzávěr vody, no šílený. Naštěstí pak volal chlap zpět a majitel nám vodu zastavil(stesti ze o dva vchody vedle ma kancelar a zrovna tam byl). Jenže, to uběhlo tak 15 minut a já měla miminko pod hrazdou co už rvalo, druhé dítě v šoku a v zachvatu breku, wc, koupelnu a kuchyň úplně pod vodou a na plotně se mi pálilo maso, a já samozřejmě úplně durch. Majitel si sedl a říká mi,,Hm, tak já asi zavolám instalatera." Ten měl dojet za hodinu, a já nevěděla co dřív, už jsem začala mít taky slzy v očích. Naštěstí tchyně bydlí 10 minut od nás a moje máma už taky nechodí do práce, takže mi hned přišly na pomoct, ale fakt jsem se už začala hroutit. Už delší dobu toho na mě bylo hodně, i co se týče dětí a teď ještě tohle. Tak jsme jakž takž odstranily vodu, přijel vysmaty instalatér, zjistil co je špatně a pak mi říká,,Tak já pojedu domu se nasnídat, nakoupit a bych nějak odpoledne dojel, budete doma?" A já jakože cože, je 12, mám tu dvě děti, chlapa 100km daleko a potrebuju fungovat. No, naštěstí dojel ve dvě, asi pochopil, že jsem z toho fakt na dně. Dcera je taková citlivá, takže celý den z toho byla mimo, nešla ani spát a bylo to dost znát. Tchyně si pak v půl 5 vzala prcka do kočáru a já šla se starší na kolo a na hřiště. A volám chlapovi, který už byl doma, že nestíhám dojít pro Pečivo, aby ho šel koupit a že mamka přijde dřív než my, protože holka dělá scény na hřišti a bude to na dlouho. Tak mi tchyně píše skoro v sedm, že je u baráku, volám chlapovi ať jde pro dítě a on že je ve vaně, že jsem mu nic neřekla. No a to už se to ve mně varilo, protože den úplně na ho*no, holka cestu domů scény a řev a do toho muž, na kterého prostě není ani spolehnutí. Tak běžím s dcerou rychle k baráku, teď dojdu domů a muž nafučenej, v kuchyni bordel, drobky všude a už se to ve mě fakt varilo. Tak jsem mu řekla, že by mohl začít fungovat, že už dneska fakt nemůžu, že jsem psychicky a i fyzicky fakt na dně. Že už nevím jak to mám říct, že potrebuju pomoct, že už to fakt nedávám. To jsem se mu ještě nedávno svěřila, že se cítím, že selhávám.
Děti řev, dcera mi vyčítá že máme prcka, že na ni nemam čas, muž zase že nezvládám, že nemám dobrou náladu a do toho se snažím aby miminko bylo spokojený a mělo veškerou lásku a péči. A pak tu jsem já, unavená, smradlava, nevím co dřív. Tak jsme se tu před dětmi trochu vyměnili názory a jeho poslední věta byla, že už ho to se mnou nebaví, že už na to taky nemá. Dcera šla spát, já sisedla na gauč a normálně myšlenky, že snad chci umřít. Že už nevím co se sebou. Syn má do toho reflux, trochu se mu to mlíčko vrací, občas se dusi. Takže jsem 24/7 v pohotovosti, a i to mě dost vycerpava. Mám strašný strach. Ale vlastně od porodu muž přes noc nehlidal ani jednou. Sice asi 2× krmil, ale jinak prcek spí vedle mě, že prý jeho to nevzbudi kdyby se dusil. Takže mám vlastně veškerou zodpovědnost za deti jen na svých bedrech a zrovna to když se dusi hodně špatně dávám. No a jako na potvoru se dneska vecer dusil, ale asi slinama nebo nevím ani, bylo to před krmením a zase mě to vylekalo o něco víc, vzhledem k tomu, že ani nebyl po mléku a stalo se to. A tak teď tu sedím a musím se aspoň vypsat. Jsem spíš introvert, nechci svoje chmury říkat nahlas a asi o to víc mě štve, že když to muž ví a sverim se mu, že to vlastně přehlíží.
Ani nevím, co na tohle chci slyšet. Jen třeba někdo měl taky dneska den blbec a nejsem v tom sama.
Více klidu, nemusíš všechno stihnout, mít naleštenou domácnost. Věř sama sobě, své síle, nepodléhej životu podle reklam, kde je všechno dokonalé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
14.9.23 23:48
Váš příspěvek jasně ukazuje, jaké mohou být diametrální rozdíly v partnerech. Zatím co váš chlap převzal iniciativu a nechal vás řádně odpočinout, tak ten tazatelčin prohlásí, že už ho to s ní nebaví. Takže jí ještě víc naložil. K tomu není co dodat, neboť mne napadají jen samé vulgarismy.
@Midaku píše:
Klid, to si sedne. Hormony, malý děti, voda všude, blbej den… když naše nejmladší měla asi 3 týdny, kluci 2 a 4 roky, tak v patře nad nama hořelo ajak to hasili, měli jsme potopi v celým bytě. Manžel na služebce, obě babičky v práci, lítala jsem po bytě s novorozencem v nositku a dalšíma dvěma za zadkem, likvidovala škody, řešila všechno s hasicema, policajtama, domovnici, sousedama… No měla jsem toho plný brejle, fakt. Přežít noc se 3 malými detma v tom mokrým bytě byla taky sranda. Mokrý postele, koberce… No potim se jen co si na to vzpomenu. A když mi manžel poslal vysmatou fotku z vířivky (netušil, co se stalo), myslela jsem, že mu obratem pošlu žádost o rozvod… ale pak hned dojel dom a už všechno řešil on… naprosto rozumím, jak ti je. Už nic neřeš, lehni a spi, dej tomu čas. Za pár let to bude historka k rodinnému táboráku.
- Citovat
- Upravit
15.9.23 06:45
@Prostě Vodnář píše:
Váš příspěvek jasně ukazuje, jaké mohou být diametrální rozdíly v partnerech. Zatím co váš chlap převzal iniciativu a nechal vás řádně odpočinout, tak ten tazatelčin prohlásí, že už ho to s ní nebaví. Takže jí ještě víc naložil. K tomu není co dodat, neboť mne napadají jen samé vulgarismy.
Tak alespoň má schopné babičky 
Ta věta od něj byla fakt podpásovka…místo aby ocenil, jak to všechno zvládli, tak ještě reje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.23 07:10
Neboj bude líp. Já teda obdivuju všechny ženy co mají děti takhle brzy za sebou. Já měla odstup 7 let a neměnila bych. Šla bych do toho znovu. Reflux měl kluk taky. Dávaly jsme hustější mlíčko a měl hlavičku výš. Přeju hodně sil a trpělivosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.23 07:41
Upřímně, kdyby mi snacha běžela domů, zatímco syn by odmítnul vylézt z vany a pustit mě dovnitř, tak bych jako tchyně vlétla do bytu a propleskla bych ho dospělého i v té vaně a co bych mu řekla, to by si za rámeček nedal.
Dceru bych přihlásila do nějaké dětské skupiny, aby se trošku socializovala, jste kapku hysterická, ale za to může ten neustálý stres z refluxu, nevyspání a partner na dvě věci.
Je třeba, aby z Vás někdo sejmul část povinností. V noci to moc nevidím, řešila bych, jak si co nejvíce ulevit přes den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.23 08:54
Občas se toho sejde víc v jeden den, ale jak už tady zaznělo, neřeš úklid domácnosti, buď s dětmi venku, kde je víc unavíš, akorát nakoupit, uvařit a jinak se starej o děti. Když by po obědě oba spali, tak ty s nimi. Mohla si zkusit dát malou do nějaké dětské skupiny, aspoň na nějaký den, měla bys pak volnější den jen pro sebe a mimčo. Já mám dva kluky dva roky po sobě, manžel občas jede na služebku do ciziny (většinou Asie), babičky máme přes půl republiky. Mladší byl nervák a celé dny jen řval, brečel a blil z řevu. Do toho starší, hrozně akční, byla jsem z toho taky dost na šlupky. Ale zvládla jsem to já, zvládly to jiné matky, ty to taky zmákneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, tak už to postihlo i mě, musím se jít vypsat, jinak mi snad pukne hlava nervama.
Mám dvě děti, miminko 7 týdnu a dceru skoro 3 roky. Bydlíme v novém bytě asi dva měsíce, je to pronájem, ale je to byt z nebytových prostor, máme svůj vlastní vchod, velké prostory. No a vzhledem k tomu, že hned po nastěhování jsem rodila, tak jsem se nestihla nějak víc seznámit s bytem, jako vím kde jsou hasicaky a pojistky, ale to je tak všechno.
No a tak dneska začalo ráno jako skoro každý den. Chlap jel do práce ve 4 ráno, v sedm jsem krmila, dcera v osm vstala. Daly jsme snídani, udělaly hygienu, já si umyla nádobí, udělala jsem si přípravu na oběd, pak nějaké hraní, zase nakrmit mimčo, no a pak to přišlo… dala jsem maso na sporák a najednou slyším z wc divný zvuk, no pro moji smůlu, se nám valila voda z pod umyvadla. Tak jsem se snažila to zastavit kohoutkama, ale nešlo to, někdo to tak utáhnul, že jsem neměla šanci to povolit. Tak honem rychle ručníky, uklidnovat dceru, která měla úplný zachvat breku, a křičela že se bojí, do toho jsem se snažila dovolat chlapovi, který to samozřejmě zrovna vůbec nebral. Tak volám otcimovi, ten že neví, kde máme v bytě hlavní uzávěr vody, no šílený. Naštěstí pak volal chlap zpět a majitel nám vodu zastavil(stesti ze o dva vchody vedle ma kancelar a zrovna tam byl). Jenže, to uběhlo tak 15 minut a já měla miminko pod hrazdou co už rvalo, druhé dítě v šoku a v zachvatu breku, wc, koupelnu a kuchyň úplně pod vodou a na plotně se mi pálilo maso, a já samozřejmě úplně durch. Majitel si sedl a říká mi,,Hm, tak já asi zavolám instalatera." Ten měl dojet za hodinu, a já nevěděla co dřív, už jsem začala mít taky slzy v očích. Naštěstí tchyně bydlí 10 minut od nás a moje máma už taky nechodí do práce, takže mi hned přišly na pomoct, ale fakt jsem se už začala hroutit. Už delší dobu toho na mě bylo hodně, i co se týče dětí a teď ještě tohle. Tak jsme jakž takž odstranily vodu, přijel vysmaty instalatér, zjistil co je špatně a pak mi říká,,Tak já pojedu domu se nasnídat, nakoupit a bych nějak odpoledne dojel, budete doma?" A já jakože cože, je 12, mám tu dvě děti, chlapa 100km daleko a potrebuju fungovat. No, naštěstí dojel ve dvě, asi pochopil, že jsem z toho fakt na dně. Dcera je taková citlivá, takže celý den z toho byla mimo, nešla ani spát a bylo to dost znát. Tchyně si pak v půl 5 vzala prcka do kočáru a já šla se starší na kolo a na hřiště. A volám chlapovi, který už byl doma, že nestíhám dojít pro Pečivo, aby ho šel koupit a že mamka přijde dřív než my, protože holka dělá scény na hřišti a bude to na dlouho. Tak mi tchyně píše skoro v sedm, že je u baráku, volám chlapovi ať jde pro dítě a on že je ve vaně, že jsem mu nic neřekla. No a to už se to ve mně varilo, protože den úplně na ho*no, holka cestu domů scény a řev a do toho muž, na kterého prostě není ani spolehnutí. Tak běžím s dcerou rychle k baráku, teď dojdu domů a muž nafučenej, v kuchyni bordel, drobky všude a už se to ve mě fakt varilo. Tak jsem mu řekla, že by mohl začít fungovat, že už dneska fakt nemůžu, že jsem psychicky a i fyzicky fakt na dně. Že už nevím jak to mám říct, že potrebuju pomoct, že už to fakt nedávám. To jsem se mu ještě nedávno svěřila, že se cítím, že selhávám.
Děti řev, dcera mi vyčítá že máme prcka, že na ni nemam čas, muž zase že nezvládám, že nemám dobrou náladu a do toho se snažím aby miminko bylo spokojený a mělo veškerou lásku a péči. A pak tu jsem já, unavená, smradlava, nevím co dřív. Tak jsme se tu před dětmi trochu vyměnili názory a jeho poslední věta byla, že už ho to se mnou nebaví, že už na to taky nemá. Dcera šla spát, já sisedla na gauč a normálně myšlenky, že snad chci umřít. Že už nevím co se sebou. Syn má do toho reflux, trochu se mu to mlíčko vrací, občas se dusi. Takže jsem 24/7 v pohotovosti, a i to mě dost vycerpava. Mám strašný strach. Ale vlastně od porodu muž přes noc nehlidal ani jednou. Sice asi 2× krmil, ale jinak prcek spí vedle mě, že prý jeho to nevzbudi kdyby se dusil. Takže mám vlastně veškerou zodpovědnost za deti jen na svých bedrech a zrovna to když se dusi hodně špatně dávám. No a jako na potvoru se dneska vecer dusil, ale asi slinama nebo nevím ani, bylo to před krmením a zase mě to vylekalo o něco víc, vzhledem k tomu, že ani nebyl po mléku a stalo se to. A tak teď tu sedím a musím se aspoň vypsat. Jsem spíš introvert, nechci svoje chmury říkat nahlas a asi o to víc mě štve, že když to muž ví a sverim se mu, že to vlastně přehlíží.
Ani nevím, co na tohle chci slyšet. Jen třeba někdo měl taky dneska den blbec a nejsem v tom sama.