Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky,supr diskuze ![]()
U nas,ale mam pocit,nezabira vubec nic..Emca je extremne vztekly a ufnukany dite,na ktery snad nezabira vubec nic…Napr.saha nekam,kam nema..domluvim,vysvetlim,kouka a sahne znova,ja postup opakuju,ona sahne zas,nasleduje placnuti a pak jeji ukrutnej rev a vztek a saha zas..kdyz ji placnu po druhe,stale jeci a stale saha znovu a znouvu a takhle by to slo dokola..nezabira nic.Co mam delat v takovych situlacich,kdyz nereaguje na nic a prez veskera opatreni stale dela to,co nesmi a silene se u toho vzteka?Jak docilit toho,aby bylo po mem a ona se neuvztekala?Zvazuju i navstevu dets.psychologa ![]()
Potápka píše:Hellenka píše:Tak přesně tohle se snažím praktikovat doma. Jen teda musím říct, že tohle může praktikovat člověk bez nervů. Nervák to nevydrží a většinou dítko jednu chytne.
Nemam doma zadneho andela. Ma dcerka je velmi divoka, ma energie za deset, a jak ucitelka ve skolce tak i ta ve skole brzo zjistily, ze u ni musi byt absolutne konsequentni (omlouvam se za asi spatne cesky napsane slovo). Ja to jsem, a funguje to na 100%, ale jak to nekdo neni (s nami zijici stryc), tak je to katastrofa. Ona vi, ze pokud se do skoly vcas neoblece, odvezem ji v pyzamu, ze kdyz bude delat nesmysly u jidla, nebude s nami jist, ze kdyz se v aute nepripouta nikam nejede…proste,ze vsechno ma - logicky -nasledek.
No a pak teda je potřeba se vykašlat na reakce děsně chytrého okolí
Potápko, ja to beriem, ako výzvu sama pre seba - ja sa predsa tiež mám v čom zlepšiť
A možem povedať, že deti ma naučili sebeovládania… ešte nie dokonale, ale postupujem, postupujem… ![]()
EEMII
ZAJDI,ja byla taky napoprve s dcerou zoufala-)
AZ u psycholozky jsem pak videla,jak lehce je ma ‚nezvladatelna‘ dcerka ZVLADNUTELNA A TVARNA ![]()
Pomuze Ti a ukaze metodu,jak sobe i ji ulehcit zivot a vytycit prave ony mantinely,ve kterych uz pak bude mit mala jasno-a i ty budes vedet,co konkretne je treba dodrzovat…
Eemii píše:
Holky,supr diskuze
U nas,ale mam pocit,nezabira vubec nic..Emca je extremne vztekly a ufnukany dite,na ktery snad nezabira vubec nic…Napr.saha nekam,kam nema..domluvim,vysvetlim,kouka a sahne znova,ja postup opakuju,ona sahne zas,nasleduje placnuti a pak jeji ukrutnej rev a vztek a saha zas..kdyz ji placnu po druhe,stale jeci a stale saha znovu a znouvu a takhle by to slo dokola..nezabira nic.Co mam delat v takovych situlacich,kdyz nereaguje na nic a prez veskera opatreni stale dela to,co nesmi a silene se u toho vzteka?Jak docilit toho,aby bylo po mem a ona se neuvztekala?Zvazuju i navstevu dets.psychologa
Máš úplne normálne dieťa, plácať ju za to, že je zvedavá mi nepripadá správne, a zjavne to ani nemá zmysel. Proste by som ju odniesla niekam inam a skúsila zabaviť niečím iným. A zamedzila miesto (pokiaľ sa to dá), kam nemá sahať, aby ju to zbytočne nelákalo.
farska píše:čo je to za metódu? Možeš napísať viac?
EEMIIZAJDI,ja byla taky napoprve s dcerou zoufala-)
Pomuze Ti a ukaze metodu,jak sobe i ji ulehcit zivot a vytycit prave ony mantinely,ve kterych uz pak bude mit mala jasno-a i ty budes vedet,co konkretne je treba dodrzovat…
AZ u psycholozky jsem pak videla,jak lehce je ma ‚nezvladatelna‘ dcerka ZVLADNUTELNA A TVARNA
Jinak já děti nemám, ale hlídávám děti přítelové sestry-3 a 4 roky. Poprvé vysvětlím proč to a to nedělat-ne napomenu,a le vysvětlím, podruhé napomenu a na potřetí plesknu jednou přes azdeček, vždy zabralo. Ale je ajsné, že je to jiné když je hlídám než kdybych s nimi byla denně. Jsou to živé děti a dovolují si to co bych já v životě nemohla a zkouší co až můžou-mobil, klíče, ovladač od televize to bylo u nás tabu, děti měli svoje hračky a věci dospělých se nebrali. Naši se mě a sestře hodně věnovali a je pravda, že jsem nebyla v životě bitá a že až do puberty jsem byla velice hodné dítě, ale ani v pubertě to nebylo nijak příšerné, i když změna to byla. A jak to budu dělat já až budu mít děti zatím nevím, ale snad bez tělesných trestů
.
Ráda se přidám do zajímavé disukuse. Bylo tu napsáno mnohé, s čím určitě souhlasím. Hlavně to, že výchova dětí je dřinaaaaaaaaaa.
Taky víceméně úspěšně praktikujeme u starší dcerky (skoro 5l.) metodu raz-dva-TŘI, akorát synek (skoro 2r.) nám ji už kolem 18m. začal hatit tím, že hned po mnou vyřčených ‚dva‘ okamžitě s velkým zaujetím dodává ‚ČI‘, čímž spolehlivě dcerku vytočí a mě rozesměje, takže s cukajícími koutky reaguji ‚ty nepočítej‘ a ‚ty dělej/nedělej/pojď/…‘ ![]()
Gabiko,
nemela jsem na mysli JEDNU KONKRETNI UNIVERZALNI METODU,ono prave ze tim,jak je kazde ditko jine a ma jine rakce na stejne podnety,tak az treba nestranny pozorovatel(psycholog napriklad,ktery umi i spravne vyhodnotit shlednute projevy ditete)muze poradit zpusob,ktery na to urcite detatko plati,aby poslechlo…
U nekoho staci jen odvest pozornost,ale u dalsiho treba uz ne a u dalsich peti deti uz to chce zas neco jineho.....
Jak jsem uz psala vyse,mne se osvedcilo pocitani,ale to je tak mozne od veku cca dvou let
JUMA
![]()
HMMM-tak to znevazovani teto metody mladsimi a neznalymi sourozenci uz jsem taky parkrat zazila
![]()
Farska, len ma zaujímalo, ako to psychologička zisťovala a čo konkrétne poradila. Je mi jasné, že univerzálna metóda neexistuje. ![]()
Hellenko taky se mě líbí metoda přirozených dosledků. To o těch lítajících míčích mě vykládala kamarádka před pěti rokama když dělala oper v Německu. A o tom odvezení dítěte v pyžamu do školy budu uvažovat, to je dobrá myšlenka. ![]()
Gabiko
ono to je ale pres DEVET LET
JA UZ SI TO NEPAMATUJUUUU
Jedine,co vim jiste,ze MAM BYT DUSLEDNA A DOBR SI ROZMYSLET,CO NEPOVOLIM,NEBOT KDYZ DCERCE NECO NEDOVOLIM JEDNOU,NEEXISTUJE
JI TO PAK JINDY DOVOLIT ![]()
Fakt se nedá říct co je správné a co ne. Každá to děláme jinak, a hlavně na každé dítě se prostě musí jinak. Některému děccku stačí říst tohle ano, tohle ne a je klid… a některému by to člověk musel říkat tisíckrát a stejně nic. A pravdou taky je, jak už se tu psalo, že chyby u jiných asi vidíme snadněji. Uvědomit si, kde jsem já sama udělala chybu asi není tak snadné.
Naše malá teď bude nastupovat do školky - ke mě do třídy, tak jsem zvědavá, jak najednou zvládnu roli matky a učitelky zároveň. Sama nevím, jak k tomu najednou přistupovat, uvidíme.
Jak se tu psalo o tom „násilí“ páchaném na zvířátech - naše malá se taky jednou pokusila u babičky nakopnout kočku. Naštěstí stačilo jednou vysvětlit, že kkočičku to bolí a je klid. zatím tedy.
pořád čekám, kdy sem naběhne nějaká moralistka a začne kázat
![]()
vím že jsou děti, kterým stačí domluvit (co bych za takové dala
) a jejich matky si myslí, že ty ostatní jsou neschopné.
Do dvou let má starší dcera nekomunikovala, jen si žila ve svém světě. Mluvila jakousi svahilštinou a vůbec jí nevadilo, že netuším o co jí jde.
Pokud jsem mluvila já na ní, koukala na mě, jako bych mluvila já svahilštinou, pak se otočila a pokračovala v tom co dělala, jako bych nic neřekla.
U nás domluva nefuguje a to jsem se dost snažila. Teď záleží na situaci a kombinuju domluvu, vynadání, posílám za dveře i plácnutí přes zadek. Posledního půl roku praktikuju počítání do tří a pak následuje plácanec.
Snažím se netrestat na veřejnosti, ale když mi vběhla do silnic, dostala na zadek hned na místě, ať si paní Stehlíková říká co chce, pokud nic jiného nezabere, aby si Anička uvědomila, že teď už opravdu přestřelila, pak budu plácat dál
Eemii: já to řešila tak, že jsem VŠUDE dala dětské pojistky. Taky jsem mohla říkat 100× že se tam sahat nemá. Vím, že holky nemůžou ublížit sobě ani křehkým věcem. To byl základ. Pak už jsem se jen snažila vysvětlovat že nemají, nosit je jinam a nabízet jinou zábavu. Pokud jen řeknu že nesmí a nenabídnu zábavnější věc, pak mě pochopitelně neposlechnou.
Jinak mám zkušenost, že čím je dítě živější, tím pevnější potřebuje mantinely.
Gabika - uvedla jsem prvni priklad,ktery me napadl,samozrejme,deti jsou zvidave..ale eliminiovat vse,na co nesmi sahat je nemozne..a navic ja moc dobre na ni poznam,ze ona vi,ze nesmi a pres to kona
,zkousi me..takhle jedna pri kazdem zakazu,nejen kdyz saha kam nema,uvedla jsem asi spatny priklad..
Me dite neni uplne „bezne“,nevidela si ho..
Farkska- tak to je super,ze to k necemu bylo,vazne tam zajdu,alespon budu mit jistotu,ze konam spravne nebo naopak me navede na dobrou cestu,dusledna jsem,to vim,ale ji bych mohla stokrat zakazat a stejne se zaridi podle sveho,mohla bych ji stokrat placnout a vzapeti to udela stejne..
Odvest pozornost nekdy zabira,ale zas se zapomene na „problem“ktery se resi,snad to pisu srozumitelne