Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mně peníze příjdou jako odfláklí
vždyť se přeci můžou zeptat co by malá/ý potřebival a nebo co by pro něj bylo dobrý za hračku a můžou jít a koupit jí..
Peníze chápu u puberťáků od 12ti nahoru u těch babička většinou ani netuší o čem mluví natož aby to koupili…
Je to sice divné dávat takto malým dětem peníze,a le zase jsem stihla poznat těžkou neorientci tchýně v kupování „vhodných“ hraček a oblečků. Jasně, malému je jedno, co dostane a nosí, ale já z toho šílím. Taky jsem zkusila říct, co by se hodilo koupit, nakonec koupili něco úplně jiného, že prý tamto bylo moc levné nebo obyčejné
Takže teď dali peníze na svátek, my to koupíme, dáme jim to zabalit a Kubíkovi předají sami. S mojí makou je to lepší, protože s ní se dá mluvit a vždy „poslechne“ nebo odhadne správnou věc ![]()
já bych byla taky raději aspoň u malých dětí, u větších je to blbé. Ale u nás částečeně funguje že když někdo neví tak se zeptá a já řeknu co potřebujeme nebo co by se malé mohlo líbit. Funguje to částečně s mojí mamkou se švárou (ten mi kupuje skleničky, klidně i plínky
), tchýně se ptá ale pak si koupí sama co chce a právě ty kraviny nebo nevhodné oblčení (velikost, vkus apod) ![]()
taky bych řekla, že je to lepší! dáš peníze dohoromady a kopíš pořádný pěkný dárek, co se bude líbit! přeci znáš ty děti nejvíc a s čím si hrají! než aby koupili pitominy, jen aby něco přinesli!
mé sestře kupuje její tchýně dárky u vietnamce.. pak to s velkou slávou donese.. no sami víte jaké jsou to sračky.. takže bych raději brala peníze!
jako určitě se dárky někdy pěkně seknout - ale dítě rok a půl je nadčené opravdu ze všeho a myslím, že tak do 5 let opravdu můžete dát cokoliv - když víte, že čte, tak obrázkovou knížku, omalovánku, i ten fublifuk v balíčku se sladkostí, dnešní doba to je hraček. Malý si teď nejvíc hraje s krabicí od vajec
dává do těch žlábků kolíky
,pro mě je nejlepší varianta zeptat se a koupit - já jsem řekla co, ale prý to nekoupí, že je to nebezpečné
malý i když je kluk tak je hodně hraje s akovou sadou, kde je netlička, lopatka, mop, kyblík a je to ve stojanu, u druhých se hraje jenom s tím
naprosto to chápu, taky mi to vadí. moje tchýně mi k narozeninám pravidelně dává 300, k svátku 100 a Vánoce jsme zrušili.
Pro děti taky chtěla dát peníze. Jak už tu někdo psal, přijde mi to taky odfláklý. Jako že si nedá ani tu práci do toho hračkářství zajít. Takže já jsem zase taková, že raděj zkousnu nevhodný hračky (ono jich zas tolik není) nebo oblečení, co dostanou a není podle mýho vkusu, tak dávám na ven, na písek nebo je oblíkám, když jezdíme ke tchýni. Dárečky „jen tak“ si nedáváme, takže 3× za rok to přežiju. Snažím se mít i trochu úctu - dárky vybírá ona a není to pro mě, tudíž mně se to líbit nemusí. A děti jsou upřímné, takže když to není dokonalé, dozví se to od nich…
Ráda poradím nebo se snažím nenápadně naznačovat - tak si babičko představte, jaký to lego mělo úspěch… A ta dřevěná vláčkodráha - hrají si s ní celý den a ještě by potřebovali depo…
![]()
Dědovi jsem zase poradila knihkupectví - tam že mu určitě dají spoustu knížek na výběr a že tím nemůže nic zkazit.
No a mojí mamce posílám tipy přes internet, případně děláme společnou objednávku, abysme ušetřily za poštovné…
Jde o to, že si člověk vzpomene a něco dá, ne??? Pamatuji si, že jsem jako dítě dávala ušité srdíčko, dnes by mělo dát dítě mámě peníze?? Já jsem taky zastánce malého dárku,že si člověk vzpomene.Dnes se hledí na to, aby to byl dárek co nej a ne, že to někdo dostal, že si ten druhý na něho vzpomněl. Mám děti 10 a 5 let.Když s nimi jdu kolem obchodu, tak se snažím dívat, co je zaujme.U nás taky babičky peníze nedávají. Dají , ale k tomu malý dárek, který jim doporučím, co si sami i děti řeknou, když je tak slyším mluvit. Já bychje hnala s obálkou, kdyby ji dali dětem ![]()
Kvačku, jestli není domluva, tak zkus odhadnout, kolik asi tak prarodiče věnují (pokud to dobře chápu a nedají ti peníze předem) a dárek jim vraž ve dveřích, že to takhle děcko víc potěší a porozumí, že to má od babičky. On ten pohled na nadšené dítě juchající nad dárkem od babičky je celkem návykový
.
Naše děti dostaly peníze a já koupila dárky a předala tchýni až poslední rok, předtím dostaly vždycky za dvě stovky plnou tašku plastových bebechů od Vietnamců; rády byly, ale rozpadá se to, jen se na to škaredě podívají, takže plno střepů z ostrého plastu, brečící děti… fakt radši dostanu ty dvě stovky na dítě do ruky a koupím něco, co užijí a chvíli to vydrží. S mojí mamkou se naštěstí dá celkem domluvit.
My to máme tak, že mamka a ségra se zeptají, co malé koupit. Napíšu jim pár tipů a něco z toho koupí. Nebo mi dá mamka penízky dopředu, já nakoupím, dám ji to a ona to potom zabalí a malé přiveze. Jsem za to ráda…
Tchýně kupuje věci sama od sebe, spoustu věcí máme dvakrát nebo se nám to vůbec nehodí nebo nelíbí…Takže já jsem vděčná za tu domluvu…
Moje máma, že mi nakoupí plíny. nakonec to skončilo na šíleným telefonátu do nějakýho hypermarketu, protože nemohla najít ty, které jsem jí zadala. Takže konkrétně moje máma to dělá tak, že si já něco vyberu na netu a pošlu to na její adresu. Ona to zaplatí, prohlédne, vybalí, přebalí, atd. a dárek posléze předá - jak mně, tak dětem. Maximální oboustranná spokojenost, zvláště když jí pošťačky dávají balíčky do práce.
Druhá babička nakupuje věci, ale zásadně dle mého seznamu, např. „bodýčka ne! třeba nějakou propínací mikinu, ale už na zimu!!!“, atd. A jsou babičky (pra-babičky …), které prostě dávají obálku. Moje babička teda vždycky přiveze nějakou blbost i na návštěvu, pro mně třeba ponožky, pro muže štangli salámu (to už není blbost … ), pro kluky autíčka a chrastítka … a ještě v obálce aspoň dvoustovku, jakože na plíny. Vždycky. Tak to mi přijde velmi příjemné, zvláště pro toho Jardu, který dostane svůj dárek ihned a je mu jedno, kolik stál či jestli je z tržiště. Hlavně že to po zmáčnuntí tlačítka svítí a hraje nějakou pouťovou písničku
![]()
Příspěvek upraven 19.07.10 v 15:15
my rikame babickam co maji koupit…aji pro nas dospelaky to tak funguje..babi zavola pred vanoci narozkama apod..co potrebujete..a je to ![]()
Asi tě nejvíce mrzí, že si nedají vůbec tu práci něco vymyslet a ještě pro to dojít, zabalit a doručit..Prostě peníze je ta nejlínější varianta - alibi, že neví co, jestli se to bude líbit, nebo zda už to nemáte - no stačí se domluvit předem přece a budou vědět hned.
Moje mamka se mě ptá předem, co ještě nemá, nebo co potřebuje, a když si ani potom neví rady poprosí mě, abych té starší něco sehnala ( aby se nesekla ve vkusu a velikosti) a pak mi to zaplatí - já jí to dám a ona to pak zase předá vnučce.
nyní až poprvé bude dávat peníze a nějakou drobnost - ale to je také slečně už 11 takže už se to docela hodí.
Nejlepší varianta je asi opravdu ta, že pokud babičky nakupovat nebudou, vzít si peníze po domluvě předem, nakoupit hračky a nechat je je předat malému..
u nás je to tak-k narozkám od prarodičů každá dostane tisícovku,tu jim spoříme na bydlení,a ještě dostanou čokošku,sladkosti,pastelky,fixy,omalovánky,časopis,…-prostě takový balíček a vždy jsou nadšené,jsou tam věci,které mají rády,babičky už vědí ![]()
k svátku dostávají tak 200,300korun,nebo na prázdniny,ke dni dětí,ty si schovávají do pokladničky a šetří samy.Hlavně Viki je pyšná,že má tolik peněz,zapisuje si to:-)))
Ahoj, buď ráda, aspoň nemáte doma 350 plyšáků jako my ![]()
Možná bys mohla dárky vybrat sama a rodiče by Ti je proplatily ![]()
KVAČEK:
Tak asi zatím jediná budu souhlasit s tebou,bohužel to dělá naštěstí jen moje tchýně
je tak jednoduchá,že není schopná jít do hračkárny a něco koupit i blbost,třeba bblej bulifuk a knížku se zvířátky 
Leze mi to krkem,že vlastně si nedá na tom záležet,udělat vnoučeti radost, chápu,pokud vidí,že má doma spoustu hraček atd, tak by se mohla zeptat, co mám koupit, a já bych ji řekla pár tipů,ale ona ani to není ochotná

Už jsem ji posledně říkala, že jsou děti malé na to, aby jim dávala peníze, oni z toho nemají rozum a starší když už,tak čeká dárek ne peníze v obálce, to jim může dát,když bude mít 16let že
Ale už jsem se musela smířit s tím,že mi dá dopředu peníze, a já musí letět a vymýšlet a kupovat za ní, jěště ji to musím zabalit a přinést dopředu
Ale dělám to pro svoje děti,tak se s tím musím smířit, ale vždycky to mám až v krku
tu zlost, že si s tím nechce dělat starosti
no jak tchýně na 2věci tak i babička na 2věci,ale to už je jiná kapitola 