Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@atominnka píše:
No, stažení kalhot je teda už přes čáru, nicméně pánovi se ani moc nedivímkdyby tohle udělalo moje dítě, tak by doma dostalo přidáno. Osobně bych ale tuto situaci řešila jinak
a jak? doopravdy bez ironie mě to zajímá.. pán kluka napomenul a kluk mu zača nadávat…čili co ted?
Nevim, neznam. Jsem u male morsvske vesnice. Tady chcipl pes a policajti jezdi jen na vykradeny chaty. Verim, ze treba v Praze je to jinak.
@jdukolem no, jelikož jsem cholerik, asi bych s ním napřed zatřepala a chtěla vědět jméno a kam chodí do školy, řešila bych to u ředitele ![]()
@atominnka píše:
@jdukolem no, jelikož jsem cholerik, asi bych s ním napřed zatřepala a chtěla vědět jméno a kam chodí do školy, řešila bych to u ředitele
a co s tím bude dělat škola? pokud se to neodehrálo na školním pozemku, nespadá to pod její pravomoc.
@neumisa no to nevím, co si pamatuju, tak za nás takové (i mensší) prohřešky ve škole řešili… i to, že jsme jedné babce kradli jahody a ona nás naprášila
měli jsme z toho pěkný kázání a doma další proslov
@atominnka píše:
@neumisa no to nevím, co si pamatuju, tak za nás takové (i mensší) prohřešky ve škole řešili… i to, že jsme jedné babce kradli jahody a ona nás naprášilaměli jsme z toho pěkný kázání a doma další proslov
ano, za nás… to měla škola ještě nějakou vážnost. jenže to bylo v pravěku. časy se mění.
@neumisa no, je to cca 16let zpět no… netušila jsem, že se to tak od našich dob změnilo ![]()
@atominnka píše:
@neumisa no, je to cca 16let zpět no… netušila jsem, že se to tak od našich dob změnilo
pravda je že dřív když se smráděti vyhrozilo, že se to nahlásí ve škole tak se smrádě zaleklo a bylo to něco platné.. to je v povědomí lidí do ted - náhlásím to do školy..
@jdukolem to máš asi pravdu, já má děti maličké tak nevím, jak to chodí ve škole dnes.. v tom případě nevím, jak bych to řešila ![]()
@SiriusGG píše:
Zdravím,
dnes jsem byl svědkem této události:
Kluk věku cca 1.stupeň základní školy házel kameny na přibližně stejně staré dívky a to přes tříproudou silnici s hustým provozem. Kolemjdoucí pán ho zkoušel slovně usměrnit, ale kluk na něj spustil vlnu nadávek a pak pokračoval v házení kamenů. Na cež pánovi došla trpělivost, chytl ho, stáhl mu kalhoty a vysázel mu pár ran na holou. Kluk se pak sebral a utekl.
Jak by jste reagovali vy v situaci toho pána nebo naopak rodiče, který se dozví, že jeho dítku někdo uprostřed města nářezal? Já osobně souhlasím s tím pánem.
Diskusi jsem zatím nečetla, reakce se týká tohoto příspěvku.
Jak bych reagovala v situaci toho pána, těžko říct - jak se znám, pravděpodobně bych kluka seřvala. Rozhodně bych ho neuhodila - na cizí dítě bych si v takovéto situaci nedovolila vztáhnout ruku.
Ani na druhou část dotazu vlastně neumím odpovědět - ta situace je pro mne nepředstavitelná a děsivá. Jsem (zatím stále) hluboce přesvědčena o tom, že mé děti by se takto nechovaly - že mé dítě, když už by házelo kameny (což by možná i dělaly), by si po pánově usměrnění v žádném případě nedovolilo otevřít pusu a vypustit z ní jeho směrem nadávku.
Nevím, co bych dělala a jak bych se zachovala v okamžiku, kdy bych zjistila (resp. byla třeba svědkem toho), že toho schopny jsou… Nedokážu si to vůbec představit. Byla by to tak obrovská rána do vazu, takové znehodnocení všeho, o co se snažím, k čemu je vedu… tak děsivé selhání veškeré mojí, resp. naší dosavadní výchovy… že nějaké „směl-nesměl si cizí člověk dovolit sáhnout na moje dítě“ by mi vůbec nepřišlo na mysl… byl by to v tu chvíli naprosto nepodstatný detail.
@SiriusGG
A co Ty? Takova vasniva diskuze! Co jsi ve sve vlastni situaci delal? A jak bys na svoje otazky odpovedel?
Jsem většinu času dost mírumilovná osoba, snažím se stokrát domlouvat, zvyšovat hlas, pak tedy ječet a „mydlit“ až když selže úplně všechno, ale tady se vůbec ničemu nedivím - nějaký chlapec ohrozil sebe, další děti a řidiče v autě. Pokud by mi s tím dítě přišlo a řeklo by mi celou pravdu s tím, že ho někdo zmydlil, dál bych ho nemydlila, ale důrazně bych to probrala. Pokud by mi dítě řeklo lež a já se pak dozvěděla pravdu od jiných, asi bych se opravdu neudržela.
Děti - cizí ani vlastní - se mlátit nemají, ale když selže domluva a člověk nechce mít do konce života výčitky svědomí, že nezasáhl, tak holt musí nějak zakročit. Když rodiče kluka nezvládli vychovat tak, aby věděl, co se smí a nesmí a co je NEBEZPEČNÉ, tak co pak. Tohle je selhání rodiče.
EDIT: nevyjadřuji se tedy ke způsobu „zakročení“, mělo to být jinak, ale možná si to ten chlapec bude pamatovat víc s holým zadkem před holkama, než za „jiných podmínek“.
@ngauruhoe Upřímně? Sledoval jsem to z okna a byl jsem opravdu načatý na to, aby jsem vyběhl z práce toho kluka srovnat. Určitě by jsem to zkusil nejdříve slovy. Jestli by jsem mu jednu vrazil, to nevím, těžko odhadnout.
Když jsem viděl jak hází kameny po holkách, tak se ve mě vařila krev slušně. Ale našel se někdo rychlejší kdo to vyřešil. Jsem člověk dosti klidný a „splachovací“ (jen tak mě něco nenas*), ale tohle bylo už přes čáru. V tu chvíli se mi v hlavě vážně honila myšlenka „Bude ran jak v Národním divadle potlesku“.
@SiriusGG Mnoo mám ještě jednu mírnější příhodu než tu z tramvaje s tím vyšinutým mladíkem. To si takhle sedím se svými malými dětmi na dětském hřišti na písečku a nachomýtají se tam i čtyři děvčata odhadem první až pátá třída, tak nějak se poflakují, nudí, ale jsou zatím neškodné (podotýkám, že to bylo v dobré bezpečné části města). Kráčí si to kolem dva kluci s maminkou a morčetem, věk odhaduji na první maximálně druhou třídu a chtějí zůstat také ještě chvíli venku. Maminka svoluje, stanovuje jim hodinu návratu. V tu chvíli se v děvčatech probudily asi nějaké předpubertální hormony a dohodly se, že těm klukům budou dělat naschvály. V první chvíli mi to přišlo docela vtipné a vzpomínala jsem na vlastní mládí… Nicméně po nějakém tom lehkém škádlení se to jaksi zvrtlo a do patnácti minut přede mnou vyvstala scéna, kdy čtyři holky (z nicž dvě jsou o hlavu větší) kopou do dvou kluků, snaží se jim násilím vyrvat z ruky morče, zahrabat ho do písku a podobně, kluci se víceméně nebrání, pouze prchají… Věřím tomu, že jinak to jsou naprosto normální holky, ale tady prostě nějak zafungovala začínající puberta a vliv davu… Fakt se to ve mě vařilo a fakt jsem hodně řešila, jak zasáhnout. Holky naštěstí zareagovaly na to, když jsem je sprdla a poslala z hřiště někam pryč se uklidnit. Sice si evidentně myslely o mně nepěkné věci, ale šly. Co bych dělala, kdyby neposlechly, to fakt nevím a dost jsem to řešila. V záloze jsem nic neměla. Na fyzické usměrnění cizího dítěte nemám dost odvahy, kdyby na mě poslalo svou matku, neuhádala bych to. Věřím tomu, že i jinak vychované dítě může být schopno házet po ostatních kameny a nenapadne ho, že činit tak přes rušnou silnici není dobré, ale to, že se nedá usměrnit dospělým, už je blbé. Chování pána schvaluji, já sama bych na to asi neměla a dodnes v sobě nemám srovnáno, jak v těchto situacích reagovat. A vlastně ani nevím, jak vychovávat své děti tak, aby si nedovolovaly na ostatní, ale zároveň, aby si nenechaly ubližovat od jiných. Synek si zatím spíše nechá vše líbit a pak je smutný, a dcerka se brání leda ječením. Asi budou chodit povinně na karate či něco podobného až trochu povyrostou.
Pán měl asi za s sebou těžký den a chlapec byl poslední kapka ![]()