Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
cmelda píše:
judycum, ja si myslim, ze ono je nejlepsi pouzivat neco z obojihona kazdy dite plati neco jinyho a jak matejicek, tak respektujici vychova nabizi dost moznosti, aby se z nich dalo vybrat to, co sedi jak rodici, tak diteti. jit slepe za jakoukoliv metodou nebo cilem se nikdy nevyplatilo.
Jo, je to tak…proto si myslím, čím víc toho člověk přečte, tím líp (já teda už byla „přestudovaná“ a knížky o výchově mě začaly dost vytáčet, tak jsem to nechala, ale asi zase začnu
), ze všeho se dá něco použitelného vybrat.
Matějček mi právě jako jeden z mála nepřipadá jako jedna vyhraněná teorie, je to takový mišmaš, něco o vývoji, něco z praxe…a plné tolerance, takové otevřené…
Můj oblíbenec je taky Matějček.
Dobrý knížky jsou taky tyto:
http://www.alman.cz/…ektovan.html
a ještě tato
http://obchod.portal.cz/…k-za-krokem/
z toho nejvíc čerpám.
Holky, a já si teď připadám jako tele. O výchově, jsem totiž nepřečetla jedinou knížku
![]()
Asi budu muset
Jinak k tomu vyhrožování polepšovnou: já si vždycky myslela, že to používala jen naše maminka. A ono ne
![]()
Já zjistila, že na Elišku neplatí žádný druh vyhrožování. Takže když něco provede, tak já jí prostě zakážu pohádku a šmitec. Stejně pak ale jde za manžou a zkouší to: „tatínkuuuu, hafííííčkaaaa“
Bambi píše:„Orientace na výkon - je bohužel základ naší euro-americké civilizace. Dokud jsem nepoznala Montessori pedagogiku, neuvědomovala jsem si všechny drobné nuance problému. V Montessori školství se totiž nechválí - ona i pochvala ve stylu „ty jsi šikulka“ už může děti odvádět od vnitřního radostného prožitku z činnosti a orientovat je na odměnu zvenčí. Když chcete chválit, tak zkuste pochvalu přeformulovat „to se ti tu teď určitě líbí, když jsi ten pokojíček uklidil"." Myslím, že to bude souviset s tímto. http:zdenka.psenickova.sweb.cz/maminky3.htm#vychova//
Díky moc za odkaz, ty stránky jsem neznala a má to tam popsané velmi srozumitelně.
Některé věci jsou opravdu trefné, některé naprosto v rozporu s tím, jak to cítím já, prostě jako u všech teorií..
Ale připomělo mi to, na co jsem chtěla reagovat, jak tu někdo řešil návštěvu u psychologa…taky to vnímám jako něco, co jistě lze absolvovat, když člověk na situaci nestačí nebo má podezdření na nějaký závažnější problém.Ale nechodila bych tam s ročním dítětem, které se vzteká.Stejně dítě nejlépe zná vlastní rodič a ani studovaný odborník neovládá kouzla, díky kterým vběhem několika desítek minut odhalí, jaké dítě je a jak nejlépe na něj.Navíc je logické, že odborník dělá svou práci, tudíž hledá diagnózu, a to dost často tak, že hledá dokud nenajde.
tak ani já jsem nepřečetla jedinou knihu o výchově, ale ani to nemám v úmyslu.
mám celkem jasno, jakého člověka chci z Vojtěcha vychovat, jakým způsobem, co ano/co ne. hodně jsem o tom přemýšlela a všechno vychází z mého přesvědšení a z mojich zkušeností. tím se rozhodně nechci dotknout nikoho, kdo čte knihy o výchově, věřím, že někomu pomáhá si o tom přečíst, jen pro mě to není to pravé ![]()
a jen na okraj, načteno vlastně mám, ale trochu v jiném směru, doktorské knihy, co máme doma, pediatrii, neurologii atd
takže o různých fázích vývoje toho vím hodně ![]()
co se psychologa týká, naprosto sdílím názor Judycum, jsou chvíle a situace, kdy návštěva psychologa - podotýkám dobrého, protože těch špatných je hrozně moc
- je na místě a pomůže. ale myslím, že roční vztekající se dítě je normální věc
![]()
já osobně mám velký příklad pro výchovu u nás doma - vychovávalo se osobním příkladem rodičů, vedením k zodpovědnosti, v případě servání se se ségrou se neřešil viník, dostaly jsme obě a naučily jsme se tak spolu domluvit. byly jsme vedené ke vzdělání a potažmo i úspěchu - v životě, ale tak, abychom my měly pocit, že jsme úspěšné, pro každého je ta hranice někde jinde
rodiče nás nenutili „něco dělat“ - jako klavir, kytaru, závodní sport atd., ale pokud jsme chtěli, umožnili nám to. hodně s námi sportovali, ale nenutili nás k výkonu, .. spíše se snažili, abychom to dělaly rády. a když jsme byly malé, uplatňovali metodu 1,2,3 - 3 je na zadek … uznávám, že jsme byly 2 bezproblémové holky… ale možná jsme byly bezproblémové díky výchově…
prostě, když jsem se nad tím zamyslela, dospěla jsem k názoru, že stejně chci i já vychovávat své děti…
to je zas román… ![]()
Můj názor je, že člověk přílišným ‚studiem‘ běžných věcí snadno zblbne ![]()
Já jsem právě zatím taky vychovávala jen podle mého vlastního citu.
To já něco málo načetla a podle citu z toho vybírala co jo a co ne. Číst mne baví a na světě je tolik věcí, ze kterých bych mohla zblbnout
![]()
Však mně taky baví číst, čtu od 4 let , ale ve výchově se řídím citem…díky mé nemoci docela vím, jak fungují psychologické mechanismy ![]()
Může být zajímavé,možná i obohacující přečíst si kvalitní knihu o výchově, ale nikdy by to neměl být jen a pouhý návod, na výchovu a děti není návod, každý je originál a žádná příručka tedy neplatí, určitě důležitější je cit a intuice.
DuantNefret píše:
Můj názor je, že člověk přílišným ‚studiem‘ běžných věcí snadno zblbne
to je právě ono
přečetla jsem si o vývoji dítěte (zajímalo mě to,..) ale u výchovy se řídím citem + zkušenostmi z domova.
Tak konečně doma a těší mě,že stále diskutujete ![]()
Co se týče nastudované literatury,tak já jsem také nepřečetla jedinou knížku o výchově,první důvod je ten,že má švagrová (opět) celé těhotenství a půl rok po porodu nedělala nic jiného že četla a četla jak a proč,co a jak apod. a nakonec z toho opravdu zblbla (ojedinělý případ,vím,ale pro mě odstrašující).A za druhé já jakmile začnu takovou knížku číst a přečtu si větu „Kdo dokáže uhodit dítě je ABSOLUTNĚ nezralý na mateřství“ tak jsem totálně znechucena a knížku opět zavírám,boužel to zatím bylo v každé,kterou jsem měla snahu si přečíst.Takže já jak psali holk,dost dlouho jsem uvažovala o výchově a svých cílech a tím se řídím,rodinou tradicí a vlastním citem.
OT Natašo v tomhle tématu s tebou naprosto souhlasím,přijde mi,že píšeš přesně to,co já mám v hlavě ![]()
No každopádně jsem si uvědomila,žety malé hlavičky jsou schopné okamžitě rozpoznat,kdy jim člověk povolía nehorázně toho zneužívat,občas mi přijde,že Davča vychovává mě ne já jeho
Hodně v tom smyslu,že mě neustále nutí se nad sebou zamýšlet,přehodnocovat mé názory,cvičí mou trpělivost,apod.
Nataša píše:DuantNefret píše:
Můj názor je, že člověk přílišným ‚studiem‘ běžných věcí snadno zblbneto je právě ono
- souhlasím!!
přečetla jsem si o vývoji dítěte (zajímalo mě to,..) ale u výchovy se řídím citem + zkušenostmi z domova.
No viete, ak mate za sebou bezproblemove detstvo a vasi vedeli, ako vas vychovat a pritom nezdeptat, tak je jednoduche iba zopakovat, co ste zazili a doma videli. Kazdy ale take stastie nemal, niekto proste nechce nasledovat priklad rodicov, a vtedy je sakramentsky tazke vystupit zo zazitych kolaji.
Gina, holky uz ti to s tou pochvalou vysvetlili dokladne, dieta si ma cenit to, co urobilo, a nie ho nalepkovat, aj ked pozitivne, ze je take a onake.
Já si teda ráda nějakou knížku o výchově přečtu, ani ne, že bych se tím musela nutně řídit, ale abych věděla, jaké jsou „možnosti“. Když se mi bude něco líbit, tak si to převezmu, vyzkouším, když to bude blbost, kašlu na to…
Dneska jsem měla sto chutí tomu našemu malému pleštit - před večerním kojení se vždycky hrozně vzteká, když to dýl trvá a dneska se rozmáchl a vyvalil skoro celý Vigantol (teda celý ten zbytek)
Úplně to vypadalo jak cílený úder - trvá to právě kvůli těm kapkám
No, ale vím, že nebyl, tak jsem ho jenom napomenula a necháme si napsat další
![]()