Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémy s výchovou 10-tileté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.11.20 22:05
- Citovat
- Upravit
1.11.20 22:07
Necetla jsem predchozi komentare, tak mozna budu neco opakovat, i kdyz na emimimu spis ne.. z tvyho prispevku na me dycha spis neporozumeni, nerespekt jak ona k vam, tak hlavne vy k ni a neco jako ja jsem dospela(y),ja vim lip co a jak mas delat a chovat se… pises, ze manzel by ji chtel milovat, ale.. to je dost drsny ne? Nemuzu te milovat, protoze se nechovas, jak chci ja.. Dcera vam dava jen zrcadlo, hodne drsny zrcadlo, ale jestli najdes odvahu se do nej zprima podivat a sama sobe opravdu uprimne priznat svoje „chyby“, tak to zvladnete. Proc ji v 10 letech nedas proste uplnou zodpovednost za pripravu do skoly? Hrajes si s ni nekdy v jejim svete vil? Znas ten svet, nebo te tim jen stve, ze neni ve tvych ocich"normalni"? Nechtela ona sama vam projevit lasku(svym zpusobem) a misto aby jste se zastavili a byli s ni, nerekli jste nemam ted cas, zlato.. Asi to tady nebude uplne popularni, ale nemyslim, ze chyba je v dceri.(tim nechci rict, ze je ve vas). Neni to pro kazdyho, ale uplna zmena uhlu pohledu na celou situaci by mozna vyresila vetsinu vasich problemu s dcerou. Ale chce to odvahu pracovat hlavne na sobe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 22:08
@Altavista píše: Ženské chce to hlavně klid, i takoví „divní“ lidí se v životě otrkají a poradí si, přítele si taky nakonec najdou. Prostě nejsme všichni stejní
Toho se nebojím, já vím, že to tak bude. Spíš se bojím, a nechci, aby byla kvůli tomu nepřijetí ( ať už našemu nebo okolí) nešťastná. Chci abychom doma nějak fungovali a strašně chci, ať má kamarádky a není tak sama, ale to asi neovlivním.
- Citovat
- Upravit
Altavista
1.11.20 22:08
@Anonymní píše:
@Altavista Co je to moc, co po ní chceme? My to vidíme jen jako každodenní normální fungování a v poslední době hlavně slušné mluvení s námi dvěma ( i třeba s babičkou), protože odsekává - ale to už spíš patří k pubertě. Manžel vždycky říká, že nechce, aby z ní nevyrostlo budižkničemu.
Puntičkářské fungování? 
Přemýšlím kolik hrnků jsem odnesla od svých madam, kolik bordela kde měly a taky už to začíná mít vlastní život. Jen já jsem prostě shovívavá. Třeba pokoj, chce tam mít bordel? Ať má.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 22:09
@Anonymní píše:
@Altavista Co je to moc, co po ní chceme? My to vidíme jen jako každodenní normální fungování a v poslední době hlavně slušné mluvení s námi dvěma ( i třeba s babičkou), protože odsekává - ale to už spíš patří k pubertě. Manžel vždycky říká, že nechce, aby z ní nevyrostlo budižkničemu.
Hele, ať nad tím přemýšlím z jakékoliv strany, neznám dítě, které by v deseti letech fungovalo, na 100% po sobě uklízelo, psalo domácí úkoly a učilo se bez neustálého dohledu a napomínání. Když jsem četla tvůj úvodní příspěvek, úplně jsem viděla naší cácoru v rodině. Na jedné straně jezdí na jednorožcích s vílami a má druhé krade mámě šminky, dělá neustálý nepořádek, drzá je, až to bolí a s rodiči absolutně nemůže najít společnou řeč. Mlátí s ní těžká puberta a sama chudák neví, co s tím. A její máma má přesně ten samý problém, neumí se jí přiblížit. Neumí přijít a vžít se do jejího světa. Problém je o to větší, že když se teď po pár rozhovorech a upozornění začala snažit být jí blíž, malá už ji k sobě pustit nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 22:11
Zakladatelko, jinak tvůj manžel myslí jen na své ego a na své očekávání (a když ho dcera nenaplní, tak jí upírá lásku.. to je dost smutný model.., strašně moc by vám pomohlo, kdybys ho přiměla s tebou dát hodinku času a mrkli jste na tohle
https://www.youtube.com/watch?…
on se tam pozná ve všem… je tam popsáno strašně moc chyb, které děláme při výchově dětí… já osobně to viděla několikrát a dalo mi to obrovský nadhled, který jsem nedostala ani při studiu vývojové psychologie dítěte a dalších psychologických discpiplin na pedagogické fakultě
KDO neviděl a je otevřený novým názorům a zajímá ho výchova, vřele doporučuji 
Příspěvek upraven 01.11.20 v 22:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 22:11
@Anonymní píše:
V žádném případě jsi ty neselhala! U vás je to úplně jiný případ, za to nikdo nemůže. U nás mám spíš pocit, že nejde o diagnózu, ale o blbou výchovu.
No, ono je snazsi prijmout, ze dite je blbe vychovany, nez ze ma nejakej problem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 22:13
@Martina712 Máš určitě kus pravdy, potřebuju tento pohled z druhé strany a mezí mě, že si hodně věcí musím přiznat. Jen nevím, jestli to půjde napravit. Manžela nezměním, on je hodný, ale v tomto je přesvědčen o své pravdě a ano, umí být krutý. Podle mě nedomýšlí, co řekne, je to vždycky v afektu. Pak spolu sedíme arozebíráme tyto naše problémy a dojdeme ke shodě, že musíme zvolnit, být s ní víc v pohodě a pak ho zas něčím vytočí, manžel to pár dní zvládá a pak je to zas tam kde to bylo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.20 22:16
@Lucy75 píše:
Zakladatelko, jinak tvůj manžel myslí jen na své ego a na své očekávání (a když ho dcera nenaplní, tak jí upírá lásku.. to je dost smutný model.., strašně moc by vám pomohlo, kdybys ho přiměla s tebou dát hodinku času a mrkli jste na tohle
https://www.youtube.com/watch?…on se tam pozná ve všem… je tam popsáno strašně moc chyb, které děláme při výchově dětí… já osobně to viděla několikrát a dalo mi to obrovský nadhled, který jsem nedostala ani při studiu vývojové psychologie dítěte a dalších psychologických discpiplin na pedagogické fakultě
KDO neviděl a je otevřený novým názorům a zajímá ho výchova, vřele doporučuji
Příspěvek upraven 01.11.20 v 22:13
Děkuju, zkusím ho přesvědčit na to kouknout. Víš, on zná svoje slabé stránky, umí to pojmenovat, ale v tu chvíli se prostě vytočí a neovládne se a už to z něj lítá. Je už dlouhodobě frustrovaný.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 22:24
@Anonymní píše:
Ihned na začátku se omlouvám za anonym, je to pro mě moc těžké a stydím se, že jsem asi jako matka selhala.Máme desetiletou dceru, je jedináček a vždycky byla svá, od batolete. Je ohromně inteligentní, ale čím dál víc nás s manželem trápí její chování. Poznamenává naši rodinu a mi přijde, že je ta rodina už skoro v rozkladu, s manželem jsme skoro pořád v nervech, co zase bude.
O co jde? Největší problém máme asi s tím, že s dcerkou se prakticky není možné domluvit. Všechno jí musíme x-krát říkat, žádat ji o různé běžné věci ( např. ať si odnese nádobí po jídle do dřezu, nachystá aktovku apod.), jakoby sama neměla určitou sebekontrolu co, kdy, jak má udělat. Z toho pramení její vztekání, že po ní pořád něco chceme, nutíme ji dělat to, co ona zrovna nechce… no jednoduše, odmlouvá a chová se jako rozmazlený fracek, s prominutím. Můžeme po dobrém, po zlém ( dřív i dostala, ale před časem jsem se zařekla, že už se jí nedotknu, nikam to nevede) - vždycky slíbí, že půjde do sebe a NIC. Další den jsme tam, kde jsme byli.
Já se celkem držím, ale manžel už to nezvládá. Vůbec si s ní nerozumí, je z ní nešťastný. Vždycky říká, že by ji tak moc chtěl milovat, ale že ona mu to svým chováním znemožňuje. Například když už se manžel zklidní a chce udělatsmírčí krok a dát jí třeba pusu na dobrou noc a posedět u ní před spaním, ona je schopná mu říct, že teď nemá čas. Načež se on zase nervne. Podobných situací máme denně X. Ona bývá fajn, nemůžu říct, že ne - ale poslední dobou je to fakt výjimečně.
Stále je hodně dětská, hraje si na víly a tak - jenže jakmile vpluje do role, je schopná s tím " otravovat" i souseda, když ho potkáme na procházce - ten samozřejmě nechápe, o co jde. Cizí člověk ani nikdo z rodiny si s ní v podstatě nemá šanci normálně povykládat, vždycky začne omílat svoje témata. Jako by jí chybělo slušné chování, nevím. Proto ani nemá moc kamarádů, nikdo se s ní nechce bavit… Přitom ji k tomu slušnému společenskému chování vedeme, má v nás příklad… není třeba schopná nechat lidi domluvit, pozornost strhává na sebe… Je to hrozné, že to musím jako matka říct, ale stydím se s ní někam chodit, co zas vyvede.
Nechci, aby to bylo moc dlouhé ( už stejně je), tak budu kdyžtak rozvádět a reagovat v diskuzi.
Já se strašně bojím, že jsme špatní rodiče a nejsme prostě schopní vychovat dítě. Stydím se za to a jsem moc nešťastná, hlavně proto, že už nás to ovlivňuje jako rodinu a manžel už to vůbec nedává, je už radši v práci než doma.
Moje nejstarší díte bylo v deseti na zabití. A ještě pár let poté a deset let před tím. Totální salámista, vysírač a provokatér… Chvílemi jsem byla zoufalá. Hodně zoufalá.
Dneska je děcku sedmnáct. Je to zodpovědný puberťák, vlastně skorodospělák, který má svůj cíl, ví přesně, co od života chce a jde si za tím. Ne přes mrtvoly, ale svým usilovným úsilím. Skvěle společně vycházíme, je rozumný, skromný. 
Ještě před čtyřmi, pěti lety bych tomu nevěřila, teď děkuji nebesům, že jsme to tehdy přežili ve zdraví.
Vydržte, třeba to bude dobré. Ale ujišťuji tě, že akutní puberta bude mimořádně výživná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 22:24
@Anonymní píše:
@Martina712 Máš určitě kus pravdy, potřebuju tento pohled z druhé strany a mezí mě, že si hodně věcí musím přiznat. Jen nevím, jestli to půjde napravit. Manžela nezměním, on je hodný, ale v tomto je přesvědčen o své pravdě a ano, umí být krutý. Podle mě nedomýšlí, co řekne, je to vždycky v afektu. Pak spolu sedíme arozebíráme tyto naše problémy a dojdeme ke shodě, že musíme zvolnit, být s ní víc v pohodě a pak ho zas něčím vytočí, manžel to pár dní zvládá a pak je to zas tam kde to bylo.
Znas nevychovu? Vim, ze tady moc nefrci, ale me hodne pomohla prave v tom pohledu na dite. Urcite nejsi spatna mama a delas vsechno jak nejlip umis, ale v necem si vyrostla mas v sobe predstavy jak by to melo byt spravne a tohle by ti mohlo pomoct videt i predstavy dcery a uvidět jeji svet a ze to jde vsechno i jinak, mozna uplne jinak nez si predstavujes. A kdyz ty sama budes pripravena na to, ze to nemusi byt podle tebe, ale otevrene s dcerou zacnes budovat rovnocenny vztah, myslim ze obe otocite o 180 stupnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 22:36
Možná bych doporučila přečíst knížku od Lidmily Pekařová Jak žít a nezbláznit se.
Třeba tam najdete nějaké tipy a situace, na kterých stavět.
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 22:36
@jita22 píše:
Výchova není jen o důslednosti, ale i o tom, najit s ditetem společnou rec. I dítě nás může naučit, že nikdo není robot a je potřeba se do druhého líp vcítit a není to žádné selhání.
Ano, tohle je VELKÁ pravda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 22:44
Já s dcerou vycházím, i když mě točí. Nakonec najdeme společnou řeč, říká že jsem nejlepší maminka, objímáme se, vleze si ke mně do postele, to zas jo. Problém je ten manžel, přijdu si mezi nimi jako mezi dvěma mlýnskými kameny - na jednu stranu souhlasím s ním, že chce, aby dcera fungovala, na druhou stranu rozumím jí, že je prostě dítě. Tenhle nesoulad naši rodinu ničí.
- Citovat
- Upravit
smajlik345
1.11.20 22:55
@Anonymní píše:
@Altavista Co je to moc, co po ní chceme? My to vidíme jen jako každodenní normální fungování a v poslední době hlavně slušné mluvení s námi dvěma ( i třeba s babičkou), protože odsekává - ale to už spíš patří k pubertě. Manžel vždycky říká, že nechce, aby z ní nevyrostlo budižkničemu.
( např. ať si odnese nádobí po jídle do dřezu, nachystá aktovku apod.),
Mě to fakt přijde jako puberta. Je to normalní 10 letá holčina, tedy se určitě nebude chovat. Jak vy čekáte, víc normálně dospělé…Ale tak jak se chová.
Co ji třeba místo (nevím jak to ale říkate) odnést nádobí do dřezu. Ji prostě říct zlato až půjdeš od stolů dej prosímtě to nádobí do dřezu. Ono si myslím stačí jednou, blbá není, jen se ji nechce. Což je u začátky puberťáku normalní. A pak jen říct děkuji… Trošku samostatnosti ji dopřat, však ona vám ukáže, že je šikovná
Jinak normalní chování asi ještě nějakou dobu nebude, možna horší, puberta začíná 
„Ona asi je osamělá - manžel jí ale říká, že je to proto, jak se chová ( což mi i za ni strašně ubližuje).“ - No jestli ji tvůj manžel, říká že si za to, že nemá kamarádi může sama. Tak je tvůj manžel na nejlepší cestě ji podkopnout velmi sebevědomí, které se velmi těžce dává zpět…
Měla jsem taky takovou pubertu jak tvá dcera a jsem ráda, že mě rodiče nikam po doktorech netahali. Prostě jsem si jela své, udělala jsem své povinnosti až se mi chtělo, ale jsem normální dospělá žena, která ví co je v životě potřeba.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
KONVALINKO,
moje dcera je v mnohém stejná.