Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mart81 jenže ona ta rodina taky může přestat fungovat, když se zakladatelka trápí. Zakladatelko, vzhledem k tomu, že toto zvažuješ, tak život bez druhého dítěte poneseš těžce a vztah vám nejspíše stejně krachne, protože si budeš říkat, teď mohl být druhému rok, dva a kvůli manželovi není nic. Od lásky je sakra blízko k nenávisti. Budeš muset zvážit, co je pro tebe důležitější. Já teda byla sobecká a třetí dítě chtěla. I za cenu rozvodu. Ale já jsem exot.
mimochodem, tu poslední manžel rozmazluje úplně nejvíc. ![]()
@g.sandova píše:
Mně to přijde odporný upírat ženský dítě. Jako kdybyste jich už měli šest, tak dejme tomu.
Asi ano, jako muž to nedokážu posoudit. Neumím se do toho vžít. ![]()
Na druhou stranu - ani partner zakladatelky se do ní téměř určitě neumí vžít.
Vím, že může být velmi odporné, když dítě má rodiče, který ho nechtěl a byl k dítěti jen dotlačen.
@Amelie30 píše:
@Mart81 jenže ona ta rodina taky může přestat fungovat, když se zakladatelka trápí. Zakladatelko, vzhledem k tomu, že toto zvažuješ, tak život bez druhého dítěte poneseš těžce a vztah vám nejspíše stejně krachne, protože si budeš říkat, teď mohl být druhému rok, dva a kvůli manželovi není nic. Od lásky je sakra blízko k nenávisti. Budeš muset zvážit, co je pro tebe důležitější. Já teda byla sobecká a třetí dítě chtěla. I za cenu rozvodu. Ale já jsem exot.mimochodem, tu poslední manžel rozmazluje úplně nejvíc.
Zatímco, když bude chlap dotlačený, do dítěte, vztah bude úžasný jak z červené knihovny ![]()
Tak já přidám pohled z druhé strany, taky jsme si s partnerem v začátcích vztahu malovali, že si pořídíme dva prcky. Teď, když už dítě máme, tak jsem tuhle svou vizi taky přehodnotila a další dítě už nechci. A i u mě by veškeré přemlouvání, vyhrožování, naříkání padlo na neúrodnou půdu a rozhodně to neznamená, že bych partnera nemilovala. Člověk se jen nesmí nechat uvrtat do něčeho, co opravdu nechce.
Pokud bylo první dítě opravdu náročné, tak prostě partner nemusí už chtít zabřednout znovu do koloběhu starostí o malé dítě, přeci jen je to časově, finančně a i psychicky náročná věc. Třeba si chce víc užívat život jen s tebou a vašim dítětem.
Zrovna pořízení si dítěte je podle mě věc, která se nemůže vynutit. Musí to tak cítit oba dva, oba chtít dítě. Jako u všeho jen nutné udělat nějaký kompromis.
Pokud nemáte žádné další problémy ve vztahu, tak by byla podle mě velká hloupost se rozvádět jen kvůli tomuhle.
Tak kalkuluje se vším - hodil by se větší být, musel by počítat peníze a nemohl si dovolit koupit co chce, prořvané noci atd. Nikde nemá bohužel dobrý příklad jak je super mít dvě děti. Kolega v práci má i postižené dítko. První dítě bylo uřvané, vyžadovalo 100% pozornost. Musel tedy doma pomáhat nebo ho vzít do kočárku, abych něco udělala. Jenže je mi o 6let víc a vše by bylo lepší, protože člověk je rozumnější a zkušenější. Já chápu, že ho to ovlivňuje všechno, chápu jeho obavy. Ale chci žít svůj život. Ne ve stínu někoho jiného.
@Monchichik píše:
@Bábrdl ne vydírat, byli na dvou dětem domluvení a on nechce teď ani nic slyšet, je nekompromisní, to by vadilo fakt hodně, že se s ním nedá ani mluvit, že by mi řekl, ať teda radši jdu
Pokud bych něco odmítal, protože bych to považoval za nesprávné. A žena za mnou přišla s tím, že buď bude po jejím nebo rozvod, tak přesto že ji miluji velmi, je to má životní láska a je možné, že bych zůstal do konce života raději sám, než si hledat jinou, bych ji řekl, ať tedy jde. Neustoupil bych ani omylem. Protože bych to bral jako nespravedlivý nátlak a neustupuji z principu. ![]()
Rozvod pro mě není vyjednávací argument. Je to ultimátum. Dá se použít, pokud sám vím, že bych něco měl, ale nemohu se k tomu odhodlat. Takové buď a nebo.
Ale pokud si myslím, že je něco nesprávného, tak hrozbě rozvodem neustoupím nikdy. Však bych si pak sebe, manželky, ani toho manželství nemohl vážit.
Osobne bych partnera premluvila nebo se rozvedla.Zivot je kratky,utika rychle a treba v padesati te to bude opravdu mrzet,budes to davat partnerovi za vinu a stejne se rozejdete.Dite je ve vztahu radost a osvezeni. Podnikat se da s nim takrka vse.
@Anonymní píše:
Tak kalkuluje se vším - hodil by se větší být, musel by počítat peníze a nemohl si dovolit koupit co chce, prořvané noci atd. Nikde nemá bohužel dobrý příklad jak je super mít dvě děti. Kolega v práci má i postižené dítko. První dítě bylo uřvané, vyžadovalo 100% pozornost. Musel tedy doma pomáhat nebo ho vzít do kočárku, abych něco udělala. Jenže je mi o 6let víc a vše by bylo lepší, protože člověk je rozumnější a zkušenější. Já chápu, že ho to ovlivňuje všechno, chápu jeho obavy. Ale chci žít svůj život. Ne ve stínu někoho jiného.
Chlap je pohodlny,chce mit havaj a miminko pronej znamena zaprah.Vychazi mi,ze je pekny sobec.Zvlast,kdyz byla na pocatku dohoda dve deti.
@Mart81 píše:
Pokud bych něco odmítal, protože bych to považoval za nesprávné. A žena za mnou přišla s tím, že buď bude po jejím nebo rozvod, tak přesto že ji miluji velmi, je to má životní láska a je možné, že bych zůstal do konce života raději sám, než si hledat jinou, bych ji řekl, ať tedy jde. Neustoupil bych ani omylem. Protože bych to bral jako nespravedlivý nátlak a neustupuji z principu.![]()
Rozvod pro mě není vyjednávací argument. Je to ultimátum. Dá se použít, pokud sám vím, že bych něco měl, ale nemohu se k tomu odhodlat. Takové buď a nebo.
Ale pokud si myslím, že je něco nesprávného, tak hrozbě rozvodem neustoupím nikdy. Však bych si pak sebe, manželky, ani toho manželství nemohl vážit.
A mohl byste žít vedle ženy, která po nocích pláče do polštáře a pro kterou je utrpení každý konec intimního aktu? Dívat se jak trpí, kvůli nenaplněné touze, která je ji od přírody daná?
@jannina1 píše:
Osobne bych partnera premluvila nebo se rozvedla.Zivot je kratky,utika rychle a treba v padesati te to bude opravdu mrzet,budes to davat partnerovi za vinu a stejne se rozejdete.Dite je ve vztahu radost a osvezeni. Podnikat se da s nim takrka vse.
Rozhodně bych ho do ničeho nenutila, buď budete spolu a budete mít jednoho potomka, nebo hold, pokud další děcko budeš chtít, najdeš si jiného partnera(ten ti ale třeba také nemusí vydržet, zase z jiných důvodů). Vydíraní rozvodem je kontraproduktivní.. ![]()
@Bábrdl píše:
Zatímco, když bude chlap dotlačený, do dítěte, vztah bude úžasný jak z červené knihovny
Nebude. Má na výběr, buď bude další nebo rozchod. Jo, život není jednoduchej, bych mohla vyprávět. ![]()
@Anonymní píše:
A mohl byste žít vedle ženy, která po nocích pláče do polštáře a pro kterou je utrpení každý konec intimního aktu? Dívat se jak trpí, kvůli nenaplněné touze, která je ji od přírody daná?
Placem bych to neresila.Mozna by si vice vazil jasneho stanoviska s vasim postojem.Takhle si mysli,ze to je treba jen momentalni napad hysterky.
@Anonymní píše:
A mohl byste žít vedle ženy, která po nocích pláče do polštáře a pro kterou je utrpení každý konec intimního aktu? Dívat se jak trpí, kvůli nenaplněné touze, která je ji od přírody daná?
dá si špunty do uší… ![]()
@Anonymní píše:
A mohl byste žít vedle ženy, která po nocích pláče do polštáře a pro kterou je utrpení každý konec intimního aktu? Dívat se jak trpí, kvůli nenaplněné touze, která je ji od přírody daná?
Tak jestli tě to bere opravdu až takhle, tak bych doporučovala psychologa/psychiatra. Možná, že ten rozvod není tak blbý nápad. ![]()
U mě rozhodlo to, jaký je přítel otec. Když jsem neplánovaně otěhotněla, zajímalo mě, zda půjde na rodičák apod. Takže „chtěl jsi dítě - máš ho mít, ale za mých podmínek!“ ![]()