Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To se divím jak ji ta huba pod rouškou jede. Já jsem ráda že pod ní můžu vůbec dýchat.
Tak ted se nemaji lidi potkavat a povidat, tak ji reknete, ze ji nechcete nakazit.
@mamule42 píše:
To se divím jak ji ta huba pod rouškou jede. Já jsem ráda že pod ní můžu vůbec dýchat.
Treba ani vubec nedycha ![]()
Asi by bylo nejlepší jí to říct na rovinu, že to jak na Tebe křičí není pro Tebe ani Tvoje dítě dobré a že si nepřeješ aby to dělala a pokud s tím nepřestane, striktně omezíš kontakt dokud s tím něco neudělá. Že Tě to psychicky deptá a její útočné chování nepotřebuješ a nebudeš snášet. Urazí se a možná o tom začne přemýšlet, každopádně už buď nekompromisní a neustupuj, pokud zase začne, řekni jí to a jdi pryč. Je to možná trošku drsné, ale jinak to asi nepůjde.
Může se u ní rozvíjet nějaká rychle progredující demence.
To myslím vážně.
@Pajik 76 píše:
Může se u ní rozvíjet nějaká rychle progredující demence.
To myslím vážně.
No já si to taky myslím právě. To už jsem jí řekla, že s ní utnu kontakt, že to její chování a reakce nedávám. Na toto ona vždy útočí slovy, že už potřebuju jít do práce a však prý ať ji nechám na stará kolena bez pomoci atd atd prostě útočí. Myslím, že se ani nezamyslí nad tím, co jí říkám a není schopná sebepozorování, že se chová…opravdu nesnesitelně. Fakt, vždy mám po náladě.
@Pajik 76 píše:
Může se u ní rozvíjet nějaká rychle progredující demence.
To myslím vážně.
Taky mě to napadlo, tohle nebude jen tak
@Anonymní píše:
No já si to taky myslím právě. To už jsem jí řekla, že s ní utnu kontakt, že to její chování a reakce nedávám. Na toto ona vždy útočí slovy, že už potřebuju jít do práce a však prý ať ji nechám na stará kolena bez pomoci atd atd prostě útočí. Myslím, že se ani nezamyslí nad tím, co jí říkám a není schopná sebepozorování, že se chová…opravdu nesnesitelně. Fakt, vždy mám po náladě.
Tohle asociálně agresivní chování bývá typickým příznakem a dávají se na to nějaké léky, ale já tomu nerozumím.
Moje máma (ročník 44) mlela už paranoický řeči, a i telefonovala známým nesmysly jak ji chceme někam zavřít, atd…, což vůbec nebyla pravda… dostala pak k lékům ještě Buronyl a je klid.
Ale obecně tohle je prostě problém no.
Pevné nervy
Ahoj, jsem s dcerou sama, bude jí rok a půl. S mojí mámou bydlíme asi 400 m od sebe. Je v důchodu, má 70 a já na RD. Postupně to sní je čím dál horší, chová se opravdu nesnesitelně a občas se za ni i stydím. Např. dnes ráno mi volala, zda půjdeme ven, že půjde kousek s námi na tramvaj(musela jet mermomocí pro mouku do obchodu cca 2km.)Tak za těch asi 5 co šla s námi zase výstup. Začla mi meldovat do hlavy o této situaci, že něco říkal Prymula a Hamáček atd. já měla co dělat abych spacifikovala malou v kočáru. Pak začla, že si myslí tohle a tamto a mluvila hlasitě. Mezi těma barákama se to rozléhalo, tak jí říkám potichu ať tak nekřičí, že se to rozléhá. Ona začla řvát ještě víc, ať ji poslouchám a neskáču jí do řeči atd. my se od ní odpojily a řekla jsem, že jdem napřed, že nechci aby malá poslouchla to řvaní a ona se začla smát.

Mě bylo do breku, vidím ty pohledy jejich sousedů když je potkám třeba ve dveřích když za ní jdem, oni vědí, že je zastaví a začne naprosto agresivním způsobem jim vnucovat její názory a pohledy na věci a běda, jak má někdo jiný názor-začne mu dávat najevo že je úplný de.bil. Z rodiny mám jenom ji.
Někdo by mohl napsat, že si chce jen popovídat ale tohle je opravdu něco jiného, je jak buldozer a vždy když se sní sejdu mám úplně zkaženou náladu a není mi dobře. Co byste radily, jak byste se k ní chovali?
Omlouvám se za román, snad to někdo přečte
Jinak pěkný den