Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Umřel mi táta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.10.11 09:45
Jsi opravdu dobra!!!! 
Musela jsi a vlastne musis byt stale opravdu silna! Myslim, ze je zcela normalni, ze se s tim peres stale! Ja jsem se jeste ani nevyrovnala s rozvodem rodicu (i kdyz smrt s tim samozrejme nechci srovnavat), navenek jsem byla opora, pro mamu i tatu, ale vevnitr se vse hroutilo a ja jsem oporu v tu chvili nemela nikde.
Mysli na to, ze mas svou rodinu, zdrave deti, manzela, a mamu - jsi tu pro ne a oni pro tebe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.11 09:49
Jsi statecna 
Sama jsem se dodnes nevyrovnala se smrti sveho taty - letos to bude 13 let, kdy zemrel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.11 09:53
Ahoj, vim, co prozivas, mela jsem ty same pocity s manzelem, ktery se utopil pri sjizdeni reky v kajaku. Take jsem se na nej zlobila, ze nas tu nechal samotne, tehdy bylo nasemu synovi 10 mesicu. Vycitala jsem mu, ze prilis riskoval a nechal nas na holickach. Tvuj tata navic odesel dobrovolne a neuvedomil si, jak moc tim vsechny zrani. Zkus mu odpustit, ulevi se ti. Cas zahoji ranu, i kdyz jizva uz tam zustane porad. Vybrec se, ale pak jdi dal, bud tu pro svoji rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.11 10:07
Ahoj, vím, co prožíváš. A jsi neskutečně statečná. Bohužel budeš ještě potřebovat hodně síly. Tato zkušenost z tebe udělá úplně jiného člověka. Bolest možná časem přejde, ale vzpomínky stejně zůstanou a možná i ten vztek. Zažila jsem dětství bez táty, již je to 18 let, co se nevrátil z práce. Bolí to pořád, ale úplně mi to změnilo pohled na svět a lidi. Máš rodinu, buď tu pro ní, potřebují tě. Přeji ti mnoho síly a pevné nervy. Opravdu mu zkus odpustit, uleví se ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.11 11:04
Bylo 22.10.1998,kdy jsem vkročila do ložnice a myslela si, že ještě spí - nespal, už nebyl s námi…můj táta. Nevím proč. Ten obraz je ve mě a bude do smrti,bolí to dodnes, nebyl na mé svatbě ani jeden z mých kluků ho nikdy nepozná. Moc mi chybí, umřela půlka mě,ale já musela žít dál. Před půlrokem mi odešel bratr, stejně jako Tvůj tatínek - oběsil se, nikdo jsme netušili, že má problémy. Snažím se odpouštět…a být silná, někdy je to hodně těžké. Ale musím, moji kluci mě potřebují.
- Citovat
- Upravit
25.10.11 11:17
Vím jak se cítíš - bude to zanedlouho 9 let co se zastřelil můj táta. Je to můj největší šrám na duši a jak mi řekla jedna paní, co se zabývá alternativní medicínou, táhnu to pořád za sebou. Udělal to půl rok před mou svatbou, malou nikdy neuvidí … Musíme být silné pro svoje nové rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.11 11:43
zakladatelko tak stejně jako tvůj táta vzdal život i můj táta, ale díky bohu, já ho nenašla. Je to 7 let a dodneska se s tím nemůžu smířit a noční můry mívám pořád, nikomu se s tím nechci doma svěřit, aby mě nelitovali. Musíme být holt silné, ikdyž máme takové šrámy na duši
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kabina
19.2.12 14:13
táta si vzal život
Stejně jsem na tom i já,před třemi týdny se mi oběsil táta,byl to můj vzor podle něho jsem si vybrala i svého manžela,pracovitý,hodný ,miluje děti máme již dvě děti a třetí na cestě o to je to horší,táta měl velkou radost jak bude zase vozit,hlídat děti ,měli ho tak moc rádi ,s mamkou spolu žili 40let a on si to udělal,nejhorší je,že nikdo nevíme proč bylo mu 59let,byl zdraví,zrovna měl po operaci kolene,chválil si jak má krásný důchod,plánoval ja pojedem všichni na dovolenou a tohle udělal,není den co bych neprobrečela a nevím ja stoho ven ,každý říká mysli na děti a na to maličký co v tobě roste,snažím se ,ale nejde to,myslela jsem si jak krásně začal tenhle rok a vše je pryč,vím že čas pomůže,ale nikdy nezapomenu.
- Citovat
- Upravit
19.3.12 06:40
TAké jsem plná bolesti, beznaděje a žalu…15.3.to je to datum.....nemůžu uvěřit a pořád čekám, kdy zatroubí auto a já kouknu z okna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tiamopinka
18.7.12 15:47
I já to v sobě neustále nosím, je to týden a pár dní 8.7 mi odešel můj milovaný tatínek, tolik se těšil až bude moct jet na čundr, měl tak rád lidi a lidi měli rádi jeho, přírodu, našeho pejska, maminku, nás.
Bojoval s rakovinou, už ho čekalo jen chemo, a všechno by zvládl.
A odešel na zápal plic, tak strašně se mi stýská…
Přála bych si alespoň jednou ho ještě vidět, a říct mu všechno co jsem nestihla.
Pořád ho vidím před sebou, jak mu stříhám vlasy, jak se směje, cuchá mi vlasy, jak povídá… a nic z toho už prostě nikdy nebude…všem co se stalo něco obdobného přeji hodně sil.
- Citovat
- Upravit
18.7.12 19:06
Taky mi umřel tatínek, nedávno to bylo 5 let a pořád jsme se s tím nesmířila, pořád se mi o něm zdá, byla jsme na něj hodně citově vázaná a nikdy se s tím nesmířím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Michaela283
30.9.12 19:57
umřel mi tatínek
Stějně jsem na tom i já, je to měsíc, co mi umřel můj milovaný tatínek, měla jsem k němu strašně blízko, byla jsem na něm citově závislá, ráno šel do práce a dával mým 2 holčičkám pusinku a slíbil, že jim přinese bombony a odpoledne dostal infarkt v krámě, když kupoval ty bombony a nepřežil to. Moje srdce umřelo s ním, nemůžu se s tím pořád smířit, strašně mi chybí a není hodina abych si na něj nevzpomněla, nevím co mám dělat a dala bych všechno na světě aby tady s námi mohl být
- Citovat
- Upravit
Kabina
1.10.12 09:09
Už jsem tady psala jednou, jak mi umřel táta Míšo nikdy ta bolest nepřejde jen otupí časem, je to už 9 měsíců, minulý týden jsem porodila holčičku kterou můj táta nikdy neuvidí, já brečím jak malá holka připadá mi, že čím dál víc, je to horší, dělám všechno možny, abych na chvíli zapoměla, ale je to marny není den kdybych si nevzpoměla. Hlavně se drž.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nechci lítost,jen to ze sebe potřebuju dostat ven.Budou to teď třetí vánoce které trávíme bez našeho táty.Dostal se do problémů a bohužel o nich nedokázal mluvit,nikdy nám ani náznak nedal,že by se dělo něco špatně.Postavil mamince vysněný dům a já tam žila i se synem s nimi.Jeden den ráno,jsem šli s malým koukat ráno na pohádky a spal na sedačce,asi tam večer usnul…myslela jsem si.Po nějaké chvilce se probral a začal se vrávorat do pokoje,celý den jsem ho chodili kontrolovat,byl divný,pořád říkal,že je unavený a není mu dobře.Odpoledne nám to už nedalo,volali sanitku….snědl spoustu prášku.Nějakou dobu si pobyl v nemocnici…jednou mi tam řekl,že je takový ubožák,že se neumí ani zabít a příště se mu to podaří. Podařilo…s manželem jsem ho našla oběšeného,pořád to vidím,jako by to bylo včera,manželův bezmocný výraz,cítím ten zápach.Strašně dlouho jsem se bála rozžínat (tenkrát jsem si rožnout musela,abych ho uviděla),spávala jsem při bludičce v zásuvce,strašně jsem se o každého bála,v noci se mi oněm zdává,že je tady s námi v pořádku.Je pravda,že jsem to zvládla,bez prášků,doktorů…musela jsem!Mamka na tom byla hodně špatně a já se o ni musela starat(nechtěla jsem přijít i o ni).Nedávala jsem před ní najevo,jak to všechno bolí,že večer brečím ve sprše,že sedávám na tom místě,když doma nikdo není.Strašně ho za to nenávidím,že to udělal…nechal nás tady a mě s tou vzpomínkou,neviděl druhého vnoučka,jak jsem se vdala,našeho prvňáčka….nenávidím ho a tak strašně moc mi chybí.V rodině mi říkají,že jsem dobrá,jak jsem to zvládla,s tím co jsem zažila,postarala jsem se o rodinu a o mámu,ale nikdo neví,že se s tím peru pořád.Děkuji,že jsem to mohla sem napsat.