Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Všechno má své. Některé ženy by daly vše a měnily by s tebou hned. Proto já nechtěla děti hned za sebou. Mám syna 10 a dcerku skoro 2 roky a naprosto mi to vyhovuje. 3 děti za sebou je prostě zápřah, ale zase takhle jsi si to zvolila.
@Anonymní píše:
Jsem doma s dětmi už 7 let a už mi hrabe. Jsem strašně zpruzela a nic mě nebaví. Na výlety a návštěvy nejsem a to mrcaseni věcně s 3 dětmi za zadkem mě už nebaví. Muž furt v práci nebo relaxuje-proste nepomáhá a není akční a já ho nechám být. Neradte ho zaprahnout to nejde. Jak to takovou dobu zvládate vy? Najednou Toužim být zas mladá a volna. Užívat si s manželem a tak… mate to taky někdo tak? Případně co s tím?
Jsem doma 7. rok a měla jsem úmysly jít částečně do práce, ale tady je to horší s hlídáním dětí do 3 let. Do práce se ale těším a mám zároveň strach, co děti a jejich nemocnost.
Já si ale nestěžuju, chodíme ven, mám tady jiné maminky s dětma, takže až na menší krize mi to na RD nevadí.
A proc mas 3 deti když te to s nima nebaví a navíc k tomu takovýho manžela?
Tak asi jediná rada - bez co nejdříve do práce, i když to asi taky nebude se 3 detma zadnej med. ![]()
Deti postupne odrostou a bude zase jinak (nechci psat lepe, protoze budou jine starosti) ![]()
Tak myslím ze si nemusíme říkat, ze ne každý člověk je pocat přesně ve chvíli, kdy si to rodiče neplánují, ze
jsem za ne vděčná a mám je všechny moc rada. Jen potrebuju povzbuzení či postezovani od druhých, ze je to třeba taky někdy štve.
@Anonymní píše:
Jsem doma s dětmi už 7 let a už mi hrabe. Jsem strašně zpruzela a nic mě nebaví. Na výlety a návštěvy nejsem a to mrcaseni věcně s 3 dětmi za zadkem mě už nebaví. Muž furt v práci nebo relaxuje-proste nepomáhá a není akční a já ho nechám být. Neradte ho zaprahnout to nejde. Jak to takovou dobu zvládate vy? Najednou Toužim být zas mladá a volna. Užívat si s manželem a tak… mate to taky někdo tak? Případně co s tím?
Jsem ze trech deti a musim rict, ze se pak deti malicko osamostatni, tak bufes mit cas i na sebe, snazila bych se deti mozivovat ke krouzkum, ale zaroven nedelala otroka, privezu odvezu… no a co jit do skoly? Na kurz nebo proste mezi lidi? To by to mohlo hodne pomoc…
Mám taky děti po sobě. Ale já od prvního dítěte pět let studovala (začala jsem v jeho 1 roce) a díky tomu tyhle stavy nemám. Netočila jsem se jen kolem dětí, úklidu a vaření. Jezdila jsem jednou týdně na celý den pět let pryč, ve vyšších ročnících přibyla praxe, po večerech jsem se musela učit nebo psát seminárky, pak jsem začala chodit ještě do jazykovky… Až teď třetí dítko mám po škole, bez učení a naopak si to hrozně užívám. To „nicnedělání“ a to točení se jen kolem dětí. Myslím, že by ses potřebovala zaměstnat i něčím jiným, začít něco dělat: nějaké studium, kurzy, koníčky… věnovat se zkrátka i něčemu jinému, sama sobě. A muže bych teda zapřáhla. Ty děti jsou snad i jeho, ne?
@Anonymní píše:
@AlphaOmega bezva radaa návod teda?
Tahle rada byla celkem přesná a adekvátní k tvé situaci… pokud nezaangažuješ manžela do výchovy a trávení společného času, tak se svými sny a přáními nic neuděláš…
@Anonymní píše:
Tak myslím ze si nemusíme říkat, ze ne každý člověk je pocat přesně ve chvíli, kdy si to rodiče neplánují, zejsem za ne vděčná a mám je všechny moc rada. Jen potrebuju povzbuzení či postezovani od druhých, ze je to třeba taky někdy štve.
Já to tak chtěla, děti máme po 2 letech plánovaně a neměnila bych. Ale jsou krize, to víš, že jsou. Včera jsme museli vstávat před 6 a celý den mi to dávali pěkně sežrat
Ale mám dvě ve školce, doma nejmladší. Mám svoje koníčky, co se dají dělat doma i s malou. A jsme opravdu hodně venku a ve společnosti jiných maminek a dětí.
Mám nějaký svůj čas? Cvičení, kafe s kámoškou? Akci, kde jsi jen ty a chlap? Já chodím jednou týdně cvičit, s chlapem někam sami tak 4× do roka, ale stačí. Sem tam třeba koncert s kamarádkou. Jinak chodíme všude s dětma. Chlap je sice z práce doma kolem půl 3, ale pak má svoji práci doma, takže na děti jsem vesměs hodně sama.
Příspěvek upraven 20.02.18 v 08:56
@Fima jako máme to rozdělené tak, ze se absolutně nemusím starat o finance a máme vše a já se starám o být a děti. Přijde mi to fér. Samozřejmě, ze s nima je, ale není to taková ta cílená pomoc. Jdi někam já pohlidam.
@Anonymní píše:
Jsem doma s dětmi už 7 let a už mi hrabe. Jsem strašně zpruzela a nic mě nebaví. Na výlety a návštěvy nejsem a to mrcaseni věcně s 3 dětmi za zadkem mě už nebaví. Muž furt v práci nebo relaxuje-proste nepomáhá a není akční a já ho nechám být. Neradte ho zaprahnout to nejde. Jak to takovou dobu zvládate vy? Najednou Toužim být zas mladá a volna. Užívat si s manželem a tak… mate to taky někdo tak? Případně co s tím?
No děti zatí nemám, ale jsem nějakou dobu doma na PN kvůli těhu a taky si připadám jak lev v kleci. Řeším blbosti a je to o ničem.
Já bych zkusila poprosit babičku nebo kamarádku, aby pohlídaly děti, abyste si mohli s manželem vyrazit na večeři a nebo do kina.
Vím, že píšeš, že manžela nezapřáneš, ale nešlo by, aby sis v týdnu našla nějaký čas na sebe a on aby pohlídal?? Kamarádka si takhle vyhradila 2 hoďky na cvičení jógy. Buď jde na lekci a nebo třeba na kafe a tak. Manžel sice na začátku prskal, ale najednou se na čas s dětma těší. Ona si dáchne, a pak je nálada i na manželské věci a tím, že je to takhle pravielně, tak se jí dost ulevilo ![]()
Jsem doma s dětmi už 7 let a už mi hrabe. Jsem strašně zpruzela a nic mě nebaví. Na výlety a návštěvy nejsem a to mrcaseni věcně s 3 dětmi za zadkem mě už nebaví. Muž furt v práci nebo relaxuje-proste nepomáhá a není akční a já ho nechám být. Neradte ho zaprahnout to nejde. Jak to takovou dobu zvládate vy? Najednou Toužim být zas mladá a volna. Užívat si s manželem a tak… mate to taky někdo tak? Případně co s tím?