Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
sledovaly jste taky tuto minisérii? Právě koukám na poslední díl. Sedím ve svém domě, který je sice na hypotéku, ale náš. Je tu teplo, máme co jíst, co si obléct, máme práci a zdravé dítě. Při sledování filmu je mi úplně úzko, kromě toho pocitu hrůzy ve mě sílí vztek, na co si my, Češi, vlastně pořád stěžujeme? Válka tu není, utíkat nemusíme..jasně, život není vždy růžový, každý se potýká s každodenními starostmi..ale mám pocit, že nás, co na otázku „jak se máš?“ odpovídáme: „dobře“ je zoufale málo..
Zanechalo to ještě na někom takový dojem nebo jsem samojediná? ![]()
@ProfZav píše: ..ale mám pocit, že nás, co na otázku „jak se máš?“ odpovídáme: „dobře“ je zoufale málo..
proc neodpovidame, JA se mam dobre, a jak ty?
na tohle prece znas odpoved, na vine je hlavne jeden ze sedmi smrtelnych hrichu, jak je definuje krestanstvi, a tim je
ZAVIST a NENAVIST
odpovis li silne positivne, ma druhy pocit, ze se mas moc dobre a on tak dobre ne a ZAVIST je na svete a za ni v tesnem zavesu se tane dalsi smrtelny hrich NENAVIST, takze nase obecna zkusenost nam rika, ze je lepe neprovokovat a nevyvolavat negativni vasne proti sobe, radeji ukryvat svoji povznesenou naladu (nemyslim tim tu z vyparu lihu), sice nesirime optimismus, ale uchranime sebe od ztraty (skoro) pratel, uchranime sebe od pomluv a nepratelstvi tech omezenejsich, kteri dovedou byt velmi kruti, kdyz maji pocit, ze maji co zavidet
@ProfZav píše:
Ahoj,
sledovaly jste taky tuto minisérii? Právě koukám na poslední díl. Sedím ve svém domě, který je sice na hypotéku, ale náš. Je tu teplo, máme co jíst, co si obléct, máme práci a zdravé dítě. Při sledování filmu je mi úplně úzko, kromě toho pocitu hrůzy ve mě sílí vztek, na co si my, Češi, vlastně pořád stěžujeme? Válka tu není, utíkat nemusíme..jasně, život není vždy růžový, každý se potýká s každodenními starostmi..ale mám pocit, že nás, co na otázku „jak se máš?“ odpovídáme: „dobře“ je zoufale málo..
Zanechalo to ještě na někom takový dojem nebo jsem samojediná?
Já si to uvědomuju docela často, že žijeme na vrcholu pyramidy, hodně jsem cestovala a viděla bídu na vlastní oči, jenže hodně lidí furt remcá a neuvědomují si, jak se tu máme dobře, nikdo tady hlady netrpí a sociální výhody jako máme tady mají málokde, to je pozůstatek komunistů, až budem pořádně platit za doktory a pobyt v nemocnici, nemyslím 30 kč, ale třeba 300kč, tak se možná proberem…
Hurá, nejsem sama ![]()
@frgulka Přesně, máme lékařskou péči na dosah ruky, teplo, jídlo, ale vždycky se najde nějaký remcal. Já sice přímo bídu neviděla, ale i tak se mě tyhle věci dotýkají.
@ProfZav píše:
Ahoj,
sledovaly jste taky tuto minisérii? Právě koukám na poslední díl. Sedím ve svém domě, který je sice na hypotéku, ale náš. Je tu teplo, máme co jíst, co si obléct, máme práci a zdravé dítě. Při sledování filmu je mi úplně úzko, kromě toho pocitu hrůzy ve mě sílí vztek, na co si my, Češi, vlastně pořád stěžujeme? Válka tu není, utíkat nemusíme..jasně, život není vždy růžový, každý se potýká s každodenními starostmi..ale mám pocit, že nás, co na otázku „jak se máš?“ odpovídáme: „dobře“ je zoufale málo..
Zanechalo to ještě na někom takový dojem nebo jsem samojediná?
Opravdu si myslíš, že všichni Češi se mají dobře? Projdi si někdy azylové domy, zajdi si taky občas nádraží, ať vidíš lidi bez domova.
Možná si nestěžují všichni češí, ale ty
![]()
Chtělo by to trochu pochopení pro to lidské pokoleni ženy. Emoce se neřídí tím, jestli je válka nebo mír, jestli jsme Češi nebo Mongolove. Nejsme roboti.
Mmch zase si naivně nemysleme, že v ČR se máme nejlépe, spousta věci je tady nedokonalých, tak jako ve všech postkomunistických zemích, ve srovnání např se Švédskem apod. Ale jasně máme se lépe než v Sýrii. Máte recht.
Vy jste zrovna šťastna máte vše nic Vám nechybí, tak si neztěžujte a všem odpovídejte, že se máte krásně. Né všichni v ČR to takhle mají. A nejsou to každodenní starosti. Představte si, že i tady se děje na lidech nespravedlnost a zlo nesmírné.
Žijete plně konzumním životem, splňujete požadavky, které společnost hodnotí kladně. Tak jste asi šťastná, snad Vám to vydrží co nejdýl.
Nezlobte se na mě, ale Váš názor se mi zdá trošku zvláštní, buď jste hodně mladá, a to Vás omlouvá nebo poněkud naivní, což Vás vlastně omlouvá také. ![]()
@ProfZav Nikdy nikdo si tu nežil tak dobře jako my teď. V životě jsem neviděl umírat někoho hlady, nějakou formu střechy nad hlavou tu má možnost mít každý, válka je pro nás slovo ze slovníku.
Bohužel to nepotrvá věčně. Energetické a nerostné zdroje nejsou nekonečné a tlaky na jejich kontrolu dávají svět do pohybu. Užijme si to dokud můžem.
@darkgreen píše:
Chtělo by to trochu pochopení pro to lidské pokoleni ženy. Emoce se neřídí tím, jestli je válka nebo mír, jestli jsme Češi nebo Mongolove. Nejsme roboti.
Mmch zase si naivně nemysleme, že v ČR se máme nejlépe, spousta věci je tady nedokonalých, tak jako ve všech postkomunistických zemích, ve srovnání např se Švédskem apod. Ale jasně máme se lépe než v Sýrii. Máte recht.
Vy jste zrovna šťastna máte vše nic Vám nechybí, tak si neztěžujte a všem odpovídejte, že se máte krásně. Né všichni v ČR to takhle mají. A nejsou to každodenní starosti. Představte si, že i tady se děje na lidech nespravedlnost a zlo nesmírné. Žijete plně konzumním životem, splňujete požadavky, které společnost hodnotí kladně. Tak jste asi šťastná, snad Vám to vydrží co nejdýl.
Nezlobte se na mě, ale Váš názor se mi zdá trošku zvláštní, buď jste hodně mladá, a to Vás omlouvá nebo poněkud naivní, což Vás vlastně omlouvá také.
@ProfZav Jedno přísloví praví, že můj zlomenej prst mě bolí víc, než sousedova vykoloubená ruka. Možná to opravdu nic nechybí, možná ještě nemáš dostatek nasbíraných životních zkušeností, kotrmelců, pádů a následných vstávání. To nemyslím jako výčitku nebo nedejbože výsměch. Jen tím chci říct, že nic není černobílé a nic se nedá posuzovat plošně. Samoživitelka, osmaělý důchodce, sedřená prodavačka v hyper super, kde je degradována na otroka… Těžko ti někdo z těch lidí, kteří každý měsíc počítají a nemůžou se dopočítat, jak zaplatí složenky, řekne - mám se skvěle, co by za to děti v Africe daly. Myslím, že většina lidí si to uvědomuje, že jsme se narodili na zatraceně dobrém místě pro život. To ale neznamená, že se nám tím pádem vyhýbají starosti a tragédie. A své starosti každý prožívá individuálně. A jinak samozřejmě - je hodně lidí, pro které je stěžování, i když v podstatě nemají na co, něčím jak životním postojem.
@ProfZav píše:
Ahoj,
sledovaly jste taky tuto minisérii? Právě koukám na poslední díl. Sedím ve svém domě, který je sice na hypotéku, ale náš. Je tu teplo, máme co jíst, co si obléct, máme práci a zdravé dítě. Při sledování filmu je mi úplně úzko, kromě toho pocitu hrůzy ve mě sílí vztek, na co si my, Češi, vlastně pořád stěžujeme? Válka tu není, utíkat nemusíme..jasně, život není vždy růžový, každý se potýká s každodenními starostmi..ale mám pocit, že nás, co na otázku „jak se máš?“ odpovídáme: „dobře“ je zoufale málo..
Zanechalo to ještě na někom takový dojem nebo jsem samojediná?
Mam ten pocit jiz delsi dobu. Sama si myslim, ze vedu velmi stastny zivot.
Mame se skvele, resime (vetsinbou) blbosti a mely bychom vice obracet svou pozornost a soucit k tretimu svetu, uprchlikum atd… (ne studovat kazdy ecko v bonbonech a bat se ockovani).
@darkgreen
tak myslim, ze je jasne, ze to myslela obecne a v prumeru, ze se proste mame dobre. to je jako rict, ze se prodluzuje delka zivota a nekdo na to rekne - ale sousedka umrela ve 30. to se proste nevylucuje.
a ano, taky souhlasim, ze jsme neskutecne uremcani na to, jak si vetsina zije. nezlehcuju problemy, kazdy ma nejake, nekdo malicherne, nekdo skutecne dramaticke a tragicke. ale stejne mam pocit, ze moje prababicky, co zazily obe svetove valky, hlad, vyhnani z domova, strach o zivot, povalecnou bidu atd. tak nadavaly na zivot min nez nekteri lidi dneska. ale asi prave proto, prababicky proste vedely, ze co to je, kdyz je skutecne spatne.
My Češi - já tak nemám ráda zobecňování!
Já si třeba nestěžuju. Já jsem opravdu šťastná a na otázku „jak se máš“ odpovídám „skvěle“. Nebojím se závisti, nenávisti. To je pro mě slovo ze slovníku.
Takže my Češi si opravdu pořád na všechno nestěžujeme. Možná je to i tím, že jsem ze svého života vypustila sledování zpráv. ![]()
Nemam rada nadavani na stat na to jak ve srovnani s nekym se mame hur a bla bla. Vzdelani je pristupne vsem to same zdravotnictvi.
Ten kdo se uzivit chce se proste uzivi. Lidi svoji neschopnost svadi na stat. Nechteji prijmout odpovednost sami za sebe. A rozhodnd si nemyslim, ze je u nas vse v poradku to ani nahodou. Navic hranice jsou otevrene a vecni pindalove za tim lepsim zivotem do zahranici stejne neodejdou
Až na to, že většina těch, kteří na otázku „jak se máš?“ odpovídají negativně jsou akorát primitivové, kteří nebudou spokojení nikdy, protože oni jsou nespokojení z nějakýho přesvědčení nebo čeho. Každý si v sobě neseme nějaké neštěstí, hromadu starostí, povinností apod., ale ne všichni máme tu potřebu si stěžovat na potkání. Alespoň já jsem byla vychovaná tak, že moje problémy nikoho nezajímají. A ona je to pravda. Se svými problémy se svěřím jen maximálně manželovi, svojí mámě, dobré kamarádce nebo psychologovi. Ostatní to opravdu nezajímá. Ono nikoho ani nezajímá, jak se vlastně mám. Až na ty blízké okruhy je to jenom řečnická otázka, na kterou se očekává kladná odpověď a vede se dál rozhovor. Když je ale někdo ten primitiv a potká po roce spolužáka, který se zeptá, jak se má, a on odpoví, že to stojí za houby, že peněz málo, v práci ho to nebaví, už týden ho bolí záda a kdesi cosi, tak to je člověk, terý se nešťastným akorát sám dělá a dobře mu tak.
Samozřejmě, že i tady, i v západních zemích jsou lidé, kteří nejsou spokojení a nejsou šťastní, ale tak to prostě na světě chodí. Není v ničích silách udělat všechny zabezpečenými alespoň tak, že budou mít, kde bydlet a co jíst. Bohužel. Nad tím asi ale může povzdychnout a jít dál, víc nedokážeme. Můžeme třeba poslat peníze do nějaké nadace nebo někomu konkrétnímu, můžeme vyjádřit naši podporu, ale to je všechno ![]()
Nehledě na to, že neříkejme hop, dokud jsme nepřeskočili. Teď si ještě můžeme říkat, jak se tady máme dobře, ale už teď je jasné, že trvalý stav to není. Poměry se začínají pomalu, ale jistě, zase měnit a zatím nikdo nedokáže říct co nás čeká dál..
@ProfZav nevim, třeba se ten člověk prostě necítí že se má dobře tak nebudu říkat že se mam fajn když to tak necítim ne
Jo jsou lidi co nebudou spokojení nikdy no to je fakt ![]()