Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mi tchýně nabídla tykání stylem… budeme si tykat, ale asi ti to nepůjde přes pusu tak uvidíš…
![]()
My jsme třeba příteli starší dcery nabídli téměř hned, ať nám tyká. Nevidíme v tom problém. To samé rodiče jeho nabídli naší dceři, ať jim tyká.
Já tchánům tykám od svatby. Moje sestra těm svým odmítla, že ji to nejde přes pusu.
Vykání v rodině mi už přijde jako přežitek, jsem ročník 77 a nezažila jsem to, bývalá tchyně mi nabídla tykání při první návštěvě, současná asi při druhé. Přítel dospěle dcery nám taky tyká, dcera jeho rodičům taky. Ten druhý případ co popisuješ mi přijde jako blbost, mě osobně by oslovení zlato nevadilo.
@Alušáček K oslovení zlato. Mně právě to vadí jak od koho. Když mě v USA úplně cizí číšnice v zapadlém motorestu oslovovala „honey“, přesně takovým tím přeslazeným filmovým způsobem, přišlo mi to roztomilý. Ale tady se s tím setkávám zásadně od lidí, u kterých to zní povýšeně, za život asi u 3, vždycky to byly takové typy, které to říkaly na potkání a jako určitou formu falešné nadřazenosti.
Preci mi cely zivot nebudes rikat pani Novotna jsem zazila u manzelovy babicky, ale taky to rekla tak divne a ja ac ji mam rada jako vlastni, tak mi tykani nejde pres pusu. Vlastni tchyne mi taky nikdy nenabidla tykani, ale pritom ke mne mela hrozně vrely vztah a bylo to divny.
No a zlato od podnajemnice bych se ohradila, ikdyz po takove dobe uz je to blby. Ale taky z toho citim povysenost nez vrele city.
Když jsem nastoupila do první práce po škole jako první mi nabídla paní starší než moje máma a bylo to fajn. Nebyla to moje přímá nadřízená - ta si zachovávala odstup, co bylo ale taky v pořádku a taky to tak bylo fajn - ale vedoucí jiného oddělení.
Tchýně mi nabídla tykání asi po 5 letech a taky mi to přišlo OK.
Moji rodiče si s mužem tykli asi po měsíci a taky to bylo OK.
Teď už jsem já ta starší kolegyně
a lidem se spolupracuji na stejných projektech, nebo se známe z nějakých společných akcí si tykám. S těmi co znám jenom od vidění si vykám.
Co mi ale vadí, je, že od doby co náš malý start up sfúzoval korporát, tak se tam zavedlo takové soudružské tykání, že mě lidi, které na chodbě vidím prvně, nevím jak se jmenujou, a oni taky neví jak se jmenuji já, zdraví ahoj… už jen čekám, až se mě někdo zeptá „co hledáš soudružko“ ![]()
Vykám všem koho neznám, i když jsou mladší než já. I děti zdravím „dobrý den“ když oni mi vykají.
Sousedka pode mnou mi vyká, taky mi říká „zlatíčko“, je to starší paní, umí být i pěkná semetrika, ale neřeším, je mi to jedno.
Někdy se zeptám na tykání, když už toho člověka nějak znám a víc spolupracujeme, někdy s tím přijde ten dotyčný. S většinou lidí v práci si tykáme. Ale plošný to není.
@Azeretereza S dětma - ano, jak nemám ráda tu nerovnost, většinou také odpovím „dobrý den“, ne „ahoj“ jenom proto, že pozdravilo dítě. Spíš si v dnešní době vážím toho, že umí pozdravit, takže se snažím odpovídat co nejvíc mile. ![]()
@Anonymní píše: Více
Přesně tak. Ale přijde mi i hezký, když třeba v paneláku potkám dítě a řekne mi „ahoj“. Tak mu pak taky řeknu ahoj. U nás v paneláku zdraví všichni. Včetně dětí a pubošů.
Vztahy s tchanovci mám dobre, ale nikdy tykání nenabídli a to už jsem v manželství s jejich synem hooodne dlouho, ale v mém okolí je to tak běžné, má mamka taky například nikdy netykala svým tchanovcum a přitom měli opravdu vřelý vztah jinak, to samé taťka, ten taky vykal…jsem na to tak nějak zvyklá a nevadí mi to…
@Anonymní píše: Více
Tak ji to řekni, že ti to vadí a jak chceš aby ti říkala. Me osobně by to bylo fuk, hlavně aby platila nájem a nic v byte neničila.
Vykání bych zrušila, nemám ho ráda.
Nesnáším, když mi někdo bližší vyká, pak si přijdu jak stará dáma.
Vykani tchanovcum mi prijde strasne zastarala a ponizujici hra. Jsem rocnik 1972 a nastesti uz mne to nepotkalo. Moje mama mela sklony vyzadovat kdysi vykani od meho muze, tak jsem do ni musela celkem dost hucet at se zacne chovat normalne. Pak se konecne vzpamatovala a byla na sebe pysna, jak je moderni ![]()
To osloveni zlato od najemnice je otresne! To bych utnula okamzite.
@Lada_adal píše: Více
Ještě tak vzájemné vykání no budiž pokud to oběma stranám vyhovuje. Ale to, že tcháni tykají a vyžadují aby snacha/zeťák vykali. To mi přijde jako vrchol buranství. A nepřistoupila bych na to. Ježíš jak já jsem vděčná za přítelovo rodiče, kteří mi hned oba nabídli tykání. A celkově jsou naše vztahy skvělé a velmi uvolněné. Protože mě by vykání v rodině bylo hodně nepříjemné. A taky to považuji v dnešní době za přežitek.
Téma, kde se rozebírá vykání s bývalými spolužáky, mě donutilo k zamyšlení. S převážnou většinou lidí ve svém okolí si tykám - v práci snad se všemi kromě nejvyššího vedení, protože jednak je to u nás běžným zvykem, a lidi, se kterými to běžné není (uklízečka, kuchařka), mi to jako starší sami nabídli, protože tam byly vzájemné sympatie; na vesnici, kde bydlíme, se všichni známe, takže s vrstevníky taky. Má to tak i moje mamka, která většině mých kamarádů, kteří se jí líbili, hned nabídla, že si budou tykat. Proč to píšu… uznávám oboje, mám ráda neformálnost i respektuji autoritu, starší generaci, tradice.
Ale jsem citlivá na dvě věci:
Takže shrnuto: v těchto dvou případech mi připadá, že se mi dotyčné snaží dávat najevo jakousi nadřazenost, což se mi doslova protiví a pokud můžu, jejich společnosti se vyhýbám. Problém je, že za tchyní chodit občas musím (min. 1× týdně) a s podnájemnicí teď musím být v kontaktu kvůli jisté úpravě v bytu. Manžel zatím statečně jedná za mě, ale spíš mě obecně štve, že se sebou takhle nechám zacházet, přitom jsem jinak s ostatními lidmi v pohodě.
Jak to máte vy? Jsem podle vás přecitlivělá, když mi tohle vadí? O moc s nikým nesoupeřím, ale nemám tyhle nerovné role ráda.
Chtěla jsem dát příspěvek pod svým jménem, ale „obávám se“, že by mě mohla poznat švagrová…