Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Veliká nerozhodnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
4.10.11 10:47
Veliká nerozhodnost
Ahoj holky…máme dva chlapečky rok a skoro 4 roky.Chceme třetí nejlíp holčičku ale to stejně neovlivníme ALE váháme hrozně kdy.Před pár měsíci jsme se přestěhovali rekontruujem baráček ještě tu je spoustu práce.Manžel je OSVČ tkaže výdělky jsou různé když ted má na rok stabilní minimální výši díky velké zakázce.Já mám rodičák na 4 roky.Mně je 24 jemu 27.Ted k věci…chceme třetí dítko původně jsme chtěli tak 5 let po druhém ale ted prostě nevíme na jednu stranu chceme hned(praktická stránka,upotřebíme věci,budou blízko k sobě a my si ted odbydeme to nevyspání apod)na durhou stranu si chci dodělat školu,jasně třeba za 3 roky(plánuji dálkáč kdyby třetí hned tak až mu budou dva roky byhc začala)bude větší výběr…ale td prostě nevíme ani jeden jeslti to třetí hned školu teda odložit o pár let nebo odložit třetí od září jít na dálkové studium atřetí si pořídit až za těch 5-6 let po škole(hodlám kojit jako obě děti a dřív než dokojím se nechci hnout,mladší stále kojen táhne mu na 14 měsíců)Na jednu stranu zas jsem marod se zádama kdo ví jeslti byhc to dala za těch 6 let a v hlavě mi starší že by to pak už jít nemuselo i dkyž vím že v té době spousta žen čeká své první,ale děsí mě že by zrovna nám pak už nemusel osud přát…na druhou stranu máme 4plu1 každý kluk má svůj pokoj sotva 10 m2 třetí pokojík nemáme a podle mých představt resp.podle toho jak to vypadá a jak to je se dvě děti do jednoho nevejdou navíc ten starší je zvyklý že má už svůj pokoj svoje soukromí… a kdyby byla třetí holka tka mu ho brát aby se mačkal s bráchou to orpavdu nechci..přístavba prý vyjde na hodně a jelikžoe máe hypotéku ted ne moc vysokou teda tak nevím jak to bude s plánovanou přístabou…co sjem si vybrala školu tka je jednou za ěmsíc celý víkend asi 70 km od domova což je pro mě přijatelné ale jsou to 4 roky a rozhodně nechci jezdit na víkend pryč jako třeba těhulka nebo od novorozence takže mezitím prostě dítě ne…ani jede z nás prostě nevím zda třetí ted školu odložit o pár let nebo školu teda odložit dítě o pár let…oboje má pro a proti vím že se třema maláčkama byl to byl asi záhul protože ti dva jsou celkem živí .....vím že si to nakonec musíme rozhodnout spolu sami ale ráda bych znala názor někoho nezaujatého…doufám že jsem to nenapsala moc zmateně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.10.11 11:09
Asi by pro mě bylo prioritou zajistit všem třem dětem prostor k životu. Pokud bych byla v situaci, že bych třetí dítě „neměla kam dát“, případně, jak píšeš, bych musela takhle zásadně omezit první dvě, asi bych do něj nešla a počkala.
Ale nevím, nakolik hodnotný pro tebe můj názor je, páč mám dítě jenom jedno a další neplánuju. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 11:15
No já myslím, že s tímhle ti nikdo neporadí, že toto si musíte vyřešit s partnerem sami.V první řadě bych se asi ptala sama sebe , co je pro mě důležitější.Jestli ta škola nebo další prcek.Ale myslím, že si mladá a že zvládnete v klidu obojí.Jen si musíte rozhodnout co dřív.A myslím, že ten starší je už dost starý na to, aby jste sním zkusili probrat, zda by chtěl mít brášku v pokojíku, kdyby se vám narodilo další miminko.
Hodně štěstí a přeju brzké rozhodnutí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 11:26
Tak ja v miste tolik problem nevidim, proste nejmladsiho pak soupnete k prostrednimu a i na 10m se da. My jsme v 3+1, decka maji necelych 12 m a za chvili v nem budou 3. Je to spatne reseny pokoj, tak nejmladsi bude zatim na matraci na zemi a casem se pokoj predela (2 postele ke stropu, i kdyz v panelaku nic moc). A planujem 4. V nejhorsim se presunem do obyvaku, ale radsi bych do vetsiho.
S tou skolou to mam nejak podobne, ja teda oddaluju a je otazka, jestli pak jeste pujdu. To se uvidi. Musis si proste srovnat priority, kdyz se chce, vsechno jde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 11:43
Ahoj. Záleží jedině na tvých prioritách, a ty ti tady nikdo nezmění ani nepřeuspořádá .
My máme děti dvě, byt 4+1, ale holky jsou zatím spolu (ta starší to tak chtěla) a svůj budou mít v okamžiku, kdy jedna z nich bude mít tu potřebu (chtěla bych jim dopřát ten luxus mít svůj vlastní pokoj, který jsem měla až na ubytovně ve svých skoro 30 letech, a to jen na chvilku 
). Být mladší, tak bych do třetího nejspíš i šla 
, ale zas mám školu už dávno hotovou, takže jiná situace.
Hele, já když nevím, co vlastně chci, tak si hodím korunou. Když pak něco padne a já jsem z toho smutná, tak vím, že to druhé je to, co chci a většinou bývá rozhodnuto. Nebo si napiš pro oba případy + a - a uvidíš, čeho bude kde víc, nebo co z toho bude pro tebe (vás) přijatelnější. Pokud bych měla staršímu do pokojíčku přidat mladšího sourozence (ať už prostředního nebo nejmladšího) s tím, že to nechce, hodně bych se obávala jeho reakce a pak následného vztahu k sourozenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 12:04
Tak já vyrostla v panelákovém bytě, kde „se to nějak řešilo“. Přesně jak píšeš - já coby puberťačka mít pokoj se dvěma bratry, navíc jsem stále tvor, který zoufale potřebuje soukromí a současně prostor … máma říká, vyrostli jste? Vyrostli. Jsou z vás lumpové? ne. Jenže já ikdyž jsem měla dětsví supr, TOHOHLE jsem se bála jak čert kříže. Malé prostory nedejbože ještě v paneláku. Takže mám to co jsem mít chtěla - velký dům s velkou zahradou, nejbližší soused je cca 300 m. A teprve sem jsme si ty děti z porodnice přivezli.
Ale každý máme prostě jiné priority.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
4.10.11 12:12
Myslím, že se stejně nakonec budeš muset rozhodnout sama Já ti jen napíšu pohled nejmladšího ze tří sourozenců, přičemž ty dva starší jsou starší o dost let - o 7 a o 9 let. A řeknu ti, že takhle už bych to u svých dětí nechtěla U nás to bylo ještě tak, že ti dva starší jsou kluci a já holka. Celé dětství jsem byla skoro jako jedináček. Ze začátku se kluci o mě starali,co vím z vyprávění, ale prostě pokaždé jsme byli každý někde jinde. Já na ZŠ, oni na učňáku. Já na vejšce, oni zakládali rodinu. Rodinu mám teď já a oni už odrostlé děti. Zkrátka máme se sice rádi, navštěvujeme se, ale moc společných témat prostě nemáme
- Citovat
- Upravit
4.10.11 12:22
madi píše:
Myslím, že se stejně nakonec budeš muset rozhodnout sama
To je fakt. nejmladší bcrácha je o pět let a cestu k sobě jsme si našli až když mně bylo 21 a měla jsem už vlastní domácnost … do té doby spíš naopak, kde to jen šlo, řezali jsme se jak koně. Všichni. Mimochodem, s tím „mladším starším“ - přestože je jen o rok a půl mladší - dosud je to nějaké plytké. V době naší puberty jsme spolu dokonce radši nemluvili vůbec! A dovedete si představit, co to je v tom malém panelákovém bytečku???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 12:28
Já bych počkala, ale mluvím opravdu jen za sebe…rozhodnutí zůstane stejně jen na vás 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
4.10.11 12:30
Emilie píše:madi píše:To je fakt. nejmladší bcrácha je o pět let a cestu k sobě jsme si našli až když mně bylo 21 a měla jsem už vlastní domácnost … do té doby spíš naopak, kde to jen šlo, řezali jsme se jak koně. Všichni. Mimochodem, s tím „mladším starším“ - přestože je jen o rok a půl mladší - dosud je to nějaké plytké. V době naší puberty jsme spolu dokonce radši nemluvili vůbec! A dovedete si představit, co to je v tom malém panelákovém bytečku???
Myslím, že se stejně nakonec budeš muset rozhodnout sama
No my bydleli v domě, takže kluci měli svůj pokoj a já taky svůj mini, jinak by to ani nešlo, já měla své panenkové království a oni už byli přece velcí kluci Panenky mi rvali, trhali jim vlasy, já ječela, no jeden čas jsme se prali jako koně Až se divím, že se z nás mamka nezbláznila
- Citovat
- Upravit
4.10.11 12:39
Já nevím, jestli ti můj názor pomůže, ale tady je: My máme zatím „jen“ Terezku (3R), ale vzhledem k tomu, že se za měsíc budeme stěhovat a já jsem teď měsíc po RD bez práce, na druhé mimi jsme se nevrhli. Píšeš, že jste se taky přestěhovali, takže víš, že s tím je spojeno hodně práce a finančních výdajů. My se rozhodli, že ještě chvíli počkáme, abysme i druhému dítěti mohli dopřát to, co prvnímu. I když druhé dítě oba moc chceme a to co nejdřív, tak u nás teď trošku vítězí rozum. V tvém případě by to taky nemuselo dopadnout dobře, že by starší sourozenec miminko nemusel mít až tak rád protože mu ubral vytoužený pokoj, který chtěl mít sám. Mladí jste, tak kam chvátat. Ano, hrozí, že vám další dítě nepůjde tak rychle jako prvně dvě, ale nikde nemáš napsaný, že teď se ti mimi povede hned a za rok by to nešlo (nevím teda jak jsi na tom přesně zdravotně). Taky bych chtěla mít na druhé dítě dost času jako na Terezku a užít si ho co nejvíc. Od jejího roku jsem jezdila do školy a 2× týdně jí hlídal manža nebo babička. A to bylo maximum co jsem byla ochotná škole obětovat. My se v té době nekojily, takže to i hezky vyšlo. Podle mě, když jsou děti moc po sobě, tak si to jejich miminkovství nestihneš užít naplno, protože máš fofr. Vidím to u ségry. Prvního si šušnila a druhého? Toho nestíhá tak jak by chtěla protože starší jí čas zabere. Ale má to i pozitivum, že ten mladší je víc samostatný. Uznáváš že všechno má svá pro a proti a nakonec rozhodnutí je jen a jen na vás a to víš. Tady je jen, jak je to u nás. 
Držím palce ať vám to vychází jak si přejete!
Jo a ještě ten věkový rozdíl, nikde nemáš napsaný, že když od sebe budou děti 4 roky, budou si odcizení a 2 roky se budou kamarádit. Může to být naopak, čím větší rozdíl, tím více si porozumí protože ten starší se bude o mladšího starat a pro toho mladšího to bude ve všem konkurence protože budou mít podobné zájmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 12:43
Ono je to těžký já právě se děsím toho že kdyby to třetí časem tak právě jak je tu psáno neměli by pak k sobě cestu bylo by prostě hodně mladší a jinde než tihle dva…ale zas na druhou stranu sobecky si říkám že byhc si to poslední za dýl v klidu užila…manžel je nerozhodný pořád říká co mylsím já a včera že jeho známý taky čeká tetí a ty dvě co mají jsou ještě prckové…pořád to prostě vidím ze dvou stran a jsem nerozhodná a je to fakt napůl jednu chvíli když vidím ud r novorozenečky si říkám že jo že to dáme ted pak nad tí, přemýšlím a říkám si že by to byl ted masakr manžel je věčně v práci a jsem na kluky sama což je ěnkdy náročné ale zas než by se poveldo naoridlo maldšímu by byly 2 roky možná víc…já nevím fakt yhle slova nikdy nebyly přesnější než ted.....prostě nevím a nejhorší je že ani manžel aby mě třeba nakopnul k jednomu nebo k druhýmu......zas si říkám ž ted se na to cítím že i kdžy to bude náročné že to dám za pár let se bojím že to ty moje záda odnesou navíc za pár let omezovat ty dva starší miminkem že nemůžem jet támhle tam a tam… 
je to dilema a taky se bojím jendoho manžel che hrozně holčičku dkyž máme dva chlapáky a já se bojím že když do toho praštíme ted bude to třetí pindour tka aby mi nezačal pak vyčítat že jsme měli počkat že to by třeba holka byla vím že asi přemýšlím blbě a moc nad tím přemýšlím ale je to pro ěm opravdz těžké se rozhodnout přece jen jsem už pár let doma s dětma a docela jsem i těšila že rok apson na víkend vypadnu do školy a ted byhc si to jen prodloužila:)asi si fakt hodím mincí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eMaminka
4.10.11 12:43
jééé jako bys mi mluvila z duše, nebo spíš popisovala přesně můj život až na to, ež mám dvě holky 4 a dva roky… chtěla jsem tři dítka od pradávna, teď bych moc uvítala synka a chtěla jsem aby byli cca ty 2-3 roky od sebe.. ovšem protože chci taky ještě dodělávat vš a po teď takřka 5 letech na RD kdy mi ze všeho dlabe tak sem se konečně dorozhodla a vzhledem k tomu, že času v mém případě (23 let) také habaděj tak si na chvíli zase zkusim chodit do školy, věnovat s eněčemu jinému, ten mozek zase nastartovat a v pohodě ještě před 30tým rokem můžu mít benjamínka, kterého si užiju zase jako první dítko… tak asi tak zkus si z toho třeb aněco vzít pokud jsme takto mladé, máme ještě nějaké resty ve vzdělání tak proč si od RD neoddychnout a pak v těch 30 letech můžem mít klidně ještě dvě dítka po sobě aby nevyrůstalo jedno jako jedináček tak to momentálně vidím já tak mnoho štěstí
- Citovat
- Upravit
4.10.11 12:48
No ja jsem jedinacek z velkyho baraku… Navic by deti do urcityho veku mely byt spolu, podle nejakyho moudra… takze do puberty si s tim hlavu nelamu.
A jasne, barak s velkou zahradou, to je muj sen. Jenze kdybych se mela ridit tim snem, nemam deti nikdy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.11 12:48
eMaminka píše:
jééé jako bys mi mluvila z duše, nebo spíš popisovala přesně můj život
to ěm taky napadlo škoda že člověk neumí ovlivnit dvojčátka:)ty jo jeden názor mě nakopne že teda ted pak další že počkáme sakra takhel nerozhodná jsem snad nikdy nebyla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
