Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já vždycky říkám, že dědictví je bonus o které se člověk nezasloužil a má být rád, že něco má.
Krásně řečeno ![]()
Laaja píše:
Ahoj,
a mluvili jste o tom s ostatními sourozenci? A jak mají staré děti? Třeba by chtěl někdo z nich dům pro své dítě. Babička takhle taky dělila a vyplácelo se, teda ta první část dědictví, té druhé už se všichni vzdali ve prospěch třetího sourozence. Dům nikdo nechtěl, nakonec ho vzal syn pro svého syna (mého bratrance). Máma i teta se vzdali své části a byl klid. Bratranec si dům opravil a teď tam žije.
Hele, je to cca … hodně dlouho. Případ mého táty a jednoho domečku ve velmi špatném stavu. Nikdo ho nechtěl, a táta se přihlásil. Získal souhlas od všech příbuzných, kteří měli práva. Táta domeček tedy „zdědil“ (byl na něj přepsán) a ve chvíli, kdy původní majitel zemřel, táta dům zboural a postavil na jeho místě nový, moderně vybavený, ale starému velmi podobný. Co teď okolo toho dělaj některý ty babky a dědové, to byste měli vidět! Že jim táta ukradl a zbořil dětství!!!
Emilie píše:Laaja píše:Hele, je to cca … hodně dlouho. Případ mého táty a jednoho domečku ve velmi špatném stavu. Nikdo ho nechtěl, a táta se přihlásil. Získal souhlas od všech příbuzných, kteří měli práva. Táta domeček tedy „zdědil“ (byl na něj přepsán) a ve chvíli, kdy původní majitel zemřel, táta dům zboural a postavil na jeho místě nový, moderně vybavený, ale starému velmi podobný. Co teď okolo toho dělaj některý ty babky a dědové, to byste měli vidět! Že jim táta ukradl a zbořil dětství!!!
Ahoj,
a mluvili jste o tom s ostatními sourozenci? A jak mají staré děti? Třeba by chtěl někdo z nich dům pro své dítě. Babička takhle taky dělila a vyplácelo se, teda ta první část dědictví, té druhé už se všichni vzdali ve prospěch třetího sourozence. Dům nikdo nechtěl, nakonec ho vzal syn pro svého syna (mého bratrance). Máma i teta se vzdali své části a byl klid. Bratranec si dům opravil a teď tam žije.
No to jsou takový ty povrchní kecy, protože do toho nikdo nevidí. Ale v situaci, kdy máš vynaložit prachy na obnovu, tak musíš zvážit všechny okolnosti. A pokud vyšlo levnější a méně nákladné zbourání a následná výstavba, tak co??? kecy o tom, že někdo zboural dětství, bych neposlouchala. Po bitvě je každej generál
Osobně bych moc nečekala až umřou a bude se čekat na dědictví, bylo by lepší se nějak v rodině domluvit a přepsat majetek na děti. Před týdnem jsme takhle platili notářce cca 30tis. za vyřízení dědictví po tchánovi, kde majetek byl dohromady asi za 4mil. takže se to platilo z půlky - 2mil. jelikož druhá půlka byla tchýně.
S našima určitě uděláme nějakou darovací smlouvu, ať se zbytečně neplatí tolik peněz. U babičky a u dědy, po kterých bych měla ráda baráček, čekáme nějakou levárnu. I když táta postavil ten barák před 30ti lety a pomáhá jim, jak jen může, tak oni drží na mladšího syna a na neteř. Uvidíme co bude…
Emilie píše:Hele, je to cca … hodně dlouho. Případ mého táty a jednoho domečku ve velmi špatném stavu. Nikdo ho nechtěl, a táta se přihlásil. Získal souhlas od všech příbuzných, kteří měli práva. Táta domeček tedy „zdědil“ (byl na něj přepsán) a ve chvíli, kdy původní majitel zemřel, táta dům zboural a postavil na jeho místě nový, moderně vybavený, ale starému velmi podobný. Co teď okolo toho dělaj některý ty babky a dědové, to byste měli vidět! Že jim táta ukradl a zbořil dětství!!!
Ono asi také dost záleží na tom, na čem se dohodl tvůj táta s těmi ostatními příbuznými, kteří mu domek zanechali. Jestli mu ho nechávali s tím, že se o něj bude starat, tak se ani nedivím, že je dost nepříjemně zaskočilo, že ten barák zboural (a postavil tam jiný, ale to už není ten jejich, i kdyby vypadal nachlup stejně)
Tohle by si lidi měli vždycky vyjasnit předem? Necháš mi tu nemovitost a nic za ní nechceš? Fajn, ale co když ji jednou budu muset prodat? Co když zjistím, že mnohem levněji vyjde tuto zdemolovat a postavit tam jinou? Apod. Aby pak nedocházelo ke zbytečným rozčarováním plynoucím z rozlišných očekávání.
me2dova píše:Emilie píše:Hele, je to cca … hodně dlouho. Případ mého táty a jednoho domečku ve velmi špatném stavu. Nikdo ho nechtěl, a táta se přihlásil. Získal souhlas od všech příbuzných, kteří měli práva. Táta domeček tedy „zdědil“ (byl na něj přepsán) a ve chvíli, kdy původní majitel zemřel, táta dům zboural a postavil na jeho místě nový, moderně vybavený, ale starému velmi podobný. Co teď okolo toho dělaj některý ty babky a dědové, to byste měli vidět! Že jim táta ukradl a zbořil dětství!!!Ono asi také dost záleží na tom, na čem se dohodl tvůj táta s těmi ostatními příbuznými, kteří mu domek zanechali. Jestli mu ho nechávali s tím, že se o něj bude starat, tak se ani nedivím, že je dost nepříjemně zaskočilo, že ten barák zboural (a postavil tam jiný, ale to už není ten jejich, i kdyby vypadal nachlup stejně)
Tohle by si lidi měli vždycky vyjasnit předem? Necháš mi tu nemovitost a nic za ní nechceš? Fajn, ale co když ji jednou budu muset prodat? Co když zjistím, že mnohem levněji vyjde tuto zdemolovat a postavit tam jinou? Apod. Aby pak nedocházelo ke zbytečným rozčarováním plynoucím z rozlišných očekávání.
Detaily nevím. Ale nevěřím tomu, že by jim táta nevyjevil, co s tou pastouškou zamýšlí. Já jen, že to prostě může být konflikt a taky navždy. Když vidím ty staroušky, jak blbnou a řeší věc tak strašně dávno minulou …
![]()
Ywett píše:
U nás taky rodinný dům a tři dědicové. Dopadlo to tak, že barák se přepsal na jednoho, kterej slíbil, že se postará o babičku i dům. Tečka. Žádný vyplácení, nic. Po 10ti letech se sice od babičky odstěhoval, ale dá se říct, že dům stále jakž takž obstarává.
Upřímně řečeno nechápu to vyplácení peněz - zdědím barák, do kterýho musím narvat hromadu peněz, aby se v něm dalo žít a ještě musím vyplatit sourozence? To někdo dům s takovým břemenem opravdu chce? Švagrová se přiznala, že si chtěla opravit domek rodičů, ale radši si koupila svůj pozemek, protože by nás musela vyplatit. My máme kde bydlet, finančně zvládáme, nemáme dramatické dluhy, s penězma z baráku nepočítáme (proč taky?), vyplatit bysme v žádném případě nechtěli. Bohužel se nezeptala dřív.
To nikdo takhle nepřemýšlí? Nebo jsme blbí, že se vzdáváme peněz?
Souhlasím s tebou,taky to nechápu,byla jsem v podobné situaci,dům jsem měla dědit já-bydlela jsem tam a vrážela celou dobu peníze do oprav,pak maminka umřela,mezitím jsme si s přítelem zrekonstruovali domek po jeho rodičích,ale byla jsem ve výhodě-po mě nikdo peníze nechtěl a po nás se do domu nastěhovala moje sestra s tím,že se stará o tatku,my s bráchou jsme se podílu vzdali-dům je dvougenerační,takže až tatka nebude,tak se zase budem rozhodovat co dál podle toho jak to sestra bude zvládat se postarat o dům-je to s ní trochu složitější,no a pokud to nezvládne,tak se dům prodá a rozdělíme se,pokud bude zvládat,dům jí necháme připsat bez vyplácení
Anonymní píše:pannda píše:Právě, já si taky myslím, že by o tom měli rozhodnout rodiče a ne čekat až zemřou. Je jim přes 70 let, jediné s čím přišli už jsem psala. Dostanem to my a sourozence vyplatíme. Nazdar
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
Inko, situaci tedy nezávidím. Nicméně - dělat mrtvého brouka podle mě není ideální stav. Až rodiče zemřou, sourozenci budou OČEKÁVAT, že je statek Váš a vyplatíte je, jako hotovou věc. A když se tak nestane, v nejlepším případě budou jen dost naštvaní, proč jste to neřekli hned…takže já bych řešila, minimálně do té míry, aby sourozenci neočekávali nereálné. Domluvit se s nimi všemi, že statek chtít nikdy nebudete a jestli je rozumné to řešit s rodiči teď nebo nechat až po smrti…
Samozřejmě ideální je, když to rodiče vyřeší ještě za života, ale pokud to dělají stylem "tak to chceme, tak to bude, bez ohledu na to, co chcete Vy
"…lepší se domluvit rovnou s budoucími dědici ![]()
Věc druhá je, že mohou říct, že vyplatit nechtějí (ale pokud si kdykoliv vzpomenou, že vyplatit chtějí, a věř, že je to docela možné, vyplatit budete muset - ze zákona). A nejhorší na tom je, že by pak na to strašně doplatily Vaše vztahy ![]()
Handah píše:Anonymní píše:Inko, situaci tedy nezávidím. Nicméně - dělat mrtvého brouka podle mě není ideální stav. Až rodiče zemřou, sourozenci budou OČEKÁVAT, že je statek Váš a vyplatíte je, jako hotovou věc. A když se tak nestane, v nejlepším případě budou jen dost naštvaní, proč jste to neřekli hned…takže já bych řešila, minimálně do té míry, aby sourozenci neočekávali nereálné. Domluvit se s nimi všemi, že statek chtít nikdy nebudete a jestli je rozumné to řešit s rodiči teď nebo nechat až po smrti…pannda píše:Právě, já si taky myslím, že by o tom měli rozhodnout rodiče a ne čekat až zemřou. Je jim přes 70 let, jediné s čím přišli už jsem psala. Dostanem to my a sourozence vyplatíme. Nazdar
Dá se ten pozemek ovšem rozdělit na tři díly…pole, zahrady a nemovitost…A rozhodnout by měli rodiče, aby jste pak po jejich smrti nebyli na nože…A s každým dílem ať si každý udělá co chce…
Samozřejmě ideální je, když to rodiče vyřeší ještě za života, ale pokud to dělají stylem "tak to chceme, tak to bude, bez ohledu na to, co chcete Vy"…lepší se domluvit rovnou s budoucími dědici
Věc druhá je, že mohou říct, že vyplatit nechtějí (ale pokud si kdykoliv vzpomenou, že vyplatit chtějí, a věř, že je to docela možné, vyplatit budete muset - ze zákona). A nejhorší na tom je, že by pak na to strašně doplatily Vaše vztahy
Urcite nikdo nebude MUSET DRUHE VYPLACET… pokud nikdo nema zajem o celou nemovitost, nikdo je nemuze nutit si nemovitost koupit. Potom se naridi prodej nemovitosti jak uz jsem psala… ![]()
pannda píše:
Já vždycky říkám, že dědictví je bonus o které se člověk nezasloužil a má být rád, že něco má.
Krásně řečeno
Kez by to tak krasne fungovalo!!! ![]()
ynax píše:
a co by chtěl tvůj manžel?
Manžel je z toho hodně nešťastnej, on ten grunt miluje, je patriot ve vztahu k rodišti. Ale má plno koníčků a rozhodně nechce hospodařit ani to financovat. Mě úplně bere fantas, když tcháni nechají udělat třeba novou střechu na stodolu a nám řeknou, že to dělají, aby jsme to nemuseli dělat potom my, oni to staří berou za hotový, že my tam půjdem. My to různě naznačujem, ale říct to na rovinu, tak je zrovna pochováme.
Ywett píše:alsem píše:Ywett píše: … vyplatit bysme v žádném případě nechtěli. Bohužel se nezeptala dřív.to jste asi opravdu jedini
To nikdo takhle nepřemýšlí? Nebo jsme blbí, že se vzdáváme peněz?bylo by to asi jine, kdyby jste ty penizky nemeli
Ale my se neválíme v penězích, vycházíme akorát. Mně se jen příčí představa, že se někdo jen kvůli mě nehorázně a úplně zbytečně zadluží a stejně bude mít polorozbořenou ruinu
Příspěvek upraven 27.01.12 v 12:53
Edit.: A ještě navíc někdo z rodiny.
já nerikam, ze je to spatne, v mnoha pripadech by to bylo nejlepsi reseni, ale takovych je dnes malo ![]()
Řekla bych, že je poměrně zásadní, jak na to nahlíží manželovi sourozenci a jejich rodiny, protože, při vší úctě k tchánovcům oni si sice můžou něco přát, ale ve finále to budou pozůstalí, kteří budou muset rozhodnout, jak dál.
Myslím, že by bylo fajn říct alespoň jim, že tam jít nechcete…a uvidíte. Třeba projeví zájem některý z nich, pro děti, nebo tak. Nebo se vás zeptají, jestli byste se tam stěhovali, kdybyste je nemuseli vyplácet- to zas bude rázem jiná situace a námět k úvaze…nebo se prostě všichni shodnou, že bude nejlepší to prodat a pak to ani nemusíte stařečkům říkat. Ono by se jim s tím asi těžko dožívalo…
me2dova píše: Řekla bych, že je poměrně zásadní, jak na to nahlíží manželovi sourozenci a jejich rodiny, protože, při vší úctě k tchánovcům oni si sice můžou něco přát, ale ve finále to budou pozůstalí, kteří budou muset rozhodnout, jak dál.
Myslím, že by bylo fajn říct alespoň jim, že tam jít nechcete…a uvidíte. Třeba projeví zájem některý z nich, pro děti, nebo tak. Nebo se vás zeptají, jestli byste se tam stěhovali, kdybyste je nemuseli vyplácet- to zas bude rázem jiná situace a námět k úvaze…nebo se prostě všichni shodnou, že bude nejlepší to prodat a pak to ani nemusíte stařečkům říkat. Ono by se jim s tím asi těžko dožívalo…
My se tam rozhodně nehodláme stěhovat za žádnou cenu, to by stálo šílený prachy to tam dát do kupy…stejně sourozenci a pochybuju, že nějaké z vnoučat. Nejblíže ideově k tomu má náš starší syn a i ten si chce stavět nové. Ono je to fakt jedině na prodání, tak to snad k tomu dozraje i v mysli všech tří sourozenců ![]()