Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všechno se sype
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.6.15 11:55
jenom mě zaráží…ty máš kvůli rodičům osobní bankrot, nazývají Vás sockami a ty se s nimi ještě bavíš?!?! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.15 11:57
@kve-tinka Bavím/nebavím. Snažíme se kvůli dětem, starší syn babičku s dědou opravdu miluje, jak mu mám říct - neuvidíš babičku ani dědu, protože na mě udělali mega podvod? Kdyby jsme bydleli jinde, šlo by to snáz, ale takhle, když se v podstatě denně potkáváme? Ale chápu tvůj dotaz, na jednu stranu jsem opravdu pitomá.
- Citovat
- Upravit
17.6.15 11:58
Samozřejmě nevidím do tvojí situace podrobně, ale nechápu proč vůbec svoje rodiče nějak řešíš? Přijde mi, že se sebou necháš dost zametat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 11:59
Tvy rodiče jsou teda materiál to Ti povím. Asi to bude znít hnusně, vím, že Ti pomohli - ty jim taky, ale já bych se s nimi nestykala. To co udelali je podraz, Tebe tím dostali na dně a jeste by měli kecat do vychovy Tvych deti, když vlastní dceri udelali tohle?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:00
A já bych se s nima klidně stýkala. Jen bych si sama v sobě vyřešila, že mě nemůžou rozhodit. Oni to vycítí a uberou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:02
@AlphaOmega a jak bys řešila konkrétně tu situaci se starším synem? Tedy až po tom, co se do toho zapojili naši? Řeči o sociálce a výčitky, jak syna týrám? To přece nejde mávnout rukou a pomyslet si něco o p*deli, nebo aspoň já to neumím. Zvlášť, když si moje matka nevidí do pusy a roznáší řeči dál po rodině, viz. babička. O lidech na zastávce ani nemluvím, moje matka veřejně řekne názor, jaký je syn chudák týrané dítě a je toho za chvíli plné naše bydliště, A lidi jsou zlí, za chvíli čekám, že opravdu někdo uvěří a zavolá sociálku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:04
Už nejsem anonym, jen pro upřesnění. A co, říkám jen pravdu. 
@omites nepomáhají. Nehlídají, když k nim syn přijde třeba o víkendu, je tam hodinu a už ho posílají domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:05
@dandysek píše:
@AlphaOmega a jak bys řešila konkrétně tu situaci se starším synem? Tedy až po tom, co se do toho zapojili naši? Řeči o sociálce a výčitky, jak syna týrám? To přece nejde mávnout rukou a pomyslet si něco o p*deli, nebo aspoň já to neumím. Zvlášť, když si moje matka nevidí do pusy a roznáší řeči dál po rodině, viz. babička. O lidech na zastávce ani nemluvím, moje matka veřejně řekne názor, jaký je syn chudák týrané dítě a je toho za chvíli plné naše bydliště, A lidi jsou zlí, za chvíli čekám, že opravdu někdo uvěří a zavolá sociálku.
a když by sociálka přišla, tak co? Podívají se, jak žijete. Udělají zápis a zas půjdou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:06
@dandysek píše:
Už nejsem anonym, jen pro upřesnění. A co, říkám jen pravdu.
@omites nepomáhají. Nehlídají, když k nim syn přijde třeba o víkendu, je tam hodinu a už ho posílají domů.
a nemůžete se odstěhovat přes půlku republik. Synovi říct, že si tam manžel našel lepší práci?
Odpoutej se od rodičů. Se takhle akorát sesypeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:06
Pokud by mi matinka volala, tak bych jí řekla, že je to můj syn, né její a jakoliv výčitky, námit neakceptuji. A položila bych telefon. A otci bych řekla to samé. Přitom bych ještě dodala, že ti dluží tolik a tolik za hypotéku, kterou splácíš, takže ať se k něčemu mají a nediskutují s tebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:07
Ono se to dobře říká a hůř dělá, ale dej prarodičům i synovi najevo, že rozhoduješ ty a manžel coby rodiče. Prarodiče (zvlášt takoví, jak píšeš), by měli být v oblasti autority vůči tobě tak zhruba na úrovni synových spolužáků. Těm si syn možná taky postěžuje, ale neexistuje, aby mu dovolovali něco, co rodiče zakážou, nebo ti komentovali výchovu.
Vykašli se (rodičům) na vysvětlování, to je cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:09
@omites Snad ano. Ale ten pocit,..někdo tu řekl, že to moc řeším, asi jo, řeším. Jsem od přírody „cíťa“ a představa, jak se na mě všichni dívají, jak na zločince, je pro mě děsná. Ráno jsem byla tak rozhozená, že jsem si říkala, ať přijdou, třeba by nám ho sebrali a on by pak poznal, že se u nás měl dobře, že jsme ho měli rádi. Je to hnusný, já vím a je mi za takový myšlenky hanba, ale už je toho opravdu moc a já to nějak nezvládám. Napadlo mě řešení - psycholog, my s manželem + syn, ale synovo chování jsme už na psychologii řešili a bezvýsledně. Rady, jak být důslední, co se snažíme být a stejně je to k ničemu, jak prostě není po jeho, je zle, jak se zvedne hlas nebo přijde trest, jde si stěžovat k mé matce. V tom je kámen úrazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 12:11
@omites nemůžeme se přestěhovat, už jsem to psala. Kvůli mladšímu synovi musím mít upravenou pracovní dobu, častá absence a kdo ti dneska dá takovou smlouvu? krom toho nemůžu přijít o práci ani na jeden měsíc, musím splácet ten bankrot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny maminky. Na úvod prosím o zachování anonymity, půjde docela dost o soukromí mé i mých dětí.
Mám dva syny, manžela. Mí rodiče bydlí ve stejném místě, jako my, cca 5 minut cesty. Problém spočívá ve starším synovi a v mých rodičích, především v mé matce. Se starším synem nikdy nebyly problémy, odmalinka to bylo zlaté dítě, (měla jsem ho za svobodna a první jeho dva roky života jsme bydleli u mých rodičů). Už tenkrát mi moje matka dávala jasně najevo, že nejsem schopna se o něj sama postarat, říkala mi, jak ho mám obléct, kam s ním mám jít, co mu uvařit, ale tenkrát jsme se synem neměli kam jinam jít a taky musím přiznat, že jsem byla hloupá - hodně slabé slovo. Rodiče tenkrát podnikali, koupili dům, ale..potřebovali stále více peněz, a já, abych jim nějak splatila „dluh“, že nás u sebe nechávají bydlet, jsem odevzdávala všechny peníze, co jsem měla (mateřská, přídavky, rodičák, později i peníze z brigád) plus jsem na sebe nechala napsat některé jejich úvěry, hypotéku. Časem jsem poznala úžasného chlapa, teď už manžela, odstěhovala jsem se k němu a pořídili jsme si spolu miminko. Manžel funguje opravdu skvěle, staršího uznal za vlastního, má ho rád, stará se, rozdíly mezi dětmi nedělá. O mých rodičích ví, i o úvěrech, hypotéce. všechno fungovalo dobře nějakou dobu, rodiče spláceli, jak měli, ale pak zkrachovali. Úvěry nespláceli, hypotéku taky ne a všechno padlo na mě. Samozřejmě přišli exekutoři a já nevěděla kudy kam, jediné řešení pro mě byl osobní bankrot. Díky bohu mi ho schválili, ale já, protože mám jen rodičák, nastoupila do práce a tak měsíčně odvádím soudu určitou částku. Rodiče se k dluhům odmítají znát a ještě z nás s manželem dělají „socky“, jak nás s oblibou občas nazývají. S touto situací jsem se jakž takž smířila, protože vím, že oni nám finančně nepomohou, spíš se ještě vysmějí. nakonec třeba budu sama na sebe hrdá, že se z toho vyhrabu sama a buď jak buď, je to ohromná facka a zkušenost, pro příště budu hodně opatrná.
Dál..přidal se problém se starším synem. Má diagnostikováno ADHD, ale to se snažíme usměrňovat a fungujeme vcelku normálně, až na občasné dny, kdy je syn opravdu k neudržení. Viz, příklad z dnešního rána:
6:15, syna probouzím a chystám snídani a svačinu do školy.
6:20, syn sedí u televize, oblékání, snídaně, nic - napomenu, ať se jde nasnídat a obléct.
6:40, stále sedí u snídaně - musím trošku zvýšit hlas, aby začal fungovat, nebo mu ujede autobus do školy
6:45, konečně po snídani, ženu ho, aby se oblékl a umyl, následuje scéna, že v nachystaném oblečení nepůjde, chce jiné tričko, které se do školy nehodí (nevypratelné fleky, má ho jen na zahradu). To už hodně zvedám hlas, čas letí.
6:55, konečně je oblečený, ženu ho do koupelny, poté jde do pokoje pro aktovku
7:00, čas k odchodu na autobus - syn stále v pokoji, vběhnu tam a aktovka, která byla předchozí večer nachystaná, je najednou vysypaná a syn má přes rameno žebradlo, že učení nepotřebuje (podle týdenního plánu ze školy se ještě tento týden mají učit a nosit aktovky). Scéna jak z hororu, syn brečí, že mu ujede autobus, já narychlo házím všechno zpět do aktovky a najednou zjistím, že svačina není k mání. Ptám se, kde ji má - neví. (ví, ale bojkotuje, je naštvaný, že si musí vzít aktovku s učením. Jo, přiznám se, vypěnila jsem a synovi jsem vlepila po zadku. Poté syn odchází na autobus, samozřejmě ubulený a já s nervama v koncích. Je mi jasné co bude následovat a taky že jo. Během 10-ti minut telefonám od mé babičky, cože se to nás doma děje, že chudák syn, že ho biju a jak se to chovám. (Moje matka každé ráno jezdí se synem autobusem, mají společnou cestu, takže syn si opět postěžoval a nafoukl situaci do obřích rozměrů,. plus si něco přimyslel, klasika.) Vyslechnu si babiččino láteření, pokouším se objasnit situaci, jaká opravdu byla, bezvýsledně, jsem zlá matka. No nic, opatřím mladšího (2 roky) a jdu se s ním projít, pročistit hlavu. Po cestě další scéna, syn se v půlce cesty zastaví a dál nejde, pokud ho neponesu. Snažím se zabavit, ukazovat kačeny, auta - nechce. Řev a řev. (ještě dodám, že mám poslední týden zdravotní problémy a nosit ho opravdu nemůžu). Tak nic, jdeme domů. Po cestě si říkám, že jsem pitomá, měla jsem vzít kočár, ale kdo mohl tušit, že zrovna dneska nebude chtít jít pěšky, když jindy není absolutně žádný problém a na kočáře už se kdoví jakou dobu nevozí. Během zpáteční cesty domů potkávám otce a „užívám“ si další scénu, že to není normální, že mi dneska řvou oba, že to asi bude ve mě a naráží na staršího syna, matinka očividně volala i jemu, aby ho informovala. Následuje hádka, jsem prostě zlá, biju ho, div ho netýrám.
No, neustála jsem to, opravdu mě to dneska složilo a doma jsem se rozbulela jako malá holka. není to totiž jen dnešek. Mám v sobě hořkost z těch financí, co jsem popisovala výše, plus se starším synem to nebyl takovýto první výstup. Kdykoliv něco provede a je za to potřestaný (zákaz televize, tabletu, kola,..v nejzažším případě dostane přes zadek, ale opravdu vyjimečně), postěžuje si ráno babičce a je oheň na střeše. Má matka se ho pokaždé zastane, před ním řekne „je ještě malej“ nebo „je to kluk, co čekáš“ nebo „vy ho nemáte rádi, máte rádi jen mladšího“ a on to pak starší rád opakuje a věří tomu, spoléhá se na babičku, že se ho zastane.
A tyhle boje máme pořád. Zkoušela jsem s matkou promluvit, že takhle to nejde, že podkopává naši autoritu, že když my něco zakážeme, nejde, aby ona to povolila, ale bezvýsledně. Jediné řešení bych viděla odstěhovat se, ale to v tuhle chvíli není možné. Mám tu práci, ve které mi vycházejí časově vstříc, vidinu do budoucna, bydlíme v kraji, kde je to s prací hodně zlé, krom toho mladší syn je postižený a péče o něj je časově náročná, hlídání pro něj nemám, do školky ho nevzali, takže s manželem střídáme směny, tzn, že já mám upravenou pracovní dobu, na jiných místech mi nikdy nevyšli vstříc. nevím, co dělat dál, jak s rodinou „fungovat“. Odstřihnout je i od dětí? Stejně by se se starším vídali ráno u autobusu. Jsem bezradná, protože je to čím dál horší a řešení nevidím. Nečekám rady, jen jsem se spíš chtěla vypovídat. Díky všem, co to dočetli až do konce. Anonym A.