Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Nic zásadního mi nezakazala a jestli jo, stejně jsem si to udělala po svém. Třeba přihlášku na SŠ, v té době děsně letěla hotelovka, tak jsem si dala dvě přihlášky na stejný obor (každá jiná škola, tehdy byly jen dvě přihlášky). Máma mi říkala, že je to blbost, ať druhou vyberu jinou. Neposlechla jsem, přeci nepůjdu na obchodku, jako ostatní, že
No samozřejmě mě na hotelovku nevzali- díky bohu. Máma z toho nedělala vědu. Vzala seznam škol a začala školy odvolávat. Měla jsem štěstí, že jsem na konci ZŠ měla velmi dobré známky. Asi hned ve druhé škole, kam máma volala, ji řekli, že dítě s vyznamenáním vezmou hned. Takže jsem skončila na té odporné obchodce. A jsem fakt ráda, že to tak dopadlo. V 6. třídě jsem měla na vysvědčení 4 z matiky. Protože se mnou mlátila neskutečna puberta. Máma mi jen řekla ať si to zlepším. Nic nehrotila, spoustu věcí nechávala na mě v poměrně mladém věku. A za to ji jsem neskutečně vděčná. Nevím jestli to bylo tím, že jsem 3. dítě a mama už neměla energii (byla na nás sama) nebo jestli mi nakolik věřila. Už se bohužel nezeptam, umřela, když mi bylo 16 let.
Každopádně teď mám 2 VS, dobrou kariéru, rodinu, bydlení. Jestli se zvládnu chovat stejně nevím, mám jen jedno dítě, takže možná budu víc uzkostna.
@Anonymní píše: Více
Tak teď nevím co si o tomto výroku myslet. Přece vzdělání není na prvním místě. Každý může mít maturitu, vysokou školu, ale rukama pracovat nikdo nebude??? Ale to je každého věc. Pro mě vzdělání teda není nejdůležitější.
Mě třeba strašně ještě vadilo, že mě matka používala jako zbraň proti otci. My jsme byli 3 sourozenci. Matka se pohadala s otcem, vzala mě jako nejmladší dceru a odjela se mnou pryč (přes půlku republiky za její rodinou) a zbylé dva sourozence tam nechala…
Sice mám a budu mít jenom jedno dítě, víc nechci, ale tohle si doteď pamatuji, že jsem byla taková pretahovana nejmladší… a spoustu dalších věcí, ale to už nechci vytahovat… zkrátka matka byla taková potvora, která dosáhla svého i kdyby měla jít pres mrtvoly..
Nebudu zatěžovat pěkné poučné téma hnusem, tak zvolím jen lehoučkou větu jako jednu z těch milejších :
Teď se tváříš úplně stejně de. bilně, jako tvůj otec!!!
(od té doby vím, že nikdy, nikdy, nikdy před dětmi se nemá shazovat druhý rodič, ať je jaký je)
A jinak do života nakonec bylo bezva, že od 11 let umím mýt okna, starat se celodenně o batole včetně vození do jeslí každé ráno v 5,30, v případě, kdy není doma opět co jíst, se naučit uvařit cokoliv se najde apod.
(akorát je blbé, když najdeš jen dvě vajíčka, hořčici a zavařené okurky, moc dobré to na pánvi spolu není
nebo si chleba za kapesné od babičky nemáš čím namazat, najdeš ve špajzu vzadu kouzelnou zavařenou oranžovou marmeládku, ale po namazání zjistíš, že je to bohužel vazelína
)
Ono se to všechno nakonec v životě hodí ![]()
a aspoň člověk přesně ví, jak to nemá vypadat a co nemá dělat a říkat.
Příspěvek upraven 29.12.24 v 09:52
@Anonymní píše: Více
I ten řemeslník musí mít vzdělání. Aby se dobře uzivil je potřeba mít různé certifikáty, zkoušky apod. Ani řemeslník nemůže být totální blb. A dle mého, už dávno neplatí, že na řemeslo chodí jen ti nejhloupejsi. U nás taky všichni máme vs a že bych z toho byla nějak odvarena říct nemůžu. Fajn možná ti to do spousty firem otevře dveře. Jenže dnes abys našla dobrého řemeslníka, je pomalu utopie. Pokud se me jedině dítě rozhodně jít na řemeslo, samozřejmě ho podpořím. Jedné čeho bych se na ucnaku bála, jsou různé divné partičky, aby do něčeho nespadl. Ale nedělám si iluze že na SŠ/G, to není.
Toho je hodne bohuzel, u me byla vychova stylem citoveho vydirani. To se u me nikdy nestane. Kdyz neco podelam, tak se detem za to omluvim a vysvetlim, co se stalo. To u me mamy taky neexistovalo. Moje mama mela od meho skolkoveho veku narazky na to, ze jsem tlusta v prubehu detstvi a dospivani probehlo opravdu hoooodne hnusnych vet na toto tema… A ze pry to pochopim az budu mit sama dceru, naopak, nechapu porad ani trochu. Nebudu automaticky ocekavat, ze dcera je ta blbejsi, ze nema “bunky” na matematiku… Budu deti podporovat v tom co jim pujde, ne hned vse zadupat, ze to stejne nema zadny smysl. Zadna automaticka otazka “a jakou znamku dostala Anicka?” a pokud lepsi, hned nastvani. Boze moc doufam, ze to tolik nepose-ru.
Jak tady nekdo psal, chci byt pro sve deti nejlepsi maminka.
Moje máma je zlatá. Své děti vedu normálně, nic nehrotim. Doufám, že to stačí…nechápu rodiče, co na děti kašlou, já bych se pro svoje děti roztrhla..a mám to lehké, jsou hodní, chytří, nechají si poradit, neinklinuji k blbostem…
@Anonymní píše: Více
Vzdělání je důležité. To není sporu. Ale abych své děti a lásku k nim poměřovala podle toho? To snad ne.
Jedno dítě hodně chytré, školy si dodělalo i přes to že si to zkomplikovalo brzským mateřstvím, dnes jednatelka firmy. Druhé dítě nestandardní, vychodilo specialku a vyučilo se, pracuje a já jsem na něj taky pyšná. Miluju je obě a v tom jsem asi nejvíc jiná než moje matka. Nerozlišuju jestli je moje kluk nebo holka, jaké má školy a jak vypadá.
Mám spíše věci, co chci udělat.
@Dollorres píše: Více
Neučila se se mnou. Mlátit dítě za dvojku neznamená, že se stará o vzdělání. A bití a ignoraci nejde omluvit tím, že to jinak neuměla. Nemá mě ráda, víš? Bude mi padesát, tak už tak nějak vím, že tohle důkazy lásky fakt nejsou.
@Anonymní píše: Více
To ne, to je neodpustitelné. S agresí se dá pracovat.
To nebylo snadné. ![]()
U nás se hrotila škola. „Máš 1-? Proboha za co je ten mínus! Podívej se na Janičku (ségra) a koukej se snažit, abys byla taky tak dobrá.“ To s oblibou říkala mamka i děda (mámin otec) a mělo mě to jako donutit se zapřít a zlepšit se. Ve výsledku totálně roz… vztah mezi mnou a ségrou.
Pak se hrotil vzhled. „Ty náš čuníku, to my si tě asi upečeme k obědu.“ To zase táta na ségru, která byla oplácaná (aby ne, když ji děda cpal čokoládou a ještě mi to nesměla říkat, protože já nic nedostávala). Ve výsledku je z toho u ségry celoživotní boj s bulimií a anorexií.
Takže já děti učím doma. Školu nehrotím - děti známky nemají. I když trvám na tom, že se musí učit poctivě. Děti v žádném případě nestavím proti sobě srovnáváním. Každý je šikovný na něco jiného. A když nám hodně přibral syn a doktor nám otevřel oči, tak jsme změnili jídlo. Vysvětlujeme. Je důležitá zelenina a k tomu maso, sýr, ovoce. Neshazuji děti za žádnou cenu.
Ještě jedna věc, kterou u dospělých nesnáším.
Když děcko udělá nějakou chybu a oni v něm vyvolají pocit studu, v horším jej rovnou zesměšní. Viz blbina, kamaradcin syn vzal krekry a letěl je „zaplatit“ za kasu, v malém krámku, kde to nikomu nevadilo, nikdo tam nebyl a majitelka má s lidmi přátelské vztahy, popovídá si apod. Dostal pokyn - jdeme to zaplatit.
Reakce dospělého je hned „Ježíši co děláš, tam ne, to se nemůže“ Já v tom vidím super věc, to děcko má odvahu, spousta z nich se stydí. Jen nevěděl, kde přesně se platí
ve mně trilion těchto věcí zůstalo - nesměj se, nesměj se nahlas, tento pokus o humor je blbej, tady chyba, támhle chyba.. přitom šlo vždycky o nic ![]()
Upozornění - nemluvím o výchově, to je v pořádku, mluvím o shazování sebevědomí v podstatě kvůli ničemu.
To je hloupá výmluva. Nikdo nežijeme izolovaně a když něco neumím, tak se to naučím.
Základ je zajistit dětem aspoň trochu kvalitní jídlo. Když je budeš cpát kupovaným jídlem s kdejakou srajdou, tak jim zaděláš na rakovinu žaludku nebo střev. A pak jim vzdělání bude k prdu. Naštěstí aspoň trochu slušné jídlo může dát dětem úplně každá, na to jí stačí i základní vzdělání.