Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, zkusím to vzít ve zkratce, tři roky žiju s mužem, kterého nepoznavám. Přestěhovali jsme se před půl rokem do domu jeho prarodičů, to byla první chyba. Na vesnici jsem se začala cítit odriznuta, navíc jsem do toho dělala státnice a na partnera neměla tolik času. Prázdniny jsme trávili na brigádě a já si po prázdninách začala neúspěšně hledat práci, on si ji přes známého nasel. Je to opravdu dobře placená práce a já na něho byla hrdá. Než se změnil. Začal mít pocit, že on vydělává a já se valim doma. Já si ale usilovně hledala práci a po dvou měsících se zapsala na mgr. studium - ano, jsem nerozhodna, teď si hledám práci znovu, protože atudium nezvládám, jen jsem to chtěla zkusit abych nelitovala. V práci dostal přítel za partaka mladou, svobodnou slečnu a začal být divný. Pak jak to bývá koukla jsem se do mobilu a bylo to. Psali si jak jsou si oporou, on ze se do ní zamiloval.. Rekl mi na to, že mě už tolik nemiluje, ze neciti co by měl, ze ho dusim a ze nemá prostor-ted ho ma ale stejně sedí doma. Zhroutil se mi svět.. Za týden pozitivní test, za další týden spontánní potrat ze stresu. Naštěstí cca 2.tyden takže bez zákroku. Rekl mi, že mi nevěří a jesli jsem těhotná udělala jsem to naschvál abych si ho udržela. O potratu ani neví. Dítě jsme neplanovali, ale svatbu ano. Beru antiko, mohl za to asi trezalkovy caj. Miluji svého přítele ale nedokážu to prekousnout. Dvakrát jsem od něj odešla, pokaždé přišel s tím jak mě miluje, potřetí jsem se odstěhovala na kolej. Snažím se o obnovu vztahu, ale pořád mám v hlavě tu zradu.. Přítele miluju ale je to egoista. Já teď začala žít po svém, chodím ven s přáteli, přestala jsem mu podlezat a svým způsobem se asi i snažit. Rezignovala jsem aby mi znovu neublížil. Vztah napravit chci, miluji o, ale místo hezkého večera pořád jen pitvam s kým si píše a vyjíždím na něj kvůli tomu. Z práce neodejde, se slečnou jsou kamarádi prý, navíc kolegové.. ![]()
Co od akového vztahu čekáš? Přítel si tě neváží, nevnucuj se. Najdi si někoho, kdo nebude vyčítat a flirtovat s první pipkou kterou potká. Už jste se 2× rozešli, ten vztah nemá budoucnost.
Chlap, který se po tříleté známosti zamiluje do první sukně ve své blízkosti by mi teda za námahu opravdu nestál. Ta kolegyně odejde? On odejde? Ne, budou spolu dál. Ty mu budeš věřit? Chceš chlapa, který ti do očí řekl, že už tě nemiluje?
Asi by sis měla uvědomit svou cenu, tohle je smutné. To nemáš žádnou hrdost? Jsi mladá, najdi si někoho normálního, s kým se nebudeš xkrát rozcházet, jste spolu fakt dost krátce na takové problémy.
@lowwees
Nemáte se rádi, nejste si oporou, jen spolu bojujete. Lepší to asi nebude. Jste spolu asi jen ze zvyku. Já bych to zabalila. A dítě si nepořizujte. Nejste zralí ani jeden.
Děti nemáte, manželé nejste, jsi mladá - soudím podle studia, on se zamiloval do jiné a s tebou už není šťastný. Ty už taky nejsi šťastná. Chápu, že ho máš pořád ráda, ale kdyby ti takovou situaci říkala kamarádka, co bys jí poradila? Zkus přes city zapojit rozum… Třeba se teď odchodem budeš trápit kratší dobu, než se ho snažit udržet za každou cenu a být přitom stále nešťastná ![]()
Ono to není tak jednoduché. Každý má období kdy neví co chce.. A vina není rozhodně jenom na něm. Spíš mi jde o to, nezatracovat něco co bylo takhle lehce. Včera jsme se o tom bavili a sám uznal, že nešlo o lásku jako takovou, spíš o porozumění, které mu doma chybělo..
Jsi tak mladá na to, abys ztrácela čas s chlapem, který si Tě neváží. A věř, všechno jednou přebolí a to není jenom prázdná fráze. To co teď nazýváš láskou je ve skutečnosti už jenom zvyk a strach o to, co bude dál. Odstěhuj se, tím že si žiješ sice po svém, ale v „jeho“ domově se zbytečně v celé věci více utápíš.
Bude to změna, ale každé ráno se na sebe usměješ v zrcadle víc a víc, protože Ti bez něj bude líp a nebude trvat dlouho, kdy už se na Tebe bude usmívat někdo jiný. Ve svém věku máš tolik možností a celý život před sebou. Tak už se netrap.
A ještě musím editací dodat: ono obdobím, kdy nevíme co chceme, si projdeme všichni, ale jen naprostý ignorant a arogantní „prase“ si dovolí Ti oznámit do očí, že už Tě nemiluje. Navíc situaci, kdy si doma povídáte o jeho poblouznění…co chceš být, jeho partnerka nebo kamarádka??? Pokud si dovolí tohle, víš co Tě vedle něj v životě čeká za 10,20 a více let???
A navíc manipulátor. Paráda…dle studia nejsi tak hloupá…nicméně vlastně je děsně prima, že už se mu povedlo vlastně hodit polovinu viny na Tebe, paní doma Nechápavá…
Dobře zvažuj, ono nabýt znovu důvěru v někoho, kdo už Ti jednou zlomil srdce není tak jednoduché jak se zdá a když zůstaneš, tak Tě pravděpodobně čeká obdobná trochu jinak postavená situace znovu a znovu a ne nadarmo pak půlka žen končí jako chudinky bez naprostého sebevědomí…
Příspěvek upraven 22.10.16 v 14:36
Já odstěhovaná jsem, ale on za mnou pořád jezdí. Je na něm vidět, že to chce zpátky, snaží se, ale já se asi zatvrdila a nevím jestli ne zbytečně.. Několik týdnů jsme se neviděli a oba mame pocit, že se milujeme.. To, že jsem mladá neznamená že nemůžu bojovat o něco, co mi za to stojí přece.. Zkuste se zamyslet, co byste řekli kdybychom měli děti.. Já mám v sobě prostě zmatek, mám tendenco všechno hnát do přílišných extrémů a tak nějak nevím co se sebou..
To bych samozřejmě nerada, jenom mám teď pocit že nevím co chci! Ale nechci se unahlit.. Spoustu věcí dělám na truc.. Asi abych ho potrestala, ale na tom se stavět nedá..
@lowwees zdá se, že on se toho pocitu, že se VZÁJEMNĚ milujete, velmi lehce vzdává…pokud byste měli děti, tak je můj názor stejný, pryč od něj.
A pokud se Ti boj za tohle vyplatí a stojí Ti za to, pak bojuj. Ale je to jako házet hrách na zeď. Jak jsem psala, ten chlap nemá charakter a neváží si Tě. Takže nepočítej s tím, že by na konci boje byla jiná než pomíjivá odměna.
@lowwees píše:
Já odstěhovaná jsem, ale on za mnou pořád jezdí. Je na něm vidět, že to chce zpátky, snaží se, ale já se asi zatvrdila a nevím jestli ne zbytečně.. Několik týdnů jsme se neviděli a oba mame pocit, že se milujeme.. To, že jsem mladá neznamená že nemůžu bojovat o něco, co mi za to stojí přece.. Zkuste se zamyslet, co byste řekli kdybychom měli děti.. Já mám v sobě prostě zmatek, mám tendenco všechno hnát do přílišných extrémů a tak nějak nevím co se sebou..
tak napsal jí, že se do ní zamiloval.. takže Tvá reakce nemohla být extrémní. Pokud neví o potratu, tak za Tebou může jezdit jen kvůli dítěti. Pokud už si od něj dvakrát odešla, tak si asi nejste souzení. Měla jsi před ním nějaký vztah se kterým můžeš srovnávat?
@lowwees Proč jste se už 2× rozešli? Něco je ve vašem vztahu špatně.
@lowwees píše:
Ahoj, zkusím to vzít ve zkratce, tři roky žiju s mužem, kterého nepoznavám. Přestěhovali jsme se před půl rokem do domu jeho prarodičů, to byla první chyba. Na vesnici jsem se začala cítit odriznuta, navíc jsem do toho dělala státnice a na partnera neměla tolik času. Prázdniny jsme trávili na brigádě a já si po prázdninách začala neúspěšně hledat práci, on si ji přes známého nasel. Je to opravdu dobře placená práce a já na něho byla hrdá. Než se změnil. Začal mít pocit, že on vydělává a já se valim doma. Já si ale usilovně hledala práci a po dvou měsících se zapsala na mgr. studium - ano, jsem nerozhodna, teď si hledám práci znovu, protože atudium nezvládám, jen jsem to chtěla zkusit abych nelitovala. V práci dostal přítel za partaka mladou, svobodnou slečnu a začal být divný. Pak jak to bývá koukla jsem se do mobilu a bylo to. Psali si jak jsou si oporou, on ze se do ní zamiloval.. Rekl mi na to, že mě už tolik nemiluje, ze neciti co by měl, ze ho dusim a ze nemá prostor-ted ho ma ale stejně sedí doma. Zhroutil se mi svět.. Za týden pozitivní test, za další týden spontánní potrat ze stresu. Naštěstí cca 2.tyden takže bez zákroku. Rekl mi, že mi nevěří a jesli jsem těhotná udělala jsem to naschvál abych si ho udržela. O potratu ani neví. Dítě jsme neplanovali, ale svatbu ano. Beru antiko, mohl za to asi trezalkovy caj. Miluji svého přítele ale nedokážu to prekousnout. Dvakrát jsem od něj odešla, pokaždé přišel s tím jak mě miluje, potřetí jsem se odstěhovala na kolej. Snažím se o obnovu vztahu, ale pořád mám v hlavě tu zradu.. Přítele miluju ale je to egoista. Já teď začala žít po svém, chodím ven s přáteli, přestala jsem mu podlezat a svým způsobem se asi i snažit. Rezignovala jsem aby mi znovu neublížil. Vztah napravit chci, miluji o, ale místo hezkého večera pořád jen pitvam s kým si píše a vyjíždím na něj kvůli tomu. Z práce neodejde, se slečnou jsou kamarádi prý, navíc kolegové..
Vykasli se na nej i kdyz to boli, ale tohle si opravdu nezaslouzis. Uvidis, casem si najdes lepsiho.On te mel v obdobi neuamestnanost podporit a ne ti ublizovat.Ja bych se okamzite vystehovala.
Nezlob se na me, ale odejit od tebe po 3 letech bez ditete a zazemi. Ok. Odejit 2×. Ok. Ale co bude az budes tehotna? Nebo s ditetem? V jeho baraku? Opet se odmiluje a budes muset na kolej??? Jako mne by blikaly i ty jím rozbity kontrolky.
![]()