Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaké jste řidičky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.4.09 12:09
Ahoj, a co si zaplatit kondiční jízdy v autoškole? A nebo si vzít auto sama,bez manžela a zkusit,nikdo ti do toho nebude mluvit a budeš víc v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:14
Jojo, to znám, já mám problém, že se jaksi neorientuju v pruzích a v přednostech a z toho mám strach nejvíc, ani né tak z toho, jak zvládnu auto, ale jak zvládnu provoz 
No prý je nejlepší začít prostě co nejvíc jezdit, já mám výhodu, že manža je dobrý učitel, celkem trpělivý, po rodičovské se budeme muset v řízení auto střídat, takže mě k tomu donutí nouze..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:16
Tak já s řízením ani s parkováním nemám problém, mám manžela, který mi od začátku v řízení nebránil spíš naopak, zezačátku ani do toho nemluvil a až po nějaké době mi říkal, co by dělal jinak a to už záleželo na mě, jestli jsem ho ignorovala, nebo si něco vzala k srdci 
Pokud je tvůj manžel takový, že sotva se rozjedeš už do toho kafrá, tak bych rozhodně nejezdila s ním, protože tě zbytečně znervozní a místo, aby jsi se soustředila na značky, situaci na silnici a na samotné řízení, tak se soustředíš jen na to, aby ti nemohl nic vyčítat a to nikam nevede.
Takže buď jezdi sama, nebo s někým, kdo do toho kafrat nebude, ale pokud si o radu řekneš, tak ti poradí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:16
milá Anonymní jsem na tom úplně stejně… od narození Terezky, kdy jsem vyfasovala řidičák jsem nejela. Je to hloupost a moje, ale nemám odvahu. S manželem - on je trošičku nervní, když řídím - se mi nechce, teď jsme podruhé těhotná, tak to odkládám, ale nařizuji si nevzdat se. Koupím si kondiční jízdy, ať jsem trochu mobilní.
Ale neměla jsem karambol,to člověka psychicky dostane, že? ASi ty kondiční jízdy v autoškole…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:17
My se za volantem ňafli v pátek - jsem hulákala, že si má svý dlouhý poučující připomínky nechat až zastavím, že za jízdy má řešit jen aktuální problémy nebo chválit - ale rozebírat, že musím zabočovat ostřejším obloukem protože by tam mohlo být auto mě vytáčí - kdyby tam to auto stálo, tak do něj rozhodně nenajedu, žejo 
A nervla jsem se, že auto prodám a bude klid.
Ovšem v reálu ho nutně potřebuju, takže budu jezdit dál. Pomalu a jen po okolí - a budu doufat, že se rozjedím i na dálku. Potřebovala bych jezdit několikset kilometrů za našima.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:31
Tak já řídím skoro každý den a jsem v pohodě. Měla jsem taky karambol kdysi, ale byla jsem tam sama a musela jsem zase nastoupit a jet, takže se žádný trauma nekonalo. Manžel je trpělivý a hlavně mě spíš do řízení postrkuje, abych na něm nebyla závislá. Dneska už si sednu do čehokoli a prostě jedu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:44
Ahojky, tak já měla to stejný, s manželem, tehdy ještě přítelem jsem nemohla sednout za volant a to nemluvím o svém tatínkovi, ten mne vystresoval tak, že jsem ze 3 házela 1 - což jak uznáte je skoro nemožný. Nicméně mě se to povedlo a hned dvakrát za sebou. Sice za sebou nemám žádnou bouračku, ale při autonehodě nám jeden řidič zabil babičku dědu, prastrýce a pratetu najedou. Takže od té doby jsem měla fedra za volant sednout. Jsem z města, provoz hustý, ale musela jsem tak nějak „pochlapit“ a začít znovu jezdit. Pomohlo mi sedout za volant a vedle mít kámošku nebo mamču a jen tak zajet něco nakoupit a pak jsem se už odhodlala i sama. Jakmile jsem otěhotněla, tak jsem od našich dostala auto na doježdění a tak jsem už pro mimčo nakupovala pojízdná, pač v tom vedru jezdit v autobuse. Jak se Kláruš narodila, tak jezdíme pravidelně, včetně cest na kroužky atd. U mne se to tedy zlomilo tím, že jsem svou leností jezdit MHD radši sedla za volant a měla jsem vedle sebe někoho s kým jsem si povídla a trochu jsem si ten stres odlehčila a postupně jsem se dostala do fáze že jezdím sama a ráda. Přeju hodně zdaru a radostí z jízdy Lucka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 12:44
Když řídí manžel, bojím se, když já bojí se on. Ale já jsem statečnější, takže rodinné akce odřídí většinou on.
Jsem řidič z potřeby, jezdím denně tak 70-80km do a z práce, bazén a další rodinné zábavy by bez auta byly složité, ulehčuje to logistiku všeho. Naučila jsem se řídit praxí, praxí a zase jen odjetými kilometry.
Auta máme dvě, každý svou plechovčičku k otloukání, máme je na ježdění ne na chlubení, leštění, opatrování a lpění na stoprocentním stavu.
Domluv se s kámoškou nebo otcem ať s tebou „oživí základy“ a pak jen jezdit, nejlépe vlastním, nejlépe za svoje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
VERONIKA
20.4.09 12:53
Taky si myslím, že by ti pomohly kondiční jízdy v autoškole!!!
Určitě je to lepší než když ti do toho pořád někdo kafrá 
a navíc ten indtruktor si nedovolí to co manžel!
Já si teda o sobě dovolím říct, že jsem velice dobrá řidička 
Je sice pravda, že řidičák jsem měla X let v šuplíku a nějak se mi nechtělo a ani jsem neměla potřebu jezdit!
Jezdila jsem málo, ale v pohodě jsem jezdila osobákem a náš taťka má velikého transportéra tak i tím, když bylo potřeba!
Pak jsem jednou měla dost hnusnou autonehodu - řídil kamarád a bylo to dost hnusné, ale naštěstí se mi nic nestalo, ale pak už jsem se bála jezdit! Když jsem sedla do auta na přední sedadlo (tak jako při té bouračce) tak mi bylo na zvracení a prostě jsem to musela dlouho rozdýchávat!
Pak jsem nastoupila v práci, kde musím mít RP a taky jsem si musela udělat „školení“ na ostřejší a rychlejší jízdu autem - moc se mi do toho nechtělo a pořád jsem to zbytečně oddalovala! „Naštěstí“ jsem otěhotněla a nějak se mi to vyhlo, ale jako těhotná jsem začala jezdit, protože mezi kamarádama se najednou našel někdo kdo se nemusí obětovat a může řídit pořád - takže se ze mě stal taxikář 
Teď už to je přes 5 let co jezdím dá se říct denně (město, dálnice, vesnice - krátké a dlouhé trasy) a nemám s tím vůbec žádný problém (manžel už autem skoro vůbec nejezdí), žádnou nehodu! Jooo, to kecám - nacouvala jsem do tyčky na parkovišti, ale mám velkého kombíka a prostě jsem ji přes sloupek fakt neviděla - odnesl to jen nárazník takže žádná hrůza!
Tak jse se vykecala
Opravdu to chce se přestat bát a rozhodnout se a začít jezdit! Nic na tom není, jen si člověk musí dávat pozor na piráty silnic a na nedělní řidiče!
Držím palečky aby jsi se rozhodla a začala jezdit!
Není nic lepšího než být samostatná a jízda autem je paráda
- Citovat
- Upravit
20.4.09 13:07
Urcite si zaplat pak kondicnich jizd nebo zkus jet s nekym kdo na tebe bude davat pozor a radit ti.
Ja hned po zkouskach v autoskole sedla za volant a ridila a ridila(a partner mi radil a diky nemu jsem se to vsechno naucila).No ted mi do toho obcas keca a ja mam chut ho vyhodit za jizdy.
Ja jezdim denne,muzu rict ze v poho(mam ridicak dva roky ale jezdim i dlouhe trasy) a fakt se snazim byt ohleduplny ridic ale dnes me vytocit vietnamec ktery prejel pres tri pruhy a ja kvuli nemu musela slapnout na brzdy i s malou v aute. 
Totalne me toci bezohledni ridici a hlavne „vikendovy“ ridici!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 13:11
Ahoj,
tak se taky přidám, abych tě povzbudila. A pro odvahu napřed napíšu, že má skorotchýně, teď jí bude 65! si dnes právě zařídila kondiční jízdy, 30 let neseděla za volantem, manžel je po mrtvici, jezdit už nebude a tak je všude vozím já a asi se cítí blbě. Tak jde do toho. Na parkovišti jí to celkem šlo. Je už přecijen starší, někdo by řekl stará, tak se rozhodně bojí provozu a přiznává to, ale jde hrdě do toho! Za což ji obdivuji a budu ji podporovat. Snad to vyjde a půjde jí to a nevzdá to.
Určitě do toho jdi, polovičku nenech, aby ti do toho kecala, to ani náhodou. A když, někde zastav a řekni mu, ať vystoupí, že nehodláš kvůli němu mít nehodu nebo jen udělat nějakou botu, z které budeš špatná… a že on taky hned bravurně a bez chyb neřídil (a tomu věř).
zajeď někam na parkoviště, objížděj si to, rozjížděj se, i s ruční brzdou. Ať víš, kde ti zabírá spojka s plynem, aby sis to ozkoušela a měla hladké rozjezdy a aby sis zautomatizovala, co uděláš, srovnáš zrcátko, pásy, světla, jsou to blbosti z autoškoly, ale jsou potřeba… prostě si pohov sama se sebou, ať si v klidu rozmyslíš, co právě máš udělat a bude. Určitě, neboj!
Já s tím problém nemám, jezdila jsem v práci každý den (tam na můj řidičák čekali jak na smilování boží), a s dodávkou, taky transporter, kterého jsem se bála a pak bych ho nedala z ruky. Teď si občas libuju i v obr IVECU… Přítel říká, že řídím líp, parkuju o mnoho líp než on a já vím, co dělám a to je důležité. A hlavně předvídám, jsem naopak trochu „hysterka“ a pesimista, takže u všech vidím, že mi to tam pošlou, hodí myšku a tak, ale dávám si díky tomu bacha.
A ještě, mívala jsem psychické problémy, bylo mi špatně ze všeho, v autě jakbysmet, dělal mi problém i hluk kolemjedoucích aut a to bylo… ale přešlo to a dnes už o tom nevím.
a má první cesta (jsem z Prahy) do centra? Pracovní cesta, podotýkám… skončila jsem na brněnské dálnici a samozřejmě v levém pruhu a hystericky jsem křičela, že do Brna nechci!!!!! Dodnes nevím, jak se mi podařilo dostat se přes ty všechny tři pruhy zpět doprava a sjet někam do města
s prckem jsem se ze začátku taky bála, ale jen chvíli, pak jsem se s tím srovnala a pohoda…
a karamboly jsem měla dva, jeden z vlastní blbosti a druhý vinou cizího … objí malé, jen plechy, ale taky se mi klepaly kolena, ale sedlo se a jelo se dál. Fakt to chce. Něco jiného je, kdyby se stalo něco těžkého, to, myslím, by mě asi taky odrovnalo…
držím palce a pardon za to rozepsání se 
a dej vědět, jak pokračuješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 13:14
Souhlas s Veronikou, jízdu autem si fakt užívám, hlavně od doby, co mám své vlastní, neb manžel dostal služebáka.
Určitě Ti radím zaplatit si pár jízd v autoškole, stačí opravdu třeba 3 - 4 a pak kdyžtak s kamarádkou nebo někým blízkým a zlomí se to. Je škoda nechat to auto stát u domu
Já na tom miluju ten bezva pocit nezávislosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 13:18
Jojo, autíčko je super. Řídím už roky, ale chvála smrdí
Sestra taky řídit nechtěla, bála se (dnes neví čeho) a teď si to náramě užívá a hlavně chválí.
Má to ale jeden obrovský hák, nevím, jak to dělají jiné holky, ale já nenápadně přibírám. Fakt mám méně pohybu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.09 13:18
Milá zakladatelko, otřepaná fráze - To chce cvik… Učený z nebe nespadl a To mi věř, že menší či větší nehodu má za sebou každý dobrý řidič
Já mám řidičák 6 let. 5 jsem neřídila neb jsme neměli auto a loni se do toho vrhla. Jak už tady padlo, šla jsem do autoškoly. Koupila si dvě kondičky a začala. Po první lekci jsem měla pocit, že mám ten řidičák omylem a že jsem snad auto nikdy neřídila. No podruhé už se mi to nějak vracelo a dodalo mi to sebevědomí. Manželovi ale moc ne a tak nebyl moc nadšený že mám takovou chuť řídit. Jezdila jsem raději bez něho a jezdila a jezdila a jezdila.
Ano taky jsem měla nehodu… Nabrala jsem pravou stranou bagr a při tom urvala držák převodovky… Ale byla jsem tam sama, sama musela volat odtah, sama se postarat o dvě děti, takže se holt muselo jít dál… Od té doby když vidím na silnici bagr dělá se mi malinko mdlo, ale už i to se rozchází…
Po roce si troufám říct, že jezdím dobře a bezpečně. Už jsem vezla i tchýni a mého tátu, což byli vyjížďky podobné maturitní zkoušce… V klidu jezdím jak v Brně ve špičce, tak po okrskách a už se opravdu nebojím, ale ten rok ježdění to chce…
Takže počasí nám přeje, sluneční brýle na oči, připoutat a jedem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, zajímalo by mě, jak jste na tom s řízením auta…Já jsem totiž řidička - neřidička. Což znamená, že řidičák mám,ale jaksi už neřídím auto. A je to z toho, že se mi jednou stal karambol a od tý doby se dost bojím…Jenže bych to nutně potřebovala,ale s manžílkem se mi jezdit nechce.Moje už takhle nízký sebevědomí v řízení ještě víc prohloubí. Víte některá, jak se z toho dostat a nezbláznit se, když s ním jedu?