Trápení po pohřbu

2381
7.4.20 20:39

Trápení po pohřbu

Krásný den Vám všem. Před par dny mi umřel deda. Jeho smrt byla sice očekávaná, přesto mě docela sejmula. Včera jsme dědu pochovali. Je mi úplně strašně. Zažívám jedny z nejhorších dní v životě :,( :( Pláč střídá další pláč. Navíc si dost vyčítám své rozhodnutí nejít k rakvi. :,( :,( :,( Pomohlo Vám něco v takové situaci? Rodinu mám daleko a partner mi sice pomáhá, ale nechci do něj pořád hustit to jak je mi špatně. :,( :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9775
7.4.20 20:45

Smrt je součástí života. Je to nevyhnutelné. A tím, že jste nešla k rakvi už stejně nic neuděláte. Můžete jít k hrobu a omluvit se mu za to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10898
7.4.20 20:49

Časem to bude lepší. To, že jsi nešla k rakvi si nevycitej, já bych to nedala u nikoho z rodiny a známých. To co prozivas je přirozený i když s tím u starého člověka počítáš tak stejně když to přijde tak je to hrozný. Snaž se dělat to co máš ráda ať příjdeš na jiný myšlenky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24550
7.4.20 20:50

Pomůže čas. Kdyz nam umřela babička, tak sme probulely celé týdny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21336
7.4.20 20:50

To že jsi nešla k rakvi si nevyčítej, měla by jsi to pořád před sebou :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6378
7.4.20 20:51

Upřímnou soustrast :-( mě zemřela babička po vánocích, kvůli nemoci jsem tam nemohla být. Vzpomínej na to hezké a buď ráda, že si nešla k rakvi, pamatuj si dědečka takového, jaký byl za života…čas všechno léčí… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9775
7.4.20 20:55
@ka2ka píše:
To že jsi nešla k rakvi si nevyčítej, měla by jsi to pořád před sebou :hug:
úplně stejně si potáhne výčitky, že tam nešla. Podle mě prašť jak uhoď.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5368
7.4.20 21:00

Já byla před 3 lety na pohřbu staršího rodinného přítele, taky měl na chvíli otevřenou rakev, a ten pohled mám stále před sebou :( :(. Tu rakev otevřeli bez varování, i tak bych asi neodvrátila zrak, ale já lituji, že jsem to viděla, protože ten pohled mě pronásleduje pořád. :( Babička nic takového na pohřbu neměla a vzpomínku mám spíš hezkou :srdce: Dědovi by to už nepomohlo a tobě možná ublížilo, nelituj. :hug: :srdce: Neboj, časem se žal změní v láskyplné vzpomínky.. chce to čas :srdce: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2381
7.4.20 21:20

Děkuji moc za podporu.. :,( je to prostě strašně čerstvé, bolavé.. Děda měl 69 let a měl rakovinu. On tak moc chtěl žít.. Ještě poslední den před smrtí se pokoušel vstát z postele. Umřel doma a měl u toho všechny své děti. Věřil do poslední chvíle že se ještě jednou zvedne sám na nohy a půjde po své oblíbené cestě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
666
7.4.20 21:38

Truchlím po zbytečné smrti svého zdravého dítěte ve 32tt. Taky mě bolí, že jsem se nedostala k rakvi. Že ho neměl kdo doprovodit na poslední cestě…ale pomůže jen čas. Čas a čas, bohužel.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2381
7.4.20 21:43

@Danuska89 :,( To se nemá stávat :,( :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66706
7.4.20 22:08

Upřímnou soustrast. Taky mi zemřel děda na srdeční selhání v 85 letech. Bohužel, musíš si to odžít. Tehdy jsem za ním chtěl jet - osud byl ale proti. Onemocněl kolega, tak jsem nakonec šel do práce…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7671
7.4.20 22:30

Upřímnou soustrast. Klidně plakej, jak to cítíš, není jediný důvod se za to stydět. :hug: Jen čas otupí bolest.

@mau-mau Můj děda měl po celou dobu obřadu otevřenou rakev. Taky jsem se prvně lekla, ale potom jsem ho celou dobu pozorovala a vlastně vypadal skoro jako živý. A moc mu to slušelo. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15126
7.4.20 23:02

Babička zemřela na leukémii už skoro před rokem, bylo jí čerstvých 64.. zemřela v noci doma, děda ji sám umyl a převlékl, ráno jsem se s ní byla rozloučit a ten pohled nikdy nezapomenu.. po pohřbu jsem byla chvíli na lexaurinu, nezvládala jsem fungovat, bylo to fakt hrozný.. i teď to pořád bolí a strašně mi chybí..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.4.20 06:40

Vím jak ti je. Když zemřel děda, bylo to hrozný. Zbožňovala jsem ho od mimina, byl to neskutečnej člověk. Jeho smrtí to začalo, pak jak kdyby se sesunula lavina a umřelo mi víc blizkých. Ze 4 jsem 3 viděla mrtvé, dědu v rakvi, kamarádku kterou udržovali na přístrojich jen kvůli orgánům a svého syna. V ničem mi nepomohlo je tak vidět, věř mi straší mě to do teď. Takže pokud si to tak cítila a k rakvi nešla, je to tak lepší než kdyby si z toho pak nespala. Přebolí to. Stýskat se nám bude vždycky, ale ta bolest se do určité míry otupí a pak už budeš schopná vzpomínat jen s láskou a s určitou pokorou k životu. Neboj se, bude zase líp :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat