Utratit, nebo ne?

Anonymni
27.6.07 10:05

utratit nebo ne ???

Ahoj všem,

chtěla bych vás požádat o radu, která se týká našeho 15letého psa.
Zkusím se nastínit náš problém a snad mi poradíte a když ne, tak se alespoň budu moci svěřit, protože doma to nikomu říct nemůžu, nebo alespoň ne naplno.
Máme doma 15ti letého psa - je to pouliční směs, chytrý až na půdu, až bych řekla vychytralý, pořád mu to myslí, zdravotní problémy má, ale v podstatě nic, s čím by se nedalo žít dál … má počínající zákal na jednom oku, ale slabý, takže zatím vidí dobře, jen ve tmě hůř, zuby (až na pár) má stále, sluch i čich je slabší, ale když chce, tak slyší vše. Má bulku na boku - prý tukové povahy, která na operativní zákrok není. Trápí ho klouby, když se mění počasí a pak především když je sichravo, tak je na něm vidět, jak špatně se mu chodí a vstává.

Problém ale je v tom, že už neudrží dlouho moč a navíc je poměrně líný a prostě se rozhodl, že už nebude chodit ven a tak nám doma dělá louže a bobky a ikdyž ho vezmeme na procházku, po půl hodině je doma opět načůráno. Dříve dostával prášky na inkontinenci (nebo jak se to vlastně píše), ale ty přestaly zabírat. Velký problém je, že se počůrává i ve spaní a tím pádem v tom leží, chlupy už nemá díky věku zrovna nejkvalitnější, takže se mu cuckují (má polodlouhou srst) a ty čůránky mu zůstávají v tom. Ostříhat se nenechá, to šlo dřív pouze pod narkózou, která v jeho věku rovná se smrti, takže co chvíli ho koupeme, ale nepomáhá to, smrdí jako … no jako zaschlé čůránky a k tomu ho to svědí na celém zadku a břiše (poznám to podle toho, jak se škrabe). Horší ale je, že nesmrdí jen on, ale celý náš byt - tedy především dvě místnosti, kam má pes přístup (předsíň a kuchyně). Denodenně vytírám asi tak 7 loužiček, každé ráno mě „vítá“ bobek uprostřed předsíně a on se na to tváří, jako že o ničem neví.

A teď ten hlavní kámen úrazu - máme doma malé dítě (necelé dva roky) a už je téměř nemožné udržet je od sebe odděleně. Má obrovský strach, že prcek od psa něco chytí, že si zadělává na budoucí alergie apod. O tom, že pořád vytíráme, zametáme chlupy, myjeme ruce atd atd vám asi říkat nemusím. Bohužel nemáme v okolí nikoho, kdo by si psa mohl k sobě vzít na dožití - jediná babička bydlí v bytě a to by bylo z bláta do louže. Je nám jasné, že takhle už to dál nejde, ale bojíme se o tom doma mluvit, pes je sice manželův ale i mě přirostl za těch 7 let k srdci jako právoplatný člen rodiny.
Nevím co dál, napadlo mě dát psa do nějakého útulku, ale myslím, že odloučením od nás by pes trpěl, mohl by být třeba agresivní a celkově by asi spíš strádal, navíc je to pes domácí a zavření do kotce i přes zimu by nejspíš nepřežil. Jenže jediná druhá alternativa je - nechat ho utratit ......... možná mě budete proklínat, ale probírám to v sobě ze všech stran a nechci, aby posledních pár let jeho života nám otrávilo všechny ty předchozí krásné vzpomínky, nechci aby trpěl, ale ani nechci trpět já obavami - o zdraví mého dítěte i nás samých a dávat to psovi najevo ve svém chování - už ho neumím pohladit a říct mu něco pěknýho, protože jsem na něj v podstatě neustále nepříjemná, kvůli další louži nebo hovínku. Nevím, jestli vůbec by nějaký doktor našeho psa uspal, vždyť je vlastně zdravý, ale já prostě už nevím co dál :-((((( Tak vás prosím poraďte, a pokud máte někdo ještě nějaké jiné řešení, budu ráda.

N.K.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

303
27.6.07 10:27

ahoj, věřím že je to opravdu patová situace.
Nejspíš ti neporadím, rozhodnutí bude stejně na vás, ale aspoň ti napíšu něco z mé zkušenosti a jedinou věc co mě napadla.
My měli 13ti letého psa, který trpěl epilepsií, bylo to náročné, ale zvládat se to dalo. Jednou ale dostal tak silný záchvat, že se taky začal počurávat a kadit doma, ale navíc vůbec nevěděl kde je, nepoznával ani nás. Byl to náš největší miláček, ale bylo to vážně neúnosný a bylo nám ho líto - bylo to zkrátka tělo bez duše. Nakonec jsme ho nechali utratit - je mi hrozně ještě teď i když je to už 6 let, ale přesto myslím že to pro něj bylo to nejlepší. Nevím jak bysme se zachovali, kdyby byl při smyslech a jen se počurával doma - to fakt netuším, pro nás byl jasný impuls to, že nevěděl kdo je, kdo jsme a kde je.
Co mě napadá - možná je to blbost - my nikdy neměli fenku - co třeba ty plínky co mají feny když hárají?
Přeju hodně sil a šťastnou ruku při řešení.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Jaa
1150
27.6.07 10:51

Ahojky:O)
Upřímně řečeno, nejsi v lehké situaci. Po přečtení Tvého příspěvku jsem docela „rozhozená“ a vlastně mě nenapadá skoro nic, co k tomu říci. Fakt je ten, že i my máme doma pejska a dvouleté mrně. Marně přemýšlím, co bych asi dělala, kdybych se dostala do situace, ve které je právě vaše rodina. Tak se teda pokusím utřídit trochu svoje myšlenky.
Pes je živý tvor a člověk, který se rozhodne si psa pořídit, je za něj zodpovědný po celý jeho život. Myslím si, že ukončit život psa, který viditelně netrpí, je špatné. A máme na to vůbec právo? Píšeš, že nechceš na konec soužití s pejskem vzpomínat negativně, ale i to k životu patří. Pejsek pro vás byl jistě po celý svůj život věrným přítelem a podle mě by bylo nefér, mu to vracet tím, že v okamžiku, kdy se nám z jistých důvodů (i když pochopitelných) už jaksi „nehodí“, ho necháme prostě uspat. To by fakt asi nebylo nejlepší řešení. Situaci ztěžuje i to, že , jak píšeš, už na něj nedokážeš být vlídná.
Já bych zřejmě v Tvé situaci vyloučila utracení psa a snažily bych se všemi silami najít jiné řešení. Jako první bych asi pozjišťovala, kdo z příbuzných, známých a vůbec lidí okolo mne by si mohl a byl ochoten vzít pejska k sobě. Pokus by toto selhalo, potom bych se asi obrátila na veretináře (třeba naše veterinářka by určitě s námi o tom byla ochotna mluvit) a celou situaci mu nastínila. Poradila bych se o tom, co (a jestli vůbec ještě něco) lze pro zdravotní stav psa udělat a co si o celé záležitosti myslí. Pak bych asi kontaktovala nějakého „psího psychologa“ a požádala o radu ještě jeho. Taky bych asi dala inzerát, ve kterém bych pravdivě popsalala stav pejska a třeba by byl někdo ochoten se ho na „dožití“ ujmout a vytvořit mu ještě hezký domov. V závěru bych zřejmě kontaktovala jakési „záchranné stanice " pro zvířátka a pokusila bych se domluvit s nimi na převzetí pejska. Je jasné, že v takévém zařízení by pejsek asi moc nadšený nebyl a možná by i brzy zemřel, ale…já fakt nevím.
Nebo mě ještě napadá - co mu doma vyhradit nějaký prostor - třeba udělat ohrádku - a držet ho pouze tam? Sice by to nebylo ideální, ale lepší, než nic…
Věř mi, že chápu, jak se cítíš a co prožíváš a moc ráda bych Ti - a hlavně pejskovi - pomohla. Můžu kontaktovat naší veterinářku nebo se pokusit zjistit nějaké "psí psychology“, můžu se ptát lidí. Pokud budeš potřebovat pomoc, dej vědět.
Držím palce v tak těžkém rozhodování!
Jaa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
567
27.6.07 11:26

ahoj, i já jsem na vážkách, přemýšlím jestli vůbec reagovat.. je jasné, že soužití s psíkem, který nezvládá hygienu, je obtížné, ale jak už tu zaznělo: on vám dělal radost a byl přítelem spoustu let, pravděpodobně nijak netrpí bolestí, tudíž bych se snažila mu maximálně usnadnit jeho konec života a život mu nebrala. Pro mě jediný důvod k utracení je bolest, nebo to, že je příliš agresivní a není možné to zařídit jinak. Útulek je špatná varianta, on potřebuje lásku a častou péči, kterou mu tam, i při sebelepší vůli, poskytnout nemohou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
27.6.07 11:32

Taky máme pejska a trošku se nám změnila bytová situace a jsme nyní rozhodnuti, že už si dalšího pejska pořizovat nebudeme, nebo jenom malinkého až na důchod :-). Vím co je psí bobek nebo loužička doma a taky tuna psích chlupů na všem i v polívce. Bláto zvenku na zdech, podlaze apod. Jsem rozhodnutá vydržet ale z jeho strany kdyžtak všechno, nechci aby se trápil. Už i tak mám vůči němu velkej dluh. Je zlatej, nejzlatější psí dobráček pod sluncem, a jeho přirozenost se snažím respektovat, i když je to těžké. Tak radši máme doma smradlavou špinavou psí boudu. Utratit bych ho nikdy nedala, to by bylo ode mne sobecké, i kdyby nám to tady pročural a prokadil, brala bych to jako svůj úkol, že to musím vydržet.

Tvoje situace je nelehká, ale myslím, že žádná alergie nebo tak něco dítěti nehrozí. Naopak, aspoň nebude dítko v chorobně sterilní čistotě. Taky na něj psík má určitě dobrý vliv na citový a sociání vývoj. Naopak mi přijde, že když se budeš s láskou starat o starého psa, že půjdeš dítěti hezkým příkladem, ne? Utracení mi přijde zbytečné.

Napadá mě, jestli pes tím kaděním a čůráním nevyžaduje tvoji pozornost schválně. Na prvním místě je nyní po těch dlouhých letech děcko, třeba se cítí odstrčený. A kaděním po bytě si zaručeně pozornost získá :-). Co kdyby ses s ním děsně mazlila a hrála si s ním jedině v přítomnosti dítěte a dávala mu pamlsky taky jedině v přítomnosti malého? Tím by si spojil jeho osůbku s blaženými pocity a zjistil by, že mít mimčo je vlastně úplná bomba :-).

Petra

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.6.07 11:37

ještě bych ti chtěla vyjádřit obdiv, jak všechno zvládáš

Petra

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.6.07 12:00

Ahoj N.K-chápu, že to fakt není záviděníhodná situace, ale já tě prosím za tvého pejska-nenechávej ho utratit.My jsme měli fenku, která byla dost nemocná-od mala měla epilepsii, klouby měla tak nemocné, že i sám veterinář říkal, že ty snímky z rentgenu, které udělal, že by se měly používat jako učivo pro studenty veteriny-že v životě nic tak otřesného neviděl.Chyběly jí totiž úplně ty kloubní pouzdra, takže se jí kosti prakticky třely o maso.V březnu měla týden zácpu, naši s ní lítali každý den na klystýr, nic nepomáhalo-doktor říkal, jí jen trápíme a už jen kvůli těm nohám by bylo lepší jí utratit.Nevím jak to říct, ale Arga to vyřešila za nás.Ten den, kdy nás doktor začal přemlouvat-večer umřela-sama.Chtěla jsem ti jen říct, že když mu je 15let, tak věř, že si zaslouží důstojně dožít-už to nebude trvat moc dlouho-možná rok víc ne.Je jasný, že když máš maleho sviště-je to nepříjemný, ale když už jste to vydržely tak dlouho........Dita

  • Nahlásit
  • Citovat
4494
27.6.07 12:04

Ahoj, tak já taky přidám svůj názor …prvně tě obdivuji, podle tvého popisu je to asi pěkná fuška zvládat ty obtíže s pejskem. Škoda, že máte byt a ne domek.
My měli taky problémy s fenkou pudla…od mala byla nemocná, trpěla ekzémy, které si neustále škrábala a tím i odporně páchla - skutečně tak hnilobně :( Žádné léčby nepomáhali. Takže putovala z bytu ven a myslím, že tam byla štastnější, měla přehled, co se kde děje a tak. No nakonec se dožila bez mála 9 let, ale rozhodli jsme se ji dát utratit. Veterinář kroutil hlavou a říkal, že jsme to měli udělat již dávno, poněvač ty kožní projevy a vše kolem byly zřejmě následkem špatné funkce jater a tak. Ke konci na sobě měla pár chlupů, kůži různě svraštělou od těch ekzémů, tukovou bulku měla taky, ale pořád nám ji bylo líto 8) Ještě teď se mi o ní zdávají sny, jako že byla ztracená a přišla domů zpět :( .

Ty plínky, jak tu už kdosi psal, mě taky napadli - možná by stačili jen trošk poupravné dětské jednorázovky - alespoň na to čůrání, vysledovat, jestli kadí po ránu, tak přes noc je třebane nedávat. To by ale asi chtělo ho ostříhat…jakto, že se nenechá? Zkoušeli jste nějaké finty - alespoň v čůrací oblasti, to snad nějak musí jít :-)
A pak bych viděla jako dobrý nápad ten inzerát. Třeba nějací starší lidé ve vašem blízkém okolí by mu poskytli domov se zahrádkou a vy se jinak chodili o něho starat.
Je to těžký, ale sama za sebe říkám, že za této situace bych ho asi doma mít nemohla. Přestože může jen do 2 místností, tak zápach pronikne všude, i když to třeba domácí necítí. A že by malé dítě nemohlo nic pochytit, to si tedy jistá nejsem.
Tak přeji, ať najdete nějaké schůdné řešení :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4494
27.6.07 12:14
Anonymni píše: … Chyběly jí totiž úplně ty kloubní pouzdra, takže se jí kosti prakticky třely o maso. V březnu měla týden zácpu, naši s ní lítali každý den na klystýr, nic nepomáhalo- doktor říkal, jí jen trápíme a už jen kvůli těm nohám by bylo lepší jí utratit .Nevím jak to říct, ale Arga to vyřešila za nás.Ten den, kdy nás doktor začal přemlouvat-večer umřela-sama.Chtěla jsem ti jen říct, že když mu je 15let, tak věř, že si zaslouží důstojně dožít-už to nebude trvat moc dlouho-možná rok víc ne. Je jasný, že když máš maleho sviště-je to nepříjemný, ale když už jste to vydržely tak
dlouho........Dita

Ještě si dovolím reagovat…můj názor je ten, že by možná bylo důstojnější nechat zemřít po injekci, než ho nechat trápit až do konce - vždyť ho to muselo bolet, ne?
V některých případech, i když je ten úkon pro rodinu samotnou bolesný, je lepší injekce, než se dívat, jak se trápí. Protože se může trápit právě i tím nepříjemným chováním svého pána, který tak přirozeně reaguje na potíže s pejskem :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
27.6.07 12:50

Ahoj Koreno-možná to špatně vyznělo.To jsem nechtěla, abych vypadala jako pako, co nechá psa trápit. Ono to bylo přesně takhle-Arga poslední dobou kulhala, ale nijak výrazně, akorát se jí hůř lezlo na svý křeslo.Ale tohle plemeno-Malý munsterlandský ohař na to trpí-dysplazie kyčelních kloubů.Chodila normálně-měsíčně jsme jí kupovali vitamíny na klouby skoro za tisíc korun.Prostě to nevypadalo nijak hrozivě.Až když měla tu zácpu, tak jí doktor udělal rentgen, aby zjistil,jestli nemá ve střevě nádor.A až teprve ten den nám řekl, že to je v tak hrozném stavu.Taky ten den se můj táta rozhodl, že ji tam druhej den na tu injekci odveze.Všichni jsme brečeli, ten večer Arga umřela.Asi to vycítila a chtěla nám to ulehčit.......Dita

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.6.07 14:47

Děkuju všem za vaše rady a příběhy.

Vyhradit psovi prostor v bytě je zajímavý nápad, nevím, jestli se nám podaří to zralizovat, protože předsíň není zrovna dispozičně dobře řešená.
Inzerát na umístění někam jinam - podle mě to je stejné jako dát psa do útulku, protože je to do cizího prostředí k cizím lidem.

Že by to mohl být projev příchodu miminka si nemyslím, to pomočování psa trápí už +/- 3,5 roku, ale poslední rok je to nejhorší, protože přestaly fungovat ty prášky.
Naopak on malého miluje, protože od něj dostává sem tam piškot, jogurt nebo chleba s máslem … dítěti hold těžko vysvětlíte, že pes má svoje, no hlavně, že malý neujídá psovi granule … teď jsem si uvědomila, že to je po dlouhé době, kdy se o psovi bavím a mám úsměv na rtech, jak jsem si vybavila tyhle příhody, věrte mi, že ač ho miluju (téměř jako své dítě), posledních pár měsíců je pro mě jakýkoliv projev náklonosti k němu spíš přemáháním se než čímkolilv jiným :-/

A ještě jedna věc - s tím, že je mu už tolik let a tím pádem tu už moc dlouho nebude - ono je to těžké, protože jedna známá (tak trochu čarodějnice) tu byla a snažila se mu pomoci přes doteky a tak a říkala, že z něj cítí, že má tuhý kořínek a že ho hned tak něco nepoloží … jistě, je to skvělá zpráva, ale pouze v případě, že bychom měli alespoň malou zahrádku, kdy by mohl pes být aspoň pres den.
Takhle to zatím zkusím vyřešit plínkama, podložkama, ostříháním v salónu (jsme z na okraji Prahy, tak snad nebude problém něco najít), změnou granulí a jejich dávkováním.
Prášky na bolest kloubů známe a dáváme (ikdyž myslím, že název je trochu jiný), když je nejhůř byl i na injekcích přímo ke kyčelním kloubům a to zabralo až zázračně.

a co se týká bolesti, dle veterináře ho v podstatě nic netrápí až na ty klouby. Vím, že za stav v jaké je, ten pes nemůže, ale prostě jsou chvíle, kdy se modlím, aby zemřel a svým způsobem mi dal volnost … když jedeme někam na dovolenou je problém, protože ne všude jde jet se psem o létání v jeho stavu ani nemluvím a tak se pokaždé musí babička nastěhovat na danou dobu k nám … a ta taky ne vždy může, takže u nás se plán dovolené podřizuje psovi, ostatně jako každá domácnost se podřizuje členovi rodiny, který je nějakým způsobem nemocný … já vím, měla bych se s tím poprat a zvládnout to, ale věřte mi že to je mnohdy víc než hodně těžký …

N.K.

  • Nahlásit
  • Citovat
20094
27.6.07 17:12

milá N.K.

tvůj příběh, jako by byl z naší rodiny - máme téměř 15ti letou kokřici a kromě revma a artrózy v kloubech je více méně v pořádku … ta bolest se dá udržet na práškách a lécích, takže v podstatě je to spokojený pejsek.
Jenže přesně jako u vás, neudrží moč, často ani stolici a to je pak hrůza. Bydlíme v bytě bez šance dát jí na zahradu a už jsme taky uvažovali co a jak. Naštěstí u nás zabírají aspoň částečně prášky s hormony, které potlačují inkontinenci.

Myšlenky na utracení u mě taky proběhly, ikdyž zatím jen tak okrajově a vlastně jsem je ani nebrala vážně, ale naprosto chápu, že jsi se dostala do situace, kdy se to zdá být jediným východiskem. Je to o nervy, ale ten pes ti to vynahradí miliónkrát - v pohledu, v tom, jak tě vítá, když přijdeš domů, v radosti, kterou má, když si s ním hraješ a v slastným bručení, když ho drbeš za ušima ......
Moje dcerka je už dvpuletá a rozumu má za deset, takže si ani neumím představit, jak bych jí to pak vysvětlovala. Navíc je to rok a půl, kdy nám sama od sebe odešla fenka retrievera, bylo jí 8 let a bez jakéhokoliv zjevného důvodu prostě odešla ve spánku. Oplakala jsem jí jako člena rodiny a nevím, jestli bych tím pádem mohla podobně ale cíleně „uspat“ druhou fenku, se kterou jsem strávila většinu svého života.

Neradím ani tak ani tak - je to čistě jen a jen na tobě, nikdo nemá právo tě za to soudit, protože jde hlavně o vás, o tvou rodinu, o to, zda se s tím pocitem dovedeš smířit a pokud jsi přesvědčena, že ano, nemůžu říct ani slovo.

Sandra

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
236
27.6.07 21:00

Ani se mi to nechce psát… My jsme museli našeho Edu nechat uspat před 2. měsíci. Měl artrozu jak hrom a na konci už ani nemohl chodit. Nakonec jsem to musela za celou rodinu rozhodnout já… A musím říct, že se tím trápím skoro denně. Rozhodnutí to bylo nutné, ale stejně..... Jen to rozhodnout bylo hrozné. A to jsem tam ani jet nemohla, musel manžel. Obrečwli jsme to všichni. I teď se mi zdá, že ho slyším venku štěkat, nebo škrábat koberce. A teď zase bulím. Jen jsem ti chtěla napsat jak moc to je pak těžké. A mohl tu s námi být aspoň tohle léto..... Majka.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
239
27.6.07 22:21

Měli jsme fenku Ťapinkku 17let. Pouliční směs, ale hrozně hodná a chytrá (jako bývají). Prožili jsme s ní několikery štěňátka, dlouho byla zdravá. Pak nastaly problémy, asi také kolem 15let. Začala si vykusovat kůži na hřbetě a pořád se drbala. Diagnoza zněla : alergie na červený maso. U psa!!!! Po injekcích a změně granulí to trošku ustalo, na radu veterináře jsme podávali denně 1/4 Prednisonu. Ten jí zničil nadledvinky :( Postupem času jí vypadali zuby, takže jsme granule rozmáčely ve vodě a v dlani jí je dávali do pusy. Navíc se jí zhoršil zrak tak, že bez vodítka nemohla vůbec jít, narážela do všeho. Měla i porušenou rovnováhu, na vodítku chodila pořád dokola. Hodně vyhubla, ale baštila pořád. A co víc - udržela moč i stolici. Ten nejhorší stav (slepota, vyhublost, bez zubů) trvala asi půl roku a skoro denně jsme uvažovali o uspání. Ale rozhodli jsme se, že dokud netrpí bolestma, bude tu s námi (doslova - byla celý den, kromě vycházek, v hale u topení). Tak to šlo až do té poslední noci, kterou celou prokňourala a to do té doby nikdy nedělala… :cry: Po rodinné domluvě jsme usouodili, že nadešel ten čas, že měla určitě bolesti… :cry: Obrečeli jsme to všichni, tak dlouho patřila k nám…Ale než jí nechat trápit :roll: Při injekci jí držel manžel a taky jí pak i pohřbil. 22.10. to budou 4 roky :( Hodně těžké pro mě bylo to vysvětlit 3leté dcerce, která s ní odmalička vyrůstala a měla moc ráda.....

N.K. bych možná poradila zkusit zase pejska brát ven, vyzkoušet savé podložky (jako pod miminko) nebo ty plínky (ale to asi strhá). Pevné nervy a když už to nebude k tomu.....uvažovat o ukončení vzájemného trápení. Obětavost a dobrou vůli už jsi prokázala doteďka. Nejhorší je, že nepoznáme, jestli pejsek taky trpí a jestli by si nepřál víc to psí nebe :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1010
27.6.07 22:24

Tak se celý den rozmýšlím, zda napsat… Měla jsem fenku kokršpaněla, dožila se 14 let a poslední 2 roky byly pro nás všechny spíše trápením. Začalo to tím, že čas od času běhala jen po třech. Veterinář odhadl, že to jsou namožené svaly, tak jsme si dávali pozor, aby jsme ji příliš nezatěžovali. Pak se objevila tuková bulka a pak další, následovala jedna operace, druhá operace. Během těch 2 let jsme vystřídali několik veterinářů, všichni nás ubezpečovali, že po operacích bude zase v pořádku. Mezitím vším vypadala spokojeně, chodili jsme na procházky, ale stále kratší a pomalejší. Občas jsem byla netrpělivá, že je tak pomalá a „líná“. Pak už jsme chodili ven jen čurat, pak jsme ji nosili v náručí atd. atd. Doma už jen ležela ani vítat už nás nechodila, jen kňučela a pískala radostí ze svého pelíšku. Doktoři to stále neviděli nijak tragicky a doporučil další operaci nově narůstající bulky. Při operaci jí zjistil rakovinu dělohy. Při následných kontrolách a RTG jí zjistili, že má napadené i klouby a musí trpět hroznými bolestmi :cry: Nikdy nám to nenaznačila 8O , její nechuť k pohybu jsme přičítali stáří a bulkám, které měla v tříslech :oops: :cry: .
Ale stav se fenky se drasticky zhoršoval, třetí den po operaci nás přestala vnímat a jen kňučela bolestí. Všichni jsme věděli, že je to konec, ale stejně jsme váhali. Po těžkém bolestivém rozhodování jsme se rozhodli jí odchod ulehčit. Veterinář nám řekl, že by do rána umřela. Tak jsme ji nechali uspat a ušetřili jí tak pár hodin bolestí. Ikdyž nebylo vyhnutí, stejně to rozhodnutí nebylo snadné :cry: :cry:

Proč Ti to všechno píšu? Posledních pár let se o fenku starala moje maminka a byla na ní velmi závislá. Teď po 4 letech nelituje toho, že jsme fenku nechali uspat, lituje jen toho, že jsme to neudělali dřív a neušetřili jí tak spoustu bolesti. Že díky „sobeckému“ přání mít jí co nejdýl naživu, ji vystavila tolika operacím a trápení.

Rozhodně tím, nechci říct, že jakmile jsou se psem problémy, tak alou k veterináři pro injekci. To ani náhodou :! Ale po svých zkušenostech bych nechala pejska pořádně prohlédnout, takový dlouhodobý problém určitě něco znamená a je nutné zjistit co. A pokud už pes ani nechce chodit ven, rozhodně není v pořádku. Nechci strašit, ale třeba je na tom podobně jako ten náš…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama