Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémy s výchovou 10-tileté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.11.20 09:06
@Anonymní píše:
A ty ten čas máš vždycky? Vaříš oběd, dítě tě volá, ať si jdeš stavět lego a ty to necháš ležet a jdeš?
tak jí zapoj do vaření 
. Malá když vidí že vařím tak neříká at si jdu hrát, protože se jí zeptám že klidně ale pak nebude nic k obědu 
. Vyvětlím situaci proč to ted nejde a bud vymyslet něco co se dá dělat i při vaření a většinou řeknu i nějaký pevný čas . Ví že pexeso si s ní zahraji když n to bude čas. Alepro to dítě je něco jiného říct nemám čas, ted ne nebo že ted musím uvařit, ale po obědě at řekne co budeme dělat My máme naopak introverty takže si každý rád hraje sám, at mu do toho nikdo nezasahuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.20 09:11
@Secado To se vztahovalo spíš k tomu nestandardnímu chování - příklad: soused se jí zeptá: čau, jak to jde? Odpověď: jseem lesní víla; a krouží kolem něj a rozhazuje trávu. Když s ní mluví třeba doktorka v odborné ambulanci, je schopná se k ní otočit zády. A další věci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.20 09:12
@Markéta80 Vaříme spolu pořád. Tohle byl příklad pro paní, aby to pochopila.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.20 09:16
@Secado Ty bys byla nadšená, že musíš takhle velké dítě neustále usměrňovat? Upozorňuje na sebe, mluvím třeba s někým, řeším důležitou věc a ona začne, že tomu člověku musí taky sdělit to a to… i prodavačce za kasou, která nemá čas, protože je za námi fronta a už několik jí fakt dalo najevo, že je to nezajímá. Já myslím, že pochopení mám, ale nějaké meze to dítě ctít musí, to snad uznáš.
- Citovat
- Upravit
3.11.20 09:23
Bezte k rodinne psycholozce. Budete vedet na cem jste. Jako selhani povazuji nejit tam. Navstivit psychologa neni diagnoza, ja treba sla s divnym pocitem. Nacez me psycholozka rekla, ze jsem naprosto normalni a potrebuji si jen utridit myslenky. Detska psycholozka videla tunu deti v podobnem veku, pozna jak s dcerou mluvit, jestli je “jina” apod. A to nejdulezitejsi! Nikdo a nikdy vas tam nebude odsuzovat. Maximalne citlive poradi reseni.
Prijde mi to 100× lepsi nez se trapit dokola s tim, kdo je u vas vlastne normalni a kdo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 09:29
@Anonymní píše:
@Secado Ty bys byla nadšená, že musíš takhle velké dítě neustále usměrňovat? Upozorňuje na sebe, mluvím třeba s někým, řeším důležitou věc a ona začne, že tomu člověku musí taky sdělit to a to… i prodavačce za kasou, která nemá čas, protože je za námi fronta a už několik jí fakt dalo najevo, že je to nezajímá. Já myslím, že pochopení mám, ale nějaké meze to dítě ctít musí, to snad uznáš.
Já tě chápu, pochopila jsem hned, co chceš říci, jaky asi máte problem. Ale nedovedu si představit, že si s tím poradíte sami. Do teď v tom tapete, píšeš, že je to i pro vztah náročné, nedokázali jste z dceřina chování změnit vůbec nic, to prostě sami nezvládnete, nezmenite. Jistě je to v ní, pochybuji, že to bude výchovou. Minimálně bych navštívila odborníka, aby vám řekl, jak s dcerou, jak s mužem, co změnit, ať i víte, jestli je dcera zdravá, nebo je psychicky občas trochu jinde. Nebo je to ještě normální a časem to přejde. Ale pochybuji, že si s tím poradíte sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 11:36
@Anonymní píše:
@Secado Ty bys byla nadšená, že musíš takhle velké dítě neustále usměrňovat? Upozorňuje na sebe, mluvím třeba s někým, řeším důležitou věc a ona začne, že tomu člověku musí taky sdělit to a to… i prodavačce za kasou, která nemá čas, protože je za námi fronta a už několik jí fakt dalo najevo, že je to nezajímá. Já myslím, že pochopení mám, ale nějaké meze to dítě ctít musí, to snad uznáš.
Když mně přijde, že popisuješ celkem normální chování 10 lete holčičky. Holky v tomhle věku se do hovoru zapojují, dělají to vsechny dcery mych kamarádek (a pamatuju si, že jsem to v tomhle věku dělala taky - matka mě vždy usazovala větou „teď ne, teď se baví dospělí“)
Moje ségra byla taky takhle dětská a pořád ve svým světě fantazie, ale matka to s ní hrála, a ona pak neměla potřebu to ventilovat venku.
To, že se takhle baví s cizími lidmi, je zvláštní. Ale může to být jen kompenzace potřeby, kterou jí nenaplnujete. Zkoušela jsi se s tím jejim fantas světem seznámit? Chce ti o tom vyprávět?
To, že vypráví sousedovi, že je víla, mi prijde jen úsměvný, žádnou trágu v tom nevidím.
A chápu, že se ti moje názory nelíbí, ale nebylo by lepší, kdyby to její chování byl jen důsledek vaší vychovy - to se dá změnit, než že by mela opravdu nějaký problém? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 11:47
@belladonna píše:
To jsem zvědavá, jestli by šel k psychologovi on. Asi málokterý chlap by to začal řešit. Spíš ta matka. Přitom jasne, chlap možná náročnou dceru nedává.
Možná nešel, což by bylo smutný, že by mu za to nestálo ani vlastní dítě. Ale já si neumím představit dál žít s člověkem, který se takto (dlouhodobě) chová k dítěti, to prostě na tom děcku nechá následky, jestli to co nejdřív neutne (otec). To snad radši ta střídavá péče, kde by dcera alespoň polovinu času byla přijímaná matkou. Otci by to nejspíš došlomožná až ex post, takové opožděné „boží mlýny“ no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 11:54
@Anonymní píše:
To nás právě napadlo, často o tom mluvíme, pak se snažíme na tom pracovat - to se zlepší i celková situace, a pak má dcerka zas nějaký extrémně výživný den a je to zpátky. Vím, že je to naše chyba.Jinak teda včera byla dcera úplně, ale úplně v pohodě. Nevím. Má strašné výkyvy.
Evidentně to sami nezvládnete, možná kdyby šlo jen o tebe, ale tvůj muž, zdá se, je v tomto marný. Akorát se budete „drtit“ dál a s vámi i vaše dcera. Výkyvy jsou v tomto věku běžné, chvíli holčička, chvíli drsňačka. I to mletí papulou není neobvyklé. Může to samozřejmě být ADHD, nebo něco jiného, ale to sami nezjistíte ani pediatr to s určitostí říct nemůže. Prostě to chce psychologa.
Upřímně, kdyby to byl jediný větší problém, můžete být vcelku rádi. Vím, že to zní asi divně, jenže co by pak měli říkat rodiče dětí s težkou mentální, fyzickou retardací. Děti, které potřebují spoustu operací a nemocniční péče apod. A u vás je potřeba jen ten psycholog. Vlastně tak málo a může vám to dát tak moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 12:02
@Anonymní píše:
@Secado Ty bys byla nadšená, že musíš takhle velké dítě neustále usměrňovat? Upozorňuje na sebe, mluvím třeba s někým, řeším důležitou věc a ona začne, že tomu člověku musí taky sdělit to a to… i prodavačce za kasou, která nemá čas, protože je za námi fronta a už několik jí fakt dalo najevo, že je to nezajímá. Já myslím, že pochopení mám, ale nějaké meze to dítě ctít musí, to snad uznáš.
ADHD má jako jeden z projevů (může být i jediný) zvýšenou (až extrémní) upovídanost. Tj. pokud byste ji za to neustálé mluvení a skákání do řeči vysloveně netýrali (tam je pak nadřazen mechanismus sebezáchovy), tak prostě není v jejich silách to uhlídat. Možná ani nikdy moc nebude. U takových dětí je potřeba jiný přístup. Nechat „žvanit“ a pokud víš, že to opravdu nejde (nemůže to být ale často), tak dopředu říct že to nejde, proč to nejde a že ji případně upozorníš, pokud se to stane a je třeba aby opravdu v tu chvíli mlčela. Je to ale dlouhodobý nácvik, musí to být v klidu a je třeba počítat s tím, že to dítě (někdy i dospělého) to stojí nadmíru energie, kterou po skončení „akce ticho“ musí někde vypustit - tj. povídat ještě víc apod. I taková „blbost“ pokud je to např. „ADHD“ je komplexní a složitá. Fakt by se vám hodil psycholog.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.20 12:07
@Sexynohy píše:
Možná nešel, což by bylo smutný, že by mu za to nestálo ani vlastní dítě. Ale já si neumím představit dál žít s člověkem, který se takto (dlouhodobě) chová k dítěti, to prostě na tom děcku nechá následky, jestli to co nejdřív neutne (otec). To snad radši ta střídavá péče, kde by dcera alespoň polovinu času byla přijímaná matkou. Otci by to nejspíš došlomožná až ex post, takové opožděné „boží mlýny“ no.
Měli by to řešit celá rodina (s odborníkem). Přestávají to zvládat, zdá se. Taky by mě to vadilo na chlapovi, nevím, co bych dělala. Možná by stačilo jít za psychologem/psychiatrem já a dcera a říci výsledek manželovi. Že za to chování dcera nemůže, že to není naše vina, jak se chovat, jak se nechovat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.20 12:33
@Secado Ne, to není tak, že s tebou nesouhlasím. Snažím se jen uvádět věci na pravou míru, aby to nevyznělo jinak, než myslím. Naopak máš určitě v mnohém pravdu, oceňuju nezávislý pohled. Ty fantazie s ní občas hraju, to ne že ji odmítnu pokaždé. Jen někdy na to není vhodná doba nebo i chuť a ona umí být celkem urputná. Dneska je třeba bezva, s manželem jsme o tom mluvili, dnešek je zatím v klidu, i když je koupelna černá od temperky ( vyrábí si obal na mobil). Ale zas vzala bez řečí hadr a cif a utřela to. Jako s klidným přístupem se to asi dá, ale ty vyloženě pubertální výlevy tím asi udolat nepůjdou, ale to už tak beru, to bude k věku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.20 12:39
@Sexynohy píše: . U takových dětí je potřeba jiný přístup. Nechat „žvanit“ a pokud víš, že to opravdu nejde (nemůže to být ale často), tak dopředu říct že to nejde, proč to nejde a že ji případně upozorníš, pokud se to stane a je třeba aby opravdu v tu chvíli mlčela. Je to ale dlouhodobý nácvik, musí to být v klidu a je třeba počítat s tím, že to dítě (někdy i dospělého) to stojí nadmíru energie, kterou po skončení „akce ticho“ musí někde vypustit - tj. povídat ještě víc apod.
To přesně děláme - tedy u plánovaných schůzek. Když někoho potkáme jen tak, většinou to neuhlídá. Některým lidem to vadí. Každý není tolerantní a neřekne si " však je to jen dítě".
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.20 12:41
Ono to ADHD by mě vzhledem k její jiné diagnóze nepřekvapilo, protože bývá jako jedna z pŕidružených poruch - může být i podle doktorky. Jinak naše dětská dceru nepokrytě miluje, zná ji dobře - její dcera je stejně stará a chodily spolu do školky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.11.20 12:45
@Sexynohy píše:
Možná nešel, což by bylo smutný, že by mu za to nestálo ani vlastní dítě. Ale já si neumím představit dál žít s člověkem, který se takto (dlouhodobě) chová k dítěti, to prostě na tom děcku nechá následky, jestli to co nejdřív neutne (otec). To snad radši ta střídavá péče, kde by dcera alespoň polovinu času byla přijímaná matkou. Otci by to nejspíš došlomožná až ex post, takové opožděné „boží mlýny“ no.
Přitom většinou, když jsou spolu sami, já jsem v práci nebo jinde, fungují spolu dobře. ( Někdy ne, to je pravda.) Dcera manžela miluje, když je světlá chvilka, povídají si, ona se jde pomazlit, to zase jo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
