Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ze zvedavosti, mozna trochu z nostalgie… Jake jste meli sny na dosah, realizovatelne, ale z nejakeho duvodu se jich vzdali a dnes vic nebo min litujete? Nebo nelitujete, ale s malym povzdechem zavzpominate?
Ja mela moznost vyslapnout si Aconcaguu. Dala jsem prednost jine volbe, diky ktere mam dnes uzasnou rodinu. Ale… nekdy se zasnim a rikam si coby kdyby. Vim, ze uz na tento sen nebudu mit ani cas ani penize ani fyzicku.
Co vy? Jake sny jste meli nadosah, ale vzdali se jich a dnes si obcas vzpomenete?
Naučit se dobře na klavír. Ale málo mě rodiče tloukli a dneska už jsem stará. Uvažuju, že až děti trochu povyrostou, zapíšu se do kurzu pro dospělé začátečníky. Na dráhu virtuoza to asi stačit nebude, ale třeba halí belí obouruč bych jednou zvládnout mohla.
Vysoká škola. 2× jsem se dostala a 2× skončila. Nevyhovuje mi tento způsob učení, selhalo hlídání dítěte…
Prosím ponechat anonym - citlivé, osobní
4 děti, nemám žádné, nenašel se vhodný partner
Já už od 14 let toužím po vetsich prsou(protože mám nulky)…Je to muj sen, který nevim, jestli si nekdy splnim(nemám na nej penize, odvahu,)…
Jo a také jsem vzdy chtela umet na klavir.Jako trochu umím, ale nic moc…
Snažím se své sny si plnit. Zatím nebylo rozhodnutí, kterého bych litovala. Sním o tom umět čínsky a francouzsky, naučit se hrát na piáno a na ukulele, takže se to průběžně učím a věřím, že do smrti se to snad dobře naučím
Mám také hodně cestovatelských snů, u kterých nevím, jestli mi to čas, dítě/děti a peníze dovolí, ale velkým snem je Island a Havaj.
Lituju, ze jsem nikdy na delsi dobu na vysoke skole nejela na zkusenou nekam do zahranici. Na Erasmus nebo neco podobneho. Naucit se aspon poradne jazyk. Nechtela jsem si studium o to prodluzovat a mit ho co nejdriv hotove. Byla jsem hloupa ![]()
Vysoka skola, znalost jazyku a cestovani. Dala jsem prednost rodine, roky jsem se podcenovala, mimo jine i diky svemu detstvi a v podstate vse vzdala a namlouvala jsem si, ze jsem spokojena i kdyz ted uz vim, ze jsem vlastne nikdy nebyla, jen jsem proste potlacila sama sebe.
Ale ted ve 43 letech jsem nasla konecne odvahu si to vse splnit, takze skolu si delam ted, ty jazyky jsou soucasti a cestovat taky konecne zacinam.
Doufam, ze to vse dam driv nez prijde menopauza ![]()
Omlouvam se, ale anonym, je to pro me citlive
Ráda bych na Island, pak bych se ráda domluvila anglicky a chtěla bych zhubnout na váhu před dětmi, což se mi zatím nedaří. Teda doufám, že zatím.
Ještě jsem si vzpomněla, že by se mi šikl lepší foťák a ráda bych na kurz Kreslení pravou hemisférou ![]()
Příspěvek upraven 13.03.18 v 20:02
Mrzi mne ze kdyz jsme s muzem byli na rovniku, ze jsme zavahali a nejeli na Galapagy, tenkrat nam vstupne i s lodi cca tisic dokaru prislo moc, ale… ![]()
@Pajka89 píše:
Lituju, ze jsem nikdy na delsi dobu na vysoke skole nejela na zkusenou nekam do zahranici. Na Erasmus nebo neco podobneho. Naucit se aspon poradne jazyk. Nechtela jsem si studium o to prodluzovat a mit ho co nejdriv hotove. Byla jsem hloupa
cítím to úplně stejně! Za mě ten Erasmus apod. nebyla ještě taková samozřejmost jako teď. Navíc jsem byla vdaná a měla jsem (blbka) pocit, že to tím pádem vlastně není vůči manželovi vhodné. (stejně jsme se rozvedli hned po mojí VŠ, bývalo by to třeba bylo dřív a lépe
)
Chtěla jsem studovat zahradnictví, ze spousty malicherných důvodů to vyšumělo do ztracena. Jen nevím jestli toho mám litovat. To, že jsem šla jinou cestou mi přineslo úžasnýho chlapa a rodinu. Nicméně. Teď studuje manžel, až udělá státnice, jdu svoje vysněné zahradnictví studovat já! ![]()
Moje přání je procestovat větší část Ameriky a opravdovým snem především vidět Yellowstone měly jsme jet letos nebo příští rok v létě, ale povedl se nám dřív jiný sen. Věřím že až princezna povyroste podíváme se tam jako rodina ![]()
Těch snů je docela dost, asi škola - chtěla jsem VŠ, ale v mým oboru bych cca 3 roky dělala něco co jsem dělala předtím taky 3 roky a jediný co by se změnilo by bylo z DiS. Na Bc. Mohla jsem studovat prázdninovou školu ve Španělsku a nejela jsem, protože jsem se bála.
mohla jsem pracovat v Londýně a místo toho jsem se vrátila k muži do Čech. Třeba bych teď byla někde úplně jinde, když vidím fotky toho kamaráda…
@vulpes píše:
cítím to úplně stejně! Za mě ten Erasmus apod. nebyla ještě taková samozřejmost jako teď. Navíc jsem byla vdaná a měla jsem (blbka) pocit, že to tím pádem vlastně není vůči manželovi vhodné. (stejně jsme se rozvedli hned po mojí VŠ, bývalo by to třeba bylo dřív a lépe)
No s mym manzelem jsem uz za studii randila taky a byl to jeden z duvodu, proc jsem se toho vzdala… Ale nam to aspon nastesti vyslo, jsme spolu uz deset let a snad budeme uz naporad:)