Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za normalnich okolnosti zdravim vsude a prijde mi to jako samozrejma slusnost, ale obcas se pristihnu, ze jsem myslenkami uplne mimo a zapomenu. Pak taky zcela jiste civim jak pero z gauce
Mozna mela pani jen nejaky zatmeni
To ji samozrejme ale moc neomlouva a neodpovedet bylo neslusne.
No, je fakt, že co mam dítě, tak i cizí maminky zdravim, kolikrát i první.
Cítím s nima jakousi sounáležitost nebo co.
Jinak bydlím na malém městě, kde mě každej zná, takže se s lidma prostě zdravim no.
U tý školky bych normálka pozdravila. Zdravím lidi i co potkám vevnitř na chodbě třeba a v životě jsem je neviděla. Ano, myslim, že umim zdravit. ![]()
Taky bych pozdravila. A hlavně na každý pozdrav, ač třeba někde nečekaný, dle slušnosti odpovídám.
Ale když to beru ze své zkušenosti, tak bohužel spousta lidí nezdraví, o co hůř, ani na pozdrav neodpovídají. V práci, když člověk zdravil kolegy nebo klienty, občany, tak zhruba jedna třetina lidí prostě neodpoví. Nevím, bylo by mi trapné, když jsem na chodbě jen já a proti jde člověk a pozdraví, tak neodpovědět. Neřeším situaci, kdy člověk se evidentěn zamyslel a nevnímá nebo tak něco, ale takové to, že se na mě přímo dívá, vidí, že zdravím, a prostě jen mu nestojím za odpověď. Jsou ale i lidi, kteří nezdraví ani když vstoupí do naší kanceláře. To mi prostě hlava nebere.
Jsem ráda, že mě vychovali ke slušnosti. Ale dítěti se to bude hůř vysvětlovat.
Ked sme u toho zdravenia… neviete ako vysvetlit stvorrocnej aby zdravila? Ona od dvoch rokov ZO ZASADY nezdravi. Nikoho. Doma, v skolke, u doktorky alebo v obchode je uz absolutne sci-fi… pomaly mi po jej vzore prestava zdravit aj ta mensia, co zdravila aj ked vystupila z MHD. ![]()
@ProfZav @Bábi Zlopočasná naše školka je v parku, má oplocenou zahradu, nic jiného tam není, takže když někdo stojí ve vchodu u školky, není to venku, není to na ulici, kde v tu dobu může být tisíc dalších lidí…
Ale @Bábi Zlopočasná mám to občas podobně… někdo mě na ulici pozdraví, tak hned odpovím a pak až vzpomínám, kdo to je nebo odkud se známe ![]()
Zdravím v takových situacích taky, při vstupu či odchodu z nějaké místnosti (čekárna, lékárna, malý obchůdek atd.), přijde mi to jako slušnost, že někdo neodpoví, je věc druhá… ale tak mě to doma učili a tak to učím i syna (resp. učila jsem)
U nás v domě je paní, co celý život žila s maminkou, po její smrti zůstala sama a nezdraví nikoho, nepodrží dveře i když jdete 2 kroky za ní (minule mi tak nechala málem cvaknout dveřmi psa
). Když ji potkáme, otočí se k nám zády, ve výtahu se otočí taky zády, jako by dělala, že tam nikdo není.
V práci máme pár chlapů, co taky asi zapomněli, co je slušné vychování…
Lidi jsou různí, bohužel je i mnoho nevychovaných
Take zdravim, jsme na vesnici a zdravim i tx co vubec neznam, protoze mam hodne spatnou pamet na tvare, tak pro jistotu fakt zdravim vsechny.jsem ‚naplava‘,tak at si nemysli ze nejsem slusne vychovana.syna ucim zdravit kdyz zdravim ja.pani zda se byla nevychovana.
Ano, zdravím a vždy odpovídám. Občas se mi stane, že mi prodavačka třeba neodpoví, tak jí to řeknu klidně i 3× a hlasitěji. Přijde mi to jako absolutní základ.
Syn taky při příchodu kamkoliv zdraví, i při odchodu.Do dneška si pamatuju a děláme si srandu z toho, když jsme si šli po ulici a mamka nám zmáčkla ruku, že budeme někoho zdravit.
můj ex vždycky přijde v zahraničí do hotelu/banky apod. prostě kam potřebujeme a řekne „Dobrý den, mluví tu někdo česky? (vytřeštěné výrazy okolí) No to je pech, (woblud) pojď.“ Mně taky lezou krkem můry co neumí zabečet, kolegové v práci tu dvě vyškolily tak, že uctivě zdraví už z parkoviště ![]()
Já bych minimálně odpověděla. Každopádně už není nic co by překvapilo. Kdykoliv jdu s malou k lékaři v malém městě, tak v čekárně téměř nikdy nikdo na pozdrav neodpovídá
. Fakt nechápu…
Ve skole/skolce zdravim. Zase v jinych situacich (napr kdyz se jedna o me podrizene, nebo muze) cekam na pozdrav a pak odpovim
No tak tohle je téma na mé nervy
Lidi se odnaučili zdravit a to i ti starší. Když sedím v čekárně u doktora, pozdraví tak třetina. Já třeba pozdravila sousedky dceru, je to malý dítě, chápu, ale čuměla na mě jak puk a nezabučela. A rodiče ani ty děti nenapomínají. Dělala jsem prodavačku a vytáčelo mě, když někdo přišel a aniž by pozdravil, řekl: Já chci to a to. A teď mě vytáčí, když člověk, který tam chodil den co den není schopný pozdravit. O prázdninách se mi stalo toto: Byla jsem na dovolené v jedné vesničce, kam jezdíme dobrých 20 let. Šla jsem se tam projít. A ze zahrady mě pozdravil cizí kluk, jako první, on byl doma a pozdravil mě za plot na ulici
. Když jsem prošla na druhém konci mě pozdravila jeho sestra, jako první, neviděla jsem jí. Nevím, jestli to je tím, že to je vesnice nebo jiný kraj, ale já bych tohle rozhodně u nás neudělala. Takže jsem si v tu chvíli uvědomila, že na severu asi klesá nějaká ta slušnost.
@Anemary píše:
Ahoj, jj, je to trapne. Ale mi treba neodpovi na pozdrav i rodic v satne ve skolce a to bych rekla, ze je jeste divnejsi. No nic, ja proste zdravim, usmivam se. Nekteri lidi se proste neusmejou a chodi zapskli, tak si reknu, ze jsou to asi nejaci nestastni chudaci, kdyz nemaji usmev pro druhe. Svoje deti ucim zdravit a uz vi, aspon ten starsi, ze koho pozdravi maminka, musi pozdravit i on. No, spis ted resim, ze u nas v baraku bydli sousedi, kteri mi xkrat na pozdrav neodpovedeli, tak jsem se na to vyprdla a zdravit prestala. Jak to mam ale vysvetlit malemu, ze proc je jako nezdravim?
V tom případě synovi říkám, že to asi pán pani neumí. Samozřejmě, že si to zapamatoval velmi dobře a pokud někdo neodpovídá na pozdrav, syn to okomentuje „paní neumí zdravit, to se nedělá "
.
Pokud je to starší člověk, řekne "asi nás nešyší, viď..?!“ ![]()
Příspěvek upraven 22.01.15 v 09:24