Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@McQueen Děkuju - začala jsem to vypisovat, udělala jsi to za mě. Zakladatelce - Řešíte hámotiny, neumíte komunikovat jako dospělí lidé a partneři. A jestli je k tobě vulgární bych rozhodně nějakou přepracovaností neomlouvala.
@Regina Hero neříkám rozvádět se, ale pro mě to teda pochopitelný není, prostě pohádat se můžem, i kvůli blbině, ale tohle je na mě fakt moc
a může být unavenej jak chce, to není omluvenka ![]()
U nás takové chování bylo únavou a nevyspáním ( malý se v noci často budí, má už 8 měsíců) a chlap měl nedostatek sexu. S ním to máme podobně jako vy, ale po, je chlap vždy hotové sluníčko.
Neznam manzelstvi, ktere by bylo trvalym zdrojem zivotni spokojenosti.Je dobre ji cerpat i z jinych zdroju-vztahy s dobrymi prateli, zajmy a konicky. Pokud mi na partnerovi neco vadi, sdelim mu to radeji hned nez pozdeji, s citem, ale zretelne
Nechtela bych si vypestovat alergii na kazdy jeho navyk ci zlozvyk
Pracujte na vztahu.Mate zdravou holcicku a to je nejvic.
Tak asi budu jediná, která na tom nevidí nic tak tragického. Dějí se i daleko horší věci. Nejsem z cukru, aby mě nějak pohoršilo nebo dokonce urazilo, když chlapovi občas ulítne nějaká vulgarita. Ale každý to máme doma jinak. A „vyliž si pr.el“ mi dokonce přijde ještě jako ta slušnější sprosťárna
I když u nás se zrovna toto neříká, u nás spíš letí sprosťárny ostravska, kdo zná
Nesmíte holky brát ten život tak strašně vážně. ![]()
U nás při hádkách kolikrát prolétly velmi peprné výrazy. Zrovna vyliž si… používám občas já, když už nevím, kudy kam
Od manžela jsem zas byla titulována krávou a ještě pár výrazy nelichotivými. Přesto mě má rád a já jeho (i po 20letech). Úcta je o něčem jiném, než o nadávce pronesené v afektu. Manželství nestojí a nepadá s jednou nadávkou čas od času, i když jsem si taky zkraje myslela, že mě vůbec nemůže mít rád, pokud tohle vypustí z pusy. Manželství je sice partnerství, ale každý si do něj přinese svoje představy o tom, jak by mělo fungovat. To, že to přesně takhle nefunguje a je potřeba udělat spoustu kompromisů na obou stranách s sebou nese i spoustu konfliktů. Při nich se chlap může cítit zahnaný do kouta a zvíře zahnané do kouta pochopitelně kouše. Pokud tě neponižuje a nenadává ti pravidelně, tak bych to neřešila.
Nezanedbáváš manžela od narození dítěte? Trochu mi to tak příjde, když vůči němu je necitlivý. Myslím, že na něj žárlí. Asi bych dítě naložila někomu do kočáru a věnovala 2hodiny jen manželovi.
K.
Zakladatelko, jak jsem četla úvodní příspěvek, jsou to typický příznaky ponorky z toho, že máte mimino. On je podrážděnej, Ty jsi unavená a přecitlivělá… (Já to teda neznám, u nás je muž splachovací a ten co hysterčí jsem byla já, ale atmosféra je stejná.)
Osobně bych z toho nedělala drama. Až se dostaneš víc mezi lidi atd., tak to bude lepší, a on se taky uklidní.
Sex asi nemá cenu řešit, tam je to hodně vošajstlich a musí se to uklidnit - ale pokud jde třeba o to vrtání, tak mu zkus dítě na chvíli nechat, třeba na jeden den, ať si zkusí, co to je, když je špatě vyspaný a má rozhozenej režim - třeba pochopí, že to neni takovej problém, když mu bude v noci chvíli „stát práce“.
EDIT: A z jednoho výrazu bych teda taky nedělala drama. Jo, není to hezký, jo, kdo na to není zvyklej, toho se to fakt dotkne - ale já mám pochopení (asi už jsem stará nebo co
), a pokud se notabene ještě omluví, tak bych to holt viděla jako úlet, projev nějaký krajní situace atd.
Obecně souhlasím s Reginou, fakt doporučuju, abys zkusila být trochu velkorysá a nedělat z toho drama.
Příspěvek upraven 15.04.14 v 21:50
Taky mě postihla únava, spousta práce, pocit méněcenosti a místo sexu raději jít spát. Dlouho mi trvalo pochopit že než se hádat a mít výčitky tak je lepší být sama sebou. Recept od mámy - tak ať ho klidně přinese a položí na stůl, já si najdu svůj, sex - díky nechci, jdu spát - problém? tvůj, můj ne protože já nemám chuť. Rachot - klidně, jdu si něco udělat a ty si pak dítě uklidni - no a jak jsem na to začala reagovat takhle tak domluva začala být - nebyla jsem onuce která vytrpí vše z pozice flákače na md. S oblibou jsem tvrdila že dělám 12-tky 7 dní v týdnu včetně toho když je člověk sám nemocný nebo má zdrav. problémy - tak ať si mě kdokoli dovolí naštvat! Protože neznám nikoho kdo by to dal rok
Pak se to už celkem uklidnilo, dítě odrostlo nutné péči a já jsem se cítila jako normální holka ne urvamá žena na md která vše musí zvládnout a udělat
@Anonymní píše:
U nás při hádkách kolikrát prolétly velmi peprné výrazy. Zrovna vyliž si… používám občas já, když už nevím, kudy kamOd manžela jsem zas byla titulována krávou a ještě pár výrazy nelichotivými. Přesto mě má rád a já jeho (i po 20letech). Úcta je o něčem jiném, než o nadávce pronesené v afektu. Manželství nestojí a nepadá s jednou nadávkou čas od času, i když jsem si taky zkraje myslela, že mě vůbec nemůže mít rád, pokud tohle vypustí z pusy. Manželství je sice partnerství, ale každý si do něj přinese svoje představy o tom, jak by mělo fungovat. To, že to přesně takhle nefunguje a je potřeba udělat spoustu kompromisů na obou stranách s sebou nese i spoustu konfliktů. Při nich se chlap může cítit zahnaný do kouta a zvíře zahnané do kouta pochopitelně kouše. Pokud tě neponižuje a nenadává ti pravidelně, tak bych to neřešila.Nezanedbáváš manžela od narození dítěte? Trochu mi to tak příjde, když vůči němu je necitlivý. Myslím, že na něj žárlí. Asi bych dítě naložila někomu do kočáru a věnovala 2hodiny jen manželovi.
K.
Jestliže máte nastaveno, že titulovat se vulgárně je v normě a neřešíte to ani jeden, prosím. Zakladatelce to vadí, což se jí nedivím. Pro mě by to bylo také za hranicemi afekt neafekt. Abych chlapa omlouvala tím, že je zvířátko nebo že žárlí na miminko, tak to opravdu ne.
@hanka.br. píše:
Jestliže máte nastaveno, že titulovat se vulgárně je v normě a neřešíte to ani jeden, prosím. Zakladatelce to vadí, což se jí nedivím. Pro mě by to bylo také za hranicemi afekt neafekt. Abych chlapa omlouvala tím, že je zvířátko nebo že žárlí na miminko, tak to opravdu ne.
Ne běžnou normou to není, ale stane se. Poprvé jsem také myslela, že se mi zhroutil svět. Že mě nemiluje, že s hrubiánem nemohu být. Ale on tak jen reaguje ve vzteku a ne při každém vzteku. Po letech naproto přesně vím, co ho takto rozpálí. Mohu mu klidně nadávat a kontroluje se, ale pokud bych na něj spustila bandurskou, že přitloukl špatně hřebík, tak bude zle. Nesnese, když mu práci pohaním, to musím opravdu delikátně. Třeba zrovna zakladatelka trefila jeho solar
Pokud to není často a není to o tom, že jí cíleně ponižuje, tak to jako důvod rozvodu nepovažuji.
Omlouvat ho zakladatelka nemusí, ovšem když bude pokračovat v přetahované, tak jistě nevyhraje a přibyde další samoživitelka
Důvod pro změnu chování být musí. Je jen na zakladatelce, jestli ho bude hledat, nebo jí bude stačit, když si tady přečte, že ona je v právu a on si TOHLE k ní dovolit neměl ![]()
K.
@Anonymní píše:
Ahoj, poslední dobou si přijdu hrozně méněcenná, s manželem se teď docela hádáme, rekonstruujem byt, vše dělá on, takže mu občas ujedou vzteky nervy a vyleje si je na mě. Máme doma mimčo, takže když v 9h večer vrtá do zdi a já mu řeknu, ať to nechá na zítřek, tak mě pošle do háje, že on chodí do práce a mimino se vyspí potom, prostě mu tady nebude stát práce, takže já potom v noci utišuji malou, protože má absolutně rozhozený režim.. Dále mi vyčítá, že s nim spím z donucení, přiznám se, někdy tomu tak bývá, potom si ztěžuje, že když spolu spíme, tak prý vždy na to musí jít on, že já za nim sama od sebe nepřijdu, když už teda druhý den přijdu s nabídkou se pomilovat, tak je zase naštvanej, že to dělám jen proto, protože mi to předtím vyčetl… Dnes jsem se chystala mu udělat želatinový koláč s ovocem, jen jsem zapoměla koupit takovej ten korpus, tak jsem lovila v kuchařce recept, při čemž on už střelhbytě letí za maminkou / bydlí kousek od nás ) pro recept, jak kdybych byla nějaká ňouma, co ho prostě neumí najít…Už vidím jak tchýně radostně synáčkovi sepisuje recept s potěšením, že se obrátil na ní…
Vždycky taková byla… Ale včas jsem ho zarazila a řekla jsem mu, že si ho najdu sama ať nikam nechodí, natož jsem hned nevděčnice, co si nenechá poradit, protože jeho máma narozdíl ode mě, tek koláčovej korpus nekupuje ale peče sama… Tak jsem mu řekla, že je maminčin mazánek a odpovědi se mi dostalo, ať si vylížu pr*el a nic nedělám, že už na ní nemá ani chuť. Nevím čím to je, co dělám špatně.. ale vždycky si něco najde. Dříve jsme měli skvělý vztah, který nám okolí závidělo.
Co se zvrtlo.. jste někdo v podobné situaci? A jak se odreágujete, když máte doma mimčo…
rozhodně nejsi jediná, která se s tímto potýká…taky se občas můžu zařadit k výše uvedenému…mám pocit, že v partnerovo očích jsem méněcenná, neschopná, vše je s výtkou, jakákoliv moje připomínka je prý zbytečná buzerace…
u vás se nakombinovalo více věcí najednou - příchod dítěte je většinou zatěžkávající zkouškou partnerů (např: žena je hormonálně rozhozená, je doma, vše se točí okolo dítka, nemá dostatečný kontakt s jinými dospělými…muž nečekal problémy, kde dřív nebyly, nechápe nedostatek sociálních vazeb- následné upnutí manželky na dítě i na něj, více přemýšlí o nutnosti finančního zabezpečení rodiny(emocionální neřeší)…
další věc je rekonstrukce (stavba)-to je samo o sobě velmi vyčerpávající, hlavně pokud se muž snaží co nejvíce zvládnout sám…přijde nervozita, stres, má pocit, že nic nestíhá-je bud v práci nebo dělá na bydlení, žádný volný čas sám pro sebe…
obojí je zatěžkávací zkouška a dohromady je to velmi náročné - rady tady zazněly…říci si, že na jeden víkend vydechneme, vypneme a užijeme si ho mimo naše normální starosti…nejlépe mimo domov…
pokud budete vaše pocity sdílet, tak je překonáte…pravděpodobně je to vše způsobeno okolnostmi…
@lenkret píše:
A jste všichni zdraví? tak si toho važte. Promiň, ale to jsem tady musela napsat. Někdy to chce si sednout a trošku se zamyslet nad prioritama, co je v životě důležité. Manžel by měl mít asi trochu více pochopení. Jinak nevím jak ti mám poradit. Lidi řeší v životě mnohem zásadnější věci - postižené ditě, vážnou nemoc apod…A to, že je manžel mamánek jsi určitě věděla už nějakou dobu ne?
ahoj, dovolím si oponovat. Prožívám podobnou situaci, vše, co dělám je špatně, i když to udělám dle jeho předchozích přání a slov. My s přítelem jsme sice zdraví, ale v srpnu nám po porodu zemřel syn. Na podzim jsem si říkala, že jestli tohle přežiju a překonám, tak už si nad nějakýma „blbostma“ nebudu lámat hlavu.
A teď tu sedím ve dvě ráno a procházím tenhle typ diskuzí, protože bylo zase něco „špatně“. Pořád si říkám, že je to třeba jeno pozdní reakce na smrt našeho Sašíka, ale už si to říkám a přecházím od ledna a začínají mi docházet síly.
Taky si říkám, že by partner/partnerka pro toho druhého měli něco vydržet a podpořit ho, pokud zrovna nemá „svoje“ období. Ale nemyslím si, že by to mělo být za každou cenu a pokud se to partnerovi snažím říct a on nechce poslouchat a nechce nic měnit na svém chování, má to tedy ještě cenu? Má cenu být ve vztahu s vidinou, že se nechám urážet, nikdy mu nebudu dost dobrá a hlavně já nebudu šťastná? Zdravá nebo nemocná…pokud je člověk dlouhodobě nešťastný a ve stresu, vyžádá si to daň na jeho zdraví stoprocentně… ![]()
Nechápu co řešíš-prostě jen má nervy z rekonstrukce a ty z mimča. Z tchýně bych si nic nedělala, prostě ti chtěl pomoct…nevidim na tom manželství nic špatnýho-bude líp neboj…kdyby to takhle bylo všude tak jsou krásný manželství si myslim
![]()