Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Umírá mi táta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.15 21:33
@Andy27 píše:
Takhle mi umřel děda, věděli jsme že návštěva to bude už asi i poslední..normálně jsem mu říkala všechno co se stalo a jak se mám a jak je venku a jak miluju, obímala jsem ho, hladila, vlastně jsem se sním i jako by loučila, i když pak už nevnímal, stiskl mi na konci ruku a ukípla mu slza.Dala jsem do toho setkání všechno, ono opravdu to může být rychlí
Myslím si to samé. Podle mě taky potřebují překonat strach z blížící se smrti, kterou určitě nějak cítí. Ale nedokážu nijak poradit, já své prarodiče nikdy nepoznala. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.15 21:33
@Twitter píše:
@SunnyessAno, bojí se, že tam u toho s ním bude sama. Ale žili spolu tolik let, mají 4 děti. Rozhodně si jen vyslechnu proč to tak udělat chce, nic víc, má to těžké. Ale já bych si manžela a otce mých dětí, domů vzala.
To je těžký, někdo na to prostě nemá. Třeba se tak dohodli s tvými sourozenci, když tam bydlí takto společně a nebo se takto mohli rodiče domluvit spolu už dávno dopředu, to uvidíš zítra, co Ti mamka řekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.15 21:36
@Twitter tatínek určítě ví co přichází. Většinou to ví všichni… Hlavně bych mu řekla jak moc ho mám ráda. Já už to taťkovi za vědomí říct nestihla. Měl mrtvici a nebyla žádná možnost, aby přežil. Doufám, že mě slyšel i v kómatu.
Hodně sil a držte se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.15 21:49
@Twitter píše:
Ahoj,
hledala jsem po internetu, kde bych mohla napsat o tom, jak mi odchází jeden z rodičů. Emimi znám dlouho, rozhodla jsem se teda sem. Snad mě pochopíte i poradíte.
Taťka trpí rakovinou tlustého střeva v konečném stádiu. Metastázy po celém těle a teď zjistili velký nádor v žaludku. Nemůže vůbec pozřít potravu, výživu mu dávají v kapačkách. Než zjistili tento nález, chtěli ho mamce dát domů na dožití, že by to bylo tak 3 týdny. Ale teď to bude mít prý rychlý spád, že už jí ho domů nadají.
Zítra ho jedem navštívit. Já manžel, naše malá a mamka. Pravděpodobně to bude poslední návštěva. Je mi moc úzko, mám strach. Neviděla jsem ho asi 14 dní, to byl normálně doma a ještě za námi zašel do kuchyně, hrál si s malou.
Chtěla bych, aby ta návštěva byla co nejvíc normální. Mamka nechce, aby z nás něco poznal, že umírá. O čem se s ním mám takto bavit?
Nejvíc mě mrzí, že má zemřít v té nemocnici, že ho nedají dožít domů. Možná kdyby máti fakt chtěla, dali by ho. Ale podle toho co mi říkala, tak mám pocit, že spíš nechce
Ach jo, ani nevíte jak mi je. Ruce se mi třesou, bolí mě hlava ze všech těch příšerných představ. Dneska si musím vzít prášek na spaní, jinak budu celou noc vzhůru s pořádnou depresí.
Ahoj!
Ideální by byl domácí hospic , spíš jde o to pomoci svému blízkému přejít na druhou stranu.Chce to trochu odvahy. Z druhé strany je to nejlepší způsob přepravy lodí cháronovou pro všechny zúčastněné.
Hospic je taky volba, oni neléčí, pomáhají lidem do konce si zachovat lidskou důstojnost a zbytečně neprodlužují utrpení medicinálními zásahy.
Minimalistické řešení nechat otce v nemocnici, když tak vem děti taky rozloučit. S tou výživou to může ještě docela dlouho trvat, prodloužení života je super, jaká je jeho kvalita? Vždy se může najít doktor bojovník, co ho „zachrání“ před nevyhnutelným.
Mi bohužel babička umírala půl roku v nemocnici a dnes vím, že to šlo jinak, možná by to tak dlouho netrvalo, ale zůstala by tím čím celý život byla silnou nezávislou ženou a ne trpícím bytím s hadičkama. Nakonec jsem měl to štěstí, něco mě přivedlo večer do nemocnice a otevřel jsem okno, rozloučil se, babi už byla v bezvědomí, a v míru tu noc odešla, volali pak z nemocnice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sad 1
20.2.15 21:51
Mně zemřela takhle v nemocnici na rakovinu moje máma. Ležela v nemocnici 200 km od nás a my za ní jezdili 1 x v týdnu. Každou návštěvu jsme celou cestu zpátky strašně obrečela. Bylo totiž vidět, jak odchází…ten konec byl rychlý. Vyrovnávala jsme se s tím docela dlouho, dnes je to 6 let a dodnes mě mrzí, že jsem nebyla připravenější…ale nebyla. Dnes bych už reagovala jinak, protože jsme si načetla dost o smrti, umírání, přáních umírajících, a prostě jsme se touto otázkou zabývala i v bakalářské práci, tak si dost nastudovala. my jsme o tom bohužel nemluvili s mámou, ani jsme jí nestihla říct, jak moc ji mám ráda…kdyby teď věděla, jak mi chybí…snažila jsme se vyřídit, aby mohla blíže k nám a mohli jsme ji navštěvovat denně, ale nestihla jsem to
Vím, jak s ecítíš, ale jestli ti můžu něco poradit, řekni tátovi, jak moc ho máš ráda, zeptej se ho, co by si přál…splň mu to. Drž se, já už tady bulím zas jak želva, tak víc nepomůžu
- Citovat
- Upravit
20.2.15 21:59
@Twitter píše:
@SunnyessAno, bojí se, že tam u toho s ním bude sama. Ale žili spolu tolik let, mají 4 děti. Rozhodně si jen vyslechnu proč to tak udělat chce, nic víc, má to těžké. Ale já bych si manžela a otce mých dětí, domů vzala.
neuvažovali jste o hospici? tam s ním maminka může být a sama na to nezůstane..jinak hodně síly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sad 1
20.2.15 22:01
Mně přijde hospic jako dobrá volba, akorát dle toho, co jsme se dověděla, tak jsou dost plné, a taky to není ze dne na den. Určitě se o to pokusit, ale počítat i s tím, že se to nemusí ani stihnout. Ale pokusila bych se o to. Hospis je mnohem lepší řešeníé než nemocnice.
- Citovat
- Upravit
20.2.15 22:04
@sad 1 píše:
Mně přijde hospic jako dobrá volba, akorát dle toho, co jsme se dověděla, tak jsou dost plné, a taky to není ze dne na den. Určitě se o to pokusit, ale počítat i s tím, že se to nemusí ani stihnout. Ale pokusila bych se o to. Hospis je mnohem lepší řešeníé než nemocnice.
zase taková hrůza to není s těmi čekacími dobami..jistě pro některého nemocného je i den dlouhá doba já vím, ale rozhodně se nečeká na místo měsíc třeba.. to by nedávalo smysl.. zkusila bych to na 100% aspon pro ten pocit že jsem udělala něco..cokoliv… k blahu blízkého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sad 1
20.2.15 22:11
@jdukolem píše:
zase taková hrůza to není s těmi čekacími dobami..jistě pro některého nemocného je i den dlouhá doba já vím, ale rozhodně se nečeká na místo měsíc třeba.. to by nedávalo smysl.. zkusila bych to na 100% aspon pro ten pocit že jsem udělala něco..cokoliv… k blahu blízkého
s tím souhlasím
- Citovat
- Upravit
20.2.15 22:13
Ahoj, vim jak ti je muj tatka umrel pred dvema lety taky na rakovinu.My ho mely doma, dojizdela k nam sestra a podavala nejake leky, meli jsme i prenosny kyslik.
Ver, ze on vi co prichazi a taky te vnima. Slysi co mu rikas i kdyz je totalne pod vlivem morfia.
Jedno rano kdyz sestra prijela na pravidelnou navstevu mame rekla, ze uz se to blizi(mimochodem u umirajiciho v pokoji je citit nasladli „zapach“).Ze jedine, co pro nej ted muzeme udelat je, si s nim povidat a vzpominat co jsme zazily. Tata samozrejme neodpovidal, ale vnimal a jakoby se zklidnil. Sedeli jsme u nej, hladily ho…Odpoledne umrel.
Rekni mu, ze ho mas rada.On to uslysi.Ja to tomu svemu nerekla a lituju. Segra ta to nestihla. Protoze kdyz od taty odesla ze si odskoci behem te chvilicky, kdy byl s mamou v loznici sam odesel. Mozna to tak melo byt, ze chtel odejit kdyz byl s mamou sam…Kazdopadne segru mrzi, ze mu nerekla hned ze to byl nejlepsi tata na svete…
Preju ti opravdu mnoho sil, boli to opravdu hodne kdyz odejde rodic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.15 22:15
Ahoj, nečetla jsem vše, ale koukám, že už to někdo nahoře psal. Zjisti si, jestli v tvém okolí nepůsobí domácí (mobilní) hospic. Takové zařízení ti většinou půjčí (na doporučení lékaře) i kontinuální dávkovač morfia, navíc máš doma SOS opiátové injekce (zase dle povahy nemoci je předepsání na lékaři), polohovací postel a jiné pomůcky, dojezd bývá do půl hodiny, max. hodiny…Můžete mít tatínka doma. Je to náročné, ale myslím si, že je to to nejlepší, co může být, aspoň pro něj…na prd je, že to není hrazené pojišťovnou. No, nebo stacionární hospic. Umřít důstojně. Nečekat na přístrojích na mozkovou smrt…
Smířit se se smrtí a připravit se na ni nejde. Jde to ale zkusit. A umírající se většinou smíří. Nic jiného mu nezbyde. Nicméně pokud je mu 35 a jeho žena čeká první dítě, smiřuje se s tím asi o dost hůř, než když je člověku 70 (ideálně 90…) a má pocit, že v životě už vše dokázal…
Moc mě mrzí, čím procházíš, i když Tě neznám, ale velmi dobře znám tuto situaci. V sobotu mi umřel velmi, velmi dobrý kamarád. Zhoubný melanom. Ten 35letý… Přál si zemřít u nás doma (jeho rodina je na pikaču), mobilní hospic jsme pro něj u nás zařídili. Bohužel, jak už to šlo pak na prd, začal prosit lékaře o eutanazii. Ten pak hospicovou domácí péči nedoporučil z obavy zneužití opiátů. Šlo to moc rychle. Umřel přesně tak, jak mi říkal, že umřít nechce.
Hospice jsem tak řešila teď hodně, ať už s jejich zástupci, tak s onkology. Pokud tato možnost je, je to dle mého a také dle většiny lékař lepší, než nemocnice.
Zkuste to ještě probrat doma.
Tatínkovi řekni, že ho máš ráda. Slyší, vnímá, věřím tomu. I když je na opiátech. Řekni mu vše, co chceš, aby věděl, co je pro tebe důležité. Nejhorší je litovat toho, co člověk nestihl říct… tak raději řekni dvakrát.
MOc se drž!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
21.2.15 11:08
Být dcerou umírajícího otce, tak bych se plně spolehla na matku při jejím rozhodnutí, zda si chce a nebo nechce vzít otce domů. Sama matka musí vědět, jestli to zvládne a nebo ne. Nechtěla bych poslední dny života svého otce být naštvaná na matku, že se o něj nechce postarat. Pokud chceš, aby byl otec doma, postarej se o něj ty. Nastěhuj se k matce a starej se. Píšeš, že tam bydlí více lidí, tak to určitě společně zvládnete a otec bude rád, že jste všichni pohromadě. Máš na to evidentně nejvíce sil z celé rodiny, nepracuješ, určitě se ráda postaráš. Nikomu bych nezazlívala, že se o umírajícího nepostaral do poslední chvíle. Někdy to prostě nejde a někdy se nechce. To se nedá nic dělat.
- Citovat
- Upravit
Twitter
22.2.15 13:01
Ahoj, všem děkuju. Včera jsme ho navštívili celá rodina. Mamka, já s manželem a dvěma dětma i moji 3 sourozenci. Leží v moc pěkném pokoji, vše automatické, uplně nová nemocnice, velice příjemné mladé sestřičky.
Tak co budu vyprávět, vypadá strašně. Dostává dávky morfia, aby necítil bolest, takže si myslí, že je mu vlastaně lépe. Nic nemůže jíst, jen popíjet třeba minerálku a dovolili nám mu dát eskymo, na které měl chuť. Měl radost z naší malé, usmíval se, mluvil na ni, i slza mu párkrát utekla. No a my samozřejmě dělali, že se jedná jen o běžnou návštěvu. Maminka si nepřeje, aby se to dozvěděl. Je to ale strašně těžké a nějednou jsem musela odejít z pokoje rozdýchat slzy.
Dneska za ním jedem znovu, ať se těší aspoň z vnučky. Děcko je bezprostřední, neví co se děje, vnáší do atmosféry radost.
Mluvila jsem i s mamkou, proč ho nechce doma na dožití a má k tomu své důvody, které chápu. Navíc má v této nemocnici opravdu velice dobrou péči a mamka za ním jezdí se sourozenci denně. No ale i tak je to hrozně smutné, že víme, že domů se už nevrátí a on si myslí, že až začne zase jíst, že ano
Doufám, že tato návštěva ještě nebude poslední a v sobotu ho uvidím zase.
- Citovat
- Upravit
22.2.15 15:41
@Twitter píše:
Ahoj, všem děkuju. Včera jsme ho navštívili celá rodina. Mamka, já s manželem a dvěma dětma i moji 3 sourozenci. Leží v moc pěkném pokoji, vše automatické, uplně nová nemocnice, velice příjemné mladé sestřičky.
Tak co budu vyprávět, vypadá strašně. Dostává dávky morfia, aby necítil bolest, takže si myslí, že je mu vlastaně lépe. Nic nemůže jíst, jen popíjet třeba minerálku a dovolili nám mu dát eskymo, na které měl chuť. Měl radost z naší malé, usmíval se, mluvil na ni, i slza mu párkrát utekla. No a my samozřejmě dělali, že se jedná jen o běžnou návštěvu. Maminka si nepřeje, aby se to dozvěděl. Je to ale strašně těžké a nějednou jsem musela odejít z pokoje rozdýchat slzy.
Dneska za ním jedem znovu, ať se těší aspoň z vnučky. Děcko je bezprostřední, neví co se děje, vnáší do atmosféry radost.
Mluvila jsem i s mamkou, proč ho nechce doma na dožití a má k tomu své důvody, které chápu. Navíc má v této nemocnici opravdu velice dobrou péči a mamka za ním jezdí se sourozenci denně. No ale i tak je to hrozně smutné, že víme, že domů se už nevrátí a on si myslí, že až začne zase jíst, že ano
Doufám, že tato návštěva ještě nebude poslední a v sobotu ho uvidím zase.
maminka si opravdu myslí, že tatínek nic netuší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Twitter
22.2.15 19:46
@jdukolem nevím jestli to tuší nebo ne, ale nic neříká, když se ho mamka na něco zeptá, na vše říká, že je to jedno nebo jí nadává. Dneska to bylo celé mnohem horší. Měl bolesti, uplně to s ním smýkalo. Byl hodně nevrlý, pak došla sestra a pichla asi další morfium. Nevím přesně co to bylo, ale uklidnil se a usnul. Pohladili jsme ho a odešli domů. Na chodbě jsem už musela doopravdy brečet. A pořád na to myslím smrt je přirozená součást života, ale dívat se na to jak vám odchází člen rodiny, to je prostě strašné.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
