Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
No nebudu se utápět v tom, že mám partnera, který nechce to , co já. Nebudu mu taky dělat ze života peklo naléháním na druhé. Brečením atd
To asi nebudete. Takže pak, pokud nepočítáte s tím, že byste dítě měla někde s někým jiným, vlastně zvažujete proti sobě:
Chápu to správně?
@Mart81 píše:
Jasně, že jsou. Ale pokud někdo vyhrožuje rozbitím rodiny a rozchodem, dává najevo, že manželství je připravený ukončit když nebude po jeho (a že mít dítě je pořádný závazek), tak s ním asi těžko někdo půjde plánovat další závazky a dítě, což je společný projekt minimálně na na příštích dvacet let spolu. Když jsou ve stavu, že se mluví o rozvodu.
ano, je to zavazek, ale je to prirozeny zavazek, ktery chce vetsina lidi a neni to nejaky vystrelek typu: „Ja chci vrtulnik, chci a chci a chci a kdyz nebude, tak ja teda odejdu, on mi ho Pepa koupi“.
@Monchichik píše:
@Mart81 Já nevím, jak by to bylo, protože já přemluvím svého muže k čemukoliv. Ale s tímhle není řeč vůbec žádná, nekompromisně si trvá na svém, i když ví, že jí to trápí. A nemyslím si, že on by měl nějaké extra starosti s náročným dítětem, to si určitě vychutnala z větší části zakladatelka.
On vás také přemluví k čemukoli, protože ho milujete? ![]()
A jinak zakladatelka i její muž v tomto případě také nekompromisně trvají na svém při zvolených vyjednávacích taktikách.
Proč to brát tak, že když ona je ochotna kvůli tomu od něj odejít, tak ho miluje a když on je ochotný nechat ji odejít, tak ho nemiluje. Však si to otočte. ![]()
Jinak to, proč to druhé dítě nechce, jaké jsou konkrétně jeho důvody, obavy… sem zakladatelka nepsala.
Mimochodem - jaké jsou přesně důvody, proč ten muž druhé dítě nechce?
@Mart81 píše:A jak tedy překonat tu touhu? Taky to že se vás druhé dítě ptá kdy bude miminko? Atd.
No a on by to třeba zase bral tak, že když mu v tak zásadní otázce nevyjdete vstříc a klidně byste odešla, tak ho očividně nemilujete, když jste připravená jen tak rozbít rodinu. To je na obě strany.Jinak to, že byli na dvou dětech domluvení a tak se zakladatelka cítí nespokojeně chápu. Jenže zakladatelka také píše, že hned první dítě bylo dost náročné a to si musí ten chlap dobře rozmyslet, zda má na to, starat se a vychovávat dítě další. A pokud se na to necítí, tak se na to necítí. To mohl těžko odhadnout dopředu.
Kdyby žena po prvním porodu byla ve stavu, že se druhého bude bát, nebude ho chtít, bude to vnímat tak, že by to uže nedala, že by třeba druhé dítě nedokázala tak milovat, byla by jen ve stresu… tak jak byste se tvářila na to, kdyby manžel přišel s tím, že buď bude i druhé dítě nebo jdeme od sebe? Byl by to od něj projev lásky?
@g.sandova píše:
Mně to přijde odporný upírat ženský dítě. Jako kdybyste jich už měli šest, tak dejme tomu.
Taky na to tak prohlížím. Pak mě odkopne až už nebudu moct a nabuší jinou ![]()
@Mart81 píše:
No a on by to třeba zase bral tak, že když mu v tak zásadní otázce nevyjdete vstříc a klidně byste odešla, tak ho očividně nemilujete, když jste připravená jen tak rozbít rodinu. To je na obě strany.Jinak to, že byli na dvou dětech domluvení a tak se zakladatelka cítí nespokojeně chápu. Jenže zakladatelka také píše, že hned první dítě bylo dost náročné a to si musí ten chlap dobře rozmyslet, zda má na to, starat se a vychovávat dítě další. A pokud se na to necítí, tak se na to necítí. To mohl těžko odhadnout dopředu.
Kdyby žena po prvním porodu byla ve stavu, že se druhého bude bát, nebude ho chtít, bude to vnímat tak, že by to uže nedala, že by třeba druhé dítě nedokázala tak milovat, byla by jen ve stresu… tak jak byste se tvářila na to, kdyby manžel přišel s tím, že buď bude i druhé dítě nebo jdeme od sebe? Byl by to od něj projev lásky?
No jo, když on se do těch projevu lásky občas zaplete prostě reálný život no.
@Monchichik píše:
Respektuje, že bys odešla? No co to jako je? Nebyla bych s někým, kdo má ke mně takový přístup.
Jako, že se nechce nechat citově vydírat? ![]()
@Mart81 no tak já bych brala za důležité, že se na 2 dětech dohodli a on jí vlastně teď podrazil. já ti ani nevím, jestli mě můj muž někdy k něčemu přemluvil, nic mě nenapadá ![]()
zakladatelka psala, že on nechce druhé dítě, protože první bylo náročné, to je asi jediný důvod
/ a pokud s tím nemáš zásadní problém, tak si tady všichni tykáme
/
@warita píše:
ano, je to zavazek, ale je to prirozeny zavazek, ktery chce vetsina lidi a neni to nejaky vystrelek typu: „Ja chci vrtulnik, chci a chci a chci a kdyz nebude, tak ja teda odejdu, on mi ho Pepa koupi“.
Porodnost je 1,57, takže je to většina fakt jen těsně a roky to bylo pod 1,5, takže většina měla jedno dítě.
Chápu, že zakladatelka chce druhé dítě. Ale stejně tak chápu, že její muž se mohl po prvním dítěti rozmyslet, má obavy, myslí si, že by to třeba těžko zvládali. To se nedá takhle dopředu říct s jistotou - vždy člověk říká jen svůj záměr.
Chápu i to, že zakladatelka a její muž se kvůli tomu mohou i rozvést. Ale připadá mi pokrytecké tvrdit, že když ji nechá jít, tak ji nemiluje. On je přeci také ochotná to kvůli tomu s ním ukončit a že by ho nemilovala to neznamená.
Navíc myslím, že děti by měli mít pouze lidé, kteří je chtějí a cítí se na ně. Ne lidé, kteří se jen bojí, že jinak by přišli i o ženu a dítě, které už mají. To zkrátka není moc dobrý důvod k tomu, být otcem. A automaticky předpokládat, že ten chlap se s tím nějak srovná, i když druhé dítě nechce, je dost velké riziko.
Kdyby takhle nutil do druhého dítěte ženu a vyhrožoval odchodem, myslím, že by to tu nebylo bráno tak, že pokud ho žena nechá odejít, nemiluje ho. Spíš přesně opačně.
Takže kvůli splašeným hormonům rozbiješ rodinu a půjdeš někam zakládat novou?
Navíc teda - pokud už rovnou nemáš v zásobě milence, u kteérho si jsi naprosto jistá, že chce zakládat novou rodinu (tedy opakovaně ti to tvrdil a už pro vás zajistil bydlení), tak jako rozvedné, s dítětem která se především snaží splašit spermije, aby měla dalšího potomka - to není úplně nejlepší pozite pro návrat na sňatkový trh, že?
Než to uděláš, tak si udělej pořádek v hlavě - tedy prozkoumej proč tě trocha hormonů tak zblbne, že hodláš rozbít tři životy pro teoretický čtvrtý.
Ona ta zoufalá touha po dítěti bude spíš maskování nějaké jiné, nenaplněné potřeby. Kterou dítě na chvíli zacpe, protože vyžaduje veškerou pozornost, ale ve skutečnosti to nevyřeší.
Upřímně -než se rozhodneš rozbít svůj život, tak absolvuj alespoň 8 sezení v psychoterapii, kde budeš velmi poctivě zkoumat svoje motivace k mateřství, svoje naplněné a nenaplněné potřeby, svoji schopnost prosadit se a tak.
Je téměř jisté, že v okamžiku, kdy si sama v sobě uděláš pořádek, uvolníš tlak a dusno co u vás panuje z toho, že neumíte vyřešit konflikt chci dítě - nechci dítě, tak se začneš chovat a reagovat jinak. V zápětí začne logicky jinak reagovat a chovat se i partner a je velmi pravděpodobné, že se pak budete umět snáze domluvit na tom, proč druhé dítě nechce (něčeho se obává, už teď se cítí přetížený a podobně) a půjde to řešit konstruktivně.
V okamžiku kdy jsi ve vleku hormonů a emocí, tak se dají jen budovat vyšší a pevnější zdi a hlubší příkopy hádek.
držím palce.
@Bábrdl ne vydírat, byli na dvou dětem domluvení a on nechce teď ani nic slyšet, je nekompromisní, to by vadilo fakt hodně, že se s ním nedá ani mluvit, že by mi řekl, ať teda radši jdu
@Anonymní píše:
Taky to že se vás druhé dítě ptá kdy bude miminko?
První dítě se možná ptá, kdy bude miminko v jeho vlastní rodině, ale určitě ne, kdy už se konečně rozejdeš s tátou, rozbiješ rodinu, pořídíš mi otčíma a nevlastního sourozence.
V mnoha věcech máte i nemáte pravdu…ale nikdo mi neporadil, jak se té touhy zbavit?
@Monchichik píše:
@Bábrdl ne vydírat, byli na dvou dětem domluvení a on nechce teď ani nic slyšet, je nekompromisní, to by vadilo fakt hodně, že se s ním nedá ani mluvit, že by mi řekl, ať teda radši jdu
Řada žen má nějaké představy před mateřstvím (budu mít velkou rodinu, budu mít jedináčka) a pak je změní. To by mě zajímalo, kolik z nich by tu slyšelo „poslechni manžela, je v právu“, kdyby manžel nastoupil, že jsme mluvili o třech dětech, takže třetí, nebo odejdu… Asi žádná…
@Monchichik píše:
@Mart81 Ale oni byli původně na dvou dětech domluvení. Kdyby zakladatelka věděla dopředu, že on bude chtít jen jedno, tak by s ním třeba vůbec nebyla. A já to prostě beru tak, že když mi v takhle zásadní otázce nevyjde vstříc, tak mě prostě nemiluje, protože jeho postoj, ať teda klidně jdu, mi přijde zvláštní.
Pokud budu po ženě budu chtít něco co nesnáší a ona to neudělá, tak mě nemiluje
…tohle není láska ale manipulace.Navíc si myslím, že každý má nějaké hranice, kdy je ochoten zůstat ve vztahu a kdy ne.No a co s tím má ten muž dělat, pokud se žena rozhodne odejít.Nemůžu ji přeci poručit aby se mnou byla.Můžu si s ní promluvit, ale pokud bude chtít odejít ,tak prostě odejde a ten muž s tím neudělá nic.