Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Období vzdoru 2 roky - prosím pár rad
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.7.09 10:04
Období vzdoru - 2roky - prosím pár rad
Ahoj, můj syn se asi před dvěma týdny dostal do tohoto super období, takže celé dny poslouchám „to nechci nechci nechci“ „nemám rád“ „tady nechci být“.
To vše je kombinované s děsivým řevem, hadrovým tělem nebo naopak bezhlavým kopáním kolem sebe.
Začínám být vyčerpaná, někdy se teď budí i uprostřed noci (což nedělal už rok) a řve třeba hodinu aniž by šel utišit.
Vím, že to je normání vývojové období. Vím, že každé dítě to má trochu jinak. Snažím se. ¨Být trpělivá, přecházet to, pokud to situace dovolí, řešit to odvedením pozornosti, řešit to humorem… Ale už mi fakt docházejí síly.
Potřebovala bych 1. přečíst nějakou literaturu, která mi toto období vysvětlí (i odbornější, prý je období vzdoru výrazem překotného vývoje mozku, který dítě emocionálně nezvládá - tak klidně něco na toto téma) a nahodí nějaké tipy, jak se chovat, co dělat, čeho se vyvarovat. Doporučíte něco?
2. vaše zkušenosti: jaké to bylo u vás a jak vy osobně jste to zvládly, praktické rady, jak reagovat, když už je toho příliš atd.
Hlavně mě zajímá, co se dá dělat nebo jak se vám dařilo řešit scény pláče, kříku, řevu, kdy dítě vypadá, že už je totálně mimo a když se ho snažím uklidnit tím, že ho beru do ruky, tak ještě přidá na intenzitě ..
A co dělat v situaci, kdy např. opravdu nemůžu nechat dítě nahé („nechci triko, nechci plínu, nechci kraťásky“) a neplatí nic z mírných přesvědčovacích metod - mám ho prostě přemoc násilím? Neublíží mu to? Myslím na úrovni psychiky?
Moc děkuju za odpovědi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máte zkušenost s Grada Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte?
Přidejte zkušenost s Grada Prvních 6 l...
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.7.09 10:47
Zkus Z.Matějčka:Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, ten mě osobně sedí nejvíc…
Jinak každá rada drahá, zatnout zuby a táhnout. 
Na takové ty záchvaty, kdy je dítě mimo a ječí a už samo neví proč někdy pomohlo pevně chytit a držet v objetí (ze začátku v podstatě násilím, syn se snažil vytrhnout, ale pak se postupně ztišil), tak dlouho, jak je potřeba, většinou ze vzteku bylo postupně vzlykání a nakonec to přešlo do klidu…
Jinak jsem se snažila hlavně scénám předcházet (samozřejmě to nejde pořád, spíš vychytat takové nejrizikovější momenty), třeba u oblečení jsem dávala vybrat (chceš tohle nebo tohle), aby mu moc nedošlo, že ho jdu vlastně strojit.Ale když měl svůj den, nepomáhalo nic, ale nakonec to strašně rychle uteklo a vznikla řada rodinných historek.
Přeju pevné nervy…a ať to rychle uteče…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.09 12:33
Nás to teprv čeká, ale něco jsem už odkoukala od kámošek 
Když se dítko vzteká, válí po zemi apod. tak hlavně nekřičet, netrestat. Dítě se musí s tím vztekem naučit vypořádat samo.Pokud jsi na bezpečném místě-doma, v parku, nebo někde kde nejzdí auta, nech ho válet se, dřpni si opodál aklidným hlasem řekni třeba: Tak počkáme až se vyvztekáš a půjdeme dál. Třeba si zatím dej kousek čokolády na nervy Teprve pokud máš pocit, že dítě vztek nezvládá, je dobré ho obejmout, pevně, což je u větších dětí pěkná dřina, ale po nějaké době to většinou zabere, dítě se uklidní. Pokud jsi někde na ulici, kde jezdí auta, praktikovala bych toto pevné objetí hned.
Jak píše Judykum, tak předcházet scénám. Např. víš, že pršelo a prolízky jsou mokré, tak zvolíš jinou cestu, ne kolem prolízek apod.
Známí si dost chválí také knihu Nejspokojenější batole v okolí. Tak hlavně pevné nervy, já jsem zvědavá, kdy to začne u nás…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
29.7.09 17:29
Tak já se přidám , chtěla jsem zakládat nové téma, ale koukám, že je tu podobné.
Malý má 14 měsíců a začal se děsně vztekat. Kéž by to přišlo až ve 2 letech 
Doma to ještě jakž takž zvládám, většinou si ho nevšímám nebo ho rychle nějak zabavím, ale jsem už úplně znechucené chodit s ním ven. V kočárku mi vydrží max. půl hodiny a řev. Když ho vyndám, tak za ruku prostě nepůjde jakmile ho chci chytit řev. Pravidleně jde na druhou stranu než chci já a nedej bože vidí psa. 
už musí být u něj, což samozřejmě nejde. Takže dneska jsem s ním byla před domem cca 15min a z toho 14 prořval, protože jsem ho pořád od někud tahala. Já fatk nevím jak na něj, asi budeme sedět jen doma, protože to je jen ostuda 
Jen dodám že do zhruba 10m byl zlatíčko, jako mimi jen spal a papal, neznala jsem žádný řev, zato teď
Nepřihlášená Lucka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
30.7.09 16:09
Moc moc doporucuju knizku Nejstastnejsi batole v okoli. Karp(myslim) Uzasny metody a bezva pocteni a dokonce aspon u nas funguji.
Bubis (neprihlasena)
- Citovat
- Upravit
30.7.09 19:49
My ještě nemám dva roky, ale už se nás to taky chytá. Slovíčko NE, nechci, nepůjdu, neuklidím, neudělám, nezastavím, nepodám atd. je asi nejčastější co slyším. Když „přitlačím na pilu“ tak řev a vztek a „nafouklá“ pusa a když je to hodně zlé, tak se natruc počůrá popř i to horší (přes den je už bez plen a bez nehod)
Snažím se rizikovým situacím vyhýbat, dát vybrat ze dvou věcí atd. Taky nám pomohlo, že „první slovo platí, druhý leze z gatí“, takže když si vybere, že chce brambory a pak se nad nima ofrňuje a chce těstoviny, tak má holt smůlu. Někdy pomůže říct, že „velké holky tohle nedělají a ty jsi přece velká holka, už ani plínky nemáš“ a podobné věty. Na to, že je bez plen je hodně pyšná, to si cení (protože Jenda je ještě mimino, když nosí plíny, jak říká), takže tahle věta většinou pomůže.
Musíme to holt přežít a čekat, že v pubertě bude hůř 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.09 23:31
Murka , a jak se zachováš v té situaci, kdy se na truc počůrá? Naší cácorce zatím nočníkování moc nejde,ale obávám se, že si asi projdem tím samým - tak abych byla připravená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.09 16:32
Jak jsem psala, už máme čůrání pod kontrolou, chodí si sama na nočník, nebo si řekne. Počůrání „na truc“ řeším plácnutím přes zadek, což bez plíny a s mokrejma kalhotama asi i pěkně štípne. Je to jen aby věděla, že ji nebudu takové věci trpět. Mladá dáma se pak vetšinou nafoukne, což přecházím bez poznámky. Musí se sama svléknout, donést počůrané věci do koupelny, ze skříně si vzít čisté věci a obléct se. To dělá sama s mou velmi vlažnou pomocí. Pak vezmeme kuchyňské utěrky, mop a kýbl s vodou a společně uklidíme louži. Celou dobu ji při tom samozřejmě říkám, takový ty věci, že se to nedělá, že se mamka zlobí, že se čůrá na nočník a vyhrožuju plínama a tak. Celá akce trvá i půl hodiny, vzhledem k tomu samostatnému oblékání.
Docela důležitý je, abych za začátku vypadala hooodně naštvaně a postupně se dostala k tomu, aby na konci úklidu bylo všechno už v pohodě. Většinou pak Anežka sama přijde a „Áňa hodná bude, mami“, dá mi pusu a je klid. Dál se k tomu nevracím.
Dřív to bylo častější, teď tak jednou do týdne. Dost dlouho mi trvalo, než jsem zavedla tenhle postup, je sice trochu zdlouhavej, ale jsem spokojená.
Přeju pevné nervy s odplínkováním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.8.09 00:55
Já nevím ,jestli to mám nazvat obdobím vzdoru, ale už jsem z našeho malýho nešťastná. Je docela nesnesitelnej a strááááášně protivnej. Kdykoliv se mu zamane (i bezdůvodně), tak se najednou začne mračit a říká: jdi pryč, běž, nechci tě ......, a začne mě bít. Přitom já jsem to nikdy nedělala (že by to odkoukal). I když mu řeknu, že je hodnej chlapeček (pochválím ho že šel na nočník, nebo něco takovýho), tak začne zuřit, že ne, že je dacan (to mu teda někdy ve srandě říkáme). Už mě to jeho negavistický chování docela frustruje a nevím, co s tím. Tak kdyby měl někdo radu, tak budu ráda.
Jinak se omlouvám za to, že jsem se vetřela do diskuze.
- Citovat
- Upravit
1.8.09 07:49
Ahojky!
u nás tohle období naštěstí trvalo tak měsíc a půl a doufám, že už se nebude opakovat. Bylo to, když Klárce cca 2r3m. Kačence byly 2m a do toho máme psa, se kterým musím chodit ven. V tom šíleným období bylo nejhorší to, že Klárka nechtěla jít tam, kam jsem já jít potřebovala , tzn. domů, do obchodu, k doktorce… vždycky se někde zasekla a bylo vymalováno - řev, válení se po zemi, kopání kolem sebe - hrůza… z hřiště jsem jí nemohla dostat a kolem našeho domu je tolik hřišť, že není možné se jim vyhnout. Takže každá cesta ven byla pro mne frustrující z toho důvodu, že jsem věděla, co bude následovat, až se budeme vracet Jediné, co pomáhalo při těchto záchvatech, bylo odvést pozornost - pozorovaly jsme pak společně mravence, ploštice a z té doby taky umí rozeznávat značky aut . Občas jsem ji prostě musela popadnout pod křídlo a řev neřev šlo se domů.
Myslím, že to tehdy byla kombinace období vzdoru, možná trošku žárlivost na sestřičku (ale jinak se to neprojevovalo) a navíc jí rostly všechny špičáky najednou a zřejmě jí to dost bolelo. Ale teď už je naštěstí v pohodě a vztekací scénky naznačuje jen když je unavená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.8.09 11:05
Holky, my to asi máme teď…teda utěšuju se, že to jednou přejde. Malá má 2 roky a 4 měsíce a vždycky byla pohodová. Myslím, že jedno období už bylo, ale to bylo v pohodě. Teď je naprosto nevyzpytatelná, skoro každý den předvede jednu scénku typu, že se pro pitomost rozpláče a řve a řve a nemůže přestat a nepomůže nic, zkoušeli jsme utěšování, mazlení, domlouvání, přes zadek, studenou sprchu, někde zavřít…Už se i vzteky jednou počůrala a jednou dokonce pokakala! Příčina je pokaždé jiná - odře si koleno, dostane vyhubováno, že něco provedla, něco momentálně hrozně chce a my jí to nedovolíme (kolikrát ani nemůžeme, protože chce něco v té chvíli nedostupného) Je to často vyloženě vysírání - pardon! Jsme z toho nešťastní, na druhou stranu dělá to, když je unavená a někdy pomůže věta - chceš jít spinkat? Vyčítám si, že chodím do práce a jí jsem dala do jeslí, na druhou stranu je rozmazlovaná dost a rozhodně se jí věnujeme. Jen už jsme nějak předpokládali, že bude asi pohodová navždy…
Majdina
- Citovat
- Upravit
10.8.09 09:07
my se taky hlásíme ke vzdorujícím. Děs, pro nic za nic scéna šílená, se vším všudy(válení po zemi, kopání nohama útěk pryč 
) už jsem z toho dopst na nervy, ale musím vydržet. Takže pokud nechce jít, jdu sama, tedy pokud nejsem u silnice. Když nemá obecenstvo, přestane. A nepomáhá nám terapie pevného objetí, což je děs. To se vydrží vztekat a řvát klidně půl hodiny a radši se pozvrací, než aby přestal. A vyžaduje to dost sil ho udržet.Holt musím vydržet, ono to přejde. DOUFÁM
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.09 10:08
Ahojky, dovolím si taky připsat. Období vzdoru nám začalo kolem jednoho roku, pak to na nějaký čas přešlo, tak jsem si říkala, to nebylo tak zlé, přetrpěli jsme to celkem rychle… a ejhle dva roky a už je to tu zas, ale spíš je to křik jen tak, v noci s vzbudí a vzlyká nebo pláče, je fakt, že to prohloubilo i to, že jsme dali dudlíka pryč. Asi týden to bylo intenzivnější. Teď ho každý večer sklidňuju před spaním (protože celý den rika „nepudu spinkat“? Takže si prohlížíme knížky a pak má za úkol vyprávět to svým kamarádům v postýlce. Docela to už pár dnů funguje, takže i ranní vstávání je klidnější. Ale občas se stále v noci budí a křičí. Většinou to dopadne tak, že je až do rána u nás v posteli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.11 20:53
Taky bych moc chtěla poprosit o radu. Je nám 21 měsíců a to, co předvádí poslední měsíc je šílené!
- nechce jíst to, co mu dám. K snídani např chlebík se sýrem- nechce! Pořád by jen snídal jogurt, nebo puding
Co s ním? Nechat ho o hladu, nebo mu vyhovět?
- Křičíme, řveme, kopeme kolem sebe, a co hlavně-je schopný mě uhodit! Kvůli opravdu maličkostem -např: netrefí se do míče, vidí ve výloze něco, co se mu líbí a chce to, nebo neobědvá a následně chce lízátko (a samozřejmě ho nedostane). Nepomáhá nic
Vysvětlování, že nehamal…nepomáhá ani odvedení pozornosti na jinou věc. Po dobrém, po zlém Začne řvát, zarazí se a nikdo s ním nehne. Někdy se natruc počůrá (už jsme bez plínek), někdy opravdu i uhodí a pevné obětí? To je, jako když ho vraždím Na veřejnosti bych se propadla hanbou! Když se ho snažím utišit, protože už je breku a ječení přespříliš, začne ještě víc! Zdá se mi, že je kolikrát úplně mimo sebe 
Venku, když například odmítá jít dál a opět spustí hysterák, zkoušela jsem i to, že mu říkám- tak ahoj, já jdu sama, když nechceš. Odcházím a on si pohodář sedne na zem, řve a je mu to úplně jedno.
Snažím se krizovým situacím vyhýbat, být trpělivá, ale někdy už je mi opravdu do breku!
Omlouvám se za anonym, ale vážně se docela stydím za to, že nedokážu „zvládnout“ své dítě. Nejvíce za to, že je schopen mě uhodit
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
