Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Grada Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte?
Přidejte zkušenost s Grada Prvních 6 l...ahoj holky, jak ráda si tuhle diskuzi pročítám a ujišťuji se, že v tom nejsme sami. Taky máme vzteklounka, teda do narození mladšího synka byl úplně zlaté dítě. U nás jsou všechny výše popsané formy vzteku a vzdoru a ještě k tomu přidal sprosté slovo. Bohužel 1× slyšel slovo p..a (což je na mně dost silné kafe, já si vystačím s nadávkami typu „himlhergot“), slyšel a ihned zapamatoval. Už to trvá od Velikonoc, nejprve jsme se snažili ignorovat, potom vysvětlovat a bohužel došlo i na trestání. Já vím, že je to špatně, ale on mně tak strašně vytáčí, když s úsměvem řekne „ahoj p..o“, mamka „p..a“ nebo když je ve svém vzteklém amoku, tak to opakuje 100× za sebou. Zatím to naštěstí říká jenom doma, ale nechci vidět až to použije venku mezi lidmi, to se hanbou asi propadnu. ![]()
já celý den pusu nezavřu..dokonce mě potkává paní a ta mi říká,vy tak krásně s tím svým klukem mluvíte
mě to ale přijde normální,pořád mu něco povídám,pak on mě,vysvětluju a fakt je celý den klid,samozřejmě,že když už se do takového stavu dostane kdy má ..já bych neřekla hysterák,prostě neví co chce a řve..tak pak to je marný,podle toho jednám dál..na zadek už dávno nedávám,když ale něco udělá naschvál nebo provokuje,dostane jednu jedinou plácavou ránu na zadek a hned ví která bije..myslím,že to vysvětlování a klid je to nejlepší co pro ně můžeme dělat ![]()
Holky mám takovou, možná drastickou radu, ale poradila mi to naše doktorka, tak snad to nebude tak zlé. Když měl můj syn hysterák, tak hned v počátku radila dát ho do vany a osprchovat vlažnou, spíše studenější vodou. A opravdu, hned přestal. Další hyserák to samé a světe div se, hysteráky skončily po dvou sprchách. Jinak myslím, že mu to ublížilo mnohe méně, než aby si někde v záchvatu rozbil hlavu.....
Také jsem právěže ráda,že jsem si tuto dizkuzi pročetla a zjistila že fakt nejsme sami. Ani u nás to nejsou vyloženě histeráky,spíš řve protože ani sám neví co chce. Ted třeba o víkendu to bylo dobrý, byl zlatý, dnes od rána na zabití.
Studené sprchy schvaluji, my jsme ho osprchovali přímo u studny ledovou vodou ale to on miluje, to se minulo účinkem.
já když se synem ráno provádím ranní hygienu a myju mu obličej studenou vodou,tak se tomu taky děsně směje ![]()
Ahoj, tak já se taky přidám. Holčička 2 roky, podle všech hodně chytrá a ve všem napřed, bohužel nejvíc v lumpárnách. U nás největší problém v tom, že si vlastně přijde naprosto samostatná a nikoho nepotřebuje, klidně mi zdrhne do lesa, že jde hledat strašidlo a já musím nechat kočár někde na kraji lesa a hledat dítě. Je jí úplně jedno, že tam je sama, jde to do kopce, 30× po cestě spadne – prostě jde. Nebo se na ulici chytne nějaké jiné maminky a odejde s ní. Takové to tak já jdu sama – to mám pocit že se mi ještě pohledem vysmívá a říká si, tak si jdi, mě to nevadí. Když jí řeknu tytyty, dostaneš na zadek, tak se usměje a řekne nevadí, to nebolí a je vymalováno. Vůbec na ni nemám páku, to co jí nevadí dělat je zcela bez problémů, ale když se rozhodně že něco bude dělat takhle, tak s ní prostě nehnu. Krásně zdravila a byla absolutní sluníčko, v baráku ji všichni milovali a teď úplně začala lidi ignorovat. Často jí zastoupím cestu a řeknu pozdrav, nebo jdeme domů – tak pak klackovitě odsekne ahoj a zdrhá si po svém. Mám pocit, že to ani není dítě, spíš naprostý puberťák, který mě najednou vůbec nepotřebuje, nechce a snad už ani nemá rád. Od malička se jí hodně věnuji, jsem široko daleko jediná matka, která s ní prolízá všechny hřišťátka, leze po stromech a tak. Myslím, že jsem ji k samostatnosti hodně vedla, ale teď mám pocit, že jsem to asi hodně přehnala, děsím se toho, co bude dělat, až bude opravdu v pubertě. Ach jo
@renatkau je to teda hodne starý příspěvek, ale ted jsme v tomhle období vzteku u malého a tohle mě opravdu hodně pobavilo a strašně potěšilo
Mám totiž pocit, že jen moje dítě se vzteká, všechny deto v okolí jsou milé a hodné a maminky na me koukají co to mám za nezkrotné dítě…takže od ted je to dítě které je správně vychovávané
díky díky díky za toto moudro ![]()
Zdravím všechny a Martinububu, když si to tak pročítám, tak mám pocit jako když čtu o naší Zuzce. Je jí 2,5roku a je to sígr na entou :/ občas mám pocit co jsem porodila a kde mám svou usměvavou holičku.
Je velmi aktivní a samostatná, ve spoustě věcěch napřed než ostatní, ale nyní mám pocit že nám ji vyměnili. Pořáíd mami ne a tohle ne, když jdeme ven tak ne a mně se nechce a jsou scény.
Byly jsme i ve školce 1× týdně nebo v kolektivu dětí a mám problém s tím, že do dětí strká a skáče jakoby na záda a chce si hrát a válet se po nich. Nevím proč to dělá zda na sebe upozorňuje, jinak děti nemlátí ale když jí někdo něce bere tak ohradí a poňouká. Kolikrát jsem jí vysvětlovala že se to nedělá a nebo pokud jsme na hřišti a začnes tím nebo vidím že chce tak se jí snažím zabránit že se to nedělá, ale kolikrát má svou hlavu.
učitelky mi řekli že utíká občas vím, ale nevím jak to řešit říkám ji že se to nemlže a že musí za ruku atd, ale je to občas jako když házím hrách na zed. Čekáme druhý přírůstek a tak se děsím co příjde a jak se bude chovat.
Občas nevím co mám dělat a jak si zachovat chladnou hlavu a nebýt špatná ale občas mi tečou nervy a nějaká ta nazadek padne.
Jsem ráda, že jsem našla toto téma.. protože jsem si už myslela, že náš syn už opravdu není normální.. ![]()
Má 2 roky a dost často se nám stává, že se v noci budí s řevem a nejde o noční můry. Většinou něco chce a my nemůže přijít na to co.. nebo co mu vadí, jelikož ještě nemluví!! Někdy to vede až k záchvatu
Nejhorší na tom je, že řve třeba i hodinu v kuse! V poslední době nám řve i přes den. Je protivný, řve, brečí.. nikdo neví co mu chybí. Řve kvůli každé blbině! Třeba teď mu vadilo, že jsem mu sundala počůranou plínu a chtěla mu dát čistou. Chodil pořád do koše pro tu počůranou.. no je to jak u bláznů.. ![]()
Bydlíme s rodiči takže oni na nervy my na nervy.. asi mi brzo praskne hlava
Naštěstí se už budeme stěhovat do svého (taky jsme museli najít byt mimo paneláky jinak by se sousedi asi zbláznili
)
Takže jak vidím, bude to chtít pevné nervy a doufat, že to co nejdříve přejde ![]()
TAk vidím, že to, co probíhá u nás doma, je asi normální. Jen jsem to přičítala jiným věcem. Asi před 3 týdny si dcera (23 měsíců) prokousla během pár dní dva dudlíky, které měla na spaní. Takže jsme jsou vyhozené v koši - smířila se s tím celkem rychle, jen se to projevilo u poledního spaní. Vždy jsem ji jen dala do postýlky, zazpívala písničku a ona si sama usnula, já šla pryč. Od doby „dudlíku“ konec, hodinu i víc skákala v postýlce, pak teprve vyčerpáním usnula. Naštěstí večerní spaní v pohodě. Za další týden se naučila vylízat z postýlky (nespala ve své postýlce, byly jsme na návštěvě). Nebudu čekat, kdy spadne, takže začala spát ve velké posteli - stejně čekáme miminko, takže by se to v dohledné době muselo vyřešit. Ale od té doby konec spaní a klidného usínání. Usíná hodinu, hodinu a půl s tím, že pořád běhá po pokoji, vylízá z postele - ať tam sedím nebo nesedím. Vždy byla spíš spáč, ale najednou jako by spát ani nepotřebovala. Budí se o hodinu i víc dřív, usíná o hodinu i víc později, v poledne spí polovinu času. Navíc je protivná, uřvaná, vzdorovitá (nikdy se nevztekala v obchodě apod.) - dnes (mokro, bláto) se válela na chodníku, už ji nemůžu tahat za ruku (visí na ruce a má skrčené nohy). Nechce se nechat přebalit (nechce na nočník, na záchod), nechce se nechat oblíknout ven… Asi to nepatří do tohoto tématu, ale v souvislosti s tím - řešila jste některá usínání v posteli (aby pořád neběhala, nevstávala)?
Všem přeji pevné nervy.
Našemu Danečkovi budou v květnu dva roky, je strašně šikovný, mluví, zpívá si a opakuje říkanky a krásně si hraje a pomáhá mi. Už před několika měsíci jsme řešili asi první fázi období vzdoru nebo nevím, pořád mě malej kousal, a bil hračkama nebo po mě něco házel, vždycky to bylo z ničeho nic aniž by to mělo příčinu, třeba když jsme si hráli, nebo se mazlili a o to víc mě to bolelo. Nevěděla jsem jak to řešit, tak to bylo napřed ty, ty, ty a dala po ruce, obratem to udělal zase, zkusila jsem mu dát na zadek přez plenu, nebo ho odvedla do pokoje a zavřela, malej už umí otevírat dveře dávno, takže hned otevřel a šel za mnou, zkoušela jsem i křičet, dělat že pláču, nebo mi pak poradila kamarádka ať ho kousnu taky. Náš miláček se otočil a šel za tátou a strkal mu ruku do pusy ať ho kousne táta taky, a pak šel i za mnou a dělal to samé. Naprosto jsme to nepochopili. Pak jsem se někde dočetla, že násilí plodí násilí a křik a stres to samé, že musíme vysvětlit ale netrestat, že v tomto období nad dítětem nezvítězíme a že v tomhle jeho období nevyhrajeme když budeme dokazovat že jsme silnější, že pochopení a naslouchání a vcítění nebo odvedení pozornosti na něco jiného pomůže. Zkusili jsme to a zabralo to! Přestatla jsem na něj křičet a jakkoli ho trestat a vždycky když se začal vztekat že chce něco nebo dělal nějakou blbost, tak jsem mu to vysvětlila a pak jsem ho navedla na něco jiného nebo mu ukázala něco zajímavého v okně a hned zapoměl a bylo to super dítě. Fungovalo to do minulého týdne a je to tady zase a já už zase tápu, protože už zase mě bije, pořád je všechno ne, pořád se vzteká kvůli všemu, já křičím a plácám ho po zadku, protože už nic co před tím nefunguje. Asi si to musíme my rodiče prostě přetrpět a hlavně se udržet se zdravým rozumem a nezbláznit se, než praštit prcka tak raději odejít z místnosti a tak dále. Snad to už brzo skončí, ale jak jsem se dočetla může být i húře, tak se tím budu utěšovat až si budu příště připadat zase bezradná a jako ta nejhorší matka na světě a bude se mi chtít brečet. A to jsme chtěli tři děti
ale jinak je to zlatíčko ![]()
Ahoj, my to máme podobně, máme skoro 2-letou holčičku a někdy je to o nervy…
, ale s ní je to i docela sranda.., zkoušela si něco vyřvávat, ale to jí naštěstí pustilo, teď když vidím, že se vztekne kvůli blbosti, tak to prostě přehlížím a povídám jí o něčem, pokud toho nenechá, vysvětluju, ať přestane, že jí to je stejně k ničemu…
, jakoby to snad i chápe, protože toho většinou nechá.., takže u nás to není zase nějak šílené, ale ono mateřství celkově je někdy pořádný záhul
, držím palce, ať to máte taky brzy za sebou, tohle období ![]()
@markiiteczka píše:
Jsem ráda, že jsem našla toto téma.. protože jsem si už myslela, že náš syn už opravdu není normální..
Má 2 roky a dost často se nám stává, že se v noci budí s řevem a nejde o noční můry. Většinou něco chce a my nemůže přijít na to co.. nebo co mu vadí, jelikož ještě nemluví!! Někdy to vede až k záchvatuNejhorší na tom je, že řve třeba i hodinu v kuse! V poslední době nám řve i přes den. Je protivný, řve, brečí.. nikdo neví co mu chybí. Řve kvůli každé blbině! Třeba teď mu vadilo, že jsem mu sundala počůranou plínu a chtěla mu dát čistou. Chodil pořád do koše pro tu počůranou.. no je to jak u bláznů..
Bydlíme s rodiči takže oni na nervy my na nervy.. asi mi brzo praskne hlavaNaštěstí se už budeme stěhovat do svého (taky jsme museli najít byt mimo paneláky jinak by se sousedi asi zbláznili
)
Takže jak vidím, bude to chtít pevné nervy a doufat, že to co nejdříve přejde
Jako bych cetla o nasem Martinovi. S druhymi narozeninami přišlo obdobi vzteku a prave stejné projevy vnoci, jako popisujes. Byl schpny řvát třeba hodinu v kuse. Nocni mur mel starší, takvim, ze to neni stejne.
Nocni projevy ustaly po 14 dnech a přesunuly se na den. strká si prsty do pusy a kouše je, zavírá oči a dela ze spí (nenie tady). Pak taky plival.
Taktez nemluvi a dost vzetku prameni z toho ze on neco chce nevim, co. U nas pomaha to, zese jde vyvztekat do stanu (co maji z ikei), horsi je to nekde venku. Naplivani pomohla plivaci misticka, kam mu reknu at plive, a ze uvidime kolik toho naplive. Tohle mi poradili v jeslich a fakt to funguje.
Odvadeni pozornosti u nej nepomaha, protoze to mu venuju pozornost. Pomaha nnaopak si ho nevsimat.
Takze musim rict, ze i tady je to individualni a zalezi asi na diteti.
Starší neměl klasicke vzdorovite obdobi.onje jiny typ, takze me tohle vyvádí z miry a jedine co je povzbuzujici je, ze to skonci ![]()
U nás je taky blázinec. Syn bude mít brzy 2,5 roku, neposlouchá, venku to je s ním za trest, chce abych chodila kam chce on, schválně se loudá, nechce sedět v kočárku, občas si lehne na zem, schválně chodí do vody, do blata…prostě hrozné. Doma se nechce oblíkat, nechce na nočník…
Holky děkuji za názory, jak píšete, na zadek už mu dávat nebudu, určo je to špatné a stejně to nemělo efekt. Dnes ráno zatím bez scény,vzorně ho posloucháme
Ne nebojte, nehodlám se stát jeho otrokem, ale to co vyžaduje ráno tomu se nedá předcházet, takže jsme leželi jak dlouho on chtěl, malou jsme přibrali do postele až „svolil“
No a jak jsem to tu pročítala,hodně jsem tu viděla větu „jsme s manželem uplně vyčerpaní“ tak tak je to i u nás, uplně jsme nešťastní a večer na dně.