Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@matkabagristy píše: Více
Aha, tak mi to asi doteď nějak uniklo, no teď už si budu pamatovat.
@kocourGarfield nasi prave zacinali pred druhymi narozeninami a ze zacatku 2× tydne, ale adaptaci delali po par hodinach kazdy den asi 2 tydny, pak uz spali. Moc mile „tety“ maji, je videt, ze se tam naproste vetsine deti libi.
Nekdy ty starsi maji adaptaci horsi. U starsiho plakal ve skolce jeden petilety klucik snad kazdy den, dalsi byla holcicka, co se hrozne dlouho loucila a taky moc nechtela, aby mam8nka odesla, i tam byly vsechny ucitelky moc hodne. Nektere deti to tak maji nebo byly fakt uz moc dlouho jen s maminkou ![]()
@hopsahejsa Nevyjadřovala jsem se k paní co dá 3 k dítě na 4 hodiny denně. Ale ke změně dítěte z 0 na 9 hodin ( čili plná docházka) a dále jsem vycházela ze své zkušenosti se soukromou školku u dětí ve věku 2-3.
Nikoho jsme nestrašila. Snad rodič který se pro nějakou věc/ situaci rozhodne, ví proč ji dělá a je o tom přesvědčen
Navíc je to jeho dítě.
@hopsahejsa píše: Více
A proč jste byli izolovaní a zavření doma? My byli pořád venku, když ne na výletě, táboře nebo jen prodlouženém víkendu, tak alespoň u nás, na hřištích (tam ani tak nešlo o blbnutí, ale že jsme tam skoro vždycky narazili na děti a syn společnost zbožňuje), v lese, v dětské herničce, s kamarádkami a jejich dětmi… Do školky ve 3 nastoupit nemohl, tak byl rok na dopoledne v jesličkách, kde si taky užil hračky a společnost do sytosti. Já byla doma 4 roky, bylo to nutné kvůli synově diagnóze, a zavření jsme nebyli. Já chápu, že jsou matky, které by doma zešílely a každý to bere jinak, ale nechápu, proč tyto matky vždycky píšou „zavřít se doma“. To zní, jako by se na tři roky doma s děckem zamkly a nevystrčily nos. Měli jsme to hodně náročné, pořád někde po doktorech a denně různá cvičení a terapie, nástup do práce byl v podstatě dovolená ![]()
Příspěvek upraven 02.09.24 v 08:38
@Petra Star Syn ráno plakal 6 měsíců. Ne že by se mu tam nelíbilo, ale prostě pro nej byla náročná ta změna - to rozloučení. Našli jsme rituál který mu s podporou pomohl to překonat. Jinak to miluje. Tety jsou hrozně moc fajn. ![]()
@syslomil píše: Více
Protože já mateřskou/rodičák vnímám jako sociální izolaci - protože večer bez hlídání nemůžeš nikam (myslím s partnerem), protože ostatní matky ani děti jsem nevyhledávala (vůbec to není moje krevní skupina, vytáčí mě poslouchat řeči v množném čísle o zubech nebo nemocech), protože jet s dítětem do lesa nebo herny je pro mě pořád sólo akce (ano, někteří možná v lese někoho potkaji a v herně se v rámci smalltalku dají s někým do řeči). Nicméně moje období před RD vypadalo asi takto - v rodině plno lidí, ve školce plno dětí, ve škole kamarádky, na střední kamarádky a kluci, na vysoké milion kamarádů a akcí, následně Erasmus a Aupair v Americe - opět noví lidi, nové rodiny, domovy, zážitky, poté práce - super kolektiv, akce po práci a o víkendech, dovolené. A pak rodičák aneb nuda v Brně - v mém okolí žádné kámošky děti neměly, rodina 60 km daleko, partner většinu dne v práci, jeden den jak druhý, všechny brněnské aktitivy vyplýtvané během prvního roku a do nějakých herniček a na hřiště jsem chodila jen když nebylo zbytí. Naprosto chápu, že na rodičáku začnou některý ženy tajně chlastat.
@hopsahejsa píše: Více
A přesně proto jsem, jakmile to bylo možné, chodila na brigády. Řešit jen domácnost a dítě, by mě je*lo. Ano, mám dítě dobrovolně a nevyměnila bych ho. Ale tak, potrebuju i prostor pro sebe, nejsem typ, co obětuje vše rodině (hlavně dětem) a nic jinýho ho nezajímá ![]()
@hopsahejsa nekdy se to stane, ze si nenajde clovek dobre kontakty na stejne vlne. To chapu, ze je clovek izolovany. Pokud je moznost aspon trochu pracovat, je to ideal.
Na hriste chodime s prateli, kteri maji podobne nastaveni a v mnoznem cisle fakt nemluvime. Parkrat jsem na otazku „kolik vam je let“ odpovedela hodne rozpacite, ze kolem 40, nez jsem si zapamatovala, ze se cizi lidi fakt neptaji na muj vek
zajimalo by me, kde toto vzniklo, ze lidi miminum mykaji, ![]()
@Dahlia0409 píše: Více
Nápodobně, já povinnosti okolo malých dětí vnímám jako nutné zlo, vůbec ne radost a a už vůbec ne jako formu seberealizace, proto chápu matky, které z rodičáku nekřepčí radostí a dítě dají klidně do školky už ve dvou letech. Ne každého baví skládat stavebnice, kojit (a to proti tomu nic nemám, kojila jsem do tří let), chodit s kočárkem, řešit očkování, vývoj a já nevím co. Zlaté větší dítě, které je jakž takž samostatné, komunikuje. Pokud mluvíme o miminu - tak to fakt jste celý den s někým, kdo je němý a nic vám neřekne, takže ne každý tráví rodičák obklopen kamarádkami, na vsi někde na zahradě baráku. Můžete mít kámošky, z nichž dítě nemá zatím žádná, bydelt v bytě, kde všichni sousedi mají 60+, dětský herničky jsou placený a v hnusným počasí na hřiště nepůjdete klidně dva týdny - chápem se, i když je to trochu zveličeno.
@Anonymní píše: Více
Vždyť s ni budeš, prijdes ve 13 z práce a budete spolu. Já se vracela částečně do práce 4 měsíce před 3nsrozenina a nástupem do školky. O dceru se prostridali manžel s babičkou a bylo to přínosné pro všechny. Při nástupu do školky jsme taky měly plán adaptace, dcera nás převezla, už třetí den ve školce odmítla odejít dřív domu.
Buď v klidu, děti školku zvládají lépe než rodiče ![]()
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.