Trauma z dětství

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:32
Trauma z dětství

Ahoj jsem ze 4 sourozencu a jsem nejstarší. S mojí mámou to Zacalo uz jak jsem byla mala alkohol chlapy a tak sme zustavali samy doma se segrou doma ta je o rok mladasi ode mě. Mati vždy všude dělala ostudu Tak ze i kvuli ni nemam zadny kamaradky ale zvykla jsem si.Pak se po 2vdala za nevlastnoho otcima bylo to super mel nas rad narodil se braska a uz to zacalo porodila obstrikavala mleko a tak jsi starsi a hlidej to jsem ani do Zš obcas nechodila protoze jsem byl tak unavena, ze jsem potrebovala zustat doma pak se narodil ten nejmladsi braska taky to byli super.ale zacalo to stejne jak u toho druheho takze jsem hlidala 3deti nevadilo mi to ale jenom to vstavani a krmeni to bylo sileny furt jsem brecela nevedela jsem co mam delat ale rekla jsem si ze to zvladnu… kdyz mi bylo opravdu ouvej tak jsem u tekla se sourozencema k babicce a k dedovi tak jsem mela cas i na uceni a babi mi pomohla s deckama.Deda me mel strsne rad byl to ten nejlepsi chlap v mem zivote ale bohuzel zemrel je to uz 12let co mezi nama neni… Ale když mi padlo mi 15let sla jsem si sladkych 15oslavit.mela jsem 3sklenicky vina pak sem sla domu a to jsem nemela delat ve dverich nalita mati s nozem to byl pro me sok hodila mi v pokoji na zem a rvala to nikdy nezapomenu ty jeji slova (ty svine ses nejvetsi chyba v mem zivote nemela ses narodit chcipni).nastesti pribehl nevlastni otec ktery me zachranil jinak by me opravdu pobodala jen sem videla jak stim nožem okolo me mavala.
Teď mi je 25 a stále mám takové trauma co jsem vše prožila a prožívám. nevím co mám stim dělat občas brečím občas se jen trepu. Můj manžel ví všechno o mém dectvi ví co jsem prožila. Mám strach někoho vyhledat bojím se aby mě někam nesouply. Sice takové stavy nemám často mám to jednou po 3-4mesicich ale mam…
Doufám že to najdu nějakou duši, ktera něco podobného prožili a poradí jak stím mám žít.

Omlouvám se za anonym.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:38

Moja matka bola tiez blazon. V inom smere - ale blazon. Mne pomohla psychoterapia. Bez liekov. Doktor ma previedol tym co bolo a ja som sa s tym vyrovnala. Som teraz spokojna, netrapi ma co bolo. Urcite ta psychiater nesupne do blazicna - tam beru ine pripady. Ak sa rozhodnes pre pomoc tak vyhladaj psychiatra, NIE psychoterapeuta. Psychiater ma vystudovanu medicinu a dokaze aj lepsie pomoct - napriklad odporucania, lieky, testy keby si potrebovala. Psychoterapeut ma len filozoficku alebo tak, a nemoze okrem vypocutia nic. Na tazsie pripady je urcite lepsi psychiater. Ja som chodila sukromne 1× do tyzna na 45 min. Chodila som rok a pol.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:40

Nemusíš mít strach se svěřit do rukou odborníka… Rozhodně tě nikam nešoupnou, jak Ty říkáš, to bys musela být sobě nebo okolí nebezpečná… Vyhledala bych psychiatra a poslechla si ho… Moje mamka taky neměla přiliš šťastné dětství, maminka jim umřela, kdyžbyli malí, starala se o ně sestra a ne zrovna dobře, její přítel je mlátil… šla na intr našla si manžela porodila mě, věci se uklidnili, po smrti tchána však přišo vyhrožování od rodinykvůli dědiství a mamka na krku 3 malé děti a k tomu práci plus hospodářství po dědovi, taky to nedala zejména po psychické stránce, má lepší a horší období/dny, někdy si vypomůže antidepresivy…

 
samantafox
Povídálka 40 příspěvků 30.12.16 22:41

Nemusíš se bat. Nikdo tě nikam „nesoupne“. Najdi si psychologa. Nejlépe na doporučení někoho známého a sver se mu. Sama to těžko budeš zvládat. Chodit k psychologum dnes není žádná ostuda a věř mi, že může pomoci.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:43
@Anonymní píše:
Moja matka bola tiez blazon. V inom smere - ale blazon. Mne pomohla psychoterapia. Bez liekov. Doktor ma previedol tym co bolo a ja som sa s tym vyrovnala. Som teraz spokojna, netrapi ma co bolo. Urcite ta psychiater nesupne do blazicna - tam beru ine pripady. Ak sa rozhodnes pre pomoc tak vyhladaj psychiatra, NIE psychoterapeuta. Psychiater ma vystudovanu medicinu a dokaze aj lepsie pomoct - napriklad odporucania, lieky, testy keby si potrebovala. Psychoterapeut ma len filozoficku alebo tak, a nemoze okrem vypocutia nic. Na tazsie pripady je urcite lepsi psychiater. Ja som chodila sukromne 1× do tyzna na 45 min. Chodila som rok a pol.

Právě že s manželem se snažíme o miminko už 3 roky… A že můžu otěhotnět dí myslím že je to kvůli tomu… Právě že když někoho vyhledam tam strach i ze mi budou cpát nějaký léky ale to já nechci… Už teď beru hormonální léky. Kdybych šla k psychiatrovi tak musím mít doporučení?

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:44

Rozumím ti velmi dobře. Prožila jsem si něco podobného. Neboj se vyhledat odbornou pomoc. Pomůže ti to, uvidíš. Držím moc palce. :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:47

Jak jsem psala takové to období mívám cca po 2-3 měsících občas si říkám proč zrovna já. Když udělám něco špatně hned mám strach že mě někdo za to seřve nevím takový hrozný pocit… A čím jsem starší tím to je snad horší

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:51
@Anonymní píše:
Rozumím ti velmi dobře. Prožila jsem si něco podobného. Neboj se vyhledat odbornou pomoc. Pomůže ti to, uvidíš. Držím moc palce. :hug:

Děkuji ti moc… Tady jde i o to, ze se bojím všeho co bude a co bylo hrozný pocit mám ve vnitr v těle

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 22:57
@Anonymní píše:
Právě že s manželem se snažíme o miminko už 3 roky… A že můžu otěhotnět dí myslím že je to kvůli tomu… Právě že když někoho vyhledam tam strach i ze mi budou cpát nějaký léky ale to já nechci… Už teď beru hormonální léky. Kdybych šla k psychiatrovi tak musím mít doporučení?

zasmej sa -ja som otehotnela na konci psychoterapie :lol: a teda bolo to krasne tehotenstvo. Bola som stastna a vyrovnana ako nikdy v zivote pokial ide o matku. Odporucanie nepotrebujes. Ja som si nasla psychiatra sama online - na zaklade recenzii sa da slusne zistit akym stylom doktor pracuje. Zavolala som mu, dostala termin a povedala svoj problem - a on povedal ze ma vezme. Lieky ti cpat nebude - ja som bola tiez proti liekom a ziadne som pocas terapie nebrala. Inak ze je psychiater dobry vies podla toho ze odchadzas zo sedenia a citis sa lahsia od problemov, mas pocit ze mas odpovede na otazky a nadhlad ktory si predtym nemala. Ja som sa na terapie velmi tesila pretoze sa tam vzdy vyriesilo vela veci. Az na sedeniach som si uvedomila ako velmi mi zasahovalo blbe detstvo do inych aspektov zivota. Po terapii prisla zmena vnutorna aj v pristupe celkovo. To mi ostalo dodnes. Je od toho 6 rokov - podla mna nie je mozne ani vratit sa psychcky tam kde som bola predtym. Som uplne ina zena.

A nemusis sa bat otvorenych tem. Ja som doktorovi pri sedeni otvorene povedala, ze boli dni kedy by som najradsej skocila z mosta. Totiz psychiater skok z mosta povazuje za lahsie diskusie :lol: nemusis sa bat povedat co ta skutocne trapi.

 
Lucmína
Ukecaná baba ;) 1219 příspěvků 30.12.16 22:58

Je treba aby ses s tim vyrovnala. A myslim, ze to sama nezvladnes. Vyhledej odbornou pomoc, rekni jim i o snaze otehotnet. A neboj, opravdu te nikam nesoupnou.
Drzim palce s vyrovnanim se i s miminkem :hug:

 
Gituš
Závislačka 2606 příspěvků 30.12.16 23:35

Pokud to chceš řešit, vyhledala bych psychologa případně terapeuta, klidně i obojí, či nějakou alternativní metodu - kineziologie, hypnóza…

Sama si to v sobě nesrovnáš. A není to dostatečně „šílený“ na to, aby tě šoupli někam proti tvé vůli, myslím si, že ani prášků se nemusíš bát, protože z toho bude cesta ven rozhodně diskuzemi na téma rodina, matka, dětství, zážitky, cena vlastní osobnosti, sebevědomí a podobně. Nic, co by bylo adept na prášky či psychiatra.

Takže směle do toho, řešení je blízko a určitě budeš poté spokojenější a šťastnější.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.12.16 00:01

Myslím, že na prášky ani na zavření do léčebny to urcite není. ;) Ale urcite doporučuji psychoterapii - oproti některým předchozím uzivatelkam naopak radeji psychologa nez psychiatra, zvlášť pokud Ti nejde primarne o léky. Mam za sebou také nějaká traumata z dětství (naštěstí mnohem mirnejsiho kalibru), ale i tak me dokázaly dost potrápit- hlavne po porodu. Takže možná i pro Tebe bude dobře, aby sis to v sobě vyresila před těhotenstvím. Tělo většinou dobře ví, co dela. ;)

 
poučená
Ukecaná baba ;) 1360 příspěvků 31.12.16 01:02

To máš jako např. se zlomenou nohou, anebo se žlučovými kameny, anebo s popáleninou 3.stupně. V diskuzi taková zranění nevyřešíš. To, co jsi prožila, jsou velká zranění. Zajdi k odborníkům. :srdce:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.12.16 03:03

Zažila jsem bohužel něco podobného. Moje máma se vybourala v autě a táta ji nechal v tom největším srabu…prostě pro něj nebyla už hezká. Došlo na rozvod…ja chtěla bejt u taty a taky jsem byla. Jenze ten si pak našel hodně mladou ženskou a ta dělala doslova peklo. Táta me začal silene triskat a tak jsem mu jako mala rekla, ze chci zpátky k máme. Ovšem ta začala pit a jak. Nezajímalo ji, ze mám hlad, důležitější byl chlast a cigara. Když mela abstak mlatila me hlavou o zed…rvala na me ze do vany si dam jen dva cm vody. Ze jinak me vyhodí z baráků. Prostě denně v lihu a rvala na me taky furt. Táta se přestal zajímat takže v tom sem oporu hledat nemohla. Začala jsem se stranit kolektivu ve škole…mela jsem zakázáno chodit ven…vsude delala scény…spolužáci se mi smali…začala jsem utíkat z domova. Když me po druhé našli policajti, řekli mi, ze pokud nereknu důvod proč to dělám, zavřou me do napravneho zařízení. Bala jsem se socialky a tak jsem nic neřekla. Opravdu jsem tam skoncila na dva měsíce. Máma tam nebyla ani jednou…az jsem to jednou nevydrzela a šla to cely oznámit reditelce ve škole a ta zavolala socialku. Bydlela jsem pak u tety…a ted mám taky problém…po každý si myslím ze něco dělám špatně. Přítel kolikrát věci mysli ze srandy a já si myslím, ze mj nadává…taky se to na me poznamelo…navštiv lékaře…pomůže ti ale uplne na 100% to není…vzpomínky jen tak nevymazes… :srdce:

 
poučená
Ukecaná baba ;) 1360 příspěvků 31.12.16 04:20
:srdce: :srdce: :srdce:

Moc vám přeji, všem, které jste takové hrozné zacházení od rodičů si prožily, abyste ta zranění v sobě úplně vyléčily, zahojily. Držím vám palce k odvaze, pustit se s odborníky do té velké práce na sebeopravě své vlastní duše.

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám

Každého z nás někdy před odchodem na hřiště odchytla máma, aby nám namazala... číst dále >

Rebečina křídla: Příběh Rebeky, která trpí nemocí motýlích křídel

O nemoci motýlích křídel v poslední době slýcháme stále častěji. V čem... číst dále >

Články z Expres.cz

Láska Pavly Tomicové: Manžel je pro ni muž života, ten jí to stále dokazuje

Nejusměvavější, nejzábavnější, nejrytmičtější a nejpřekvapivější. To je... číst dále >

Nová láska na obzoru? David Kraus se vášnivě líbal se známou herečkou

Těžké časy jsou konečně zažehnány! Vypadá to, že si zpěvák David Kraus (38)... číst dále >

Články z Ona Dnes

O 10 let mladší: když se manželství unaví, je třeba radikální změna

Manželé Dana a Vladimír vychovávají kromě svých vlastních dětí i vnuka Míšu,... číst dále >

Mýty o alkoholismu: závislý patří do léčebny a poznáte ho na první pohled

Češi patří mezi největší pijáky alkoholu nejen v Evropě, ale i ve světě.... číst dále >