Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trápení s mamou prosím o radu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.7.23 22:53
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuji se spíše svěřit a zároveň poradit ohledně mojí mami. Vždy jsem ji respektovala a poslouchala a někdy řídila jejími rady. A byla jsem poslušná dcerajenže necítila jsem od ní tu lásku, kterou bych potřebovala. Vždy když jsem ji obejmula tak že mě to špatné spadlo a uvolnila jsem se. A bylo mi líp. Ale necítila jsem to samé od ni. Jen tak sporadicky mě obejmula. Ale netiskla. Jen tak. Už od dětství mě bila a tahala za vlasy a cítila jsem že mě nemá ráda. Nebo musela jsem jíst po tmě a velice rychle. To byl její trest. Vždy jsem si myslela že jsem adoptovaná
(ale nejsem) nemohla jsem se smát čemu chci. Vždy si myslela že se směju jí
tak hned facka nebo trest. Doteď mám stím problém se smát. Jen tak mě nic nerozesměje. Mam sestru je mladší a měla ji raději. Méně bita a více ji objimala a mazlila. A taky o její dětství více věděla, než o mě. Když jsem se zeptala jaká jsem byla když jsem byla malá tak pořád dokola že neví nebo me odbila. Ale o sestře vždy věděla a vždy ji odpověděla. Vtom jsem sestře záviděla. Proto sem se uchýlila v náručí mojí babičky (mamka mého táty) u ní jsem cítila vždy tu lásku co mi tak chyběla.
No proč sem píšu? Jde o to ze v listopadu mě a moji rodinu. ( Mám dvě děti 4 roky holčičku a 11 mes. Chlapecka) a ona mě udala na sociálku. Jen skrz to že jsem jí nedávala děti.( Hrabalo jí, byla jiná než normálně) tak jsem se bála o děti. Tak proto me udala. A dodala tam ještě další věci. Že chlastám po hospodách a ze se o ně nestarám atd. Ale ja taková nejsem. Vždy se starám aby děti měli vse. Hlavně lásku. Která mi tolik chyběla. Tak se snažím dát dětemmiluji je moc. A pak jsem v prosinci s mojí sestrou jeli za mamou. Chtěla jsem vysvětlení proč tohle udělala. A ona mě vyhodila z domu. Tak jsem na ní zařvala ty nejsi moje matka! Skončila jsi u me.
Me to bylo tak líto ale nedalo se jinak. A později vyhrožovala mojí sestře, buď ona nebo já. Tak si setra vybrala mě. ( Ikdyž sestra říká ze si nevybrala žádnou stranu)A od te doby matka se nebaví se sestrou. A samozřejmě i semnou.
chlapecka neviděla když mu byli 3 měsíce.
se srdíčkem na pravém místě
Pokud jí její máma také odmítala, tak to má holt v sobě, bohužel.. chápu tvé trápení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 22:55
Mně rodinnou pohodu dali děda s babičkou. Jsem už taky babička a myslím, že jsem to vrátila svému vnoučeti. Naši neměli dobré manželství a preferovali až do dospělosti mě dva mladší bratry a samozřejmě jejich dětí bylo něco dočista jiného, než moje. To dá rozum. Nic s tím nenadělám. Moje děti měly fungující babičku a dědu od mého bývalého muže. Ti je měli rádi a fungovali za oboje prarodiče. Buď ráda, že máš ségru, že máš svou rodinu. Nesnaž se porozumět svojí matce. Ona bude jednou na stáří úplně sama. Každý je nahraditelný. Smutné je, že i vlastní rodiče. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.7.23 23:00
ZAKLADATELKA
Děkuji holky já vím že bych ji řešit nemusela, ale trápí mě to a nechapu tomu. Co jsem ji tak hrozného udělala, když se tak zachovala
- Citovat
- Upravit
20.7.23 23:06
Na to, abys s někým nevycházela, mu nemusíš nic udělat. To je v něm. To není v tobě. Byla jsem nejstarší dítě a děvečka na každou práci. Nejsem o nic horší, než mi bratři. Přesto mě matka vždycky umí setřít za úplnou hloupost. Jak něco řeknu, je to špatně. Vkládali do nich velké naděje, všude se s nimi chlubí. Já jsem pro ně byla naprostá nula. Školy jsem dodělala, vzdělání mám vyšší, moje děti pracují, ale prostě oni jsou lepší. Nic s tím nenadělám a mám svých starostí dost, s nimiž mi nikdo z nich nepomohl, takže se tím nezabývám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 23:38
Ahoj, chapu ze to nechapes. Chyba neni v tobe, ale v jeji matce. To jeji matka ji odmitala a tim ji nenaucila chovat se k vlastni starsi dceri(tobe). Ona v podstate jen nevi jak se ma k tobe chovat protoze nikdo ji ten vzor nedal. Je to jen chyba ktera se opakuje generacne. Kdyz se s ni budes chtit objimat v podstate ji tim privedes do rozpaku…ze vas tak odmita je podle me jen volani o pomoc ze to neumi rict jinak ale chtela by. Je asi lepsi to nechat tak a nevyvijet na ni tlak. Ona musi chtit sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 23:41
Myslím, ze jsi statečná a zvladáš to perfektně.
Je to blbý, když člověk bojuje s vlastním rodičem, kde by měla být bezvýhradní podpora, ale rodiče si nevybres.
Moc bych nepátrala po tom, proč k Tobě mama měla takový vztah - možná její vlastní nezpracovane trauma, možná mohla mít nějakou poporodni depresi a nepovedlo se uplne navázat k Tobě ten správný vztah…to by se třeba částečně dalo pochopit (byť ji to neomlouvá). Každopádně to, ze Te udá na socialku a pomluví ukazuje, ze je to toxicka osoba, kterou ve svém životě nechceš. Drž se od ni dál, investuj radši energii do vlastní rodiny/dětí vrátí se Ti to v dobrém 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 23:46
Vis co? Tva matka ti hodne dluzi. Dluzi ti normalni detstvi, normalni dusevni vyvoj, pocit domova a bezpeci. Tak se prestan obvinovat, ze ty za neco muzes. Vyhodila te, protoze nejlepsi obrana je utok. A tva sestra si vybrala tebe, protpze jsi proste lepsi clovek, nez tva matka. To je logicke. Nesmutni za ni, nezaslouzi si to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 07:35
Chápu tě, taky nemám dobrou mámu a už pár let s ní neudržuji kontakt. V hlavě jsem si to musela ovšem srovnat a přenastavit tak, abych se tím netrápila. Smířila jsem se s tím, že rodiče nemám a mít nebudu a že moje děti tím pádem nemají prarodiče (otec se o mě od dětství nezajímá). Dřív mi to bylo líto, teď už ani moc ne. Časem si prostě uvědomíš, že takové lidi ve svém životě nepotřebuješ a že ti nechybí. Mě chybí máma, ale ne ta osoba, kterou jsem odstřihla, ale obecně. Celý život mi chybí. Zvykneš si. Jen udělat ten první krok a připustit si to sama v sobě, že to tak je. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
21.7.23 07:41
@Anonymní píše:
Děkuji holky
Nic. Oni to neumeli jinak
- Citovat
- Upravit
21.7.23 17:58
@weyky píše:
Chápu tě, taky nemám dobrou mámu a už pár let s ní neudržuji kontakt. V hlavě jsem si to musela ovšem srovnat a přenastavit tak, abych se tím netrápila. Smířila jsem se s tím, že rodiče nemám a mít nebudu a že moje děti tím pádem nemají prarodiče (otec se o mě od dětství nezajímá). Dřív mi to bylo líto, teď už ani moc ne. Časem si prostě uvědomíš, že takové lidi ve svém životě nepotřebuješ a že ti nechybí. Mě chybí máma, ale ne ta osoba, kterou jsem odstřihla, ale obecně. Celý život mi chybí. Zvykneš si. Jen udělat ten první krok a připustit si to sama v sobě, že to tak je. Drž se.
To vytučněné je krásně napsané. Posílám Ti
Veliká a smutná pravda u těchhle matek. Já jsem svoji neodstřihla, ona odstřihla mne. Ale nechybí mi, nikdy mi nechyběla. Nikdy jsem jí neměla ráda - inu, láska vyvolává lásku a časté psychické týrání s občasnými fackami bez totální absence lásky, laskavosti, úsměvu (no jo, tak nějakých 5 úsměvů do mé 50ky mi věnovala…) jen nenávist, pohrdání, ptaní se „proč?“… Teď k ní cítím jen totální lhostejnost. Vůbec na ni nemyslím, jakoby nikdy neexistovala. Naštěstí mi hodně lásky dali matčini rodiče (z hlediska psychologie zajímavé), zejména do mých 6 let, kdy jsem s nimi byla často. Díky jejich lásce v raních letech není ze mne sociopat, narcista atd. Jen smutný hloubavý člověk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 18:15
Víš, zakladatelko, já tuhle stránku objevila tehdy, když jsem řešila velký problém v souvislosti s tím už hore uvedeným odstřižením, který mne nikdy nepřestane bolet. A ne, nenašla jsem tu slova útěchy. Naopak, hodně pisatelek si do mne nechutně a odporně rýplo. Dnes vím, že jsem nenarazila na vhodné pisatelky - tj. ty, co měly hnusnou matku. Jako Ty. Jako já. Je nás hodně a zde na emiminu nás je také dost. Kromě několika rad z jiných oblastí, které zde dávám i hledám, jsem tu proto, abych takovým jako já otevřela oči. Co za netvor je jejich matka. Ale už mne to přestává bavit.
Mrkni na diskusní příspěvky v mém profilu. A hledej zde a na celém internetu klíčová slova: narcis (i když Tvá matka může mít i histriónskou poruchu - spíš to ale bývá narcistní porucha, přesněji skrytý narcis). Na Youtube zjistíš super info ve videích Jana Dvořáka Poznejte svého psychopata a také Petra Kinkora. Jsou bomboví. S oběma se také můžeš poradit, co s Tvým problémem (udání celoživotným tyranem na OSPOD) - já tipuji, všechno jim tam říct, kdo je Tvá matka. Ale až po poradě s hore uvedenými. Na psychologa bych se vykašlala, tihle muži poskytují poradenství, vědí totiž, oč jde. Psychologové, kteří jsou sice „studovaní“, ale to nezažili, Ti naopak, mohou hodně ublížit. Anebo lepší případ: budou Tě na opakovaných sezeních „jen“ obírat o peníze. (Mám velmi dobrou kamarádku psycholožku, tak vím, o čem mluvím. Plus tohle s nimi zažili oběti tyranů.)
Snad jsem tyhle info nepsala nadarmo, protože některým škoda radit :
https://www.emimino.cz/…amou-500866/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, potřebuji se spíše svěřit a zároveň poradit ohledně mojí mami. Vždy jsem ji respektovala a poslouchala a někdy řídila jejími rady. A byla jsem poslušná dcera
jenže necítila jsem od ní tu lásku, kterou bych potřebovala. Vždy když jsem ji obejmula tak že mě to špatné spadlo a uvolnila jsem se. A bylo mi líp. Ale necítila jsem to samé od ni. Jen tak sporadicky mě obejmula. Ale netiskla. Jen tak. Už od dětství mě bila a tahala za vlasy a cítila jsem že mě nemá ráda. Nebo musela jsem jíst po tmě a velice rychle. To byl její trest. Vždy jsem si myslela že jsem adoptovaná 
(ale nejsem) nemohla jsem se smát čemu chci. Vždy si myslela že se směju jí 
tak hned facka nebo trest. Doteď mám stím problém se smát. Jen tak mě nic nerozesměje. Mam sestru je mladší a měla ji raději. Méně bita a více ji objimala a mazlila. A taky o její dětství více věděla, než o mě. Když jsem se zeptala jaká jsem byla když jsem byla malá tak pořád dokola že neví nebo me odbila. Ale o sestře vždy věděla a vždy ji odpověděla. Vtom jsem sestře záviděla. Proto sem se uchýlila v náručí mojí babičky (mamka mého táty) u ní jsem cítila vždy tu lásku co mi tak chyběla.
miluji je moc. A pak jsem v prosinci s mojí sestrou jeli za mamou. Chtěla jsem vysvětlení proč tohle udělala. A ona mě vyhodila z domu. Tak jsem na ní zařvala ty nejsi moje matka! Skončila jsi u me. 
Me to bylo tak líto ale nedalo se jinak. A později vyhrožovala mojí sestře, buď ona nebo já. Tak si setra vybrala mě. ( Ikdyž sestra říká ze si nevybrala žádnou stranu)A od te doby matka se nebaví se sestrou. A samozřejmě i semnou. 
chlapecka neviděla když mu byli 3 měsíce. 
Prostě na nás kašle… Říkám si proč já? Proč já musím mít takovou mamu. Závidím ostatním co mají dobré kamarádské mamky.. je toho plno co bych chtěla napsat, ale bylo by to nadlouho. Tak aspoň tak jsem to napsala. Jinak moji rodiče jsou rozvedeni když jsem byla malá. Jen takový dodatek. A teď mama vypadá tak že ji vyhodily z práce, má chlapa( jejiho ex) ted je zase soucasny ale ten ji předtím bil. Sestra mi vše informovala, když ji volala.( Ale nebere ji často mobill. Nechce sni muvit.) Moc si vážím moji sestry a jsem šťastná že jí mám. Kdybych neměla ji, tak nemám ten pohon v životě 
prostě suprová ženská a kamarádka v jednom 
se srdíčkem na pravém místě 
chtěla jsem se svěřit. Děkuji moc za přečtení až sem. 
a vědět proč si myslíte že taková byla a je ke mě moje mama? Jinak ona byla první ze sourozenců a taky ji odmítala její mama. Doufám že nikdy v životě nebudu jako ona! Taková kr..a..Opatruj te se. 
No proč sem píšu? Jde o to ze v listopadu mě a moji rodinu. ( Mám dvě děti 4 roky holčičku a 11 mes. Chlapecka) a ona mě udala na sociálku. Jen skrz to že jsem jí nedávala děti.( Hrabalo jí, byla jiná než normálně) tak jsem se bála o děti. Tak proto me udala. A dodala tam ještě další věci. Že chlastám po hospodách a ze se o ně nestarám atd. Ale ja taková nejsem. Vždy se starám aby děti měli vse. Hlavně lásku. Která mi tolik chyběla. Tak se snažím dát dětem