Vaše mámy a ted vy ..

Anonymní
29.12.24 08:23

Vaše mámy a ted vy ..

Ahojte, dám ranní odlehčené téma. Pamatujete si co Vám vaše mama (rodice) napr. zakázala, udělala, prikazala a vy to jako mamy dělat nebudete??
Vykopavam…
1.chtela jsem jít na SŠ, ale matka mi schovala dopis o přijetí, abych šla na jeji vybranou SŠ

2.kdyz jsem měla možnost jet do zahraničí, ZŠ vybrali me (losovani ),zakázala mi to a nic se neplatilo podotýkám..

3. Od toho stolu nevstanes, dokud to nedojis..

To jsou asi moje top 3. Zkrátka pokud bude chtít jít dítě na školu, jet někam se školou (pokud na to budu mit) tak mu to umožním. No a to jídlo, to si pamatuji dodnes, jak jsem nadavovala u stolu a x krát mi to ohrivala…
Samozřejmě jsem dostala i facku, na zadek nebo pohlavek, ale pokud je dítě na facku, tak to tak prostě je…

Co vy? Je něco co jste si řekly, že tam dělat nebudete jak vaše mamy?

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
29.12.24 08:37

Nikdy nebudu moc hrotit školu. Máma je učitelka a celý naše dětství ji nezajímalo nic než škola. Doma nebylo navařeno, nakoupeno, zrovna dvakrát uklizeno taky ne, ale hlavně, aby byla v pořádku škola. Táta měl tenkrát fyzicky náročnou práci, doma býval většinou až večer a prostě už hrozně grogy. Školu nám zhnusila tak, že jsme všichni sourozenci skončili jak jen to šlo a šli jsme raději makat, než se školou pokračovat. S odstupem let nedodělané maturity lituji, ale vím, že důležitější než škola je celková nejen domácí pohoda.

Na druhou stranu mě to naučilo vařit, uklízet.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.12.24 08:43

Celkový přístup. Nevychovavam si domácího mazlíčka který má být se mnou a naplňovat můj život, ale samostatnou bytost tak aby měl svůj život ve kterém bude spokojený. A já budu jeho součástí samozřejmě, věřím že když budeme mít hezké vztahy tak budu a nebude v tom problém. Ty detaily se odvíjí od toho. Se školou podobný zážitek. A hodně dalších, v tom nemá smysl se stourat a pěstovat si staré křivdy.

  • Citovat
  • Upravit
4323
29.12.24 08:43

Ja nikdy nezapomenu jak mi moje mama rekla ze se se mnou nikdo nekamarádí protoze nosím nos nahoru (nevim jestli to bylo ve školce nebo první třída) každopádně jsem pak chodila a koukala jen do země protože jsem to pochopila doslova 🙈

Pak klasika
Dojídáni jídla
Sedni si normálně
Nedělej tohle
Jak se to chováš
Podívej se na sebe
Protoze jsem to řekla

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6381
29.12.24 08:46

Ač jsem starší ročník, tak moje máma byla na tu dobu hodně pokroková, jako ženská nezávislá. Projevovalo se to tím, že jsem pralticky nikdy nemohla pomoc v kuchyni, protože tam “hvězda” jako já nepatří. Stejně tak s ostatními domácími prácičkami.
Zato jsem hodně sportovala, zabíralo mi to dost času. Teď si myslím, že účelově.
Ona nesnášela chlapy, takže mi vždy, když jsem s někým byla říkávala:”jestli kvůli němu nedoděláš školu, tak on tě živit nebude”
Nebo “chlapa musíš postavit do latě, musí tě poslouchat” “Hlavně proboha neotěhotni, pak už jsi odepsaná” “Největší potupa ženský je lítat kolem plotny, nikdy mu nevař, pak to bude na tobě” “Pamatuj, že ve vztahu je ženská šéf”

V mojí době bylo běžné, že se různé sny a ambice shazují. Rodiče takhle motivovaly děti, aby se kously a dokázaly jim to. Ale já to měla naopak, v hardcore verzi. Od mimina až dokud nezemřela mi nikdy nezapomněla sdělit, že jsem nejlepší na světě. Používala hrozně superlativů. Přeháněla to.

Něco jsem si od ní vzala a něco dělám jinak.
Hlavně jsem musela zpracovat, že mám dva kluky. Že nejsou méněcenní, že pokud je dobře vychovám, tak budou emancipovaní a úžasní manželé. Nebudou čekat, že jim nějaká navaří. Nikdy od nich žádná neuslyší:”ale maminka má tu svíčkovou lepší” protože maminka je ráda, že jim udělá toast. :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8996
29.12.24 08:47

Neznám. Nám mamka onemocněla brzo. Dlouho se léčila. Měla jiné starosti. Bojovala o vlastní život. Otec nám nic nezakazoval. Jen chtěl, ať mu pomůžeme, protože zůstal sám živitel rodiny. Takže domácnost a vaření bylo na nás. Zrovna včera jsme se o tom u nás bavili, protože starší dcera má kluka. Dědovi vysvětlovala, že je to přítel. Tak jsem mu připomněla, že on byl k nám taky všeobecně tolerantní, benevolentní. Byly jsme zamilované. Chodilo se na zábavy a diskotéky o víkendu poměrně brzo. V 18 letech jsem si umanula, že přeruším SŠ na rok, protože nutně potřebuji vidět Anglii. Našla jsem si tam rodinu. Fakt jsem odjela. To jediné bych asi vlastním dětem rozmlouvala. Ať počkají po maturitě. Protože není úplně jednoduché přerušit a vrátit se zpět do režimu. Na to je třeba hrozně moc vůle.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29.12.24 08:53

Nebudu fňukat nad svoji vahou, pomlouvat ostatní za jejich váhu a teatrálně nejíst, kdykoliv moje váha stoupne nad [normální váha]. Trvalo mi 30+ let a PPP, než jsem si uvědomila, že 60kg na 170cm opravdu není hranice. A pořád ji někde v hlavě mám. :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.12.24 08:54
@Anonymní píše: Více

A jaké máte vztahy teď…my teda máme všichni vysokoškolské vzdělání a děti bez maturity by nás teda nepotěšili a doufám, že takové problémy nikdy nebudu muset řešit a budou po nás studijní, klidně i pobyty a vzdělání v zahraničí jim zaplatíme…

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.12.24 08:55

Moje máma nevařila, nepekla, nestarala se o domácnost, nikam jsme nejezdili - třeba k vodě a rak, akorát jednou ta rok k moři. Záviděla jsem dětem, co jim máma nakrájí k svačině jablko místo kupovanyho perníku. Hrozně se dbalo na školu a známky, fyzické tresty zcela běžné, ignorace jako trest taky. Doteď si myslí, že to bylo dobré a že díky tomu jsem to někam dotáhla. Takže já se snažím o děti pečovat, dopravat jim obyčejné zážitky a nebiju je ani netrestam nemluvenim.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.12.24 09:06
@Anonymní píše: Více

A to mě by syn třeba jako šikovný řemeslník potěšil, pokud by to bylo to co bude opravdu chtít. Máme taky VŠ oba. Zažila jsem v okolí několik dětí tlacenych tam kam nechtěly nebo na to nebyly a ani v jednom případě to dobre nedopadlo.

  • Citovat
  • Upravit
6381
29.12.24 09:08
@Anonymní píše: Více

Třeba to jen neuměla jinak a bylo hodně zaneprázdněná. :srdce: Škola je důležitá, to mi přijde jako jasná priorita se s dítětem spíš učit než mu upéct buchtu.
To je za mě důkaz lásky, postarat se o vzdělání.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15231
29.12.24 09:12

Nic, mám úžasnou maminku, pro mě je to nejlepší člověk na světě. Vypadá to, že mě se daří být svým dcerou stejně dobrou mamou. Je mi líto všech co tohle nemají a nechápu ženské které se ke svým dětem chovají špatně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.12.24 09:17

Moje matka byla alkoholička zoufale hledající chlapa. Takže já jsem zvolila jinou cestu životem. 8)

  • Citovat
  • Upravit
5098
29.12.24 09:21

Asi tak vsechno? Na to by mi seznam nestacil. Ze nebudu bit deti, budu je ocenovat, chvalit a ne jen kritizovat. Necham jim vetsi volnost (dokud se nikomu neublizuje, nic nenici, maji velkou svobodu). Budu se jim vic venovat, vnimat vic jejich potreby. Moje deti maji uplne jiny zivot.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.12.24 09:23

Manipulace a citove vydirani. To nechci svym detem delat. Porovnavat je s ostatnimi schvalne, aby se citily horsi. Mela asi nejakou hloupou predstavu, ze tim me donuti udelat co chce. A pak zlehcovani emoci, potizi. Mela jsem neustaly pocit ze se ji musim zavdecit, ale nikdy to nebylo dost. Jedine pozitivum je, ze jsem financne i jinak zcela sobestacna, akorat se syndromem podvodnika

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová