Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Raz dva tři u nás funguje výborně, snažíme ho užívám jen občas, aby fakt fungovalo a holky z toho neměly srandu.
Studená voda - nefunguje. Jednou ji chytla ta starší a byla naprosto nadšená a řvala, že chce ještě. ![]()
Odvedení do polepšovny - nefunguje. To zas jednou chytla tam mladší, u dveří sbalený batůžek, přezuté botičky a natěšná na výlet.
Matka v zoufalství ze své neschopnosti, otec vysmátý.
Gina108 píše:
Lesino, tak kousnutí už jsem taky zažila, Míša už má zuby.Zatím stačí zařvat jau, on se lekne a pustí. Kdybych ho plácla, tak to příště udělá stejně znova, zas takovou paměť ještě nemá. Nebo tvejm holkám stačilo jedno plesknutí a nikdy už to neudělaly? Míša to dělá někdy z nudy, když už je najezený a jen tak si hraje. Jako prevence stačí prso včas zabavit, ale těžko to odhadnout (moc často to teda nedělá, za ten zubatý měsíc a půl mne hryzl snad třikrát) když zabavím dřív, to je řevu
Dvě u každé plus u Adly ještě jedno když narostly horní zuby - a nepředstavuj si lištění - šlo o klepnutí přes pusinku jedním prstem, vyhubování a odebrání prsa.
Ještě mě napadá, že nejnekompromisnější jsem u cesty - copak staší Kunhůtky, ty jsou naučené z města, Elina je už vesnické dítě a respekt nemá žádný - a na každém přechodu máme scénu…
Ještě musím říct, že má starší ráda utíká. Vůbec jí nevadí, že mě nevidí, prostě salámista. Už jsem přemýšlela o kšírech
. Naštěstí se po 3. narozeninách trochu umoudřila. Taky případ, kdy domluva vůbec nepomohla, mohlo to skončit tragicky, takže jsem aspoň pořídila informační náramek kde se napíše jméno a telefon na rodiče. Dávám ho například na dovolené nebo ve větším obchoďáku
makina píše:
Raz dva tři u nás funguje výborně, snažíme ho užívám jen občas, aby fakt fungovalo a holky z toho neměly srandu.
Studená voda - nefunguje. Jednou ji chytla ta starší a byla naprosto nadšená a řvala, že chce ještě.
Odvedení do polepšovny - nefunguje. To zas jednou chytla tam mladší, u dveří sbalený batůžek, přezuté botičky a natěšná na výlet.Matka v zoufalství ze své neschopnosti, otec vysmátý.
Jojo, neslibovat neproveditelné tresty. Taky jsme se několikrát poučili. Ale ono je podle mě obecně těžké předvídat reakci dítěte i v běžné situaci.
Syn zavřený v tmavém sklepě plném harampádí. „Tak já zhasínám a odcházím.“
Dcerka kdysi odcházející s cizími lidmi, mizící v zatáčce. „Ty jsi hezká holčička. Půjdeš s námi?“ (Ti lidé se s ní raději vrátili sami. My to tedy trošku tušili, že půjde.
)
Ad utikani
Ja si ted vylozene vychutnavam,ze nejmladsi dcerka zacala JEDNAK chodit sama teprve predd necelym mesicem a JEDNAK kdyz se nechce hnout a jit tam,kam ja potrebuju,tak jen naznacim,ze Anicko-tak já pujdu PÁPÁ…A uz se ozve nesouhlasny piskot a uz si to mete ke mne…
Zato tehdy Terezka?Ta ,co je nejstarsi???
Udelala jsem ji PÁPÁ-ona mne taky a UZ SE OTOCILA A METLA SI TOO NA OPACNOU STRANU DESIVYM TEMPEM
(Jo,to je taky ta,co chodila sama ,SAMA,od deviti
mesicu
)
tohle u nás taky platilo… ale bohužel asi jen do roka a půl… pak jsem jednou řekla: „tak Eliško, já jdu…pápá“ a Elinka začala mávat a volat" Pápá mamí, pápá" a šla si svou cestou
takže u nás už neplatí ani to. Pravda je, že ona neutíká, spíš, že se zastaví a řiká kam chce jít.
teď když člověk někam pospíchá, znáte to ![]()
Nedávno jsem u sebe měla na hlídání bratránka, který je o rok starší, než eliška. Pak když odjel, tak ho Ela pořád doma hledala. Pak měl k nám zase přijet a eliška se nechtěla oblíkat, když jsme jeli nakupovat, tak jí řikám"zavolám Ondrovi a ten nepřijede, to bys chtěla?" a ona se na mě podívá a řiká „jo, zavolej“, to mě odzbrojilo. Jsem myslela, že se chytne a ono nic.
Tak u nás odvádění pozornosti teda taky nezabírá,když ho odnesu,tak spustí řev a když mu nabídnu něco jiného mrskne tím o zem a peláší zpět k místu odkud jsem ho odnesla.
Teď momentálně u nás zabírá Davídku nenene,tytyty a ukazovat zdviženým ukazováčkem,to se vždy otřese,ale zůstane stát a čeká co bude dál,když to opakuju po třetí,tak ho upozorním,že dostane na prdýlku (teď poslední týden jsem trochu opatrnější už nenosí přes den plínu,tak dostává na holou) a pokud tam stále stojí a pokouší se dělat zakázané,tak mu jednu lupnu a v tu ránu už ví,že to nesmí a přestane se zajímat a jde lumpačit jinam.Ale někdy nezabere ani jedna na zadeček a to pak už opravdu nevím,jak mu to vysvětlit. ![]()
Jo a asi před 14 dny platilo,že jsem mu řekla,Davídku odejdi a on poslechl a šel,ale teď když to použiju,začne ve vzduchu máchat prstíkem a říká dididi,tak to mi taky cukají koutky a s výchovou je konec
Prostě ty dítka moc dobře ví jak na to.
A takhle ta výchova dopadá,maminka dřepí u kompu a Davídek zalezlí ve svém stanu tam šacuje tátovi kalhoty a vyndá z nich zapalovač a začne ho zkoumat
Ještě že jsme vyhodili všechny co neměli dětský zámek,ale stejně mi zatrnulo
A já si říkala,že je nějakmoc hodný. ![]()
PARADIS
Jo, když jsou děti moc hodné, tak je to vždycky podezřelé a někdy nebezpečné. ![]()
Paradise je super ze jsi tohle tema zalozila ![]()
Moje pohledy na vychovu uz jsem rozebirala v jine diskuzi a nechci se moc opakovat…
Jen bych chtela rict, ze u deti dost zalezi na veku, je rozdil, jestli budete domlouvat dvouletymu prckovi, nebo petiletymu diteti, ktere s vami uz normalne komunikuje. Ja osobne jsem presvedcena, ze muj syn proste jeste hodne veci nechape a tak se mu snazim prevazne podridit. Nezakazuju blbosti, kdyz se u:,–(i do blata a chce si hrat s kaminkama (cerstva zkusenost), nedelam z toho katastrofu, ackoliv na me okoli hledi jako na blazna, proste to vecer hodim do pracky a jen si dam bacha, aby nenastydnul. Zaroven ale na me okoli kouka jak na cvoka, kdyz mu porad opakuju, aby daval pozor, koukal pod nohy, kam slape, apod., se slovy „Tak ho nech se trochu omlatit“. Jasne, trochu ano, na trave klidne, ale ne na dlazbe, kde by to fakt hodne bolelo a prijde mi to fakt zbytecny. Takze jsem pak narcena, ze jsem uzkostlliva matka (opet cerstva zkusenost) a nedam mu pokoj.
Ucim ho, aby byl sam na sebe opatrny a nevrhal se nikam bezhlave. Je to hodne o trpelivosti, obcas ho nechat spadnout, ale pouze kdyz vim, ze si neublizi. Jinak jsem porad pripravena ho chtytat a to se proste nekterym lidem nelibi…nechapu.
Obcas sama sebe pristihnu, jak na neho rvu jak hysterka, a popravde nevim, co je horsi, jestli dat mu pres prdel, nebo zvysit hlas… ? Co si o tom myslite… ?
Posledni dobou mozna az moc casto dostava pres ruce (no, casto, pro me jo, treba jednou, dvakrat denne), pac je jeho velkou oblibou divat se mi vazne do oci a triskat s vecma o zem pres muj zakaz. Tak tohle na nej plati, ackoliv se to taky treba nekomu nelibi.
To je muj zpusob vychovy, nastesti prcek neni nejak problemovy nebo narocny, je to docela zlaticko. Vim ale, ze jeste proste neumi poslouchat a nejak se to naucit musi, a tim, ze ho necham si delat co chce to asi nepujde.
Jo a co me dostava, jak to se mnou zmetek umi
Ja mu treba neco zakazu nebo ho za neco karam a on sklopi hlavu a jen zvedne oci a tvari se jak nejvetsi svatousek pod sluncem, jak na me vzdycky zezdola kouka a krouti se u toho, to se musim pokazdy otocit, aby nevidel jak se chlamu
![]()
Danylea píše:
Jo a co me dostava, jak to se mnou zmetek umi![]()
Ja mu treba neco zakazu nebo ho za neco karam a on sklopi hlavu a jen zvedne oci a tvari se jak nejvetsi svatousek pod sluncem, jak na me vzdycky zezdola kouka a krouti se u toho, to se musim pokazdy otocit, aby nevidel jak se chlamu
![]()
Tak přesně takového raráška máme doma. Akorát k tomu kukuči ještě říká „Pomiň, já nechtěla“ a běží mě pohladit po hlavě. Podotýkám, že je to skoro 2-letý klučina. Takže v tu chvíli (asi nevýchovně) odpouštím a samou láskou bych ho sežrala. ![]()
Ahoj,
předně se omluvám za anonym, i švagrová tu chodí…
Vlastně ani nevím, co bych připsala jiného. Dělám to doma jako většina z vás. Nejdřív to zkusíme po dobrém, domluvou. Potom zvyšuji tón a pokud ani to nezabere, tak následuje plácnutí - přes zadek nebo přes ruku. Jenže u nás tohohle nebylo naštěstí nikdy moc zapotřebí. Naše dítko (3,5) je v podstatě rozumný tvoreček, který mi příjde rozumově vyspělejší než jeho vrstevníci - tak na 6-ti leté. Je to hodné zlatíčko. Máme ještě i miminko, tož tam je to jasné, to ještě nevychovávm..:-).
Ale zrovna deska se mi stalo, že jsem byla s miminkem u dr. na očkování, starší hlídala babička. Přivezla synovce (9), který se zase předvedl.....
Ubližoval tomu našemu dítku, pěstmi bušil do její oblíbené hračky, neustále ji peskoval - co může a nemůže, kdy může babičce vyprávět, no síla… Babička se asi rozčilovala, ale nebylo to nic platné, synovec si jel po svém. Babička mi pak jen říkala, že se v něm zklamala. Neustále mi totiž věšela bulíky na nos, jak on naši holku má rád, jak rád k nám jezdí atd. To jo, jezdí k nám rád, aby měl koho šikanovat…Leč tohle naše babi nikdy slyšet nechtěla a celá rodina mě měla za netvora, který nenávidí svého synovce…Dneska se konečně babičce trochu otevřely oči a zjistila, že jsem přece jen měla pravdu a on mou dceru nemá prostě rád a žárlí jako prase, když si náhodou dovolí prarodiče ji pohladit atd.
Je jedináček, jeho máti (švagrová) ho výchovně nikdy moc nepleskala, spíš jen domlouvala. Švagr byl na něho přísný jen tehdy, když lezl na nervy jemu. Švagrová se mnou moc nemluví - i když jsme byly super kámošky, ale jednou jsem holt jejího synáčka zkritizovala a to jsem neměla dělat. Je mi to líto, protože jsem ji měla a mám ji ráda, ale trochu jiná výchova mezi námi vyrobila propast, přes kterou nejde pořád postavit most.
Podle ní jsou totiž všechny děcka stejné. Takže i tak lze pojmout výchovu…
Ještě jednou se omlouvám za anonym a za román, který jsem tu vytvořila. A kdyby si to náhodou přečetla moje švagrová, tak omluva i jí, že jsem si dovolila postěžovat na eMiminu a ne jí do očí. Jenomže do těch očí už to nejde…
R.
Dany toť dost těžká otázka.Ono to asi zase bude hrozně individuální,jak které dítko na to zareaguje,já třeba když to porovnám u davči,tak pro něj je horší zaječet.
Protože když zaječím já nebo mamka,tak se jakoby přikrčí a kouká a přemejšlí a pak se jakoby vzpamatuje a poslechne,kdežto když dostane přes zadek tak se na mě podívá,velmi často se zasměje a pokračuje dál,teď teda jak už jsem psala dostává na holou a to je jiná písnička,to stačí když si stoupnu a už přestává,tak stále posiluju nohy ![]()
Anonymní ano i tohle mi připomělo moji švagrovou a její dítko,ty bláho holky jak tak nad tím uvažuju,já bych mohla o té mojí švagrové psát romány a pak za mnou jednou příjde a řekne,hele já byla na emiminu a .....
Ale myslím,že tohle se nestane,protože ona by nesnesla,aby ji někdo v něčem radil jinak než o tom smíšlí ona ![]()
přesně, Anička zase říká „já už nechci zlobit, už budu hodná“ a dá mi pusu. Chce to kus hereckého umění zachovat vážnou tvář ![]()