Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím.
Mám sama ze sebou problém. S přítelem jsme plánovali dítě, pak jsme se pokoušeli o dítě, pak vznikly nějaké vážnější problémy s bydlením. O tom jsem již dříve psala diskuze. O dítě se nepokoušíme a to z důvodu zašprajcnutí přítele. Jenže od té doby jde to se mnou od desíti k pěti. Samozřejmě vztah je na bodu mrazu, díky mým náladám. Trpím tím, že přítel to dítě už nechce (na dobu, kdy vztah bude opět OK). Jenže to půjde těžko, jelikož jeho rozhodnutí je pro mě zrada a dost mi to ublížilo. Začínám se do sebe uzavírat, nesnesu kolem sebe lidi, již už nekomunikuji moc s rodinou, v práci to jde se mnou z kopce. Začala jsem chodit na psychoterapii, ale musím si najít jinou psycholožku, protože tato je placená a leze to do peněz. Mám pocit, že bych měla utéct a takové ty stavy mám čím dál častější. Jakmile si nedám neurol, tak to stojí za pěkný kulový. V lepší chvíli si uvědomuji, že to mám zjevně již chronické. Nic mi nedělá radost. Nejdřív jsem měla snahu to řešit společně s přítelem - povídat si o tom, pak jsem navrhla psychologa (pro mě) to mi zavrhl, že do mě bude sypat prášky, které mi budou uměle utvářet náladu a pocti štěstí. Navrhla jsem psího kamaráda. Taky jsem nepochodila. Našla jsem si brigádu, taky nic. Pokud nějaká má zkušenosti z takovými psychickými stavy, budu jen ráda za každý nápad/radu. Projevuje se to na našem vztahu. V pondělí jsme se málem rozešli z mé strany, on se mnou chce zůstat, ale já to takto nezvládnu. Diví se proč se nesměju nebo že nikam nechci chodit…
Snažila jsem se to stručně popsat, jinak to vnímám víc než je popsáno. Trvá to cca přes 4 měsíce. Díky holky za příspěvky. ![]()
@PalolaS Upřímně řečeno, podle toho co píšeš mi přijde rozhodnutí přítele rozumné - problémy s bydlením, vztah na prd, ty na neurolu… a do toho chceš dítě?
Tak jsem zkoukla tebou zalozena temata a do ditete bych se rozhodne nehrnula. Muzu se zeptat, kolik ti je let?
Kolik ti je? Ocividne v tom vztahu nejsi stastna..ze nechce dite chapu, ale proc ti zatrhuje veci ktery by ti pomohli nechapu-treba tu brigadu, nebo psa..dyt o nic nejde. Pises ze zacatku nejaky problemy asi bych zacala u toho a pak resila dite ![]()
Pritel je rozumny. Poreste bydleni, praci a predevsim tvou psychickou nepohodu. Privadet dite do podminek nefunkcniho vztahu a bez alespon zakladnich jistot je hloupost. A z tve strany trochu sobectvi.
Ze všeho nejdřív bych řešila svou závislost na neurolu, to mi přijde jako solidní problém.
Další problém je vztahová krize, kterou byste opravdu měli vyřešit.
A v neposlední řadě fakt, že když není po tvém, tak je zle, dospěj.
Na me to pusobi jak klasicka deprese a tady zadny neurol nepomuze. Takze ano, zmen psychologa, pokud mozno na psychiatra. Prasky ti nenabudi umelou naladu, takhle to nefunguje. Pokud mas deprese, tak si ji sama jen neumis udelat, takze leky te jen leci…Tvuj pritel by te mel zacit brat vic vazne.
Abych to uvedla na pravou míru. Bydlení jsme vyřešili. Byť z toho řešení jsme byli oba podrážděný. Snažila jsem se vymýšlet aktivity a on se jen vezl. Na výročí jsem objednala wellnesss, abychom si oddychli a přítel neprojevil žádnou radost. Snažila jsem se a on, že se snažit nemám křečovitě, že to musí jít samo. Od té doby se přestal snažit i v tom vztahu. A mě v tu dobu stačilo „málo“ (čokoláda, nějaká pozornost nebo vymýšlení společného programu). Jenže tak nějak na to prděl a já začala mít větší a větší problém a hůř se mi s tím smiřovalo. Pak jsem se snažila to kompenzovat prací, chtěla jsem se naučit plést - ale tak trochu mi to shazoval nebo i vysmíval. A pak jsem rezignovala. Chvilku dobrý a pak blbý. Je to čím dál častější, čím dál častěji se to střídá. Zradil mě i v jedné intimní věci (lhal - dalo by se říci) a to taky nepřidalo. Teď samozřejmě to dítě myslitelné není, ale ten problém, že mě v tom nechal koupat samotnou mě tak zkopl na zem, že mi vadí všechno. Neumím to popsat. Už je to patologické… líp to neumím říct.
@PalolaS Aha, takže za všechny tvoje problémy může on - no tak se s ním rozejdi a zařiď si život po svém, nechápu proč být s někým, kdo mě akorát se.re ![]()
Si prdla ty…dite by bylo jen dalsi problem spise, kdybys ho privedla do toho co mate
Na ten Neurol se vykašli
je to hnus… dokaže to zničit život… vím o čem mluvím
A v tomhle stavu chcete dítě? Zřejmě si vůbec neuvědomujete, jak je to náročné…nejen na psychiku. Být Vámi, peněz do psychoterapie bych nelitovala ani trochu, našla si brigádu/práci a přítele bych se na to ani neptala. Přítel bude v určitém ohledu rozumný, zamyslela bych se nad sebou a hodně se snažila, abych na něj byla příjemná. Nikdo si nechce nechat otravovat život.
Uprimne, proc si s nekym, kdo te shazuje a nepodrzi? S timhle clovekem chces dite a stravit zbytek zivota? Dite je neskutecna zatez pro vztah, ty mas problem sama se sebou. A proc se ho na vse dovolujes? Chces plest, tak zacni, chces brigadu? Tak bez. Zacni zit dle sveho, delej co ti udela radost, nemusis mit na vse jeho svoleni. Kolik ti je?