Reklama

Už žádná zamilovanost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.08.18 08:46
Už žádná zamilovanost

Ahoj všichni, píšu anonymně, někdo mě tu zná, tak to nechci řešit veřejně.
Jde na mě asi nějaká krize či co. Mám manžela, klasika - dvě děti, dům, hypotéka, na zahradě trampolína, tchyně mi občas leze na nervy, děti mi občas lezou na nervy, muž taky. Prostě normální život. Nemyslím si, že mi něco chybí nebo přebývá. Za chvíli nastupuji zpátky do práce, mladší do školky, bude to zase něco jiného. Ještě bych ráda dodala, že jsem takhle šťastná, nic nechci měnit, svojí rodinu miluju a v žádném případě ji nechci nijak narušit.
Ale poslední dobou mi hlavou běhají myšlenky na to, co vlastně bude dál. Zná to asi většina z nás nebo ne? Prostě stereotyp a co mě teď v životě čeká? Dlouhou dobu teď nebude nic nového, nebude kam směřovat. Samozřejmě bzdem vychovávat naše děti, nějaká ta dovolená… Ale nějak mě teď dostává, že je to vlastně všechno. Pak už budu jenom tchýně, a to dvou synů, takže toho se taky děsím. Vidím teď kolem sebe, jak se někteří lidi rozcházejí a znovu někde začínají. A já jim tak nějak závidím ty začátky toho vztahu, kdy je všechno nový, takový neohrabaný, intenzivní. Chápete, že? A je mi prostě tak nějak líto, že mě tohle, samozřejmě pokud život nepřekvapí, už nečeká. Je to taková krásná část toho života, ale pro mě už je to prostě pryč. Jako jo, i s manželem mám občas ještě pořád motýlyv břiše, ale už je to něco jiného, po motýlech se pak začne řešit nákup a co je potřeba doma udělat a kam zajet…
No a já mám z těchto svých pocitů trošku strach, aby mě nesvedly z cesty a já nešlápla někde vedle. A proto píšu sem, abych se zeptala těch starších, co už to mají za sebou, jak v sobě tyhle pocity urovnat, abych jimi neohrozila svoji rodinu, ale taky aby mi to nebylo líto. Většina z nás říká, já bych nikdy.., ale postupem času to nějak dospěje do fáze, kdy si říkám, sakra ale ono by to nebylo tak těžký.. Ale já nechci, řekla bych, že mi to za to nestojí, nic zásadního mi nechybí. Hlavně bych to ani neuměla :roll: :lol:
Se omlouvám za svůj dlouhý výlev, nějak to na mě přišlo :nevim: :lol:

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
Russet
Extra třída :D 10881 příspěvků 19.08.18 08:51
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, píšu anonymně, někdo mě tu zná, tak to nechci řešit veřejně.
Jde na mě asi nějaká krize či co. Mám manžela, klasika - dvě děti, dům, hypotéka, na zahradě trampolína, tchyně mi občas leze na nervy, děti mi občas lezou na nervy, muž taky. Prostě normální život. Nemyslím si, že mi něco chybí nebo přebývá. Za chvíli nastupuji zpátky do práce, mladší do školky, bude to zase něco jiného. Ještě bych ráda dodala, že jsem takhle šťastná, nic nechci měnit, svojí rodinu miluju a v žádném případě ji nechci nijak narušit.
Ale poslední dobou mi hlavou běhají myšlenky na to, co vlastně bude dál. Zná to asi většina z nás nebo ne? Prostě stereotyp a co mě teď v životě čeká? Dlouhou dobu teď nebude nic nového, nebude kam směřovat. Samozřejmě bzdem vychovávat naše děti, nějaká ta dovolená… Ale nějak mě teď dostává, že je to vlastně všechno. Pak už budu jenom tchýně, a to dvou synů, takže toho se taky děsím. Vidím teď kolem sebe, jak se někteří lidi rozcházejí a znovu někde začínají. A já jim tak nějak závidím ty začátky toho vztahu, kdy je všechno nový, takový neohrabaný, intenzivní. Chápete, že? A je mi prostě tak nějak líto, že mě tohle, samozřejmě pokud život nepřekvapí, už nečeká. Je to taková krásná část toho života, ale pro mě už je to prostě pryč. Jako jo, i s manželem mám občas ještě pořád motýlyv břiše, ale už je to něco jiného, po motýlech se pak začne řešit nákup a co je potřeba doma udělat a kam zajet…
No a já mám z těchto svých pocitů trošku strach, aby mě nesvedly z cesty a já nešlápla někde vedle. A proto píšu sem, abych se zeptala těch starších, co už to mají za sebou, jak v sobě tyhle pocity urovnat, abych jimi neohrozila svoji rodinu, ale taky aby mi to nebylo líto. Většina z nás říká, já bych nikdy.., ale postupem času to nějak dospěje do fáze, kdy si říkám, sakra ale ono by to nebylo tak těžký.. Ale já nechci, řekla bych, že mi to za to nestojí, nic zásadního mi nechybí. Hlavně bych to ani neuměla :roll: :lol:
Se omlouvám za svůj dlouhý výlev, nějak to na mě přišlo :nevim: :lol:

Mně není líto, že už se nikdy do nového nezamiluju. Nepřijde mi to vůbec těžký, protože jsem s někým, s kým chci zestárnout. Před pár dny udělal něco tak hezkého, že jsem se jakoby znovu do něj zamilovala. Úplně mě dojal. Dítě máme malé a chci, aby vyrůstlo v úplné rodině. Ne na nějaké střídavce. Takže se snažím, aby vše klapalo a nenípu se v drobnostech. Žádný seladon kolem 50 nebo nevyskákaný mladík by mě nedokázal od rodiny odtáhnout :P To klidně napíšu NIKDY.

 
boltova
Stálice 98 příspěvků 19.08.18 08:53

Kdyz me tyhle myslenky popadly (stereotyp s malym ditetem), tak mi hned doslo, ze mi vadi jen ty opakujici se dny… partnera bych jineho nechtela - neverim, ze bych nasla lepsiho, nebo alespon podobneho. Takze musim pockat, az me dite trochu odroste a zacit zase aktivneji zit. Nic vic v tom, po dlouhem premysleni, nevidim.

 
35ja
Kecalka 402 příspěvků 19.08.18 08:54

Buďte ráda že nemusíte nic řešit a že jste zdravá a je zdravá i vaše rodina.,nereste kraviny.co lidi by za to dalo kdyby jejich život byl takovej jako ten váš..jak říkáte nudnější.jsou rodiny nebo maminky co řeší opravdu velké problémy.radost že života je v maličkostech.

 
35ja
Kecalka 402 příspěvků 19.08.18 08:55

@Russet :palec:

 
terinka4444
Hvězda diskuse 67101 příspěvků 19.08.18 08:56

Jsem teď zapřemýšlela nad tím, jak nám vlastně plyne život, a je to přesně tak, prostě den za dnem, vychováváme děti, sem tam se těšíme na dovolenou, na výlet na nějakou akci, zbytek času tak nějak poklidně plyne, bez nějakých výkyvů. Všechno je tak nějak klidné, sem tam se rafneme, kvůli totální maličkosti, sem tam mě točí děti a já dětem lezu na nervy. A tak si tak říkám, kéž by to takto poklidně plynulo dalších 100let. Začátky a budování jsou možná fajn, ale tohle, co teď mám je mnohem lepší. Možná už jsem dospěla do věku, kdy si toho klidu a pohody vážím víc, než vzrušení z něčeho nového a neznámého. A ani za nic bych kvůli nějakému vzrušení z nového nechtěla ohrozit to, co mám. On vlastně klid a pohoda a to milé plynutí času bez výkyvů a starostí, jakože Starostí a ne jen drobností, je strašně fajn. Kéž by to vydrželo.

 
Russet
Extra třída :D 10881 příspěvků 19.08.18 08:58
@35ja píše:
Buďte ráda že nemusíte nic řešit a že jste zdravá a je zdravá i vaše rodina.,nereste kraviny.co lidi by za to dalo kdyby jejich život byl takovej jako ten váš..jak říkáte nudnější.jsou rodiny nebo maminky co řeší opravdu velké problémy.radost že života je v maličkostech.

Však i ona později pochopí, jak vlastně krásné byly ty „nudné“ dny bez problémů. Jak snadno se něco důkladně po.ser.e a ne vlastní vinou. Dřív jsem o tom ani neuvažovala a vše brala jako samozřejmost. Teď jsem vděčná za „obyčejný“ den.

 
srpen89
Ukecaná baba ;) 1691 příspěvků 19.08.18 08:58

Rouhas se a resis nesmysly. Snad kazda to tak prece obcas mame. Taky me obcas napadne, ze me uz vlastne nic neceka a ze je to furt vsechno dokola. Z prace, do prace, nakup, uvarit, uklidit, pofackovat deti, muze a furt dokola kazdy den :nevim: Jestli se ti to nelibi a nevyhovuje ti to, tak se rozved, at nemusis zavidet tem rozvedenych, ty zacatky novych vztahu :roll: Nebo zacni se svym zivotem neco delat. Kazdy sveho stesti strujcem.

 
Uživatel je onlineMango_Lassi
Extra třída :D 13386 příspěvků 19.08.18 09:01
@srpen89 píše:
Rouhas se a resis nesmysly. Snad kazda to tak prece obcas mame. Taky me obcas napadne, ze me uz vlastne nic neceka a ze je to furt vsechno dokola. Z prace, do prace, nakup, uvarit, uklidit, pofackovat deti, muze a furt dokola kazdy den :nevim: Jestli se ti to nelibi a nevyhovuje ti to, tak se rozved, at nemusis zavidet tem rozvedenych, ty zacatky novych vztahu :roll: Nebo zacni se svym zivotem neco delat. Kazdy sveho stesti strujcem.

Tak nějak. Žádnou novou zamilovanost nechci a nechybí mi. Každé období života má něco do sebe.

 
Venetia
Hvězda diskuse 35701 příspěvků 19.08.18 09:01
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, píšu anonymně, někdo mě tu zná, tak to nechci řešit veřejně.
Jde na mě asi nějaká krize či co. Mám manžela, klasika - dvě děti, dům, hypotéka, na zahradě trampolína, tchyně mi občas leze na nervy, děti mi občas lezou na nervy, muž taky. Prostě normální život. Nemyslím si, že mi něco chybí nebo přebývá. Za chvíli nastupuji zpátky do práce, mladší do školky, bude to zase něco jiného. Ještě bych ráda dodala, že jsem takhle šťastná, nic nechci měnit, svojí rodinu miluju a v žádném případě ji nechci nijak narušit.
Ale poslední dobou mi hlavou běhají myšlenky na to, co vlastně bude dál. Zná to asi většina z nás nebo ne? Prostě stereotyp a co mě teď v životě čeká? Dlouhou dobu teď nebude nic nového, nebude kam směřovat. Samozřejmě bzdem vychovávat naše děti, nějaká ta dovolená… Ale nějak mě teď dostává, že je to vlastně všechno. Pak už budu jenom tchýně, a to dvou synů, takže toho se taky děsím. Vidím teď kolem sebe, jak se někteří lidi rozcházejí a znovu někde začínají. A já jim tak nějak závidím ty začátky toho vztahu, kdy je všechno nový, takový neohrabaný, intenzivní. Chápete, že? A je mi prostě tak nějak líto, že mě tohle, samozřejmě pokud život nepřekvapí, už nečeká. Je to taková krásná část toho života, ale pro mě už je to prostě pryč. Jako jo, i s manželem mám občas ještě pořád motýlyv břiše, ale už je to něco jiného, po motýlech se pak začne řešit nákup a co je potřeba doma udělat a kam zajet…
No a já mám z těchto svých pocitů trošku strach, aby mě nesvedly z cesty a já nešlápla někde vedle. A proto píšu sem, abych se zeptala těch starších, co už to mají za sebou, jak v sobě tyhle pocity urovnat, abych jimi neohrozila svoji rodinu, ale taky aby mi to nebylo líto. Většina z nás říká, já bych nikdy.., ale postupem času to nějak dospěje do fáze, kdy si říkám, sakra ale ono by to nebylo tak těžký.. Ale já nechci, řekla bych, že mi to za to nestojí, nic zásadního mi nechybí. Hlavně bych to ani neuměla :roll: :lol:
Se omlouvám za svůj dlouhý výlev, nějak to na mě přišlo :nevim: :lol:

chapu , ale radu nemam ..proste to tak je …jedine si najit nejaky konicek , ktery te bude naplnovat a vyvede z toho stereotypu .

 
terinka4444
Hvězda diskuse 67101 příspěvků 19.08.18 09:02
@Russet píše:
Však i ona později pochopí, jak vlastně krásné byly ty „nudné“ dny bez problémů. Jak snadno se něco důkladně po.ser.e a ne vlastní vinou. Dřív jsem o tom ani neuvažovala a vše brala jako samozřejmost. Teď jsem vděčná za „obyčejný“ den.
Člověk pozná, co měl, až když to ztratí. A další jistota je, že čas prostě nejde vrátit.
 
sediza
Ukecaná baba ;) 1514 příspěvků 19.08.18 09:05

Podle mě potřebujete žít něčím jiným než rodinou. K rodině byste si měla chodit odpočinout. Váš problém -vše, co popisujete vyřeší seberealizace. Nevím, jak jste na tom se svým povoláním, ale pokud byste si například založila firmu a musela hodně pracovat, přemýšlet, vést firmu, tak byste měla úplně jinou životni náplň a neřešila byste stereotyp. Byla byste za něj vděčná. Máte moc pohodový život. Začněte makat. Ať už práce, firma, nebo vzdělání a tohle už Vás napadat nebude.

 
Russet
Extra třída :D 10881 příspěvků 19.08.18 09:06
@terinka4444 píše: Člověk pozná, co měl, až když to ztratí. A další jistota je, že čas prostě nejde vrátit.

A strašně rychle utíká…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.08.18 09:07

Já jsem mladá, mám méně než 25 let a takové pocity mám také. S manželem jsme už nějaký ten pátek svoji, 2 děti, zatímco mé kamarádky teprve začínají. Čeká je svatba, to první těhotenství, miminko. Mrzí mě, že my to už máme za sebou. Strašně moc jim to závidím, ale tak zdravě :) My si teď budeme brát hypotéku a budeme se stěhovat do vlastního, potom se do budoucna nebráníme dalšímu potomkovi, pokud vše dobře dopadne s bydlením. Takže se máme na co pořád těšit, ale i tak mě to občas dožene a chtěla bych si vše ještě jednou zopakovat :andel: Na druhou stranu jsem samozřejmě šťastná, kde jsem. Že mám takového manžela, jakého jsem si vysnila. Jsem moc šťastná, nic mi nechybí. Rozumím ti! :hug:

 
Uživatel je onlinemrav
Neúnavná pisatelka 16615 příspěvků 19.08.18 09:07

A není to prostě jen strach z neznámého a s tím spojená nervozita? Moje dcerka taky od září nastupuje do školky a já do práce. Nastane stereotyp ranního vstávání a přitom to chce jediné - čas a aby si to „sedlo“. Bude to prostě úplně něco jiného. :mavam:

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Stát chce finančně podporovat mikrojesle a dětské skupiny, aby maminky mohly jít do práce

Ministerstvo práce vyslalo do připomínkového řízení návrh, aby státní... číst dále >

Články z Expres.cz

Příběh Aloise Rašína: Jak se z radikálního nacionalisty stal zakladatel Československa?

Mluví se o něm málo, v souvislosti se vznikem Československa mnohem častěji... číst dále >

Proč dítě Meghan Markle a prince Harryho nebude princ ani princezna?

Těhotenství Meghan Markle (37) oslavuje celá Británie, neboť je to událost,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Příběh Jaroslava: Svatba, nebo rozchod. Nedokážu se rozhodnout

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady... číst dále >

Jsem zvědavá, do světa mě to táhne pořád, říká Marta Jandová

Její kapela Die Happy patřila k nejpracovitějším v Německu, za pětadvacet let... číst dále >