Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je nás tu víc než dost. Jenom, ten můj neumřel vlastním rozhodnutím. Měl autonehodu, kterou nezavinil. Dodnes nevím, kde se to stalo. K čemu? Život mu to stejně nevrátí. Dneska je to 18 let. 7.10.1996. Bylo mi 14 let a 14 dní. Bylo to pondělí. Mamka žehlila a nadávala, kde se zdržel. V televizi dávali seriál Jih proti Severu. To je pár detailů, které nikdy nezapomenu. Nesmířila jsem se s tím a už asi ani nesmířím. Onehdy moje dcera na hřbitově prohlásila, že děda je zlej, protože místo toho, aby si s ním hrál, leží si v hrobečku. Co na to říct? Život je svině!
Take jsem o tatku prisla. Odesel sam, rozhodl se tak. Odesel asi 1km od domu a tam se zabil.
Nejdriv jsem neverila, pak nechapala, zlobila se a tak..
Ale stejne tak, jako jsem ho respektovala i nazory, tak proste respektuju jeho rozhodnuti.. i jdyz s nim nesouhlasim. Vim, ze k odchodu mel sve duvody, ktere ale nebyly tak uplne opodstatnene.
Tak neskutecne mi i po tech 4 letech chybi. Nebyl na me svatbe, neuvidi sve vnuky.
Ale asi budu znit jako blazen : jsem na nej vlastne i hrda. Byla to odvaha udelat ten krok a pouze necekat na smrt jako hodne lidi, kteri v ni doufaji.. a jeho odchod nelze vnimat jako sobecky vuci nam.. zpetne vim, ze prave kvuli nam se mnoho let drzel. Bylo by sobecke chtit po nem tady byt jen kvuli nam, kdyz on sam uz nechtel.
To, co nevi nikdo je, ze tim vytrhl ze sparu deprese a sebevrazdy me. Jen me mrzi, ze jsme byli vlastne tak stejni a nikdy jsme si o tom nemohli promluvit.
Ahojky nevym jak to mam napsat ale je mi moc špatne tata my zemřel před mojima očima před mesicem vyvracel si plica umne ve mim byte přisel ze slovenska na naštevu a oti dobi nevim spat vzdycky to mam před ocima poradte my prosim nejake prašky proti strachu a spani budu vam vdacna a dekuji
@Barbucha2 píše:
Je nás tu víc než dost. Jenom, ten můj neumřel vlastním rozhodnutím. Měl autonehodu, kterou nezavinil. Dodnes nevím, kde se to stalo. K čemu? Život mu to stejně nevrátí. Dneska je to 18 let. 7.10.1996. Bylo mi 14 let a 14 dní. Bylo to pondělí. Mamka žehlila a nadávala, kde se zdržel. V televizi dávali seriál Jih proti Severu. To je pár detailů, které nikdy nezapomenu. Nesmířila jsem se s tím a už asi ani nesmířím. Onehdy moje dcera na hřbitově prohlásila, že děda je zlej, protože místo toho, aby si s ním hrál, leží si v hrobečku. Co na to říct? Život je svině!
7.10. 2018 měl můj tatínek úraz a v nemocnici mu neposkytli pomoc.. předali ho k operaci až za 6-7 hodin, zůstal v kómatu
Umřel před týdnem. ![]()