Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Umístit syna do ústavu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.11.22 21:03
- Citovat
- Upravit
16.11.22 21:15
@pet p píše:
Nemám o tom načteno ani vystudováno. Ale zrovna v knížce, kterou jsem tu už zmiňovala a četla jsem ji docela nedávno, tak to mám ještě dobře v paměti, autor vidí rodiče a výchovu jako nejzávažnější faktor při vzniku poruch osobnosti.
A taky jsem nedávno četla jednu poměrně novou a rozsáhlou knížku o genetice v širších souvislostech (autorka je genetička) a ukazuje se, že vliv genů je přeceňován (vyjma určitých geneticky podmíněných chorob, které vyjmenovává a překvapivě to nebyl nijak dlouhý seznam). Převažující je prostředí (vnitřní i vnější - strava, stres, kvalita spánku, láskyplné vztahy atd. atd.).
Jo a nevím, jestli to tak snad vyznělo, ale já se uživatelek, které psaly podobné příspěvky, nijak nezastávám.
tak ať si paní genetička přečte Rok kohouta,
ono to teď není moderní, že by genetika měla nějaký vliv, takže paní genetička zřejmě píše knihu podle „společenské objednávky“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.22 21:52
@pet p
k té stravě a ADHD - já mám AdHD a i dítě má, zkoušela jsem to dlouhodobě a bez efektu na soustředění, impulzivitu atd. Jako vynechání cukru a lepku mělo jiné benefity, ale na ADHD ani ťuk. Tam jde o to, že se ti vyrábí málo dopaminu, na tom je založená medikace na ADHD a i úspěšnost režimové léčby. A já to u sebe nevnímám jako jednoznačně jako poruchu, ale jiné fungování mozku přináší i výhody. Je takový bonmot, že člověk s ADHD by byl proklatě mizerný účetní, ale má velkou šanci, že bude výborný hasič. Prostě musíš být v podmínkách, které ti prospívají a využít svůj potenciál a ne deficit.
Jinak co se týče zakladatelky. Kluk je v opozici a v obraně, aby nebyl zraněný z odmítnutí. Dcera měla v pubertě taky takové reakce, že se radši urazila nebo všechny pozurážela dřív, než by stihli ji odmítnout. Na to jsou lidé ADHD obzvláště senzitivní a odmtnutí často vidí i v situacích, kdy o odmítnutí nejde. Tady hodně pomáhá terapie a práce s myslí typu mindfulness, člověk potřebuje cítit, že to má zpátky ve svých rukách, že může ovlivňovat svůj život, když už ho zraŇuje jeho mozek. A ne nedala bych kluka do léčebny, to ničemu nepomůže.
- Citovat
- Upravit
pet p
16.11.22 21:58
@Anonymní píše:
@pet p posledni dobou me spis napadlo jestli jsme mu neuskodili zubnimi gely, ktere jsme ale davali na doporuceni zubaru. Ale jsou nazory, ze je fluor neurotoxickyNejsem lekar takze nemam nazor, ale zkusim mu to uz nedavat. Mne fakt pripada ze nejlepe funguje pohyb v rozumne mire a taky do jiste miry to, ze jak roste a dozrava, da se uz s nim mluvit. A takove to, co u vsech deti - nesmi se pretahnout, nesmi mit hlad, tepelny diskomfort atd, klasika…. je proste vic startovaci nez prumerne dite.
Díky za odpověď. Ta strava u vás vypadá dobře! Low carb bych na omezenou dobu vyzkoušela, v rámci toho, abych vyzkoušela, co se dá. Ale nemám osobní zkušenost, takže si ani nedovedu představit tu změnu jídelníčku, jak je to těžké. Toto znám opravdu jen teoreticky. A musí být fakt náročné takto všecko hlídat a řešit.
- Citovat
- Upravit
pet p
16.11.22 22:02
@Anonymní píše:
@pet p
k té stravě a ADHD - já mám AdHD a i dítě má, zkoušela jsem to dlouhodobě a bez efektu na soustředění, impulzivitu atd. Jako vynechání cukru a lepku mělo jiné benefity, ale na ADHD ani ťuk. Tam jde o to, že se ti vyrábí málo dopaminu, na tom je založená medikace na ADHD a i úspěšnost režimové léčby. A já to u sebe nevnímám jako jednoznačně jako poruchu, ale jiné fungování mozku přináší i výhody. Je takový bonmot, že člověk s ADHD by byl proklatě mizerný účetní, ale má velkou šanci, že bude výborný hasič. Prostě musíš být v podmínkách, které ti prospívají a využít svůj potenciál a ne deficit.
Jinak co se týče zakladatelky. Kluk je v opozici a v obraně, aby nebyl zraněný z odmítnutí. Dcera měla v pubertě taky takové reakce, že se radši urazila nebo všechny pozurážela dřív, než by stihli ji odmítnout. Na to jsou lidé ADHD obzvláště senzitivní a odmtnutí často vidí i v situacích, kdy o odmítnutí nejde. Tady hodně pomáhá terapie a práce s myslí typu mindfulness, člověk potřebuje cítit, že to má zpátky ve svých rukách, že může ovlivňovat svůj život, když už ho zraŇuje jeho mozek. A ne nedala bych kluka do léčebny, to ničemu nepomůže.
Díky. Tak to je škoda, že to na soustředění ani impulzivitu atd. nezabralo 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.11.22 10:07
@pet p Vůbec nevíš, o čem píšeš, už jsem tady jednou psala náš rodinný příběh, teda spíš tragédii, psychické onemocnění jen tak neovlivníš, tady je příběh mě a mojí sestry, dvojčete, kde nemůže být řeč o rozdílném přístupu k výchově…
Moje sestra byla od mala jiná, poroučela, všechno podle ní, mě neustále mlátila. Úplně nejhorší bylo její období 13-18 let, mamka hodně usilovala už v těch 13 letech, aby ji poslali někam na vyšetření, protože to byl už extrém, ale dostalo se jí vždy odpovědi typu, je v pubertě, je to normální, líp si ji vychovejte, doma ji zapřáhněte, nedovolte jí všechno, atd. Vystupňovalo se to v 17 letech, kdy oběsila naši kočku na půdě a nahrála to na kameru, potom nám to večer pustila na videu (tehdá ještě VHS) a smála se u toho jako šílená a ještě nám k tomu vysvětlila, že takhle zatím skončila všechna naše domácí zvířata, ale tuhle si jako první natočila. Rodiče ji okamžitě naložili do auta, vzali kazetu a odvezli na pohotovost, tam je poslali někam, že to je jen puberta, vysmála se jim. Snažili se to řešit dál, ale zase to samé, líp ji vychovejte, je to puberta 
V den 18. narozenin se sbalila a odstěhovala, že s náma žít nebude, bydlela v takovým nechutným squatu, domů chodila krást jídlo, peníze, elektroniku, co jí přišlo pod ruku. Vygradovalo to pak ve 20 letech, když na diskotéce napadla jednu holku, řešilo se to tenkrát i v médiích, přivázala ji za lano a táhla za autem. Naštěstí přežila, to pro ni bylo trochu polehčující, ale u soudu se začalo objevovat spoustu informací z jejího života, takže nařízeno psychiatrické vyšetření, výsledek BAP s disociální poruchou s prvky sadismu. Musela nastoupit na 5 let do ústavní léčby, dvakrát utekla, napadala zřízence, bylo to velmi nepříjemné období pro všechny. Potom jí určili opatrovníka a omezili rozhodovací právo. Propustili ji po 6 letech (dostala za napadení zřízence ještě o rok víc) s podmínkou ambulantního docházení, takže tam za půl roku byla zpátky a takhle to bylo pořád dokola, před pár lety sestra sebevraždu dokončila. Nikomu bych tohle nepřála, spoustu lidí z okolí se od nás pochopitelně odvrátilo, rodiče se několikrát stěhovali, prarodiče nás jedny totálně odstřihli, druhá babička zřejmě trápením zemřela, děda již nežil delší dobu. Moji rodiče to berou tak, že selhali, už několik psychologů/psychiatrů s nima pracovalo, ale ta situace sama o sobě a ty kecy okolí, tomu jenom přidávaly. Kolikrát jsem to už nevydržela a chytráky známé jsem seřvala, protože jejich výlevy, kdyby dceru lépe vychovali, nebo se jí v dětství víc věnovali, nemusela takhle skončit Jako jak vychovali, jako mě, která má spokojené manželství, rodinu, vybudovali jsem fungující podnik? Lidi všeobecně berou psychiatrické onemocnění jako selhání ve výchově, v konkrétním člověku a kecy, ať se kouká vzpamatovat, pomáhají nejvíc
- Citovat
- Upravit
17.11.22 10:15
@Anonymní píše:
@pet p Vůbec nevíš, o čem píšeš, už jsem tady jednou psala náš rodinný příběh, teda spíš tragédii, psychické onemocnění jen tak neovlivníš, tady je příběh mě a mojí sestry, dvojčete, kde nemůže být řeč o rozdílném přístupu k výchově…
Moje sestra byla od mala jiná, poroučela, všechno podle ní, mě neustále mlátila. Úplně nejhorší bylo její období 13-18 let, mamka hodně usilovala už v těch 13 letech, aby ji poslali někam na vyšetření, protože to byl už extrém, ale dostalo se jí vždy odpovědi typu, je v pubertě, je to normální, líp si ji vychovejte, doma ji zapřáhněte, nedovolte jí všechno, atd. Vystupňovalo se to v 17 letech, kdy oběsila naši kočku na půdě a nahrála to na kameru, potom nám to večer pustila na videu (tehdá ještě VHS) a smála se u toho jako šílená a ještě nám k tomu vysvětlila, že takhle zatím skončila všechna naše domácí zvířata, ale tuhle si jako první natočila. Rodiče ji okamžitě naložili do auta, vzali kazetu a odvezli na pohotovost, tam je poslali někam, že to je jen puberta, vysmála se jim. Snažili se to řešit dál, ale zase to samé, líp ji vychovejte, je to puberta
S tímto se už člověk narodí. Podobné příběhy šly na ID Discovery, kde rodina vyprávěla příběhy o tomto nebo podobném. Všechny rodiny byly normální, žádní asocialové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 11:14
@Trojlístek píše:
ADHD u dětí: příčiny a diagnóza
ADHD
Autor: gesundheit.gv.at
Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku). Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, nadměrná konzumace peprmintu během těhotenství či užívání drog nebo tabáku.
Nezlob se, ale článků s tématem vede se diskuse, možná… Vznikají tisíce. Když se budu snažit, najdu ti článek s tématem možná nás ovládají mimozemšťané. Tohle nastavení mozku ( a záměrně odmítám říkat porucha, protože opravdu nemám pocit, že bychom v naší rodině byli nějak porouchani) je prostě primárně genetické. Ano, je možné, že faktory, jako kouření v těhotenství to mohou zhoršit, o tom se fakt nehadam, ale ty jsi původně osočovala rodiče, že si dají u stánku pivo a pak se jim narodí dítě s ADHD. Což je nesmysl. Nehledě na to, že já jsem ani v jednom tehotenstvi nepila ani nekouřila. A těžko za to mohly pepermintove žvýkačky. Tak to opravdu není a proto se stavím do opozice. Vadí mi tohle tvé obviňování, že si za to rodiče mohou samí. Ne, nemohou. PRIMÁRNÍ příčinou je dle odborníků genetika a na tom trvám. A tím bych to za sebe chtěla uzavřít, protože tenhle ping pong nikam nevede.
- Citovat
- Upravit
17.11.22 11:48
Možná OT, ale spíš k zamyšlení. Četla jsem někde článek o tom, že poruchy chování, psychiatrické diagnózy apod. mohou být způsobeny tím, že matka během ranného těhotenství dítě neměla ráda, nebo jej nechtěla.
I když se to třeba během pozdějších stadií těhotenství změnilo a dítě bylo nakonec chtěné, může být ta neláska v počátku příčinou těchto problémů.
Moje „pozorování“ z okolí a ze života mě v tom utvrzuje, podle mě na tom fakt něco je.
Všechny ženy, kamarádky, nebo z rodiny o kterých vím, že nechtěně otěhotněly a měly problém ten stav přijmout, mají děti s nějakým problémem. Ať je to adhd nebo jiné poruchy. Jsou to třeba slušné, vzdělané a úspěšné ženy, které své děti milují a daly by jim poslední.
Příklad u mé dobré kamarádky, je to normální rodina, první syn nechtěný, počali ho po svatbě „omylem“ ona ještě nechtěla dítě, chtěla cestovat apod. Na nátlak manžela a rodiny si ho nechala, neměla objektivní důvody k potratu, byla vdaná, měla zázemí, hodného muže, školu dodělanou, práci, žádné velké stresy. Ale asi do třetího měsíce byla naštvaná z těhotenství a na dítě se začala těšit až tak v druhé polovině. Po porodu byla šťastná jako každá žena, je skvělá máma, ale kluk je těžce problémový, má ADHD s poruchou osobnosti a další problémy, ničí to celou rodinu. Druhý syn je chtěný a je to pravý opak, třetí dcera je taky chtěná a je bezproblémová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 12:00
@Big boss castecne to tak muze byt, podivej se na to, jak nekdo resi rana traumata, epigenetiku atd. treba Emmerlingova, ma o tom i zajimavou knihu.
Ale zas to nelze zjednodusit a neni to opravdu ve vsech pripadech, casto to muze byt i tazene pres generace. U nas byly obe deti milovane a ADHD u jednoho tam presto je.
Jeste me napadaji krevni mutace, takove MTHFR se dnes nebere jako nic vazneho, ale v USA to zkoumaji, ze to muze mit vliv na metabolismus mozku
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.11.22 12:05
@Anonymní píše:
Nezlob se, ale článků s tématem vede se diskuse, možná… Vznikají tisíce. Když se budu snažit, najdu ti článek s tématem možná nás ovládají mimozemšťané. Tohle nastavení mozku ( a záměrně odmítám říkat porucha, protože opravdu nemám pocit, že bychom v naší rodině byli nějak porouchani) je prostě primárně genetické. Ano, je možné, že faktory, jako kouření v těhotenství to mohou zhoršit, o tom se fakt nehadam, ale ty jsi původně osočovala rodiče, že si dají u stánku pivo a pak se jim narodí dítě s ADHD. Což je nesmysl. Nehledě na to, že já jsem ani v jednom tehotenstvi nepila ani nekouřila. A těžko za to mohly pepermintove žvýkačky. Tak to opravdu není a proto se stavím do opozice. Vadí mi tohle tvé obviňování, že si za to rodiče mohou samí. Ne, nemohou. PRIMÁRNÍ příčinou je dle odborníků genetika a na tom trvám. A tím bych to za sebe chtěla uzavřít, protože tenhle ping pong nikam nevede.
Presne tak, jak uz jsem tu psala, rodice deti s jakymkoli fyzickym postizenym nebo nemoci obecne litujeme, tak proc musi byt rodice deti s psych nemocemi nebo poruchami tak strasne hejtovani. Pro ty rodice to muselo a musi byt silene, mozna podobne jako pro rodice kazdeho sebevraha, to jsou pandoriny skrinky ktere se neotviraji. Lidi, co maji po mentalni strance zdrave deti, netusi, jaky dar maji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.11.22 12:20
Jeste muze byt rizikove IVF (ale ja treba nemam deti primo z IVF a stejne ma jedno ADHD) a vyssi vek rodicu = vyssi toxicka zatez v tele. Nebude nahoda, ze je nejvic autistu v USA
- Citovat
- Upravit
pet p
17.11.22 13:18
@Anonymní píše:
@pet p Vůbec nevíš, o čem píšeš, už jsem tady jednou psala náš rodinný příběh, teda spíš tragédii, psychické onemocnění jen tak neovlivníš, tady je příběh mě a mojí sestry, dvojčete, kde nemůže být řeč o rozdílném přístupu k výchově…
Moje sestra byla od mala jiná, poroučela, všechno podle ní, mě neustále mlátila. Úplně nejhorší bylo její období 13-18 let, mamka hodně usilovala už v těch 13 letech, aby ji poslali někam na vyšetření, protože to byl už extrém, ale dostalo se jí vždy odpovědi typu, je v pubertě, je to normální, líp si ji vychovejte, doma ji zapřáhněte, nedovolte jí všechno, atd. Vystupňovalo se to v 17 letech, kdy oběsila naši kočku na půdě a nahrála to na kameru, potom nám to večer pustila na videu (tehdá ještě VHS) a smála se u toho jako šílená a ještě nám k tomu vysvětlila, že takhle zatím skončila všechna naše domácí zvířata, ale tuhle si jako první natočila. Rodiče ji okamžitě naložili do auta, vzali kazetu a odvezli na pohotovost, tam je poslali někam, že to je jen puberta, vysmála se jim. Snažili se to řešit dál, ale zase to samé, líp ji vychovejte, je to puberta
Nevím, co na to napsat. Nevím, na co z toho, co jsem psala já, byla toto reakce. A máš pravdu, nemám naštěstí s žádným takovým extrémem, jaký popisuješ, zkušenost. Do zakladatelky jsem se tady kvůli výchově nenavážela ani jsem tady nepsala žádné hejty.
- Citovat
- Upravit
17.11.22 13:20
@stinga píše:
tak ať si paní genetička přečte Rok kohouta,
ono to teď není moderní, že by genetika měla nějaký vliv, takže paní genetička zřejmě píše knihu podle „společenské objednávky“
Zrovna tuhle knihu bych moc nezmiňovala. Zaujalo mě, jak ostře jí odsoudila řežisérka Alice Nelis, která má sama dvě adoptované děti. Těch adoptovaných kluků se nikdo neptal, je to velmi jednostranně podané, ufňukané. Nikdo nevíme, jestli Boučkovi neselhali v roli adoptivních rodičů, nevím, co ti kluci zažili, než se k nim dostali. Už jen to, že Boučková měla neodolatelné nutkání zveřejnit opravdu ošklivé věci ze života těch dvou nedospělých kluků, nesvědčí o ničem dobrém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.22 16:03
@pet p píše:
Nevím, co na to napsat. Nevím, na co z toho, co jsem psala já, byla toto reakce. A máš pravdu, nemám naštěstí s žádným takovým extrémem, jaký popisuješ, zkušenost. Do zakladatelky jsem se tady kvůli výchově nenavážela ani jsem tady nepsala žádné hejty.
Na tvoje zevšeobecňování a celkem na většinu příspěvků, opravdu nestačí se k lidem s nějakou poruchou osobnosti chovat lépe a najednou bude všechno zalitý sluncem, nějaký pozitivní příklad jim je někde, oni jsou nemocní, chemie v mozku jim nefunguje jako nám ostatním a to opravdu nezměníš jenom tím, že je přijmeš takový, jaký jsou…
@pet p píše:
A co kdyby byl někdo při něm a on se pak v reakci na to začal chovat lépe?
@pet p píše:
Aha. Tak je zvláštní, že v každé knížce o výchově se píše, že dítě reaguje podle toho, jak se k němu chová rodič. A že změna v chování dítěte musí vždy začít změnou přístupu rodičů k němu. Dále se v každé knížce o výchově píše, že jdeme dítěti vzorem (takže např. pokud vyhrožujeme pasťákem, dítě se naučí akorát vyhrožovat a stupňovat agresi nebo např. pokud sami neumíme ovládat svoje emoce a dítě bijeme nebo v něm vzbuzujeme strach jiným způsobem, vede to např. k úzkostem v dospělém věku a k tomu, že se nenaučí řešit věci v klidu, ale řeší je slovním napadáním, fyzickým útokem atd.). Vždycky jsem si myslela, že čtu spíš odbornou literaturu, založenou na praktických zkušenostech autorů (většinou psychologové) a ne pohádky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@pet p posledni dobou me spis napadlo jestli jsme mu neuskodili zubnimi gely, ktere jsme ale davali na doporuceni zubaru. Ale jsou nazory, ze je fluor neurotoxicky
Nejsem lekar takze nemam nazor, ale zkusim mu to uz nedavat. Mne fakt pripada ze nejlepe funguje pohyb v rozumne mire a taky do jiste miry to, ze jak roste a dozrava, da se uz s nim mluvit. A takove to, co u vsech deti - nesmi se pretahnout, nesmi mit hlad, tepelny diskomfort atd, klasika…. je proste vic startovaci nez prumerne dite.