Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Má to někdo podobně? Sestra teď hledá práci. Má nabídku. Mají se jí dnes ozvat, jestli ji berou. Mám od rána stažený žaludek a jsem nervózní, aby místo dostala. Jsem vystresovaná, aby neteř měla dobré známky a nepropadla. Později určitě, aby si vybrala školu, která ji půjde a bude bavit, aby si našla fajn kluka, a pořád dokola
Uvažuju, že s nimi omezím kontakt. Vidíme se i několikrát do měsíce. Zdá se mi, že když se uvidíme 1× za tři měsíce, budu jejich problémy brát víc s nadhledem.
Resis jen sestru a neteř nebo všechny?
Mas někoho? Přítele, manžela, rodinu, kamarády? Já tedy taky myslím na svoje blízké, když maji nějaké potíže, ale musím říct, ze pokud nejde o zdraví, tak se tím nijak zvlášť neuziram. Všechno ma nějaké reseni, všechno nějak dopadne. I špatně věci se stávají. A ty jim jisté pomůžes, kdyby bylo potřeba.
Ne, já to tak nemám, u ségry si třeba občas i vzpomenu, že má třeba důležitou zkoušku, napíšu jí třeba sms nebo tak, ale že bych měla žaludek na vodě a stres jakej mívám, když jdu na zkoušku já tak to ne. A to je to ségra, u neteří, kamarádek či jiných blízkých to vůbec neřeším
Ten odstup by ti mohl pomoct, ale zas to nevidim jako důvod přestat je vídat, pokud máte dobrý vztahy
podle mě jsi přecitlivělá a moc to prožíváš ![]()
@Dana066 takovým způsobem se zblázníš
jako jo, moje ségra má teď těžké období - přechozený vztah, neví se, zda spolu zůstanou atd, bylo by mi případného rozchodu líto - mám toho kluka ráda atd.. ale nestresuju se tim. Čekám, jak to dopadne.. streslá jsem proto, že máme babi v těžkém stavu v nemocnici (bez možnosti zlepšení), mám babi moc ráda, znamená pro mě krásné dětství.. ale i tento stres má svojí hranici..
@Izzz V podstatě tak řeším jen ségru a neteř. Kamarády vídám jednou za 3 měsíce. Pokud mají problémy, polituju je, ale nervy mi to nedrásá. Přítele nemám. Já vlastně emocionálně žiju jejich život.
Aspoň mi to tak připadá. Jednu dobu jsem ségru dva roky viděla jen na Vánoce a ok, její problémy jsem neřešila.
Ahoj Zakladatelko, tak své sestře řekni, jak to máš se svými pocity. Třeba Ti řekne, ať se na to vyprdneš, že je to sice pěkné, ale ne moc do života praktické. A zaměř se na své vlastní problémy, určitě jich máš spousty, jen se schováváš za ty sestřiny… Hodně štěstí!
Skretiku, ona mi často říká: „…ale Ty se tím nezatěžuj.“ Já to ale neumím. To je ten problém
Jinak díky za rady. Na svých problémech (většině) pracuji celkem úspěšně ![]()
@Dana066 A proč se jimi tedy zatěžuješ? Když se budeš soustředit na svůj život, na něčí jiný Ti čas nezbyde, věř mi.
![]()
Doporučuji etikoterapii - kdyžtak googli. Mi moc pomohla, měla jsem stejný problém.
@Maddlen to znám. Ono to asi trochu bude tím, že já jsem sice o hodně mladší, ale chovám se jako starší sourozenec. Máme to se ségrou nějak prohozené. I ona to říká. Ona se mi vždycky svěří. Při každé návštěvě je to něco a já se pak trápím za ni.
@Dana066 Právě proto bych, být tebou, hledala někoho, kdo ti to pouto pomůže přetrhnout. Zaděláváš si na nemoci a to je škoda.
Jsi trošku přecitlivělejší to je normální diskuzi jsem nečetla ale mám to podobně
hlavně co jsem se odstěhovala od bráchy…je to asi už v povaze člověka že mu jiný lidi nejsou lhostejní
Občas si sednu a jen tak se rozbrečím proto že brácha odemě odjel a je mi hůř spíš si hledám něco jiného na myšlení…práce a tak ![]()
@A.Suky To je mi líto. Já teda nemám co radit, cizím se vždycky radí líp. Opravdu se zkus zaměřit na jiné věci. Kamarády, koníčky, práci. Oba potřebujete svůj prostor. ![]()
Občas mi pomáhá přítel ale ten to má úplně jinak není tolik empatický prožil si dost věcí doma a prostě ztratil empatii vůči jiným lidem takže mě tolik nechápe ![]()