Reklama

Vyhrabala jsem nejake sve spisky 2

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
DuantNefret
Extra třída :D 14596 příspěvků 26.04.09 19:49
Vyhrabala jsem nejake sve spisky 2

Podobenství o perlách

Dospěla do bodu, kdy jí došlo, že tenhle svět jí nenabídne za partnery nikoho jiného, než muže a ženy.
A kdy individualita leží zašlapána a udupána davem ve formě zkrvaveného cucku a supi po zběžném ohledání se zhnuseně otáčejí a odlétají dle svého soudu za lepším.
Její ego se v průběhu roku kroutilo, dostávalo do těla, řvalo hrůzou, když labilní emoce opanovaly řídící středisko veškerého jednání.
Cyklus se započal před pěti lety a začínal se uzavírat.
Tisíce zkoušek a selhání, miliony podnětů, doteky moudrosti, které byly tak jemné, že je sotva mohla stačit zaznamenat.
Takové to primární: dobře se nalíčit, umýt se třikrát tolik, než normálně, úpěnlivě bazírovat na své vlastní dokonalosti, usmívat se decentně, při komunikaci provozovat slovní a myšlenkovou ekvilibristiku, popřít samotnou existenci vyměšování. Neselhat, udržet si vtip a šarm, dokazovat si prostřednictvím zcela cizí osoby svou jedinečnost. Přemýšlivý typ, co je sám podnětem pro druhé, aby se zlepšili, aby přestali být povrchní, prostě idol, modla, ježiš-skoro Ježíš.
Trvalo to bolestně dlouho. To zjištění.
Prošla si vlnou porozumění, kdy měla chápat něco, o čem neměla tušení.
Jako kdyby se seznámila s malířem. Ano seznámila se s malířem a vzájemně se poznávali.
Osudovost se jí zdála jaksi samozřejmou součástí jejich společného bytí. Neřekl jí, že je malíř a ona jemu, že tká gobelíny.
Primárně v ní identifikoval ženu a ona v něm muže.
Normální, celkem předvídatelný začátek všech dějů. Útok sil, kterým se mnozí brání, aby oddálili slastný akt nevyhnutelného podlehnutí. A šukání a chci nechci, všemu rozumím a ničemu z toho. Prostě banalita, fráze, banalita, fráze…přiráží jedna k druhé.
A přitom sugestivní pocit výjimečnosti, žiju něco důležitého a nechci o to přijít, kdyby to chtělo odejít, to něco, co mi přináší radost a bolest, přitáhnu si to za vlasy zpátky.
Děly se různé věci, ale ona nežila svůj život. Nechtěla to vědět. Až si jednou přehrála v mozku některé sekvence jejich rozhovorů, jako z diktafonu. A uši, které to slyšely, nechtěly věřit svým uším.
Malíř už je malířem a ona po večerech tká gobelíny. „ Chápete mé obrazy? Skutečně jste pochopila, co jsem jimi chtěl vyjádřit?
Je v nich všechna má bolest a starosti. Nikdo mi nerozumí." „ Mistře, nikdy jsem je neviděla." „Nechci Vás do svého světa zatahovat. Je to hloupé, když po vás chci trochu porozumění?
Prosím…jen se je snažte pochopit. Nic jiného od vás nechci." „ Mistře, nikdy jsem…ano, chápu, chápu Vaše obrazy. A co vy? Vyprávěla jsem Vám o svých gobelínech, zaujalo Vás na nich něco? Snažím se tam dostat všechno, co mám ráda, co mě trápí, jsem tam vetkaná celá. Záleží mi na tom, aby Vy jste správně pochopil…vážím si Vás." „ Ehm…nevěřila by jste, jakou ta žena z druhé etáže umí uvařit skvělou drštkovou polévku.„
Potlačila v sobě přirozenou reakci jménem otočit se na podpatku a zachovávala kontinuitu. „To já…neumím. Ale myslím, že se to dá naučit. Zapamatovat si pár mechanických pohybů, správné složení a mít v pořádku chuťové pohárky. Troufla bych si na to. Mistře, co se mých gobelínů týče…“ „ Nezlobte se, mám moc práce, jsem rád, že jste se mi připletla do cesty, ale ehm…nevím. Žiju svou panelstory a všechno je tak navzájem propletené, zakazují mi se s Vámi vůbec kontaktovat. Z vyšších míst přicházejí ta nařízení…jsem slabý, nemohu tomu odolávat. Vyzradil jsem už dost. Kdybyste si dala tu práci a poznala mé obrazy…ale to Vy ne. Vy pořád jen já a já a já…copak to bude asi za nemoc?" „ Já vím, jsem nehodna…ale, kdybyste mi dovolil se na ně jen po očku podívat, možná bych byla schopna dešifrovat a rozluštit…" „ Hm, tihle nechápaví sobci, co jen chtějí vědět a vlastnit i trápení druhých, co jsou vlastně zač. Chtějí Vás omotat a udusit svými gobelíny, všechno Vám na nich servírují, chtěli by se na nich milovat a provádět popravy a létat jak novodobí Alladinové a bůhví co všechno by ještě chtěli…a zatím mě se doma pálí cibulka.„
Nervózně se zvedl ze židle. A odešel, aniž by pozdravil. Závažnost problémů, které řešil byla veliká, ovšem přišlo mu velmi vhodné, aby jí tím nezatěžoval a proto zvolil tuto formu komunikace. Nevídaný, husarský kousek v rámci programu na udržení si jistých osob od těla.
Logický postup při asanaci sraček pomocí zasmrádlých, tlejících těl.
Jala se pomocí neživých písmenek vyjádřit veškeré své pocity. Někam do prázdna. Malíř se neozýval.
Propadala hysterii, a tak to něco chytla za vlasy a omluvila se. „ Všechno spočívá ve správně namíchané červené, její odstín vyjadřuje všechno. A mě velice překvapuje a mrzí, že gobelinistka není schopna tak triviální a základní umělecký tah pochopit. Gobelinistka je pro mě důležitá, chtěl bych jí vídat…ale nejde to. Na mém posledním obrazu právě tyrkysově modrá promluvila do duše citlivých a ne do sebe zahleděných…chá­pou.“ „Ale já ten obraz mistře neviděla." „ Proč by jste měla? Vidět ho? Jen buďte se mnou a nevyčítejte mi oranžovou, kterou zá:,–(ně nepoužívám. Jste, drahoušku, potom vysloveně trapná. Vaše gobelíny oranžovou hýří a vy mi ji pak předhazujete jak psovi kost. To se nedělá.„
Plakala a ležela celý den. Nohy jí neposlouchaly, hrudník se svíral. Stýskalo se jí po něm a chtěla mu vysvětlit, že oranžovou neměla na mysli, jelikož ona sama se jí vyhýbá. Možná takovou trochu nažloutlou, ale ani to ne. Neznala odstíny jeho barev. Poznávala jen stíny, které na ni jeho inkognito obrazy vrhaly.
Už dlouho neutkala žádný gobelín. Zaměstnávalo ji zpytování svědomí a touha naučit se něčemu, co jí nebylo vrozené - taktice. „ Kde jste? Jsem sám, plotny jsou studené, všichni spí a mě velmi pomalu schnou barvy.“
Před chvílí začala znovu tkát. Všeho nechala a věnovala se mu. Takticky. Její taktika měla trhliny. Odmlčel se bez rozloučení. Asi uschly barvy. Dostatečný důvod.
Vrátila se ke tkaní. Ale neměla chuť a invenci. Šla si lehnout, aby celou noc neusnula.
Bolest za hrudní kostí zuby nehty vykazovala dostatečnou intenzitu, ale polevovala jen velmi neochotně a na malou chvilku v dlouhých časových intervalech. „ Hej, kde jste, nenechávejte mě samotného. To mi nedělá dobře.„
Chtěla bych s Vámi být, copak to nechápete, ale co ten elektrický drát…bolí to. „ Jsem smutná, cítím se sama, potřebovala bych…“ „ Považte, kuchařka nesehnala uzené a další dáma trpí alkoholismem svým a svého manžela. Jsem do všeho zapleten. Už po mě jdou. Jsem nevinen, jen jsem se připletl a zůstal. Chystám obrazový triptych. Což Vás samozřejmě nezajímá. Nikdo mě nechápe." „Možná bych vám mohla i po…" „ Jsem starý." „ Jak to souvisí s…" „ S čím? S Vámi? Proč? Vy víte." „ Co?" „ To.„
V hlavě pocit, jako by se probrala z narkózy. Divila se, jak je možné, že jí po úpěnlivém přemýšlení bolí všechny svaly. Připadalo jí to nelogické.
Vzdaloval se jí pocit, že tohle je něco, co za to stojí, lekla se, že by se mohl vytratit navždy a opět popadla chumáč vlasů. A další příval informací. „ Já nevím, nebo jo, ale to nevadí tomu, čemu to vadí, prostě koneckonců bývá začátkem všech prostředků , tak já tedy nevím a Vy víte? Ne, nevíte, co víte, kdopak něco ví.“
Pustila sevření. Dívala se na dlouhý vlas který ji ulpěl na ruce. Jakoby k ní promlouval. „ Tak ses nám konečně probudila, chápeš co jsi a co máš dělat? Tkej, tkej gobelíny. Kam Tě tohle dovedlo? Můžeš z hlediska fyzického dostat koho budeš chtít. V tom to přece není. Nedrž se úpěnlivě představy o tom svém správném obraze Doriana Greye . Přece je jasné, že je zajímá vagína. A už vůbec ne to, jestli zrovna ta tvoje četla Borise Viana a všechny ty autory, co měli lidem co říct. A jestli Tvoje vagína přemýšlí o Bohu a osudu a smyslu, jestli hledá krásu ve verších a umění a sama je tvořivá tak jí stejně zacpou pusu, kdyby o tom chtěla mluvit. Každá vagína je jiná a přitom všechny plní stejnou úlohu. Je jim jedno, že zrovna tahle je negramotná a druhá celkově nezajímavá. Od toho tu není, aby citovala Shakespeara. Musí jen otevřít hubu v němém úžasu…a čím jich bude pokořeno víc, tím líp.
Sfoukla vlas a chtěla ho zkontaktovat. Chtěla mu toho tolik říct a všechno mu vysvětlit a snažit se, aby pochopil význam jejích slov a požádat o audienci na výstavě obrazů a pak si někde sednout a povídat si, aby jí držel za ruku a tím jí udělal radost a dívat se mu do očí a číst tam něco…
Pak ale pocítila nesmírnou úlevu, když beze stop lítosti roztrhla náhrdelník, sesbírala všechny rozkutálené perly a z okna je naházela sviním, co se rochnily pod okny.


Reklama

Reakce:
 
janac
Závislačka 3138 příspěvků 27.04.09 13:33

toto jsem očividně nenapsala já, doufám, že neva když to vložím, stojí za přečtení ..

Otec zapomíná

W. Livingston Larned

Poslouchej, synku: Vyprávím to, zatímco ty zde spíš, ručku strčenou pod bradou a světlé kučery jsou přilepené na tvém zpoceném čelíčku. Sám jsem se vkradl do tvého pokoje. Zrovna před chvilkou, když jsem v pracovně četl noviny, mnou projela vlna výčitek. S pocitem viny jsem přišel ke tvé postýlce.

A myslel jsem na toto, synku: Byl jsem na tebe příkrý. Vynadal jsem ti, když ses oblékal do školy, že ses po mytí sotva dotkl ručníkem svého obličeje. Volal jsem tě k zodpovědnosti za to, že sis nevyčistil boty. Vztekle jsem reagoval, když jsi některé své věci rozházel po podlaze.

U snídaně jsem také na tobě hledal chyby. Něco jsi polil. Drobky ti padaly mimo talíř. Dával jsi lokty na stůl. Máslo na chleba sis namazal moc tlustě. A když sis začal hrát a já jsem se chystal na vlak, obrátil ses, zamával mi a volal: „ Ahoj, táto „. Já jsem se zamračil a odpověděl: „ Dej ramena dozadu! “

A celé to začalo nanovo odpoledne. Když jsem přicházel domů, sledoval jsem tě, jak klečíš a hraješ kuličky. Měl jsi v ponožkách díry. Ponížil jsem tě před kamarády, když jsi musel kráčet přede mnou domů. Ponožky stojí peníze - a kdyby sis je musel kupovat sám, byl bys na ně opatrnější! Představ si to, synku - to ti řekne vlastní otec!

Později - pamatuješ - když jsem si četl v pracovně, si přišel plaše, se zraněným pohledem v očích. Když jsem přes noviny vzhlédl, netrpělivý, že mě rušíš, zaváhal si u dveří. „ Co chceš?" vyštěkl jsem.

Neřekl jsi nic, jen jsi rychle přicupital, objal mne pažemi a dal mi pusu. A tvé malé paže se přitiskly s citem, kterému snad sám Bůh dal rozkvést v tvém srdci a který překoná i chlad a uvadlost. A pak jsi odešel, klapaje po schodech.

Ano, synku, krátce poté mi noviny vypadly z rukou a přeběhl mne horečnatý mráz. Co jsem si to navykl? Hledat chyby, napomínat - tím jsem se ti odměňoval za to, že jsi chlapec. Ne proto, že bych tě nemiloval; ale proto, že jsem vyžadoval příliš mnoho od tvého mládí. Měl jsem na tebe stejný metr jako na sebe.

A přitom máš tolik hezkých a dobrých vlastností. Tvé srdéčko je velké jako svítání nad rozlehlým pohořím. Ukázals to svým přirozeným impulsem rozběhnout se a dát mi pusu na dobrou noc. Nic víc se toho večera nestalo, synku. Přišel jsem ve tmě ke tvé postýlce a klečel zde zahanben!

To však je jen slabá náplast; vím, že tomu nemůžeš rozumět, kdybych ti to řekl, až se probudíš. Ale od zítřka budu opravdovým tátou! Uzavřeme bratrství. A budu s tebou trpět a budu se s tebou smát. Ukousnu si raději jazyk, než bych vypustil z úst netrpělivá slova. Jako evangelia se budu držet zá:,–(y: Je to přece ještě chlapec - malý chlapec!

Obávám se, že jsem si tě už představoval jako muže. Ale teď, když tě vidím, synku, skrčeného v postýlce, je mi jasné, že jsi ještě dítě. Ještě včera tě maminka nosila v náručí, tvou hlavu na svém rameni. Žádal jsem příliš mnoho. Příliš mnoho.

 
Anduli
Závislačka 3421 příspěvků 28.04.09 10:36
Vojenský pohřeb

Nevíte, prosím, někdo, jak dlouho trvá vojenský pohřeb? Jdeme ve čt na pohřeb dědečkovi, naši říkali, že bude mít jako voják z povolání vojenský pohřeb s čestnou stráží, salvami atd, ale neví, jak dlouho to bude trvat. A já potřebuju vědět, jestli tam strávíme celý den nebo je to plus minus přibližně stejně dlouhé jako normální pohřeb…kvůli hlídání dětí…

Díky, A.

 
Anduli
Závislačka 3421 příspěvků 28.04.09 10:38

Omlouvám se za předchozí příspěvek, sem nepatří, omylem jsem ho poslala… :oops:


Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Stát chce finančně podporovat mikrojesle a dětské skupiny, aby maminky mohly jít do práce

Ministerstvo práce vyslalo do připomínkového řízení návrh, aby státní... číst dále >

Články z Expres.cz

Jílková je jak domina z 90. let, Máte slovo by mělo zmizet, míní kritik

Verbální „údernice“ Michaela Jílková (50) prý nemá se svým pořadem Máte slovo... číst dále >

Syn Věry Špinarové: Ta její socha je příšerná,jsem hrozně zklamaný!

Sto padesát dva centimetrů, tolik měřila Věra Špinarová (†65) a přesně tolik... číst dále >

Články z Ona Dnes

Superpotravina mák v hlavní roli. Upečte si bábovku, makovník či závin

Česká republika je makovou velmocí a mák je jednou z nejtradičnějších surovin... číst dále >

Příběh Jaroslava: Svatba, nebo rozchod. Nedokážu se rozhodnout

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady... číst dále >