Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Trochu JINÁ výchova:)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.8.09 21:38
Též mám Koncept půjčený a chystám se na něho, abych se dozvěděla, o čem to teda je… Zaítm jsem zkysla u Prevítem snadno a rychle, kniha druhá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.09 21:44
Ale jo I když s Kontinuem by byl úplně jinak pochopen a nemusel by předvádět tolik dobrodružství a vtípků
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.09 09:10
Sice to není jenom o výchově, ale můžu doporučit knihu Sourozenecké konstelace od Kevina Lehmana. Není to žádná alchymie, spíš psychologie, hezky tam popisuje prvorozené, prostřední a benjamínky, na co nezapomenout při výchově…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.09 15:47
Respektovat a být respektován rozptýlí všechny pochybnosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.10 14:26
No, já jsem zvolila zatím metodu domluvit a pokud to nepomáhá a Lucinka se chystá dělat něco, co by jí mohlo ublížit, tak křiknout a když ani to ne, tak plácnout, aby si pamatovala pro příště, že se to nedělá.
Nechápu, jak někdy děti dělají strašný bordel třeba v obchodu a maminky to buď nevnímají, nebo donekonečně křičí: to nesmíš…a pak je slyšet pouze křik obou, nakonec stejně dítěti koupí, na co si ukáže a skutek utek 
takže já se budu snažit jako první krok domluvu, když to nepomůže, tak dát jasně najevo, že je něco špatně a když ani to ne, tak nějaká výchovná přiletí…ne mlátit, ale aby si to pamatovala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.10 22:49
Mám kamarádku, která upřednostňuje jen domlouvací taktiku, nechá kluka dělat vše co chce, je dost surový, autoritu u dětí si získává bitím …prostě u něj nemá respekt, stěžuje si jak malej neposlouchá.Ani se nedivím, stejně mu jde nějaké domlouvání druhým uchem ven a on ví,že máma může mluvit dokolečka dokola.Já třeba když chce jedna z holek sáhnout na horký topení, teplou troubu… nejdřív upozorním, když to nepomůže, nechám je sáhnout (samozřejmě ne do el.zásuvky,do vroucí vody apod.) oni pak vědí,že to je auví. Občas ječím, to zvlášť když mě děti neposlechnou a čekají „co já na to“, na zadek dostanou taky, s tím se nepářu, 3× varuju a pak přijde na řadu ruka, myslím,že konečnej efekt je mnohem lepší. Ale pravda je, že vše se snažíme vysvětlit,aby pochopily, proč se tohle a tamto nesmí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.10 16:45
Ahoj holky, zkušenosti zatím nemám, Veru je maličká a jsem prvomatka, ale zajímalo by mě, kdy jste začly plácat, resp.kdy už to dítě má rozum, že si dokáže spojit- dostalo jsem a chápu za co, tak už to dělat nebudu. Já jenom, abych věděla, co mě čeká:) Když vídám venku ty rozmazlený s prominutim parchanty, říkám si tohle teda opravdu nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.10 18:01
No tak tohle je velice ošemetná otázka,ona podle mého každá máma to má nastavený jinak.Jsou tři verze,první je,že máma přistupuje k výchově,že se rány nebojí a když dítko neposlechne dostane na zadek to jsem třeba já a měla jsem odpozorováno,že dáda začal dávat věci do souvislostí od roku ze začátku bylo domlouvání a pak plesknutí při nebezpečných věcech a dnes to je upozornění,zvýšený hlas a na zadek aby to bylo trochu cítit.Druhá skupina bude,že si myslí,že dítě vnímá tak od dvou a půl tří let minimálně a poslední,že dítě za to nemůže,že objevuje svět,apod.Tím chci říct,že to záleží na výchově a na tom jaké je dítko a jak máma přistupuje k té výchově,takže komplexně se asi říct nedá.Podle mě vnímá od roka roka a půl a ty co čtou učené knihy ti odpoví zcela určitě jinak,ale jak už jsem v této diskuzi myslím psala vše je o matce a dítěti jako individualitě a také tvém vlastním rozhodnutí jako matky,jak vychovávat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.11 20:50
Tak já patřím k té partnerské skupině - tedy neoznačila bych to jako domlouvání a nechání dítěte si dělat, co chce…ale určitě je to o tom, že malému vysvětluji, proč, co a jak, nepopírám jeho negativní emoce, ale pracujeme s nimi, ptám se ho na řešení situací, vnímám jeho senzitivní fáze a snažím se mu umožňovat objevování světa, neneguji jeho chvání, netrestám (namísto toho přichází přirozené důsledky) a taky nechválím (ale dávám zpětnou vazbu, co udělal) - neignoruji, nemanipuluji, říkám pokud možno co nejpřesnější pravdu (úměrně věku)…a nemám vůbec pocit, že se malý neumí chovat, že by byl agresivní na lidi, že by se nenaučil zdravit nebo děkovat, když jsem mu to nedávala příkazem, nepoužívám zákazy ani příkazy…a snažím se v něm budovat sebeúctu, zodpovědnost a morální hodnoty. Nemám přehaná očekávání k jeho chápání a chování s ohledem na jeho věk, a vidím, že sám vyspívá a mění se…Jsem maximálně spokojená a š'tastná, že si nemusím drásat nervy stup'nujícícm se systémem trestání nebo dělat dítě na sobě závislým na základě pochval a šikulkování…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.11 13:05
Blandiku tady se nemusíš obhajovat,já netvrdím,že moje nebo tvoje výchova je ta lepší,každá má něco do sebe a každá má své mínusy a já zastávám názor ať si každá maminka vychovává podle sebe.
Psala jsem myslím už v úvodu diskuze,že mám špatné zkušenosti s přátelskou výchovou.a ty se boužel stupňují.příklad: jedna žena vychovává přátelsky,dítě je věčně věku špinavé i když by nemělo být (to mě vadí),k dospělému si dovolí víc než bych zkousla,ale když ho dospělý chce poškádlit,tak hned utíká s brekem a žalováním za maminkou,na smuteční akci začne tancovat a matka ho nenapomene,vše se musí řídit podle dítěte (spánek,televize,jídlo,procházky,oblíkání,hra) a poslední věc která mě napadá když si hraje více dětí,tak všechny napomínáme své děti,aby půjčili hračku,jen dotyčná žena napomíná ostatní děti,aby půjčili hračku jejímu dítěti.(neříkám tímto,že takovéhle jsou všechny děti,jen to,které já znám vychovávané touto metodou).
Mému synovi taky spoustu věcí vysvětluju,ale někdy prostě musí poslechnout a když neposlechne tak dostane přes prdku.Teď už je rozumný a spousta věcí se s ním dá domluvit,ale někdy má prostě svůj týden a to mu trochu přitáhnu a zase fungujeme normálně.Rozhodně se u nás tresty nestupňují.Je to spokojené,bez problémů družící se dítko a já taky nejsem vystresovaná kvůli tomu,že mu občas jedna přistane na prdelce 
Ale hlavně mějme prosím na paměti,že každé dítě je jiné a nedá se srovnávat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 23:18
Paradise, ahoj - asi to vyznělo jako obhajoba 
Problém je v tom, že každý si tu přátelskou výchovu vyloží nějak jinak - přátelská a volná je něco jiného a hranice jsou tenké, stejně jako mezi tradiční s občasným plácnutím a tradiční s častějšími tresty, co rodina jiný přístup. Já bych u malého dítěte na smuteční oslavě asi nečekala, že pochopí, že ostatní jsou smutní a že se to nehodí, ale řekla bych mu to určitě nebo ho vzala bokem. Batole bych nenutila, že se musí podělit o hračku, ale současně bych nenutila okolí, aby mu ji půjčili a malému vysvětlila, proč cizí hračku nemůže mít a jak na to, aby si ji mohl půjčit…Jakoby můj přístup je založený na tom, že dítěti nemůžu nařízovat, jak se má chovat a vynucovat to, trestat nesprávné chování, ale dělat mu spíše průvodce a vysvětlovat, proč v nějaké situaci něco děláme a čekat, až to bude schopné samo použít /zdravení, děkování, omluva, půjčení hračky/, ale když na to nebude připravené, tak to nebudu od něj chtít pod nějakou pohrůžkou nebo nějak direktivně. Samozřejmě nikdy ne na úkor okolí, že bych chtěla nějaké ústupky od okolí. Ta omluva je hodně náročná pro malé dítě - když př. malé dítě uhodí druhé dítě nebo mu sebere hračku, tak se automaticky očekává, že se dítě musí naučit se za to omluvit a tak se děti nutí, aby se omluvily, ačkoliv ony ani netuší, proč mají říkat - omlouvám se - nechápou význam slova a jeho použití. Navíc často v tom jsou emoce a dítě, které bylo agresor, možná předtím bylo obětí druhého dítěte - agresora, ze kterého se v okamžiku stala oběť - tady mi jde o určitou nespravedlnost a jelikož nikdy nemůžem přesně vědět, co se stalo, nejde ani děti soudit…můžu se jen snažit vysvětlit dítěti, co je omluva - že když něco udělá, co je mu pak líto (že třeba druhému způsobilo bolest..), tak když to chce napravit, může se omluvit…nucením dítěte k omluvě se akorát naučí pokrytectví…
Ale nějak jsem se zamotala do těch omluv, tak snad to bude mít hlavu, patu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 11:02
Blandik: to, co popisuješ je víceméně moje představa, jak bych chtěla vychovávat děti taky. Než nastane u nás období opravdu výchovy, tak mám ještě trochu času (prcek má teď 4 měsíce), tak zatím sbírám poznatky, vytvářím si představu co jo a co ne a snažím se převychovat/dovychovat sebe 
Doufám, že sem budeš chodit dál, ráda si nechám poradit v konkrétních situacích od zkušenější se stejným pohledem na věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
