Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vlastní matka - rozbíječ rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.11.13 11:39
Pokud by to bylo opravdu tak, že by mi moje matka ničila rodinu, pak bych neměla problém se od ní odstřihnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.13 11:53
Asi bych se nestěhovala ale návštěvy bych omezila co nejvíc. spíš si myslim že tě chce mít jen pro sebe a přítele by nejraději vyšachovala 
. žij si svůj život a finančně at jí podporuje sestra 
.kluka bych tam nepouštěla samotného, navádět ho aby vás neposlouchal 
ale došla bych si za matkou a i sestrou a pěkně bych jim to řekla že takhle teda ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.13 11:54
Na každém rohu můžeš číst, že máme povinnosti ke svým rodičům, že bychom se o ně měli postarat… Spousta rodičů toho potom využívá k tzv. citovému vydírání.
Pokud se mluví o povinnostech dětí vůči rodičům, na druhé straně by měli být i povinnnosti rodičů k dětem. (respektovat jejich rozhodnutí, přání, mít úctu i k jejich partnerům…)
Zkrátka rovnocenný vztah. nikdo není nadřazený ani podřazený.
Pokud Tvá matka nerespektuje Tebe, není co řešit a odstřihnout se od ní je jednou z možností.
Pokud to pochopí, vyhledá Tě sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.13 11:54
Asi bych se jí na rovinu zeptala jaký má problém a zda to jde nějak vyřešit - nejlépe v klidu a sami. Vysvětlila bych jí svůj postoj k této věci a že chceš aby tě respektovala. Pokud by to nepomohlo, tak bych s ní omezila kontakt a nechala to být. Třeba se to časem urovná a nebo taky ne, ale pak není o co stát ( v zájmu zachování rodiny). Pokud příbuzní poslouchají jen jednu stranu a tebe ani přítele nevyslechnou - opět není o co stát. Oni nejsou ti, co dělají tebe a tvou rodinu šťastnou. To jste jen Vy s dětmi.
Hodně záleží na tom, jaký máš s mámou vztah. Pokud by si o to hodně stála, tak bych to zkusila ještě u sestry - jestli ví, co za tím je nebo jestli neměla někdy podobný problém s mámou nebo jestli by se jí líbilo, kdyby jí zasahoval někdo do výchovy dětí. (opět záleží na tom jaký máš vztah se sestrou)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.13 11:56
@babice píše:
Na každém rohu můžeš číst, že máme povinnosti ke svým rodičům, že bychom se o ně měli postarat… Spousta rodičů toho potom využívá k tzv. citovému vydírání.
Pokud se mluví o povinnostech dětí vůči rodičům, na druhé straně by měli být i povinnnosti rodičů k dětem. (respektovat jejich rozhodnutí, přání, mít úctu i k jejich partnerům…)
Zkrátka rovnocenný vztah. nikdo není nadřazený ani podřazený.
Pokud Tvá matka nerespektuje Tebe, není co řešit a odstřihnout se od ní je jednou z možností.
Pokud to pochopí, vyhledá Tě sama.
Hezky napsáno!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
chatwenna
7.11.13 12:17
Pokud muzu mluvit za sebe…
Ani mne se nelibilo, ze si mama najde chlapa a ten nade mnou najednou moc… 
V sestnacti letech uz by byl mamcin pritel pro me spis kamos, ne autorita…
Mozna to se tvoji mamce nelibi. Mozna se ji nelibi, ze tvuj pritel „rozkazuje“ synovi. Mozna si ji mlady stezuje.
Jinak omezeni styku je podle me slabosske, ale nekdy neni zbyti.
Jeste by me zajimalo, co znamena, ze je syn „v noci“ venku…
V sestnacti uz jsem chodila ja i my vrstevnici na diskoteky..
Pokud ma byt syn v osm hodin doma, tak se babicce nedivim, ze mu chce povolit oteze a trochu mu doprat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.13 12:18
No, děkuju za příspěvky. Vím, že je to moje jediná máma, ale nijak vřelý vztah k ní nemám. Dodržuju ho jen z povinnosti.
Vysvětlení mého chování je to, že jsem bohužel odmalička poslouchala, jak byla nas…, když zjistila, že je se mnou těhotná. A že mě teda vlastně nechtěla, ale taky nechtěla jít za komunistů před potratovou komisi, tak si mě teda nechala.
A zbytek dětství jsem poslouchala, když se ti to tu nelíbí, tak se seber a běž k tátovi. Ve 14 letech jsem opravdu odešla. Byla jsem na tom psychicky už dost blbě. Ale naučila jsem ses tím žít, i když si občas musím vyslechnout, jak jsem nechtěná.
Vím, že řešení není úplně se odstřihnout, ale taky si uvědomuju, že smír a respekt musejí chtít obě strany. Pokud budu dodržovat vztah smatkou jen s povinnosti, tak mi to může zničit moji současnou rodinu a o to fakt nestojím. Nevím.
Já bych byla ochotná se obrátit i na nějakého odborníka, ale má to smysl?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.13 12:22
@chatwenna a myslíš si, že je to v pořádku bez našeho vědomí? Můj přítel ho vychovává, i když jemu 16 let, dokonce mu platí i velmi drahou školu, tak nevím, ale myslím si, že má nárok na to, aby věděl, co kde kdy kluk a s kým dělá. A rozhodně si nezaslouží, aby moje matka učila mého syna k tomu, aby nás podváděl.
- Citovat
- Upravit
7.11.13 12:22
Mámě bych řekla, že jí mám ráda, že jí vypomáhám proto, že jí chci udělat radost a že chci, abychom jako rodina fungovali. Že se mi nelíbí, aby syna učila podvádět, štvát proti rodičům… Že se mi nelíbí křivá obvinění vůči partnerovi, protože je nám spolu dobře a máme se rádi. A že bez vzájemného respektu a pochopení se vše jenom zkazí a biti na tom budou všichni- ona sama, my daleko.
Pokud by nechtěla diskuzi a najít nějakou společnou, oběma stranami přijatelnou domluvu (a bohužel ne všechny mámy jsou obětavé, milující, chápavé a respektující), udělala bych vše pro záchranu své vlastní fungující rodiny a odstěhovala bych se. Ono je totiž mnohdy pro dobré a klidné vztahy lepší a efektivnější vidět se jednou za uherák, mít ze sebe radost a navzájem si nezasahovat do běžného života, než být v častém kontaktu a mít na sebe jen zlost.
Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
7.11.13 12:23
Ahoj, tady tohle vměšování do života dospělých lidí není žádná legrace a je třebas to brát vážně. V rodině jsme měli takový veselý případ, kdy se maminka M neustále cpala do rodiny své dcery L ( měla dceru R v 18 a pak dvě další mnohem mladší děti s novým manželem), až se vnučka R s velkou parádou, brutální hádkou a vyhrožování právníkama odstěhovala k babičce a s matkou L nemluvila něco přes rok 
Malá R měla navíc nárok na zděděný byt po otci a nějaké to spoření, takže se normálně hádali o peníze, které by malá měla dostat. Tady ve městě byl taky takový případ, kdy tchýně sebrala vnučku (nevím, jak to proběhlo právně, bylo to za komunistů a tchýně prý byla hodně angažovaná) a matka byla ráda, dkyž ji viděla jednou ročně. Naskakuje mi z toho husí kůže a snažím se jakékoli pokusy o vměšování se do naší rodiny rychle utnout. Návštěva je v pořádku, ale jak vedeme domácnost a vychováváme děti je naše věc.
- Citovat
- Upravit
7.11.13 12:26
@Anonymní píše:
No, děkuju za příspěvky. Vím, že je to moje jediná máma, ale nijak vřelý vztah k ní nemám. Dodržuju ho jen z povinnosti.
Vysvětlení mého chování je to, že jsem bohužel odmalička poslouchala, jak byla nas…, když zjistila, že je se mnou těhotná. A že mě teda vlastně nechtěla, ale taky nechtěla jít za komunistů před potratovou komisi, tak si mě teda nechala.
A zbytek dětství jsem poslouchala, když se ti to tu nelíbí, tak se seber a běž k tátovi. Ve 14 letech jsem opravdu odešla. Byla jsem na tom psychicky už dost blbě. Ale naučila jsem ses tím žít, i když si občas musím vyslechnout, jak jsem nechtěná.
Vím, že řešení není úplně se odstřihnout, ale taky si uvědomuju, že smír a respekt musejí chtít obě strany. Pokud budu dodržovat vztah smatkou jen s povinnosti, tak mi to může zničit moji současnou rodinu a o to fakt nestojím. Nevím.
Já bych byla ochotná se obrátit i na nějakého odborníka, ale má to smysl?
Aha. Tak to je drsný. Máš můj obdiv, že po tom všem (mluvím o psychickém týrání) máš ještě chuť a sílu najít si k mámě cestu. Jestli to možné je, nebo není, ti nikdo neřekne. Ani terapie. Ale může ti pomoct najít vlastní, jasné přesvědčení v tom, že to smysl má nebo že nemá. A to je moc důležité. Jen dej pozor, abys kvůli „povinnostem“ vůči matce (které jsi zjevně někde) nepřišla o radosti se svojí vlastní rodinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.13 12:29
Mámou není ta, co porodí dítě. Mámou je ta, co se o něj postará, pofouká všechny rány, ukazuje Ti cestu a učí Tě po ní jít.
Tvé dětství asi nebylo zrovinka takové, na které by jsi vzpomínala ráda.
Od 14 let stojíš na vlastních nohách a jak jsem pochopila, tam kde jsi teď, jsi se dostala jen vlastním přičiněním. Teď máš svůj vlastní život a jsi v něm šťastná, tak proč si ho nechat opět ničit a psychicky se trápit? 
Asi bych se snažila to nějak vysvětlit i synovi a společně i s přítelem se rozhodněte jak to řešit.
Pokud Tvá matka nechce nic pochopit, nechte ji, ať kope kolem sebe, ale vy jděte Vaší cestou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.13 12:33
@TýnkaK asi máš pravdu, možná že řešení je pro mě nějaká terapie a načas prostě fungovat jen procmou rodinu. Zpětně si totiž uvědomuju, že secposlednícdobou díky tomu všemu cítím hůř a hůř. A je mi nade vše být milou maminkou pro svou malou i pro partnera.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ani nevím, jak začít…žiju s přítelem, máme roční miminko a já z předešlého vztahu 16letého syna. Jeho vlastní otec se o něj moc nezajímá, zaplatí jen alimenty a nic navíc, takže jsem víc než vděčná, že přítel k synovi přistupuje jako k součásti mne a pomáhá mi jak finančně, tak i s výchovou.
Přestěhovali jsme se nedávno do města, kde žije moje matka a syn jí začal navštěvovat a občas u ní přespával, protože má blízko kamaráda.
Jenže já jsem zjistila, že moje matka mu dovoluje, aby zůstával dlouho do noci venku, ač ví, že my si to nepřejeme. Dělali to na tajno a mysleli si, že se o tom nedozvíme. S klukem jsem mluvila, nechci aby se takhle učil podvádět. Moje máma o ničem slyšet nechtěla, prý kluk už není malé dítě.
A navíc moje matka poslední dobou stále haní mého přítele, že mi neposílá výplatu na účet, že na kluka moc křičí, že no prostě mi i přijde, že hledá jen záminku, jak ho v mých očích očernit.
Minulý týden při rodinné oslavě dokonce i moje sestra naváděla mého syna, aby nás neposlouchal a dělal si co chtěl.
Jsem z toho špatná, protože přítel se o nás vzorně stará, je laskavý, pozorný, z jeho strany jsem nikdy neslyšela špatné slovo na mou matku, nebo na mou sestru. Dokonce matce nedávno zaplatil letenku, když jela na slovensko na svatbu, aby nemusela sama cestovat vlakem.
Máma žije sama, takže tam občas s jeho souhlasem přispěju nějakou finanční částkou. A ted když jsem si s ní o tom chtěla promluvit, tak se urazila a řekla mi, že od nás už nic nebude chtít. Vím, že mě ted pomluvila i před našimi společnými příbuznými.
Zvažuju, že se odstěhuju pryč z města, protože zjištuju, že když jsme bydleli daleko, tak o nás nikdo nic nevěděl a byl větší klid.
No, je i fakt, že takhle nějak sejí podařilo rozeštvat mě s prvním manželem, takže hledám cestu co a jak dál.
Co by jste dělali na mém místě, mám se v zájmu zachování vlastní rodiny odstřihnout úplně od matky?