Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Trochu JINÁ výchova:)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.8.09 20:14
DuantNefret píše:
Můj názor je, že člověk přílišným ‚studiem‘ běžných věcí snadno zblbne
Je to fakt, však jsem kdysi mám dojem byla na hranici, teď už si to sakra hlídám. 
Gabika má taky pravdu, vlastní výchova člověka ovlivní moc a taky se to pak promítá do toho, jak on sám vychovává…a pokud cítí, že to chce dělat jinak, hůř hledá cestu.Taky je fakt, že co znám lidi, které krapet pohltil extrém (nejen ve výchově, ale třeba i ve stravování a tak), tak často měli hodně složité dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 21:32
Jůů- teď se vrátím od literatury trochu zpět - tam kde jsem skončila!
Ano - Duant Nefret - máš naprostou pravdu. Co chci po druhých, měla bych taky dělat. To znamená: Já se ve škole VŽDYCKY přezouvám.
Bylo by mi absolutně trapný přijít do třídy v botách. Ať je to v létě nebo v zimě. Třeba jsou věci, ve kterých se učitelé a žáci liší (např. kdo rozhoduje „většinově“ o tom, jak bude vypadat hodina 
- samozřejmě na drobné úpravičky přistoupím, pokud je nutno ), ale pak jsou věci, jejichž podstata by měla platit pro všechny… což je například přezouvání.
A máš pravdu, že jedna z výčitek, kterou studenti předkládají, je i to, že „učitelé se nepřezouvají“.
Ale mám kolegyně, které se přezouvají vždy nebo aspoň většinou, a kolegyně, které si nezujou ani kozačky…
Ale to jsem teda zabočila k jednomu aspektu
Leč i strýček Fidó dostal od Tipa a Ťapa „za uši“, protože strýček je nutil čistit si zuby, a sám si je nečistil a pak teda musel, když to chtěl po štěňátkách
A myslím taky jednu věc… JEDEN MALIČKATÝ ASPEKT: když dospělák udělá chybu, např. vynadá dítěti za něco, za co nemohlo, a následně svou chybu zjistí, měl by to přiznat… to si myslím já. Ale o tom myslím ani zatím řeč nebyla…
Zkrátka - můj názor je tento:
výchova by měla být fér hra, a dospěláci by měli být těmi, kteří:
a) jdou příkladem
b) přiznají chybu
c) jsou přítelem do nepohody a „vychovávaný jedinec“ (sorry jsem stižená pedagogikou-psychologií ) by měl nabýt jistoty, že když mu nateče do bot, může hledat pomoc, radu a pochopení u dospěláků
d) jasně stanoví pravidla, pro která mají jisté „vyšší“ důvody, a trvají na nich… (A NĚKDY DOKÁŽOU I POVOLIT, ale musí správně zhodnotit situaci, KDY povolit můžou -jinak je zle)
- a na závěr musim říct, že sice teoreticky bych měla krásnou představu, ale prakticky DĚLÁM VE VÝCHOVĚ CHYBY, a doufám, že s každým dalším dítětem to budu postupně „pilovat“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 21:34
A zbožňuju jednu scénu z filmu Karate Kid.
Jak ten starej (ČíŇan???) učitel karate chtěl po klukovi, aby pořád dokola myl auta.
Kluk sice nechápal, ale Číňan řekl, že je to nutné, a dokud neumyje určitý počet aut, nezačne ho učit karate.
A jednoho dne ten kluk chtěl udělat nějakej ten základní pohyb, a najednou viděl, že ten pohyb má nacvičený z těch aut, a má posílené přesně ty svaly, které posílené mít má přesně pro tento chvat…
Ta chvilička, kdy mu to dojde, mi vždycky vezme dech!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 21:39
Zlatuško, tos myslím s tím přezouváním reagovala na mě Já to všecko beru, akorát mám takovou vzpomínku, jak jeden učitel na gymplu nadával spolužákům, jaktože nejsou přezutí a sám měl na nohách zablácené botasky 
To s tím přiznáváním chyby myslím souvisí s tím, co tu někdo psal - umět se dětem upřímně omluvit. To třeba naše mamka taky neumí 
Pravidla s vyššími důvody určitě potřebná jsou, ale myslím, že bych ty důvody měla znát a být připravena je kdykoli komukoli vysvětlit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 21:46
Angua - neboj, reagovala jsem v dobrém (skutečně ani náznak nějaké vztahovačnosti… to myslim vážně!) souhlasím s tebou. Sami jsme na gymplu kdysi ocenili, když se někteří učitelé s náma loajálně přezouvali…
Vysvětlit jim to můžu: protože i když je sucho, tak 650 studentů prostě do školy NATAHÁ ZVENKU ŠPÍNU
Důležitý je, aby student za nějakou (někdy delší) dobu poznal, že nám skutečně může věřit, že nechceme zbytečný absurdity, ale že to má význam, a posléze se prostě přestal ptát, protože v nás získá důvěru…
to je asi nejtěžší.
S tou omluvou - no, to jsme na tom stejně… mamka je strašně hodná, ale tohle nedokáže… jen v případě nejhorší krize, to pak jo, ale to už je většinou pozdě…
Ale nechci ji radši moc hanit, bůhví co mi dcérunka jednou vpálí haha často si řikam: „Tak. a teď si zkusim představit, že mám sama sebe za matku…“ ale stejně to asi úplně nepomůže, kiksy dělat budu, no… pár už jsem jich udělala. Ale snažím se to napravovat.
Včetně i toho, že jsem byla moc benevolentní, nebo někdy moc nervozní… různě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 21:59
Zlatuško, já vím, že v dobrém! 
Moje mamka je taky hrozně hodná, ale má samozřejmě nedostatky - jako každý…
Jo jo, kdoví, jak my dopadnem Snad aspoň nebudu dávat plané hrozby, budu se umět omlouvat a nebudu věčně vyhrožovat, že od dětí odejdu (to bylo obzvlášť hnusné, páč jsme to s bráchou tehdy brali smrtelně vážně 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:05
ještě jsem tam připsala něco k tomu přezouvání
ovšem:
sama jsem tady před pár dny řešila to, jak mě dcera sice vždycky poslouchá, ale jednoho dne mě neposlechla a zdrhla mi na ulici docela daleko v zápalu hry s jinými dětmi. Najednou, z ničeho nic… Takže to dostala teda okamžitě na holou, jenže já v tu chvíli byla šílená strachy (jsem matka strašpytel) a bylo mi jedno, kdo to vidí (náš bývalý pan ministr školství Liška by řekl, že jsem „nezralá matka“, když teda to dítě mydlim přes prdel) - prostě ale v tu chvíli dostala pořádnej cajmrsk, plus pak jsem jí teda ještě vynadala a několikrát jsme to pak ještě řešily, že jako utíkat teda nebude. Plus se přiznam, že jsem i vysvětlovala proč - - páč to prostě rozhodně nechci, aby se opakovalo 
(ten útěk).
Ale je fakt, že asi poznala, že mě fakticky nakrkla, a pak po druhej den hlásila tatínkovi, babičkám, mojí ségře, „já jsem mamince utíkala…“ - prostě snad si to zapsala za čepec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:15
Anguo -
s těma výhrůžkama, že „maminka odejde, jestli budou děti zlobit“ - tak to si umim živě představit.
Děti to berou fakt strašně vážně. Pamatuju si jeden fakt nepříjemnej moment ze svýho dětství.
Mamka žehlila, a já jsem asi furt mlela pantem nebo jsem byla protivná, to už nevim, ale seděla jsem vedle ní na židli, a mamka (asi hotová z práce… pak z toho žehlení) asi už prostě mě nemohla poslouchat, tak (asi v afektu) řekla „Zavři už tu hubu nebo vezmu tu žehličku a zabiju Tě.“ (jako jakkoli to zní děsně, a jakkoli by to NIKDY NEUDĚLALA, tak to prostě ŘEKLA) - v tu chvíli jsem si to začla představovat, a ve svý dětský hlavě mi jenom naskočila otázka (nahlas jsem ji neřekla) „Zabít mě žehličkou? Jak bys tohle mohla udělat maminko????“ a koukala jsem při tom na tu žehličku a zalila mě tak šílená vlna lítosti… Ona už podle mě třeba druhej den ani nevěděla, že to řekla, ale já si to pamatuju a je to už 25 let.
Prostě nevim, ten zážitek byl natollik emotivní, že si dávam fakt pozor, co před dcerou řeknu… už mi taky občas něco ujelo.
Třeba nedávno - ona namalovala naše morče. A já se chlubila před babičkou, jak je šikovná, že namalovala morče, a pak jsem dodala fakt jednu HODNĚ BLBOU VĚTU: „no… ono to je sice něco mezi krávou, psem a morčetem“ a pak jsem se mimoděk podívala na dceru (4,5 roku) - a ten obličejíček tak strašně posmutněl, začla koukat do země a bylo vidět, že jí je to fakt staršně líto… ježiš já bych si dala facku, tak smutný oči chudinka. Pak jsem se jí cestou domů ptala, jestli byla smutná z toho, co jsem řekla, a ona že prej jo… Tak jsem jí to vysvětlila, zakecala to, že to je vlastně hezký, když se jí povedlo naráz namalovat tolik zvířátek - ale že je to prostě nejhezčí morčátko (plus kecy kecy a kecy) - ale mrzelo mě to fakt moc. Děti všechno vnímají uplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:18
a pramenilo to z toho, že jsem si řekla, že 4,5 letý dítě si neuvědomí a nepospojuje to, co říkám… (s tím mixem krávy, psa a morčete…) - no, pospojovala si to a to hned!
Ublížila jsem jejímu malinkýmu „egíčku“ … protože pro ni ten obrázek znamená víc, než pro mě, kdyby mi někdo dneska pohanil moji čmáranici… 
už to neudělam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:24
No, to je fakt s tím dáváním si pozor na pusu - ony právě ty děti nejsou blbé, jenom malé. A člověk neví, co se jim v té hlavičce honí…
Já jsem zas kdysi nakreslila (mýma asi 4 letýma očima souzeno) nádhernou Včelku Máju - jak živá byla A mamka přišla a ptá se prý co to je Jsem si říkala, jestli je jako slepá, že to nepozná
Já si zas pamatuju ty hysterické scény doma, jak se mamka už oblékala a my jsme se na ni věšeli a prosili ji, ať nikam nechodí, že už budem hodní… brrrr… já bych na toto neměla žaludek Párkrát i vzala psa a odešla, ale to už jsem byla starší, věděla jsem, že se vrátí - jenom brácha z toho byl na prášky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:32
Hm… super
moje babička (mamky mamka) zpívala dětem jakousi píseň o hřbitovu, čímž už prostě jasně naznačovala, že umře - a děti kolem ní „maminko prosimtě neumírej“ - je teda pravda, že babča chudák měla za války 4 děti a možná že teda fakt myslela, že už z toho lehne a nikdy sebou nehne…
No… hele až budou v pubertě, můžem začít třeba vyhrožovat, ŽE S NIMA PŮJDEM NA DISKOTÉKU sakra to by zabralo!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:36
Tohohle jsem byla svědkem v družině. Byli jsme asi ve 4. třídě, já když si na tu babu vzpomenu, co tam byla s náma, no to bylo unikum. Taková stará, zapšklá, mdlého rozumu. Měli jsme nakreslit, co jsme ten den viděli v kině, byla to ‚Prinzezna se zlatou hvězdou…‘, já jí přinesla nakreslenej ten obrázek a ona, že je to hezký a hned na to přinesla svůj obrázek spolužačka a ta baba: ‚No to se ti teda nepovedlo, to je dost ošklivý, podívej se na ten Lucky obrázek, ta to má krásný.‘ Můžu vám říct, že jsem byla ve 4. třídě, byla jsem v tu chvíli ta chválená a přitom mi za tu bábu bylo trapně! Já byla vždycky takovej ten ‚bojovník za spravedlnost‘ a taky jsem věčně opravovala naší mámu, když někomu vyprávěla nějakou historku, trochu to přibarvila, aby to bylo vtipný a já hned: ‚no tak takhle to vůbec nebylo!‘…a začla jsem to uvádět na pravou míru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:40
No, taky dobré s umíráním
Já doufám, že Samík na diskotéky chodit nebude, chcem z něho mít rockera… Ale snad nám nezakáže, abysme se k němu znali na fesťácích
Zlatuško, už nám běž vedle konečně říct, jak se jmenuje ta herečka
Duant, já jsem takhle opravovala zase pohádky, když mě naši chtěli šidit a přeskakovali strany
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:43
Duant:
to upřesňování jsem své matce prováděla též byla vždycky hroooozně nadšená, a když se návštěva nekoukala, odtáhla mě stranou a tam mi dala čočku že jakym právem ji ztrapňuju!!!
ale já jsem s tim teda byla fakt nechutná, to přiznávam muselo se to říct DOSLOVNĚ, jináč jsem začla hned opravovat (a matce život otravovat )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.09 22:44
Duant - už jsem to tam napsala .
A tu ženskou na milost nevezmu, teď jsem se rozhodla!
(Zlatuška pod tento příspěvek připisuje: vzhledem k nastupujícím prvotním znakům stařecké demence dodávám, že tento příspěvek byl určen pro uživatele Angua, ale s grácií a humorem sobě vlastním tam ten sek schválně nechám )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
