Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vaše mámy a ted vy ..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
29.12.24 14:18
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.12.24 14:30
@Anonymní píše: Více
Ale on ten problém s násilím tu je. Nejde o to, že bité dítě bude v dospělosti přepadávat kolemjdoucí a rvát se po hospodách, i když zanedbání péče může k tomuto vést. Já jsem slušná, vzdělaná, řádně pracující, milující matka a manželka, ale mám problém s násilím. Když jsem unavená (doma dvouleťák), neumím moc zvládat vztek a agresi. Sprostě nadávám a bohužel už i před dítětem (nikdy jemu! Obecně, ale slyší to…). Bouchnu věcmi. Už jsem takhle i několik věcí rozbila. Dlouho jsem zastávala názor, že nás bili a vyrostli z nás slušný lidi, tak naše děti to zvládnou taky. Teď, když mám vlastní dítě a něco jsem si o výchově načetla, fyzické tresty neuznávám. Nechci dceru bít a zatím díkybohu to zvládám, ale mám strach, že jednou to zakořeněné násilí ve mně probublá ven a sprostá slova mi stačit nebudou. Hrozně s tím bojuju. Zvažuju i psychoterapii. Nechci před dcerou ani křičet a nadávat. Vždy se jí za tu scénu omluvím a vysvětlím, že na maminku je toho moc a nezvládla to, že se to dít nemá, ale pak to bohužel udělám zas. A zas. Takže ano, mám problém s násilím 
- Citovat
- Upravit
29.12.24 14:36
@Anonymní píše: Více
no tak teď nevím, je to výchovou? já také křičím hned a i sprostě nadávám - a moji výchovu jsem popsala výše, to nebude výchovou, ale povahou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:40
@Anna766 píše: Více
to mě mrzí, že zrovna ty jsi měla také docela špatnou matku,
ty jsi pro mě prototyp takové správné, spravedlivé, chápající a milé osoby 
takže svoje děti jsi určitě vychovávala jinak, než tvá matka tebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:42
@Anonymní píše: Více
no teda, to bylo hnusné dětství, jsi statečná a líbí se mi na tobě, že jsi to dokázala v sobě uzavřít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:44
@Dollorres píše: Více
Díky za odpověď. Takže tvoje problémy, které jsem napříč diskuzemi postřehla, budou mít původ v dětství. Není snadné se z toho vymanit. Přeji, ať se ti to aspoň trochu podaří. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:49
@Pučálkovic.Amina píše: Více
Děkuju, snažím se. Mám svoje démony, není to úplně snadné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:54
@stinga píše: Více
Děkuju .
Tatínek mi to vracel ve velké míře. Moc mi chybí. Byl skvělý tatínek a dědeček. A myslím si že to tady píšu dost napříč diskuzemi. I mám štěstí na životního partnera a taky to tu píšu napříč diskuzemi. A mám skvělého a milujícího synka. Tři báječní muži mého života 
Což je docela vtipné v kontextu toho že mi tu je vyčítáno že jsem nepřítelkyně mužů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 14:56
@Dollorres píše: Více
Své menší či větší démony máme každý. Jde jen o to jak se k nim postavíme a jak jsme ochotni s nimi pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 15:30
Moje matka byla zrůda, a to doslova…navenek krásná, vždy dokonale upravená, atraktivní, ale vevnitř to byla žumpa. Vulgární, zlá, závistivá, bila mě nelidským způsobem, ponižovala i před lidmi, kradla mi mé věci a mluvila se mnou jen sprostě a arogantně. Nikdy mě neobjala, nepochválila, nepodpořila, nikdy pro mě nic neudělala.
Dala mi do života vzor, jak to nemá vypadat, a to jsem dodržovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.24 15:37
@stinga píše: Více
Ono je toho víc, ale já už jsem dávno jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.24 15:55
@stinga píše: Více
Díky. Oni to srovnání se trvalo dlouho. Měla jsem štěstí na přítele. První byl o 20 let starší, ale naučil mě, že když něco chci, dokážu to. Pak jsem měla štěstí na manžela, i díky němu jsem se začala zabývat psychologii a následně pak terapie. No a pomyslné dveře za minulostí udělalo mě dítě. Díky němu jsem naprosto jiný člověk. A mému dítěti vděčím za to, že více přemýšlím nad svým jednáním, jsem více otevřená a zároveň ale sebevědomá, že mě nějaké řeči jiných nerozhodi. Často si říkám, že mé dítě mě zachránilo. Přitom jsem dlouho žádné děti nechtěla.
- Citovat
- Upravit
29.12.24 16:07
@Anonymní píše: Více
Tenhle příspěvek mě vyloženě pohladil na srdci, zníš jako skvělá, vyrovnaná žena. Ať se daří!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.24 16:30
@Betty MacDonald píše: Více
Na těch atraktivních upravených vzdělaných matkách s dobrou prací co jim přepne až doma je nejhorší, že se člověk boji komukoliv svěřit, co? Když se mluví o domácím násilí, tak si každý představí rodiče jak z výměny manželek. Já ve škole od spolužáků poslouchala jaké mám štěstí, že mám takovou maminku. Bála jsem se komukoliv říct pravdu, že by mi nikdo nevěřil a ještě bych měla větší peklo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já bych si ten dotaz z dovolením popravila na: CO DĚLÁŠ JINAK
Uspávám. To jsem nějak nepochytila, vůbec si to u mámy nepamatuju. Prostě se šlo spát, teď, hned, okamžitě.
Chodím s dcerou na různé výlety, akce, návštěvy, hřiště, procházky. To taky nikdy nedělala. Krom občasných návštěv a to v podstatě e buď všichni nebo nikdo.
Snažím se víc mluvit a vysvětlovat, ukazovat, nechat ji aby si věci zkoušela (list po výškách, stromech, kamenech, prolejzačkach). To mi zakazovala, já se pak těhle věci tak trochu bála a nebo je dělala potají a to byl zase problém.
Musela jsem v podstatě poslouchat na slovo a argumenty neprocházeli. Takže si něco obhájit bylo kolikrát úplně zbytečný, stejně to nechtěla slyšet. Toho se snažím vyvarovat. Chci aby měla moje dcera vlastní názor a umělá si věci obhájit.