Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bydlíme v domě s tchanovci. Oni dole, my klasicky nahoře. Jsem s mužem od mých 21 let, jsme spolu skoro 19 let, máme 3 děti, nejsme manželé. Jako nikdy mi tykání nenabídli, Vykám jim, a mě se nikdy nezeptali, zda mi můžou tykat a týkají mi. Docela to vadí, přeci jen žijeme v jednom domě, vidíme se i několikrát denně. Jak kdybych do tý rodiny tak úplně nepatřila…
@Salome123 píše: Více
Já automaticky všem dětem hned řeknu, ať mi tykají, a hotovo ![]()
@statecna.oslice píše: Více
Když tohle je zrovna hrozně subjektivní věc, tj. každý to má a prožívá jinak.
Já bych třeba nikdy neměla děti s partnerem, který by si mne nevzal. To by byl důvod, proč bych se cítila, že do rodiny nepatřím. Celkově je mi jedno, jak je to nastavené s tykáním / vykáním, pro kvalitu mých vztahů to není určující. Ve svém životě mám mnoho lidí, kterým vykám, a mám je skutečně ráda, a ještě víc těch, s kterými si tykáme, a jinak je to úplně prázdné. U nás v rodině se vždy tchánům vykalo, nepřijde mi to nijak divné. Ale pokud to někoho ponižuje, cítí podřízenost atd., je potřeba, aby to řešil. Viz zakladatelka. Ta do obou popsaných situací mohla naprosto upřímně a otevřeně vstoupit.
Mě tehdy přítelův otec, nyní už tchán, nabídl tykání hned při prvním seznámení, ale přes pusu mi to nejde doteď. Mě tehdy bylo 25, jemu přes 60 a prostě mi to přišlo takové nekomfortní. Teď se vídáme párkrát za rok, vztah máme v pohodě, resp. takový neutrální, obvykle prohodíme jen pár zdvořilostních vět a pak jsme součástí větších diskuzí i s ostatními členy rodiny. Většinou se snažím ho oslovit nějak neutrálně, abych nemusela ani přímo vykat, ale ani tykat ![]()
Jinak asi tykání/ vykání moc neprožívám, v práci jsem ráda za tykání, ale když se s někým moc neznám, přijde mi samozřejmě vhodné vykání. A to nehledě na věk. Jsme taky v nájmu, majitel je věkově podle mě někde mezi mnou a manželem a vykáme si, přece jen je to jistým způsobem „obchod“, ne kamarádství. Jestli něco ale nemám ráda, tak když se někdo cizí starší má tendenci povyšovat a začne mi bez dovolení tykat, případně ještě s oslovením „slečno“, jakoby mi snad chtěl naznačit, že na paní jsem mladá, a přirovnává mě tím spíš k nějaké puberťačce. ![]()
U nás doma bylo zvykem, že rodiče říkali tchyni/tchánovi mami/tati. Manželovi rodiče mi tykání nabídli, když jsme jim dali svatební oznámení a nechali na mně, jestli chci používat křestní jméno, nebo mami/tati- volba byla jasná, beru to jako projev úcty a asi i jakéhosi přijetí do rodiny. Říkat jim třeba Katko a Kájo by mi fakt přes pusu nešlo, to můžu kamarádům, kolegům, manželovi rodiče jsou pro mě prostě víc
Kdyby mi tykání nenabídli, nebo by došlo k „nedorozumění“, že to možná nabídka byla a já ji nepochopila a trápilo by mě to, poprosila bych manžela, ať to s rodiči probere…
S tchýni si tykam, nabídla mi to na svatbě a s tchánem si vykam. Ani s jedním nemám problém, s mužem jsem 17 let a jediný, komu to přijde divný je naše dcera. Odkazují ji, že se má zeptat dědy, ať ji to vysvětlí on. ![]()